Jak byste zhodnotil institut Milostivého léta, který zkrátil veřejnoprávní věřitele a dlužníci mohou tento institut využít, tak že uhradí jistinu a poplatek exekutorskému úřadu a odpustí veškeré příslušenství?
Institut Milostivého léta je připraven ve spěchu, nepromyšleně, neodborně a s velmi nízkou legislativní úrovní. Jeho vznik je motivován politicky a nikoliv věcně a odborně. Jeho tvůrci a mnohá veřejnost v něj vkládají naděje, že vyvede dlužníky z dluhové pasti. Tento záměr naplněn nakonec z mnoha důvodů zcela nebude. Vybrané exekuce zřejmě v počtu tisíců budou po splnění podmínek ukončeny. Dlužníci však nebudou hromadně oddluženi, protože velmi často současně dluží i jiným věřitelům a Milostivé léto se vztahuje jen na dluhy vůči některým věřitelů veřejnoprávní povahy. A stát mezi nimi není. Dobrodiní Milostivého léta dopadne spíše na odpovědnější jednotlivce a některé jejich exekuce než na dlužníky jako třídu obecně. Pohled věřitele na Milostivé léto a dopad na jeho pohledávku se pak liší případ od případu. Struktury pohledávek a zájmy věřitelů jsou rozličné. Někteří ocení úhradu jistiny dluhu po mnoha letech, jiní mohou být tímto postupem naopak poškozeni.
Myslíte si ze své pozice exekutora, že tento institut je v souladu s právním řádem a zásadou, že dluh se má splatit?
Je zcela zřetelné, že opět dochází k prolomení základní zásady, že smlouvy se mají dodržovat a dluhy se mají plnit. Stát zde hromadně s využitím své vrchnostenské moci připravuje určitou kategorii věřitelů o část jejich peněz, odpovídající příslušenství vymáhaných pohledávek a bez náhrady je odpouští.
Nejvíce mě trápí rozpor Milostivého léta s ústavně právními principy a také narušení právní jistoty a nutné předvídatelnosti v to, co jako právo platí, který tento krok vyvolává. V České republice zde nesystémově vytváříme různé okruhy osob s různými právy a povinnostmi, ať už na straně povinných, tak ale i oprávněných. Věřitelé vybraní státem podle nelogických hledisek přichází o část svých pohledávek. Příslušenství, které je nyní odpouštěno, není jen úrok nebo úrok z prodlení, jak se veřejnost mylně domnívá, ale jsou to i bez náhrady zaplacené soudní poplatky v řízení a fakticky vynaložené náklady spojené s vymáháním pohledávky. Tento vývoj nemohli věřitelé, kteří často v rámci odborné péče, pohledávky u soudu v minulosti uplatňovali, nikdy předvídat. Ztrátě tak nemohli čelit a podle toho se rozhodovat.
Ani všichni povinní nemohou být spokojeni. Novela jim přiznává nerovné postavení. Výhody Milostivého léta mohou využít jen někteří z nich a jejich výběr není rovný a spravedlivý. Někteří povinní postupně splácí své dluhy, někteří je již zcela splatili. A pak tady máme dlužníky, kteří se úhradě dluhů úspěšně po léta vyhýbají. Milostivé léto však mezi nimi nerozlišuje. Spíše naopak. Odpovědné povinné, kteří se snaží v rozsahu možností povinnosti dostát, trestáme za to, že se snaží k dluhu postavit řádně, a naopak zvýhodňujeme ty, kteří své povinnosti po dlouhou dobu neplnili či nechtějí plnit. Znevýhodněni jsou tak ti, kteří dříve do účinnosti novely zcela či ve větší míře dluhy splatili či je postupně splácejí. Naopak dlužník, který se po mnoho let úhradě dluhů systematicky a účinně vyhýbal, přijde pak k této milosti mnohem laciněji. Dlužníci, kteří dluhy poctivě splácí a dosud nejsou v exekuci na Milostivé také nedosáhnou.
Mezi věřiteli, kteří naplňují veřejnoprávní charakter, a na které Milostivé léto dopadá, jsou také obce a jimi zřízené organizační složky nebo podniky. Obce v rámci přenesené správy plní zákonné úkoly. Ne všechny obce jsou velké a bohaté. I ony o část pohledávek a dříve investovaných hotových nákladů přijdou. Jejich pohled může být i takový, že byly o tyto pohledávky státem, který tyto pravidla vymyslel a prosadil, připraveni. Stát tak zbavuje nelogicky a bez systému vybrané osoby obecně platným právním předpisem jejich majetku. Důvody jsou čistě politické a podbízivé. Hlediska výběru oprávněných jsou nejasná. Není zde systém a jasná hlediska. Hromadné zbavení majetku za situace, kdy to není nezbytně nutné, bez individuálního přístupu a posouzení, bez možnosti soudní přezkumu takového rozhodnutí a bez patřičné náhrady, ústavně souladné není. Dluhy by měl dlužníku odpouštět individuálně vždy výlučně jeho věřitel. Ten ho zná a dovede nejlépe jeho žádost posoudit. Sám vím, že povinní v exekuci, kteří sami aktivně žádají oprávněné o částečné prominutí dluhu s tím, že jistinu uhradí, jsou obvykle vítáni. Oprávnění jim většinou vyhoví. Kolik ale z těchto povinných, na které nyní dopadá Milostivé léto, požádalo svého věřitele, o prominutí příslušenství s příslibem, že dluh uhradí?
Stát tak promíjí dluhy i z „cizího“. Vlastní pohledávky však vymáhá i nadále. Milostivé léto se totiž nevztahuje na exekuci daňovou a ani na správní. Stát sám nikomu dluhy neodpouští a finanční úřady, správy sociálního zabezpečení a celníci budu exekuce provádět vůči těmto povinným i nadále ve stejném rozsahu. Paradoxně stát, který je sám také věřitel, ostatním věřitelům upírá jejich oprávněné zájmy.
Hrubě poškozeni jsou také soudní exekutoři. Ústavní soud opakovaně judikuje, že soudní exekutor je v postavení podnikatele, který vykonává svou činnost soustavně za účelem dosažení zisku, a především na vlastní riziko. Také požaduje, aby odměna soudního exekutora odpovídala složitosti, odpovědnosti a namáhavosti exekuční činnosti podle jednotlivých druhů a způsobů výkonu exekuce. Náhrada ve výši 700,- Kč v roce 2021 za několik let vedené exekuční řízení, kdy veškeré náklady nese soudní exekutor ze svého, však přiměřená není. Není to populární říkat, ale výkon svěřené veřejné moci není zadarmo a bez peněz je soudní exekutoři provádět nemohou.
Česká republika zde podle mého názoru nepostupuje v souladu s principy právního státu a tento postup není ústavně souladný.
Jaké dopady mělo Milostivé léto např. na advokáty, kteří vymáhali tyto dluhy a jejich náklady jsou tímto institutem vynulovány?
Milostivé léto dopadá nejen na věřitele, ale i na advokáty, kteří se zabývají vymáháním pohledávek, neboť povinní jsou osvobozováni i od povinnosti hradit již přiznané náklady nalézacího řízení. Vymožené náklady právního zastoupení jsou v závislosti na dohodě advokáta a jeho klienta významnou a často i jedinou součástí odměny advokáta za tuto odborně, časově a administrativně náročnou činnost. Za předpokladu, že advokáti s těmito náklady počítají a nesou i hotové náklady spojené s poskytováním právní pomoci třeba po několik let, např. soudní poplatky, mohou se nyní dostat do velmi nezávidění hodné situace. Měli by dostat náhradu.
Očekáváte v budoucnu další obdobné instituty jako je Milostivé léto?
Ve veřejném prostoru zazněly názory, že po schválení Milostivého léta, se připravuje Milostivé jaro a nové oddlužení pro další subjekty. Nicméně máme novou vládu, tak těžko říci, zda k tomuto dojde. Nelze předvídat co se stane. V každém případě všeobecné trendy ulevovat dlužníkům v našem právním prostředí převládají již několik let.
Považujete tyto kroky státu za spravedlivé a nenarušuje to právní systém?
Systém spravedlivý není. Střetávají dva hlavní proudy. Na jedné žádoucí straně zájem bojovat s chudobou, dluhovými pastmi, s nespravedlivými pohledávkami a pomáhat tak lidem, kteří jsou v ohrožení. Na druhé straně musím vidět také oprávněné zájmy věřitelů. Spoléhali na stabilní právní prostředí a tomu s předstihem přizpůsobili své počínání. Nyní stojí před situací, se kterou nepočítali a která významně zasáhla do jejich oprávněných zájmů. Na jejich straně ale nestojí nikdo.
Při existenci možnosti oddlužení fyzických osob v insolvenčním řízení mělo být řešením ohrožených dlužníků, jak se dostat z dluhové pasti? Proč tedy další instituty oddlužení jako je institut Milostivého léta, ve kterém se zvýhodňuje pouze vybraný dlužník?
Je nepochybné, že to pomyslné kyvadlo se dlouhodobě naklání na jednu stranu a vzdaluje se zájmům věřitelů. Často však v konečném důsledku poškodí i odpovědné dlužníky a zbývající část společnosti. Řešení musí být vyvážené a založené na individuálním přístupu. To znamená, že je nutno vždy posuzovat poměry konkrétní osoby a to zda a za jakých podmínek ji dluh odpustit či ji oddlužit v insolvenci. Vrchnostenská rozhodnutí a paušální řešení nejsou správná. Podobně je nespravedlivé a nefér vytvářet určité kategorie osob, na které se vybrané řešení vztahuje a zase jiné kategorie, na které nikoliv.
Vidíte nějaké další negativa či pozitiva, která přinesla agenda Milostivého léta pro dlužníka?
Negativa Milostivého léta jsem již zmínil. Co Milostivé léto přinese dobrého? Dlužník dostává šanci úhradou jistiny a drobného poplatku soudnímu exekutorovi zbavit se do budoucna příslušenství pohledávky. Je pravdou, že u některých pohledávek jsou příslušenství nespravedlivě vysoká. Mám na mysli původní poplatky z prodlení souvisejících s nedoplatky nájemného z předcházejících období. Na Milostivém létu oceňuji, že dlužník musí uhradit alespoň jistinu pohledávky bez ohledu na její výši a že není založeno na poměrné úhradě počítané z celé vymáhané pohledávky, jako je tomu v insolvenčním řízení. Povinnost uhradit jistinu snad bude u některých dlužníků působit výchovně a budou si poskytnutého bene vážit.
Jak vnímáte současnou exekuci z pohledu exekutora – jinými slovy kam kráčí soudní exekuce?
Exekuční řízení stojí na rozcestí. Jsou různé názory, jak se bude naše právní prostředí vyvíjet. Počet exekucí obecně klesá, což je z pohledu obecného určitě dobře. Na druhou stranu také vlivem neustálých legislativních změn a zhoršující se hospodářkou situací soudních exekutorů a jimi vedených úřadů klesají legální a faktické možnosti soudních exekutorů prosazovat výkon rozhodnutí a vymoci tak pro oprávněné právo. Nedojde-li ke změně v přístupu politické moci v této oblasti, pak soudní exekutoři exekuční řízení po jistou dobu sice povedou, ale již exekuci neprovedou.
Jak dopadla pandemie na exekuční řízení a samotné exekutory a vidíte i nějaká pozitiva?
V průběhu pandemie byla přijata řada opatření v rámci moratoria, která znemožňovala soudním exekutorům v plném rozsahu vykonávat veřejnou moc a plnit svěřené úkony. Vymožitelnost částečně poklesla a délka exekučních řízení se prodloužila. Exekuce se neukončovaly. Povinným to mnoho dobrého nepřineslo, neboť jejich závazky i nadále trvají a na jejich postavení se nic nezměnilo. Mimochodem stát vlastní exekuce v této době vedl bez mimořádných zákonných omezení.
Moderní exekuce, jak se vyvíjí exekuční řízení z hlediska nových technologií apod.?
Modernizace se projevuje obvykle pozitivním způsobem. Exekuční řízení se elektronizuje, řízení se zrychluje a zejména se snižují se náklady vedeného exekučního řízení. Oceňuji zejména dnes již historické zavedení datových schránek. Pokud by k těmto změnám nedošlo, soudní exekutor by již nezvládl z výnosu provedených exekucí hradit náklady, které musí nést.
Má exekuce místo i v budoucnosti? A jak ji vidíte vy sám?
Výkon rozhodnutí je nezbytným atributem právního státu. Pokud by exekuční titul byl bez možnosti jeho skutečného provedení a nebyl zajištěn výkon rozhodnutí, pak by postrádal svůj smysl či význam. V takových případech se pak zoufalý věřitelé chápou výkonu spravedlnosti sami. Je tedy nezbytné, aby exekuce existovala a aby ji prováděl ve stabilním právním prostředí vhodně zvolený subjekt. Výkon rozhodnutí mimo soudních exekutorů provádí také soudy, finanční správa, správa sociálního zabezpečení, celní správa a jiné správní orgány. Vždy je nutno hodnotit efektivitu s jakou výkon rozhodnutí tyto orgány provádí a současně jeho úspěšnost a brát ohled na náklady, které to veřejnost stojí. Je nesporné, že v současné době soudní exekutoři provádí exekuce nejúspěšněji a také nejlaciněji. Jejich jednání nezatěžuje státní rozpočet, tedy daňové poplatníky, neboť náklady s tím spojené hradí ze svého. Následně tyto náklady vymáhají po povinných, kteří potřebu exekučního řízení způsobili. Na soudní exekutory poctiví a odpovědní občané nedoplácí.
Očekáváte, že dotčení věřitelé či jejich právní zástupci se budou tomuto bránit?
Spíše sleduji, že tito oprávnění jsou s tím srozuměny a žádné procesní kroky nečiní. Někteří oprávnění se k Milostivému létu i sami připojují, což považuji za správné, protože to je jejich svobodné rozhodnutí.
Mají takové instituce jako je Milostivé léto místo v českém právním řádu?
Milostivé léto již existuje. Měli bychom ale mít na paměti, že přiznaná práva lze rušit jen v mimořádných případech. Vždy je třeba pečlivě zvažovat, zda je to nezbytně třeba, zda nelze postupovat k dosažení totožného účelu jinak a také mít na mysli nejen na první pohled okamžité přínosy tohoto řešení, ale i nevýhody, které mohou nastat se zpožděním. Mám na mysli obecné narušení právní jistoty, předvídatelnost práva, víru ve spravedlnost a důvěru ve stát jako takový. Lidé pak pochybují o státu, justici a právním prostředí. Třeba to, že stát zbavuje třetí osoby již nabytých práv a neposkytujte za to žádnou náhradu. Stát kupříkladu obdržel od věřitele často značný soudní poplatek spojený se zahájením řízení. Nyní stát povinnost jej věřiteli nahradit povinnému odpustil, ale sám zaplacený soudní poplatek věřiteli nevrátí. To je nemravné. Paušální řešení, které pak poskytuje ochranu zejména těm, kteří právní prostředí po dlouhou dobu zneužívali a plnění svých povinností se vyhýbali, demotivuje ostatní k plnění soukromoprávních ale i dalších povinností. Navíc odpouštění těchto dluhů nakonec zaplatíme my všichni, protože ty prostředky někomu budou obci či dopravnímu podniku chybět.
Domnívám se, že bychom se podobným nestandartním cestám měli v budoucnu vyhýbat.
