Co pro vás znamená prezidentský úřad?
Byť se to optikou dnešních dní nemusí zdát, funkce prezidenta je pro naši zemi velmi důležitá. Krom toho, že výrazně ovlivňuje geopolitickou orientaci naší země, tak má také velký vliv na vnitřní prostředí a náladu v zemi. Je mimo jiné pojistkou demokracie. Jmenuje soudce, předsedy nejvyšších soudů, má ve své moci do čela úřadů jmenovat skutečně fundované odborníky. Jeho úkolem je stmelovat naši společnost a zvyšovat stabilitu prostředí. A v neposlední řadě by prezident měl umět naslouchat všem skupinám obyvatel, snažit se jim porozumět a být tu pro ty, kteří se cítí opomíjeni.
Chybí vám to tam dnes? A je to důvod, proč zvažujete kandidaturu?
Nesu těžce situace, kdy vidím, že některé věci jsou zjevně špatně, a zároveň nemám možnost je ovlivnit. To byla koneckonců moje motivace, když jsem kandidovala na rektorku. Co se týká prezidentského úřadu, tak v tuto chvíli jsem pořád rektorkou univerzity.
Prospělo by podle vás české společnosti mít v čele státu ženu?
Nedevalvovala bych volbu prezidenta/ky na to, že potřebujeme ženu. Potřebujeme dobrého prezidenta, kterým může být jak muž, tak žena.
Přesto, myslíte, že byste do úřadu mohla přinést něco navíc právě i proto, že jste žena? Myslím tím především změnu v tom, jak vysoké politické funkce vnímá česká veřejnost.
Ve vyhroceném a převážně mužském světě české politiky může být žena léčivým elementem. Moc bych si přála, abychom naši zemi spravovali méně jako firmu a více jako rodinu.
Akademická půda se v přístupu k ženám stále ještě učí
Vy už máte s tímto své zkušenosti, jako první žena jste stanula v čele Mendelovy univerzity, jste také úplně nejmladší rektorka. Bylo těžké se s těmito prvenstvími poprat?
Samozřejmě, že bylo, protože jste pod větším drobnohledem, než by byl někdo starší. Já jsem ale ve všech pozicích, které jsem zastávala, nikdy nebrala zřetel na to, že jsem žena, nebo nejmladší. Vždy jsem si hleděla svého a snažila se odvést co nejlepší práci. Jen tak lze totiž v poměrně tvrdém prostředí obstát.
Je akademická půda v přístupu k ženám flexibilní nebo na ní panují předsudky a stereotypy?
Učí se. Jsou vidět velké posuny, ale pořád ještě existují velké rezervy. Pořád ještě je participace žen v akademickém prostředí velmi nízká. V Ph.D. studiu je to ještě vyrovnané, ale pak náhle křivka počtu žen, v souvislosti s mateřstvím a rodičovstvím, výrazně klesá.
Čekáte to v politice horší?
Chléb je vždy o dvou kůrkách. I univerzitní politika dokáže být hodně tvrdá. Ale nezastírám, že mně některé věci, které souvisely s mojí přítomností ve veřejném prostoru, zaskočily. Dnes už je beru jako takový „kolorit“, prostě nutné zlo, kterému musíme čelit a kterým se nesmíme nechat odradit.
Vidíte nějaké systémové možnosti, jak ten tzv. skleněný strop rozbít?
To je poměrně komplexní otázka, na kterou není jednoduchá odpověď. Začíná to námi matkami a tím, jak vychováváme své syny a dcery. Pokračuje tím, že muži musí být součástí změny, musí být na palubě. A končí tím, že my ženy, které jsme skleněný strop prorazily, budeme o věcech aktivně mluvit, angažovat se, a hlavně budeme otvírat dveře a pomáhat dalším ženám.
Jak se vám podařilo skloubit kariéru s rodinou?
Nebylo to jednoduché. Vyžaduje to skvělého manžela, důsledný time management a fungující babičky. Mám velké štěstí, že se mi toho všeho dostalo, takže jsem kariéru s rodinou byla schopna kloubit.
Co podle vás nejvíc chybí českému vysokému školství?
V první řadě finance. Dlouhodobě jsme pod průměrem zemí OECD. A pak celá řada systémových změn. Je těžké vyjmenovat tu nejdůležitější. Ale je to soubor změn vnitřního nastavení fungování univerzit (např. výrazné posílení role správních rad univerzit), přes systém vědecko-pedagogických hodností (zavedení tzv. docentských a profesorských židlí), až po změnu pravidel financování univerzit, které v tuto chvíli v oblasti vědy a výzkumu neberou vůbec ohled na efektivnost.
Současný rozpočet? Spálená země aneb po nás potopa.
Vaše jméno je často skloňováno v souvislosti s důchodovou reformou. Proč ji ještě nemáme? A měla by ji (bývala) podle vás schvalovat ještě tato vláda?
Protože to bohužel je v rukou politiků. Odborníci roky ví, co je potřeba udělat. Na konci dne je to ale politik, který má voliče, a tak se samozřejmě do důchodové reformy, která v tuto chvíli již bude bolet, nikomu nechce. Bohužel jsme na české politické scéně naprosto rezignovali na provádění strukturálních reforem, které směřují za horizont jednoho volebního období.
Je podle vás současný důchodový systém nespravedlivý? Jak musí zareagovat daňový systém?
Náš současný důchodový systém je hlavně neudržitelný. Máme 150 tisíc důchodců s důchodem nižším než 10 tisíc Kč a ještě daleko více důchodců, kteří mají důchod pod hranicí příjmové chudoby. Ta je v tuto chvíli 13 640 Kč. A za 20 let budeme ročně vydávat za důchody o 5 % HDP více, než teď. Takže vytvořit udržitelný důchodový systém, aniž by se do něj nalilo více peněz (a jen podotýkám, že rozhodně nelze zvyšovat odvody, neboť je máme jedny z nejvyšších v Evropě), nebo se nezvyšoval věk odchodu do důchodu, prostě nelze. Ta rovnice nemá řešení. Takže je to o redukci výdajů státního rozpočtu a o revizi příjmů – tedy o reformě daňového systému.
Komunikaci s vládou jste si vyzkoušela i během pandemie jako členka KoroNERV-20. Naslouchal vám někdo?
S politiky jsme intenzivně jednali a některá dílčí doporučení byla realizována. Ve veřejném prostoru bylo poměrně patrné, že vláda nebyla v kritických chvílích ochotna naslouchat žádným odborníkům, což nakonec vedlo k obrovským a zbytečným ztrátám na životech ve srovnání s okolními zeměmi a také i k obřímu deficitu a poklesu HDP.
Co říkáte na současný rozpočet?
Že je to naprosto nezodpovědné zadlužování země na úkor budoucnosti. Napadá mě sousloví spálená země aneb po nás ať přijde potopa.
Jaký je recept na to, jak zvednout post-covidovou ekonomiku?
Vytvořit štíhlý a flexibilní stát bez plýtvání, který bude vytvářet stabilní podnikatelské prostředí. Výrazně snížit administrativní zátěž a regulaci podnikatelů.
Evropská unie nejsou jen peníze
Jaký máte vztah k Evropské Unii?
V Evropské unii jsem doma, stejně jako v Česku nebo Vysočině. A tak jako o vlastní domov, musíme se sami aktivně starat i o Evropskou unii, aby nám v ní bylo dobře.
Jak na to? Proč si myslíte, že jsou Češi vůči EU tak rezervovaní? Je to čistě neinformovanost?
Zejména proto, že se v našem veřejném prostoru nedaří prezentovat evropskou přidanou hodnotu. Zejména v poslední době je naše členství prezentováno jako finančně výhodné. To je jediná výhoda, o které se hovoří. Nejsou zdůrazňovány ostatní výhody a už vůbec nehovoříme o tom, že Evropská unie je vysoce úspěšný mírový projekt. Že díky ní je v členských zemích od druhé světové války mír.
Mělo by Česko přijmout euro? Jaké vidíte výhody případně nevýhody?
Ano. Otázka přijetí eura není ekonomická – podstatná část ekonomiky ČR již dnes funguje v eurech – ale politická. Mnozí politici Eurem straší, není to populární téma, ale dlouhodobé výhody přijetí Eura jednoznačně a dalece převýší krátkodobé nevýhody.
