Connect with us

Zadejte svůj dotaz

.

Politika a justice

Andor Šándor: Nedělám si žádné iluze

Generál v záloze a bezpečnostní expert Andor Šándor studoval nejen v České republice, ale i v Itálii a USA. Byl šéfem vojenského zpravodajství a nyní je významným odborníkem v oblasti bezpečnosti, armády a terorismu. Věnuje se rovněž výuce na Karlově univerzitě a dalších vysokých školách. Oblastmi jeho zájmu jsou poradenská činnost v bezpečnostních otázkách a psaní knih.

Foto: Miloš Schmiedberger
Foto: Miloš Schmiedberger

Začnu obligátní otázkou, co vám nynější situace, pandemie covid-19, dala a co vzala?

Vzala mi hodně práce, zejména mé přednášky, ty mě neskutečně nabíjejí. Lidé, kteří na ně chodí, jsou plní pozitivní energie, právě tu z nich čerpám. Naopak mi nevzala iluze o lidech, kteří naši zemi vedou, jelikož jsem je neměl ani předtím. To, čeho jsme svědky, je neuvěřitelný amatérismus, který je propojen s neřízenou politickou ambicí a ekonomickými zájmy. Na občany se myslí až v poslední řadě. Domnívám se, že tato doba bude jednou srovnatelná s velkými pohromami. Ani ne v souvislosti s lidskými životy, ale s lidskými osudy a tím, jak se s následky pandemie zvládnou lidé vyrovnat. Postcovidové období bude v důsledku horší než to, co jsme prožívali dosud. Vláda se nám snažila vnutit, že jsme ve válce, a přitom jednala, jako bychom byli v míru. Pokud bych připustil, že jsme ve válce, chtěl bych vidět to, co ve své době udělal třeba Churchill. Tím myslím vládu národní jednoty, přizvat do ní opozici, aby národ táhl za jeden provaz. U nás ale za jeden provaz netáhla ani vláda, natož ten zbytek. Důsledky budeme pociťovat hodně dlouho. Přál bych si, aby nadcházející volby byly skutečně o vládě jednoty v otázce, jak vyvést lidi z maléru. Nejen to, jestli sestavíme dobře rozpočet, avšak vést tuto zemi tak, aby lidé pochopili, že jsme sice určitým problémem prošli, ale má smysl se snažit. Život neskončil, byla to jen peripetie. Někdo ji prožil hůře, někdo lépe, část dokonce vydělala. Otázkou je, zda někdo takto přemýšlel.

Jak se tato situace dotkla Česka, Evropy či zbytku světa v otázce bezpečnosti? Lze na této situaci najít i něco pozitivního?

Překvapilo mě, že i přes boj s covidem jsme téměř všichni navyšovali výdaje na zbrojení. Neřeší to však problém, do kterého jsme se dostali. Opět se prokázalo, že nejsme schopni a ochotni se poučit. Evropa ukázala nedostatek solidarity i pospolitosti. Flagrantně se projevilo, že posíláme do Evropské komise politiky třetí kategorie, což jsou neschopní lidé, kteří to bohužel dokázali již ve výkonu svých politických funkcí doma. Zmíním třeba Ursulu von der Leyen. Rád říkám, že za šest let zdecimovala Bundeswehr víc než maršál Žukov Hitlerův Wehrmacht. Přesto je předsedkyní Evropské komise a prodlouženou rukou snahy Německa o hegemon. Co se nepovedlo zbraněmi, válcuje se velmi dobře ekonomicky. Taková je realita. Vždy byli slabší a silnější, pokaždé se vytvářely nějaké koalice, aliance, sledovaly se národní zájmy.

Které státy se s touto situací vyrovnaly nejlépe a které nejhůře?

Mám kamaráda v Jižní Koreji a vím, že byli připraveni. Měli situaci už nějakým způsobem zažitou zkušenostmi s onemocněním SARS a MERS. Roli hrála také občanská poslušnost. Pětimilionové Melbourne zavřeli kvůli pár desítkám nakažených. Úspěšnost opatření vycházela z toho, jak jsou lidé důslední a jaké mají životní zkušenosti. Na druhou stranu je zajímavé podívat se do USA. Kalifornie se zavřela, Florida zůstala otevřená a výsledky jsou totožné. Je složité říct, co kdo udělal správně, či naopak. Chování viru stále nerozumíme. Vezměme si Izrael. Po zkušenosti s holokaustem se ke každé krizi postaví jasným způsobem, mají systém. Stát, který je dlouhodobě ve válce, tak jako oni, nemá čas na „srandičky“. Musí dělat věci, které mají smysl. Kdo vyhrál či prohrál, se neukáže na počtu mrtvých, byť je to tragické, ale na tom, jak bude společnost fungovat za několik let.

Jak pandemii zvládlo Česko a jak si vede nyní? Jaké změny nás v dalších měsících či letech čekají?

Řečeno sportovní terminologií jsme nyní v prvním poločase, který jsme prohráli. Teprve se ukáže, zda budeme platit vyšší cenu za to, co jsem považoval za základní problém. Říkalo se, abychom ochránili ty ohrožené a nezavírali ostatní. Nepovedlo se však chránit ani ty rizikové skupiny. Dostali jsme se do situace, kdy zdravý člověk prokazuje, že není nemocný jen z důvodu, že pár panáčků, kteří nikdy nic neorganizovali, tvrdilo, že ochránit ohroženou skupinu nelze. Dle mého názoru to jde, avšak ne každý to umí. Když to neumím, tak neříkám, že to nejde. Toto jsme vůbec nezkusili, a nakonec máme vysoké počty úmrtí v rizikových skupinách. Dnes máme více než tři sta tisíc neočkovaných seniorů nad sedmdesát let. Vyzýváme ale mladé a zdravé, aby se očkovali, a tím chránili starší. Konec nastane, až odezní krize a společnost se probudí z politické a pandemické narkózy, kdy začneme vnímat, kde skutečně v danou chvíli jsme.

V květnu si připomínáme výročí od konce druhé světové války a v každém knihkupectví, v oddělení historie, je většina titulů zaměřena na období nacistického Německa. Prezentuje se to tak, že se jedná o historická fakta, a odmítá se, že by mohlo jít o propagaci nacismu. Nemůže to mladá generace pochopit jinak?

Nejvíc mi vadí relativizace, obzvlášť ta letošní. Oslavy konce druhé světové války se nesly, alespoň v Praze 6, v duchu zvýrazněných negativ pobytu Rudé armády na území Československa. To je, dle mého názoru, dokončení nesmyslného vyrovnávání se se Sovětským svazem lidmi, kteří konec války či Sovětský svaz ani nezažili, případně byli ještě dětmi. Dnes do historických fakt integruje kdekdo a hodnotí je po osmdesáti letech vytržené z kontextu dějin. Neomarxistický přístup k hodnocení dějin a komentování historických faktů je děsivý. Nevím, čeho chceme podobnými ataky na Rusko dosáhnout. Měli bychom si uvědomit, že v boji můžeme zůstat také sami, se všemi negativními důsledky. Pouze hlupák si rozšiřuje okolí svých nepřátel. Jsme na dobré trajektorii se mezi ty hlupáky opravdu dostat, což není správné. Je třeba ale dodat, že i Rusko by se k nám konečně mělo chovat jako k rovnoprávné nezávislé zemi a přestat nás ohrožovat svými zpravodajskými operacemi, které mívají za cíl ovlivňovat směřování země.

Jak se díváte na aféru ve Vrběticích, která do značné míry hýbe českou politikou, ale i mezinárodní scénou, zejména pak česko-ruskými vztahy?

Umím si představit, že v zájmu „čehosi“ existuje oficiální verze, která bude určitým způsobem ošetřena, ale musí se jí držet všichni. V momentě, kdy vláda říká něco jiného než prezident, je to celé špatně. Buď by měli všichni podporovat jedno tvrzení, nebo prezident nemá od začátku k té vládní verzi vyslovit podporu skrze svého mluvčího. Zákonitě se tak dostane do problému. Hamáček není žádný velký intelektuál, ale není to hlupák, aby i přesto, když se dozvěděl, že se ruští agenti GRU podíleli na explozi ve Vrběticích, odjel do Ruska nakupovat vakcíny. A dokonce, jak tvrdí Janek Kroupa, říct Rusům, když nám je prodáte, my to nějak ututláme. To je šílené. Rus by toto nikdy nepřipustil, jen amatéři si myslí, že to tímto způsobem funguje. To mi napovídá, že ten příběh sedmého dubna byl jiný, než byl prezentován sedmnáctého dubna. Možná mu hlavní vládní aktéři ani nevěřili. V roce 2018 Janek Kroupa napsal, že Čepiga s Miškinem byli na našem území a sledovali Skripala. Přesně v té době, v říjnu 2014. To mezitím vyhodili do vzduchu Vrbětice? Pánové by si měli vybrat, jak to celé vlastně bylo. Od počátku jsem měl pochybnost, proč by to takto udělali, byť tu nepochybně byli, možná ne sami. Vláda nám řekla, že první sklad neměl vybuchnout, ale druhý ano. Po prvním výbuchu to tam hlídala policie, další výbuch nastal po šesti týdnech. Nehledě na to, že zboží mělo být prodáno české firmě, nikoli bulharskému obchodníkovi. Ten měl sice zboží uskladněno a něco zaplaceno, dostat ho ale měl až v roce 2015. Řízené úniky, které jsou u nás běžné, jako kdekoli jinde, se nikdy nevyřeší. S informacemi se pracuje tak, jak je právě potřeba. Další otázkou je, jak je možné, že někdo interpretuje zprávu BIS? Proč právě BIS, když pan premiér děkoval NCOZ za důvodná podezření? Někdo neříká pravdu a nechám na čtenáři, aby si vybral, kdo. Účel byl splněn, Dukovany zřejmě Rusové již nepostaví, byť by byly asi o polovinu levnější. Jediná pozitivní věc je, že se sníží počet pracovníků na ambasádách Ruské federace, jelikož byl nepřiměřený a ambasády byly plné špionů. Tato aféra však ukázala jasný trend. Demokratická diskuse je u nás minimální, lidé jsou nálepkováni jako za minulého režimu. Odsuďte Chartu, i když jste ji nečetli. Věřte vládní verzi, byť ji neznáte. Absence zdravého přístupu k informacím je více než vítána.

Jaké dopady bude mít tato aféra na energetiku, ekonomiku a další oblasti života?

Problém vidím v tom, že Rusové zavírají obchodní zastoupení. Nakupujeme od nich devadesát procent plynu, ropu a jaderné palivo. Nyní to dopadne tak, že nám prodají to, co nutně potřebujeme, a koupí si od nás, co budou chtít oni. To je situace, do které jsme se neměli dostat. Co se týče Dukovan, lze uznat, že není možné stavět jaderné elektrárny po světě, a v jedné zemi z toho udělat politiku, vydírat ji. Poté už žádnou elektrárnu nepostavíte, protože si ji nikdo nekoupí. Hlavní zájem Ruska v Evropě je dostat odtud Američany. Dalším zájmem je prodávat své nerostné bohatství na Západ, protože možnosti jsou omezené. Dále zastavit jakékoli rozšiřování Severoatlantické aliance a Evropské unie k ruským hranicím. Jsou obranně agresivní, nikoli útočně. Budou si chránit své nejbližší okolí, jelikož jsme je za třicet let nepřesvědčili, že nejsme jejich nepřátelé. Historická zkušenost Ruska je silná.

Bezpečnost republiky je klíčové téma budoucnosti. Které základní kritické infrastruktury je nyní třeba více podporovat či do nich investovat? Mám na mysli i soběstačnost v energetice, vodním hospodářství či potravinách.

Bezpečnost člověka spočívá v tom, že vláda nekoná v rozporu se zákony. Stát ji není schopen lidem nabídnout ve smyslu jistoty, že máte sociální, zdravotní a ekonomickou podporu. My nemůžeme za to, že politici nejsou schopni napsat zákon tak, aby měl hlavu a patu. Pokud lidé vládu přestanou podporovat, mohou mít zákony, jaké chtějí, a to je konec. Nikdo si nepřeje, aby nastal takový rozvrat, ale to přezírání, které jsme viděli, je hrozné. Naučili jsme se, že všechno musíme vtěsnat do zákonné normy. Co tam není, byť je to proti zdravému rozumu, prostě neplatí. Podle mě bychom měli jasně říct, co vláda může omezit a za jakých podmínek. Vyhněme se právnímu nihilismu, jednejme v duchu zákona a logiky. V Česku tvoříme zákony my, kdo jiný? Měl jsem představu, že by toto mohlo vést ke změně myšlení společnosti a někam se posunout. Obávám se ale, že až se Hrad postaví k výsledkům voleb, bude to masakr. Potřebujeme kvalitní zákony o bezpečnosti, krizovém řízení, podchycení soukromých firem, aby v době krize fungovaly pro stát za jasných pravidel a také větší zásoby hmotných rezerv.

Nyní Česká republika sleduje dění kolem dostavby jaderné elektrárny v Dukovanech, stejně tak i dění v souvislosti s ukončením těžby uhlí a na to navázané uhelné elektrárny. Budeme mít dostatek energie do budoucna? Jak by se mělo postupovat v energetické strategii?

Energetika bude hrát nepochybně velkou roli. Debatuje se o snížení a odchod od těžby hnědého uhlí do roku 2038. Sílí hlasy udělat to i dříve. Musíme to však mít čím nahradit. Otázkou je, kdy budou dostavěny Dukovany a kým. Pandemická krize nám ukázala, že snižovat stavy státních hmotných rezerv je hloupost. Stát musí fungovat jako pojišťovna. Chceme-li, aby plnila, musí být dobrá, což stojí peníze. Řídit nemocnice z pohledu ekonomických výsledků je další nesmysl. Problém také je, že jsme nic neudělali pro to, aby se lékaři a zdravotní sestry, pracující v zahraničí, vrátili domů, i když to pro ně není finančně výhodné. Také bychom si měli uvědomit, že sedm z devíti potravinových řetězců, které u nás fungují, jsou v cizích rukou. O tom, co se u nás bude jíst, se bohužel rozhoduje v zahraničí. Nejde jen o kvalitu potravin. Není přece možné mít takovou závislost na jednom výrobci, pokud jde o zdravotnické potřeby a léky. Měli bychom se posunout k vlastní soběstačnosti. Nelze ztratit kontrolu nad základními komoditami jako jsou voda či plyn, což se stalo v devadesátých letech. Nadnárodní firmy v době krize nefungují pro stát, proto je nutné specifikovat, v jaké oblasti a formě pro nás budou k dispozici, a také mít účinný nástroj, jak je k tomu přesvědčit.

Běloruský režim odklonil dopravní letadlo, donutil ho k přistání údajně z důvodu ohrožení výbušninou a následně vyvedl a zadržel běloruského disidenta. Jedná se o únos, či dokonce o terorismus?

Je to výraz Lukašenkovy šílenosti. Přece musel dobře vědět, jaká bude reakce a jestli mu Pratasevič stojí za to. Teď to nemyslím nijak pejorativně. Samozřejmě to bylo navlečené. Ten problém má několik rovin. Řízení letového provozu každé dané země odpovídá za bezpečný přelet letadel od vstupu do vzdušného prostoru až po jeho opuštění. Každý kapitán je povinen uposlechnout pokynů vydaných řízením letového provozu. Je fakt, že letadlo společnosti Ryanair už bylo pár minut od státní hranice s Litvou a muselo se otáčet zpátky. Co se týče té bomby, nechali vystoupit pasažéry na letištní plochu a hledali bombu v letadle, což je v rozporu s bezpečnostními pravidly. Šlo jim především o Prataseviče. Je pravda, že Bělorusko není signatářem všech dohod o letecké přepravě, ale i tak to bude incident, který jej bude velmi bolet. Vypadá to, že Rusové nepouštějí nikoho, kdo obletěl Bělorusko, ale není to úplně pravda. Pokud je let nahlášen, tak letadlo do vzdušného prostoru samozřejmě pustí. Osobně jsem přesvědčen, že Rusové nejsou z Lukašenka nadšení. Kdyby měli v Bělorusku někoho jiného, tak se ho zbaví. Nepotřebují, aby se vytrhlo z jejich orbitu. Lukašenkovo vystupování není ani pro Rusa nic příjemného, ale nemá ho kdo nahradit. A při vší úctě, Svjatlana Cichanouská to opravdu být nemůže. Bělorusko dostává Rusko do špatné pozice a postavit se na Lukašenkovu stranu právě kvůli tomuto incidentu pro ně není dobrá volba.

II. část rozhovoru s Andorem Šándorem přineseme v příštích dnech.  

Může se Vám líbít

Byznys

Možná už jste v ní byli, nebo o ní minimálně slyšeli. Proslulá vietnamská tržnice SAPA, které se přezdívá stát ve státě, půjde už za...

Cestování

Nasadit helmu, sednout na kolo a objevovat krásy Čech a Moravy s větrem v zádech. Pokud si takhle představujete ideálně strávený víkend a cyklistika...

Byznys

Jan Procházka je vynálezcem revoluční baterie HE3DA, o níž v posledních letech slýcháme čím dál více. Radomír Prus je architektem miliardového projektu Magna Energy...

Cestování

Představujete si Švédy jako svalnaté a neohrožené Vikingy s plnovousem, kteří se rvou do krve o to, co jim patří, a nebojí se nahlas...