Nedávno jste se vyjádřil v jednom z televizních rozhovorů pro CNN Prima NEWS, že se blížíme byrokratickému peklu. Proč si to myslíte? Dle stanoviska ministryně financí tvoří úředníci 6 % státních zaměstnanců.
Každý už na vlastní kůži zažil, jaké si tu pěstujeme byrokratické peklo. Kvůli každé záležitosti musíme obcházet několik úřadů. Přitom k tomu, abychom omezili tohle zbytečné obíhání a papírování, by stačilo málo. Formulář by se podal na jednom úřadě, poté by si ho úřady už vyměňovaly mezi sebou. Bohužel se počet státních zaměstnanců za této vlády navýšil. Ale tento vyšší počet byrokratů neznamená, že by občan České republiky pocítil nějaké usnadnění v komunikaci s úřady. Státní správa bobtná a byrokracie v ní přibývá. Každý nový úředník k odůvodnění své existence vymyslí nový formulář, aby stvrdil svou nepostradatelnost.
Jak vidíte budoucnost důchodového účtu v České republice? Dočkají se současní třicátníci důchodu od státu?
Pokud se s penzijním systémem nic neudělá a politická reprezentace bude nadále předstírat, že žádný problém neexistuje, tak se dnešní třicátníci důchodu od státu nedočkají, respektive bude tak nízký, že z něj nebude možné rozumně vyžít. Na důchod se budou muset připravit sami prostřednictvím spoření nebo investic během ekonomicky aktivní části života. Rovnice je přesto poměrně jednoduchá. Člověk nemusí být ekonom, aby si všiml, že s rostoucím počtem seniorů a se stále silnějšími populačními ročníky odcházejícími do penze se zvyšuje tlak na penzijní systém. K tomu přidejme naopak slabší populaci ekonomicky aktivních lidí, kteří na důchody vydělávají, a neudržitelnost penzijního systému máme na světě. Podle demografického trendu je zřejmé, že se tyto problémy budou prohlubovat. Za minulý rok se deficit penzijního systému vyšplhal na 40 miliard korun a letos se k dnešnímu dni blížíme hodnotě 10 miliard. Stát už nezvládá vybírat takový objem peněz, jaký na důchody rozesílá.
Kdyby ODS byla součástí vítězné koalice letošních voleb, uvažoval byste o postu ministra financí?
To je dnes hodně předčasné. Já věnuji energii tomu, abych jako lídr koalice SPOLU vyhrál ve Středočeském kraji, kde kandiduji. To je úkol nejbližší budoucnosti a předpoklad pro to, abychom vládu sestavili a účastnili se jí. Ve Sněmovně se nicméně přednostně zabývám tématem rozpočtu, daní a dalšími hospodářsko-politickými otázkami. Každý politik, chce-li skutečně něco změnit a posunout tím vlastní zemi dopředu, musí mít i patřičné vládní ambice. Takové mám, protože si přeji uskutečnit změny, aby česká ekonomika byla mnohem výkonnější a veřejné rozpočty zdravě udržitelné. O tom teď ale není možné hlouběji spekulovat. Věnuji maximum energie do volební kampaně, abychom dosáhli dobrého volebního výsledku.
Jaké zásadní změny by nastaly ze strany ODS po vítězství v letošních volbách?
Po skončení letošních voleb je důležité, aby poměrně rychle vznikla vládní koalice. První krok nové vlády by měl směřovat k přepracování návrhu rozpočtu na rok 2022 předpokládajícího schodek 500 miliard korun, který nedávno představila paní ministryně financí Schillerová. Úkolem všech resortů i celé vlády bude jednotlivé kapitoly návrhu rozpočtů detailně projít a seškrtat zbytečné výdaje, abychom se v deficitu dostali na úplně jiné číslo a dokázali uspořit dostatečné finanční prostředky, díky čemuž bychom nemuseli zadlužovat naše děti, případně vnoučata.
Je známo, že jste kritikem současné vlády a především schodkového covid rozpočtu, který jste nyní zmínil. Jak byste tento stav řešil vy?
Považuji státní dluh za věc, která je nebezpečná, pokud se vyvíjí takovou dynamikou, jako se to nyní děje v České republice. My jsme měli v rámci předchozích vlád relativně nízkou míru zadlužení vůči HDP, ale kvůli schodkům v řádu stovek miliard korun to bude zanedlouho minulostí. Podle MMF (Mezinárodní měnový fond, pozn. red.) máme za pár let dokonce vypadnout z desítky nejméně zadlužených zemí EU, přestože jsme se v žebříčku dlouho drželi mezi čtyřmi nejméně zadluženými zeměmi.
Když vidím, jak se plánují deficity v řádech stovek miliard korun, tak je to pro mě jako ekonoma nepochopitelné. Jde o hazard s budoucností, na který se snažím upozornit. Jak to řešit? Je to jednoduché. Stát, stejně jako firma, jednotlivec či rodina, nemůže dlouhodobě utrácet víc, než jaké má příjmy. Jde to dělat výjimečně jednorázově. Ve chvíli, kdy přijde krize, je možné si půjčit peníze, ale v následujících letech by všichni měli přemýšlet nad tím, jak půjčku uhradit. Ze strany státu se tak bohužel neděje. V důsledku toho od začátku letošního roku vzrostla úroková sazba desetiletých vládních dluhopisů z 1,2 na hodnotu pohybující se okolo 1,9 %. Čili na obsluze státního dluhu zaplatíme meziročně o více než 10 miliard korun navíc. Tyto peníze mohly být použity na zaplacení mnohem potřebnějších věcí, jako je výstavba nových škol či zdravotnických zařízení. Důležité je se vrátit k vyrovnanému hospodaření, což znamená jedno jediné, že stát bude muset výrazně šetřit. Když se podíváme na to, jak vysoké daně v České republice platíme, tak jsme nad průměrem zemí OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, pozn. red.), což pro nás není dobrá informace. Řešením deficitů proto nejsou ještě vyšší daně, ale nižší výdaje.
Jednou z programových priorit vaší politické strany je zaměření na kvalitu školství. Jste vysokoškolský pedagog, v čem vidíte problém vy?
V minulých letech se ve školství napáchala spousta škod. Nepřipravená, nezvládnutá a příliš ambiciózní inkluze na základních školách přinesla žákům zhoršení výuky. Problém je i ve středním školství. Vzhledem ke slabším populačním ročníkům a zároveň vysoké kapacitě středních škol se dostávají na gymnázia i žáci, kteří by se v minulých dobách nedostali na žádnou střední školu. Nesnižuje se tím jen samotná kvalita středoškolského vzdělávání, ale tento problém doputuje i na vysoké školy. Je důležité přistupovat ke vzdělání velmi opatrně a narychlo provedeným reformám se vyhýbat. I české školství trápí přebujelá míra byrokracie, jejíž obětí se stávají učitelé a vedení škol. Jsem také pro to, aby na středních odborných školách docházelo k průběžnému vybavování kvalitními pomůckami. V oblasti vysokých škol mě osobně trápí nárůst počtu humanitně zaměřených oborů a nedostatek studentů na oborech technických a přírodovědných. To není pro zemi, která má hospodářství založené na průmyslu, dobrá zpráva.
Byl byste zastáncem myšlenky, aby studenti opakovali ročníky kvůli pandemické situaci a následné proměně výuky?
Dlouhé uzavření škol považuji za jeden z nejhorších důsledků covidu-19. Plné negativní důsledky toho všeho však ještě poznáme. Vysokoškolák nemá problém pochytit informace během online výuky. Jak má ale škola naučit malé děti číst a psát za těchto podmínek? Podle mého názoru to nejde. Také je důležité si uvědomit, že škola není instituce poskytující pouze vzdělání, ale učí děti i socializaci a uvědomování si zodpovědnosti vůči kolektivu. Netrval bych na opakování ročníků, ale opravdu bych si moc přál, aby se školy už nezavíraly a děti mohly v září standardně zasednout do lavic.
Do politiky jste vstoupil velmi mlád. Co vás vedlo k rozhodnutí se politicky angažovat?
Politika mě vždy zajímala. Dospíval jsem v době, kdy jsme ještě nebyli tak daleko od polistopadových změn, politika hrála ve společnosti podstatnou roli. Byla tématem, které ve společnosti rezonovalo. Rozhodl jsem se studovat ekonomický obor – možná i proto, že v naší zemi probíhaly velké ekonomické změny. Na jedné z fakult, kde jsem studoval, jsem se potkal s prezidentem Václavem Klausem. Nabídl mi spolupráci, to byl další posun ke světu politiky. Krok po kroku mě to zavedlo až do Poslanecké sněmovny.
Jste dvojnásobným otcem. Lze skloubit politickou dráhu s rodinným životem?
Politickou dráhu lze skloubit s rodinným životem. V dnešní době se preferuje vyrovnanost rolí ženy a muže v domácnosti, ale přiznávám, že u nás v rodině to tak není. Bez zázemí, které manželka vytváří, bychom fungovali jen velmi složitě. Jsem jí za to velmi vděčný.
Jaké jsou vaše volnočasové aktivity? Máte nějaké koníčky či záliby?
Práce poslance má jedno pravidlo – téměř každý začne přibírat. Snažím se s tím aktivně bojovat. Pohyb mám velmi rád. Předně jezdím na kole, které pro mě zároveň znamená odreagování. Díky dětem chodíme i na pravidelné dlouhé procházky. O víkendech hraji fotbal a celkově se snažím sportem držet v nějaké rozumné kondici.
Pane poslanče, máte pro dosud nerozhodnuté voliče podzimních voleb nějaké doporučení, které byste naším prostřednictvím chtěl sdělit?
Volič se dokáže racionálně rozhodnout sám, komu dá svůj hlas. V tomto směru racionalitě voličů věřím. Já se jen budu snažit přesvědčit společnost ve volební kampani o tom, proč je důležité uzdravit státní finance a odbyrokratizovat stát. Zbytek už bude na voliči samotném.
Foto: Miloš Schmiedberger
