Jak vzpomínáte na vaše disidentské období? Seznámila jste se s Václavem Havlem, vydávala tisk, zažila jste i vězení či vyhrožování.
Byla to doba, která mě bezesporu formovala. Být na té „druhé“ straně mělo hodně nevýhod, ale i své výhody. K výhodám patřilo třeba získávání obrovského penza neoficiálních informací, ať už z historie, filozofie, kultury, tak rozdílných od státních zdrojů. Také jsem se nemusela mít na pozoru, abych někde neříkala něco, co se nemá a co by mi mohlo ublížit. Jsem životu velmi vděčná za to, že jsem měla možnost seznámit se osobně zblízka se spoustou obdivuhodných lidí, ať už to byl Pavel Tigrid, Václav Havel nebo třeba moje kmotra Dana Němcová či další vzácné osobnosti.
Jak hodnotíte vývoj v České republice po roce 1989?
Po událostech v listopadu 1989 to bylo velmi silné a intenzivní. Vzpomínám si, jak se do Prahy vraceli lidé z emigrace, poznávala jsem nové přátele, byl tu ten úžasný pocit svobody a radosti. Já sama jsem také mohla navštívit redakci RFE v Mnichově a setkat se s lidmi, které jsem do té doby jen slyšela v rádiu nebo v telefonu. Třeba Lídu Rakušanovou nebo Ivana Binara. Pokračující vývoj nesl už znaky klasické demokracie se svými klady i zápory. Já od té doby také chodím volit a jsem za to vděčná, i když leckdy nadávám. Ale nic lepšího, než je demokracie nikdy nikdo nevymyslel. Všichni můžeme veřejný život ovlivňovat, a to je úžasné, když víme, jak snadno se o svobodu může přijít.
Jak na vás působí současná vláda? V čem vidíte posun oproti předchozím levicovým vládám?
Jsem ráda, že tu máme vládu pod vedením Petra Fialy. I když okolnosti, jako je válka na Ukrajině, dědictví obrovského státního dluhu, rostoucí křivka inflace a problémy na to navazující jí to příliš neusnadňují. Věřím, že to zvládnou se ctí tak, jak nejlépe to půjde. Myslím, že pro nás občany, je pozitivní, že nás současné neblahé okolnosti nepotkaly o pár let dřív, kdy stát řídil bývalý premiér. Nevím, jak by se s takovým dědictvím mohly později vyrovnat budoucí generace.
V Praze žijete a měla jste k ní blízko i pracovně. Po roce 1989 jste pracovala jako tisková mluvčí Magistrátu hlavního města Prahy a Prahy 3. Jak na své působení vzpomínáte?
V oboru, který zmiňujete, jsem měla první zkušenosti už po mateřské, v roce 1994, kdy jsem pár dalších let pracovala v tiskovém oddělení na Ministerstvu spravedlnosti. Tiskovou mluvčí jsem dělala i na Vrchním státním zastupitelství v Praze a potom na MHMP, kde jsem v této funkci zažila třeba povodně, a to bylo velice náročné. V tu dobu jsem musela velice zredukovat spánek a o pořádném odpočinku nebyla ani řeč. Z magistrátu jsem pak odešla dělat tiskovou mluvčí na naši radnici a díky této práci jsem poznala hodně skvělých lidí. Takových kterým na Praze 3, stejně jako mně, záleží.
Posouvá se podle vás Praha, nebo stagnuje?
Mám poslední léta pocit, že Prahu někdo posouvá někam, kam tohle úžasné město vůbec nepatří. Jak je známo z praxe, levice obecně preferuje kolektiv nad jedinečností a stejně tak žene současné vedení Prahy naši milovanou matku měst do situací, díky kterým by se brzy ztratil její charakter. Mám na mysli to rádoby zhlížení se v Amsterodamu, Berlíně či dalších městech, která jsou zcela jiná, s odlišnou historií, architekturou, strukturou, povahou a lidmi. Nebere se v potaz ani třeba vrstevnatost, tím méně genius loci. Oproti tomu bohužel nevidíme skoro nic, co by Praze zásadně pomohlo. Třeba pražský okruh nebo zlepšení ohledně bezpečnosti občanů. Prostě – je nevyšší čas, to vše změnit.
Co vás přimělo kandidovat do čela Prahy 3? Co považujete za největší výzvy, které potřebují být řešeny?
Dlouhodobě jsem se pracovně pohybovala mezi významnými politiky na státní i obecní úrovni. Měla jsem možnost zblízka vidět, jak jednají, jaké jsou pro ně priority, co dělají pro lidi, kde jsou slabá místa. Mohla jsem se učit, hodnotit a srovnávat. Také si troufám tvrdit, že díky své práci pro Prahu 3 se orientuji v chodu městského úřadu, a hlavně jsem za svůj život získala v politice dost zkušeností na to, abych dokázala odvést pořádný kus práce pro Prahu 3 její občany.
Výzev pro mě je tu dost. Chci, aby nebyly utlačovány určité skupiny obyvatel, aby lidé měli na dosah široký obchodní či opravárenský sortiment, který můžou poskytnout drobní živnostníci, aby zde byl dostatek pediatrů či stomatologů atd. Chci, aby se tu lidé cítili dobře, bezpečně a kulturně a mohli být na Prahu 3 hrdí.
Jak se vám spolupracuje s pražskými osobnostmi ODS, jako jsou Marek Benda či Bohuslav Svoboda?
Jsem si jistá, že Bohuslav Svoboda bude výborný primátor a já se na spolupráci s ním těším. V poslední době mně udělalo velkou radost jeho prohlášení, že vidí pražský okruh jako zásadní věc, která nesnese odkladu. To je něco, co pomůže dopravní zátěži v celé Praze, tedy i u nás v Praze 3. Marek Benda je bezesporu po svém otci, kterého jsem měla také možnost poznat, velká osobnost, pro Prahu a vůbec i fungování sněmovny zásadní. Je to člověk, který má jako politik obrovské zkušenosti, troufnu si říct, že tolik, jako málo kdo jiný. Jsem ráda, že mohu počítat s jeho podporou a pomocí; velice si toho cením.
