Dokáže vás za ta léta praxe v oblasti sexu a vztahů ještě něco udivit?
Rozhodně ne. Neexistuje žádná úchylka, nemravnost či neadekvátní chování, se kterým bych v životě nepřišel do styku. Pokud se mě nějaký novinář zeptá na mé životní motto, říkám, že nic lidského mi není cizí. Zažil jsem v životě všechno, a to díky věku i padesátileté odborné zkušenosti.
Jak se podle vás změnilo sexuální chování Čechů v době koronaviru?
Téměř nijak. Sexuální chování je za jakékoli situace stereotypní. Člověk se každé události do jisté míry přizpůsobí, sexuálně se může chovat i ve chvílích velkého nebezpečí. Říká se, že v době pandemie si lidé zevšední, když jsou nuceni spolu v karanténě trávit čas. Toto tvrzení je přehnané. Člověk se otřepe, a pokud něco vítězí v takových situacích, je to lidská sexualita. Ta přetrvá věky věků, jinak by člověk vymřel.
Zvýší se nebo se už dokonce zvýšil počet rozvodů?
Samozřejmě se zvyšuje, ale to neznamená, že stoupá počet partnerských disharmonií. Dříve se to muselo skrývat, zatímco v současné době se lidé jednoduše rozvedou.
Jaké jsou nejčastější příčiny rozvodů?
Stojí za nimi především snížená tolerance, menší ochota vycházet tomu druhému vstříc a déletrvající manželství, které souvisí s prodlužováním lidského věku. Příčinou je také individualizace v důsledku využití moderní techniky.
Poté, co jste prostudoval knihu svého přítele doktora Miroslava Plzáka Klíč k výběru partnera pro manželství, jste prohlásil, že kdyby se každý držel jeho rad, rozvody by neexistovaly. Jaké rady tím máte na mysli?
Je to samozřejmě nadnesené tvrzení, rozvody by pochopitelně existovaly. Ale mám takový dojem, že je důležité, aby se lidé vyvarovali největších nebezpečí, která se týkají charakterových vlastností jejich protějšku. U muže je to alkoholismus, u ženy hysterie.
Takže souhlasíte s tímto dalším výrokem pana Plzáka o charakterových hrozbách?
Naprosto. Pan Plzák byl můj velký přítel a učitel. Léta jsme se stýkali, bohužel mezi námi už řadu let není, takže na něj pouze vzpomínám a nyní od něj mohu opisovat.
Je ve vašich očích horší psychická, nebo fyzická nevěra?
Záleží na situaci. Někdo třeba tvrdí, že pohlavní styk s prostitutkou není žádná nevěra, poněvadž to nemá s citovou vazbou nic společného. Od té doby nemám rád tvrzení, že se lidé spolu milují. Zákazník s prostitutkou se v žádném případě nemiluje, ale ani to nepovažuji za klasickou nevěru.
Považujete za nevěru posílání lechtivých fotografií či flirtování přes esemesky?
To v žádném případě ne. Za nevěru nepovažuji ani sledování pornografie na internetu. Mnohé ženy pociťují žárlivost, což je samozřejmě nesmysl. Sledování pornografických videí slouží pouze jako zpestření sexuálního života.
Myslíte si, že v dnešní době sociálních sítí a chytrých telefonů lze podvádění ještě utajit?
V tomto případě je zapotřebí brát v potaz genderový rozdíl. Ženy dokážou nevěru utajit lépe. Jsou v tomto směru daleko rafinovanější a vynalézavější. Na muže nevěra praskne dříve nebo později vždycky.
Ztotožňujete se s Plzákovým slavným výrokem zatloukat, zatloukat, zatloukat?
Nevěra byla, je a bude, takže ji není možné vymýtit. Musíme se s ní učit nějakým způsobem žít a nejlépe se s ní žije, když se snažíme, aby to ublížilo co nejmenšímu počtu lidí.
A co žárlení? Myslíte si, že by mírná žárlivost měla být v každém vztahu?
Může vztah upevnit, ale máme zde otázku kvantity. Co je to mírná žárlivost? Samozřejmě nejlepší je, když není vůbec žádná. Na druhou stranu, když člověk nežárlí vůbec, tak má ten druhý pocit, že ho protějšek nemá rád. Takže je zapotřebí zvážit míru žárlivosti, aby to nebylo přes čáru.
Jaký názor máte na polyamorii, která v současnosti nabývá na popularitě?
Člověk do jisté míry biologicky tíhne k monogamii. To znamená, že při intimním vztahu vystupuje raději ve dvojici. Samozřejmě to neznamená, že by polyamorie byla nějaký patologický jev. Všichni to dělají dobrovolně a nepřináší to veřejné pohoršení. Ale vždycky je nutné se na polyamorii dívat s perspektivou budoucnosti. Dříve či později vedou mnohočetné partnerské vztahy ke komplikacím.
Podle statistik mají Češi první pohlavní styk čím dál dříve. Jak si to vysvětlujete?
Je to samozřejmě způsobeno rychlejším dospíváním. V minulosti začínali chlapci dříve než dívky. V současné době se rozdíly vyrovnaly. Ale že by Češi měli pohlavní styk čím dál dříve, to je spíš předsudek. V minulosti byly čtrnáctileté dívky také těhotné, ale neexistoval bulvár, takže se to dalo ututlat.
Jste pro snížení věkové hranice pro první pohlavní styk, nebo je podle vás patnáct let ideální věk?
Většina zemí má povolený sexuální kontakt mezi čtrnáctým a patnáctým rokem. U nás je hranice patnáct let, a to je v porovnání s ostatními zeměmi trochu výše, než je normální průměr. Jsem toho názoru, že by to mělo být v souladu s atributem zletilosti, občanským průkazem a volební způsobilostí.
Mladé dívky zveřejňují na sociálních sítích své odvážnější fotografie. Co je k takovému chování vede?
Myslím si, že to dělají proto, aby se světu pochlubily. Před tím bych je ale nesmírně varoval. Zveřejňování intimností na sociálních sítích je pochopitelně nebezpečné, vždycky může být zneužito. I sexuální výchova by měla spět k tomu, aby děti byly na toto nebezpečí upozorněny.
Naopak muži se často nebojí posílat obnažené fotografie, aniž by se s dotyčnou ženou či dívkou znali. Proč mají potřebu tohle dělat?
Snaží se dívku vyprovokovat, aby k nim byla vstřícná, nebo mají rys exhibicionismu.
Určitě jste zaznamenal dokument V síti. Myslíte si, že máme dostatečné zákony, jak proti takovým predátorům bojovat?
Každý stát má své zákonodárství tomuto problému přizpůsobeno. Otázkou pouze je, zdali je toho využíváno.
Prohlásil jste, že byste těhotným ženám zakázal sledovat internet. Z jakého důvodu?
Když se podíváte například na hypochondry, kteří si své nemoci léčí pomocí Googlu, tak to někdy bývá naprosto katastrofální. Internet přináší spoustu informací, ale také spoustu dezinformací, a pokud jim lidé věří, jsou ztraceni. Kdybyste věděli, čemu všemu jsou schopné věřit těhotné ženy! To jsou takové nesmysly, že nad tím zůstává rozum stát.
Dokážete uvést nějaký konkrétní příklad?
Některé ženy si s sebou na sál přinášejí takzvaný porodní plán. Odmítají jakékoli léky, nebo dokonce přítomnost lékaře u porodu. Přejí si sníst placentu nebo ji zakopat pod strom jabloně, která následně bude plodit zázračná jablka. Chtějí rodit doma, na stromě, na poli, v lese a myslí si, že to je moderní a normální.
Za svůj život jste napsal přes dvacet knih. Na jakou z nich jste nejvíce hrdý?
Jeden člověk dokonce napsal, že je všechny přečetl, a nedávno jsem zjistil, že utrpěl psychickou újmu a prožívá depresi. Před tím bych rád varoval, abyste nečetli všechny mé knihy, zejména pokud jste feministka nebo filmový kritik. Nejvíce hrdý jsem na tu poslední, to je logické, protože spisovatelský vývoj musí být pozitivní. Podařila se mi nejlépe a je to poslední kniha, kterou jsem napsal.
Vaši poslední knihu Život bez cenzury jste napsal během pandemie koronaviru a řekl jste v ní téměř všechno. To slovo téměř je důležité, protože tvrdíte, že by každý člověk měl mít v duši svou třináctou komnatu, kam by neměl pustit nikoho. Proč si to myslíte?
Protože to vede ke špatným koncům. Jakmile bych řekl někomu všechno, co jsem kdy v životě prožil a udělal, tak dotyčnému člověku otevírám třináctou komnatu a on toho může kdykoli nějakým způsobem zneužít. Hovořím z vlastní zkušenosti, proto bych před tím chtěl důrazně varovat.
Mimo jiné jste v době pandemie prodělal oboustranný zápal plic a postcovidovou plicní embolii, kvůli níž jste byl na hranici života a smrti. Co byste vzkázal těm, kteří předmětné onemocnění stále zlehčují?
Můj stav byl takový, že jsem se cítil víc mrtvý než živý. Myslím, že kdyby si prožili to, co já, přišli by si na to sami. Není však správné někomu přát takovou negativní zkušenost.
Kromě sexuologie a gynekologie je vaší celoživotní láskou opera. Nepřemýšlel jste někdy o kariéře operního pěvce?
Mám sice silný a kvalitní hlasový fond, ale nemám příliš dobrý hudební sluch. Moje velká kariéra byla kdysi ve vysokoškolském pěveckém sdružení v Brně, kde jsem zpíval první baryton. Byl to smíšený sbor a mám na to krásné vzpomínky. Myslím si však, že na sólový zpěv bych neměl.
Jaké opery patří mezi vaše nejoblíbenější?
Nejraději mám Verdiho, ale někdo například preferuje Mozarta, kterého také poslouchám.
Vaše dcera Kateřina je absolventkou Akademie múzických umění v oboru operní zpěv a v každém rozhovoru tvrdila, že má hudební sluch po mamince, zatímco po vás zdědila pěvecký „materiál“. Souhlasíte?
Zpívám hodně hlasitě, silně a dobře, takže s tím souhlasím.
Mimochodem jste přiznal, že jste sexuální výchovu vlastní dcery trochu zanedbal. Jak je to možné?
Každý rodič zanedbává sexuální výchovu svých potomků, protože se před nimi ostýchá. Vždy se mi daleko lépe a otevřeně mluvilo ve školním kolektivu, kde mě děti neznaly.
Je o vás známo, že jste se věnoval také politice. Máte v tomto směru ještě nějaké ambice?
Nikoli, mě můžete považovat za politickou mrtvolu, protože jsem třikrát neúspěšně kandidoval do Senátu. V tomto případě dodnes považuji českého voliče za neschopného, protože bych byl lepším senátorem než ti, co tam jsou nyní.
V březnu jste oslavil 81. narozeniny. Jak si udržujete fyzickou a duševní kondici?
Mám předepsané procházky, které dodržuji, v telefonu mám i krokoměr. V životě jsem nedělal žádný sport. Všichni kamarádi, kteří sportovali, jsou buď na invalidním vozíku, nebo mrtví, takže jsem jako jediný sportovní antitalent v celkem slušné kondici. I přes koronavirus a svůj věk se cítím dobře.
S vaší manželkou Helenou jste byl pětapadesát let. Jaký je váš osobní recept na šťastné manželství?
Moje manželka zemřela nedávno, což je smutná životní situace, ale na druhou stranu po padesáti pěti letech šťastného manželství je ta bilance pozitivní. A recept na šťastné manželství? Samozřejmě správný výběr partnera, chápání toho druhého a vzájemné odpouštění. Hlavní přikázání je ale tolerance, které by se lidé měli držet nejen v manželství, nýbrž i v ostatních mezilidských vztazích.
