Pokles míry nezaměstnanosti souvisí se sezónními vlivy, kdy na jaře s nástupem teplejšího počasí a pak dále před létem a o prázdninách každoročně roste poptávka po pracovní síle pro venkovní činnosti v zemědělství, stavebnictví či lesnictví, ale třeba i v oblasti rekrace. Za celý letošní rok vykáže míra nezaměstnanosti úroveň 3,6 procenta, pročež nelze čekat její výraznější nárůst ani ve druhé polovině roku.
Nejvýraznější inflace za posledních zhruba třicet let a energetická drahota tak pro český trh práce nepředstavují takový otřes, jakým byla covidová krize. Vždyť loni v červnu, před tím, než se mohla inflační a energetická krize na trhu práce výrazněji projevit, činila míra nezaměstnanosti 3,1 procenta. Byla tedy meziročně nižší o 0,3 procentního bodu. Jenže v červnu před dvěma lety, v roce 2021, činila míra nezaměstnanosti 3,7 procenta. Byla tedy hned o 0,3 procentního body vyšší než letos a o 0,6 procentního bodu vyšší než loni. To dokládá, že dopad covidové situace na trh práce byl závažnější než dopad inflační a energetické krize.
Při pohledu na vývoj na trhu práce a na vývoj nezaměstnanosti tak nelze tvrdit, že nynější situace je z ekonomického hlediska závažnější než ta covidová. Nelze vlastně tvrdit ani to, že je plně srovnatelná. Přitom takové teze někdy veřejným prostorem znějí, i od vládních politiků, kteří se tak snaží hájit, proč se jim dosud nepodařilo výrazněji zmírnit tempo zadlužování České republiky.
Zdroj: Ekonom Lukáš Kovanda
