Míra nezaměstnanosti v Česku v březnu 2023 mírně překonala očekávání a klesla z únorových 3,9 na 3,7 procenta. Obecně se čekal pokles spíše jen na úroveň 3,8 procenta. I tak byla v březnu míra nezaměstnanosti vyšší než loni v březnu, a to o 0,3 procentního bodu.
Rychlejšímu než předpokládanému poklesu míry nezaměstnanosti nahrála letošní mimořádně teplá zima, včetně její závěrečné fáze. Příznivé povětrnostní podmínky urychlují zahajování sezónních prací a prací vykonávaných v exteriéru, třeba v zemědělství, stavebnictví lesnictví nebo povrchové těžbě.
I když je meziročně patrné určité ochlazení značně přehřátého trhu práce v ČR, míra nezaměstnanosti nadále zůstává nejnižší v celé EU. Letos v lednu, poprvé za takřka 5 let, od března 2018, počet hlášených uchazečů o práci převyšoval počet volných pracovních míst. V únoru se sice situace obrátila, ale počet volných pracovních míst převyšoval počet uchazečů pouze o necelých 600. V březnu už počet volných pracovních převyšoval počet uchazečů o více než 10 tisíc. Ovšem třeba v roce 2019 činil tento rozdíl až takřka 150 tisíc.
I když je tedy český trh práce znatelně méně přehřátý, než býval, stále přehřátý je. Jedná se o určitý signál pro vládu, že by mohla být smělejší ve snižování početního stavu státních zaměstnanců, třeba v souvislosti s rušením poštovních poboček nebo finančních úřadů. Státních zaměstnanců loni přibylo výrazně nadprůměrně, přes 10 tisíc, si po případném propuštění poměrně snadno mohou najít nové zaměstnaní v soukromé sféře, pokud budou opravdu chtít. A to by ulevilo výdajové stránce napjatých veřejných rozpočtů a současně podpořilo jejich stránku příjmovou, skrze navýšené daně a odvody pracovníků právě soukromé sféry.
Míra nezaměstnanosti zůstane po celý letošní rok mírně výše než loni. Do léta lze očekávat její pokles k úrovni 3,5 procenta, a to díky nástupu teplejších měsíců a obnovení poptávky po práci v exteriéru, ve druhé polovině roku nelze vyloučit nárůst nad úroveň čtyř procent. Česko totiž letos bude koketovat s celoročním reálným poklesem ekonomiky. Firmy v té souvislosti musí kvůli energetické drahotě a rapidní obecné inflaci redukovat své náklady, navíc se jim mnohdy – ze stejných důvodů – zhoršují odbytové možnosti.
Ke snižování zaměstnaneckých stavů nyní přistupují až jako ke krajní možnosti. Obávají se, že by nemusely nové vhodné zaměstnance dostatečně rychle najít, až ekonomika oživí. Jenže tento přístup mohou postupně opouštět, zejména ve druhé polovině roku, a začít propouštět výrazněji a plošněji.
Zdroj: ekonom Lukáš Kovanda
