Connect with us

Zadejte svůj dotaz

.

Mobilita

Nikola Lukačovič – Máme rádi letadla!

Nikola Lukačovič je český pilot a nadšenec, který se létání věnuje přes třicet let.

Foto: Miloš Schmiedberger
Foto: Miloš Schmiedberger

Podílíte se na tom, že jako jediný podnikatel v zemi, pilot, nadšenec, se snažíte o to, že vyhledáváte letecké exponáty po celém světě a po celé Evropě, které nějakým způsobem mají spojenou historii s Československem a s historií létání. Domnívám se, že vás to psychicky uspokojuje. Je to pravda?

Souhlasím. Mám ale výhrady k tomu, co jste řekl. Já tím podnikatelem, který do toho dává peníze, nejsem. Já jsem bratr investora a všechna krásná letadla, která tu jsou, o ně záměrně nešlo, tak nějak se objevila, tedy až na Hurricane. To byl nedávný sen mého bratra. Myslím si, že všichni průměrně a nadprůměrně vzdělaní Čechoslováci musí mít naši historii rádi. Víme, čím si republika prošla a je evidentní zájem každého z nás, aby šla tím správným směrem, což pro každého může znamenat něco jiného. Nicméně, všichni si přejeme, aby neudělala chyby, které v historii již udělala. K tomu může sloužit to, že tu historii nějakým způsobem uchováme v podobě hmatatelné. My máme rádi letadla, rádi létáme, tak u nás v hangáru na letišti jsou to právě letadla. Nejsou to jen technické skvosty, ale jsou to právě letadla s příběhem za nimi, tedy s přímou účastí v československé historii. Investice to rozhodně není finanční, ale emoční.

Máte vytipovaná další letadla s příběhem, ať už u nás či po Evropě, která by stála za to opravit a vrátit do republiky? Máte další plány?

V současné době nemáme. Je důležité říct, že ne všechna letadla patří letišti Točná. Snažíme se majitele letadel, tedy stejně smýšlející lidi, sdružovat. K tomu pomáhá tento hangár. Děláme to i za pomoci různých akcí, které nás spojují, ať už akcí pro veřejnost, během dnů otevřených dveří, nebo exkurzí, kdy provádíme základní školy či školky, nebo i dospělé, když si nás objednají. Děláme i akce pro nás, třeba sehraná divadla, máme scénáře, které si sami napíšeme.

Foto: Miloš Schmiedberger
Letecké skvosty v hangáru na letišti Točná
Foto: Miloš Schmiedberger

Bylo obtížné najít letadlo Hawker Hurricane, o kterém se velmi psalo? Nebo jste ho měli v Belgii vytipované delší dobu? Bylo těžké přemluvit minulého majitele k prodeji?

Myšlenka mého bratra mít zde Hawker Hurricane je několik let stará. Věděli jsme ale, že ta cesta nemůže být skoková. Musí se dochovat „mladý potěr“, který kolem toho bude běhat a jaksi opečovávat to letadlo. K tomu slouží letoun, který za sebou zdánlivě nemá žádný příběh. Je to Harvard AT6, který tu momentálně není, protože létá výcvikové lety. Je to mezistupeň mezi trenéry a případně Hurricane. Musíme myslet na to, aby tyto technické a historické skvosty vydržely do dalších generací. Je důležité vychovávat nové mladé lidi, kteří jednou budou schopni tato letadla nejen udržovat, ale třeba s nimi i létat.

Stává se vám, že na letiště Točná přicházejí mladí lidé, kteří by tu chtěli pracovat a začít létat? Stává se, že přijdou 2-3 chlapci, kteří se chtějí začít učit?

Stává se to, ale momentálně to tady není možné. V merku instruktorů, kteří sem dochází a létají s těmito válečnými skvosty, už určití jedinci jsou a s nimi je dále pracováno a jsou součástí naší komunity.

Foto: Miloš Schmiedberger
Nikola Lukačovič před milovanou Electrou
Foto: Miloš Schmiedberger

Jsou tu i civilní letadla, na kterých se trénovalo. Vidím Zlín Trenér, vzadu je Sokol. Zmínil jste, že i tato letadla mají své příběhy z historie, proto tady stojí. Řeknete o tom pár vět?

Například letoun M1C Sokol je prvním typem sériově vyráběného letounu po druhé světové válce. Tento kus se dochoval díky tomu, že si ho dva kamarádi v roce 1948 koupili za účelem utéct z Československa, které právě začalo být ovládáno diktátorskou komunistickou stranou Československa. Letoun byl následně používán ve Švýcarsku a skupina nadšenců ho objevila a dotáhla zpět, do porevolučních dob, aby ho firma, která se specializuje na dřevěná letadla, zrekonstruovala.

Kdybychom se vrátili do 20. let, do období první republiky, kdy jsme byli na evropské špici, poté co jsme se oddělili od Rakouska-Uherska, byla tady obrovská průmyslová základna, vznikaly nové letecké továrny, jako byl Letov, Avia a další menší organizace, myslíte si, že v dnešní době by bylo možné, aby někdo vytvořil takovou organizaci, jakou vytvořil pan Hain v roce 1919?

Myslím, že firem s leteckou tematikou či výrobků, díky té tradici, kterou Čechoslováci mají, tak naštěstí jejich počet roste. Názvy firem sice neznám, ale sleduji to zpovzdálí. Statistika hovoří, že v počtu malých letadel a ultralightů jsme evropská země s nejvyšším počtem vyrobených kusů na hlavu.

Foto: Miloš Schmiedberger
Jediný v Evropě – americký Waco YKS-6
Foto: Miloš Schmiedberger

Máte pořád pocit, že i v současné době na západních přehlídkových leteckých akcích má Česká republika a naše staré letectví, starý průmysl stále dobrý zvuk, když tam přiletíte jedním z našich strojů? Cítíte pozitivní přemýšlení o naší republice a našem starém průmyslu?

Letadel se vyrobilo mnoho a jsou po celém světě stále používána. Vzpomínkou na tato československá letadla je třeba Slet československých letadel, který se pořádá každoročně. Naposledy to bylo před čtrnácti dny ve Vyškově, kam se jich ze širokého okolí slétlo kolem stovky – z Německa, Slovenska i Maďarska. Bohužel počet kusů, které se vyrobí, se nemůže rovnat americkým strojům, a to má vliv na dostupnost náhradních dílů.

Je možné letět s historickým strojem třeba na letecký den na letiště Zurich do Švýcarska? Je složité požádat autority či úřady o přelet? Je to náročná věc, jejíž vyřízení trvá třeba měsíc?

Záleží na stroji. Některé stroje, jako je třeba Hawker Hurricane nebo Sokol, jsou ve třídě experimental. Hawker Hurricane je pod národním předpisem belgickým. Sokol je pod národním předpisem českým. Jsou i stoje, třeba Electra, u které bychom se nemuseli nikoho ptát. Stačilo by letoun naplnit dostatečným množstvím benzínu, sednout do něj a odhaduji za 2.5 hodiny bychom byli v Zurichu. Možná i dřív. (smích)

Foto: Miloš Schmiedberger
Lockheed Electra L-10A – jeden ze symbolů meziválečného úspěchu Československa
Foto: Miloš Schmiedberger

Září z vás neskutečná energie. Jak jste říkal na začátku, je vidět, že vás práce naplňuje. Považujete se za člověka, který o sobě může říct, že republice pomáháte tím, že ukazujete historii? Máte takový pocit z vaší práce? Uspokojuje vás to?

Ten pocit mám, bylo to mé životní rozhodnutí. Všechny nás mrzí to, jakým směrem se naše země ubírá. Není nám lhostejné, jakým směrem se ubírá naše vyspělá tzv. západní společnost. Jedno je ale jasné, jednotlivec není schopen tento svět změnit a je potřeba měnit to, co můžete. Pro mě osobně je to v tuto chvíli tento hangár a toto letiště. Proto se snažím větší část mého zbývajícího životního času zasvětit právě tomu.

Myslíte si, že vás budou jednou považovat za vizionáře a bude se o vás psát v historických knížkách, že jste dokázal to, co nikdo nedokázal? Tedy shromažďovat na území tohoto státu leteckou historii, která ukazuje mladé generaci, co jsme jako republika dokázali?

Nejdůležitější jsou finanční prostředky všech leteckých nadšenců, kteří se rozhodli je do toho dát. Jsem součástí party, která je díky různým okolnostem pospojována a táhne za jeden provaz a musím znovu zdůraznit, že ta skupina lidí, kterou mám blízko sebe, z různých míst, ta to dělá, ta mění společnost.

Může se Vám líbít

Politika a justice

Generál v záloze a bezpečnostní expert Andor Šándor studoval nejen v České republice, ale i v Itálii a USA. Byl šéfem vojenského zpravodajství a...

Byznys

Možná už jste v ní byli, nebo o ní minimálně slyšeli. Proslulá vietnamská tržnice SAPA, které se přezdívá stát ve státě, půjde už za...

Cestování

Nasadit helmu, sednout na kolo a objevovat krásy Čech a Moravy s větrem v zádech. Pokud si takhle představujete ideálně strávený víkend a cyklistika...

Byznys

Jan Procházka je vynálezcem revoluční baterie HE3DA, o níž v posledních letech slýcháme čím dál více. Radomír Prus je architektem miliardového projektu Magna Energy...