Pane doktore, jakým způsobem dopadla pandemie koronaviru na české soudnictví?
Situace nebyla pro soudce jednoduchá, protože nás pandemie v mnoha případech limitovala. Mnohem hůře na tom byly soudy prvního stupně, které se s tím musely popasovat více než my a v okamžiku, kdy přišla odvolání, bylo jasné, že pokud to budeme oddalovat, nikdo za nás tu práci neudělá. Proto jsme se snažili, sice v improvizovaných podmínkách, soudit i nadále, i když v omezenější míře. V několika případech jsme využili i videokonference, některé velké případy jsme však museli odročit. Víceméně jsme za tohoto omezeného režimu fungovali stále.
Přinesla tato situace mimo negativ i nějaká pozitiva?
Řekl bych, že ano. Alespoň zde, na Vrchním soudě v Praze, jsem získal pocit, že se soudci i administrativní pracovníci semkli. Neukládal jsem jim, zda a kdy rozhodovat. Osvědčilo se nám, že jednotlivé senáty měly naprostou autonomii. Spoléhal jsem na to, že si to zařídí dle svého, a to se nám také vyplatilo. Důvěra v lidi, kteří v improvizované situaci za tvrdých podmínek dělali svou práci, se nám osvědčila a jsem za to velmi rád.
Jste místopředsedou Vrchního soudu v Praze pro trestní oblast, jak hodnotíte loňskou novelu trestních předpisů, která přinesla několik důležitých změn jako dohodu o vině, možnost podmíněného propuštění i u zločinů po třetině výkonu trestů a podobně?
Nejenom dohodu o vině, ale i institut přiznání viny hodnotím velmi pozitivně, protože všechny tyto instituty slouží k urychlení trestního řízení. Jestliže obžalovaný prohlásí svoji vinu, tak už je mnohem rychlejší a snadnější celý proces dokazování. V rámci odvolání vyřizujeme jen odvolání do výše trestu. Jsou to instituty, které jsou založeny na filozofii, že se to všem vyplatí. Jak obžalovanému, který má výraznou polehčující okolnost, že se přiznal, tak soudu, že řízení trvá relativně kratší dobu, a dále také poškozeným. Nakonec by měli být všichni spokojeni. Podmíněné propouštění je také v pořádku, protože naše věznice jsou plné a je dobré udělat vše pro to, aby počet odsouzených nebyl tak vysoký.
Dle dat Českého statistického úřadu se dlouhodobě držíme v čele evropských zemí v počtu uvězněných, současně jsou české věznice přeplněné, jak se tato situace vyvíjí z pohledu soudnictví?
Přelévá se to v určitých vlnách. Když přijde amnestie, tak se věznice vylidní, posléze se znovu zaplní. Myslím, že jsou zde dva aspekty — legislativní činnost, kdy soudci rozhodují dle zákona a konzervativnost na straně soudců. Ještě si všichni nevžili alternativní tresty, které by mohly nahradit tresty odnětí svobody. Tyto aspekty způsobí, že máme v České republice vysoký počet odsouzených k trestu odnětí svobody.
Myslíte, že jako národ pácháme více trestné činnosti než ostatní národy v Evropě, nebo je to spíše způsobeno ukládáním přísnějších trestů, přísnější legislativou či zmíněným preferováním tradičních standardních postupů?
Rozhodně se nedomnívám, že by se na našem území páchalo více trestných činů, než je tomu někde jinde v Evropě. Také se nedomnívám, že máme přísnější tresty. Jedná se o souhrn okolností, o kterých jsem hovořil. Je toho mnoho, co napravovat a upravovat z hlediska alternativních či jiných způsobů vyřízení věci v trestním řízení.
Není tedy řešením, aby soudy využívaly více alternativních trestů?
Jsem přesvědčen, že tudy vede cesta. Jsou to nejen alternativní tresty, obecně prospěšné práce a podobně, ale především, a to je chronická nemoc českého soudnictví, že se nevyužívají odklony v trestním řízení, podmíněné zastavení a narovnání. Byli jsme rádi, když se tyto instituty dostaly do trestního řádu, ale bohužel se s nimi setkáváme pouze zřídka. Dospěl jsem k závěru, že na vině jsou jak konzervativní soudci sami, tak i advokáti a státní zástupci. Je známo, že nejjednodušší forma vyřízení věci ze strany státního zastupitelství je podat obžalobu k soudu. To je ale špatně jak pro celý systém, tak i pro obviněné samotné, kteří by v rámci odklonu mohli dosáhnout toho, že by se před soud vůbec nedostali. Je otázka, jakým způsobem to změnit, protože v okamžiku, kdy státní zástupce v přípravném řízení sám rozhodne o podmíněném zastavení či narovnání, tak na sebe bere odpovědnost za meritorní rozhodnutí. Co se týče advokacie, má skutečně obhájce ex offo zájem, aby byla věc zastavena v přípravném řízení, když tím přijde o mnoho peněz na základě proplacení úkonů za řízení? To si myslím, že jsou okolnosti, které vedou k tomu, že se bohužel instituty odklonů využívají v trestním právu méně, než by bylo třeba.
Co si myslíte o peněžitých trestech?
Je potřeba citlivě odlišovat, zda je vůbec reálné, aby byl odsouzený schopen peněžitý trest zaplatit. Pokud se jedná o člověka, který se dopouští výtržnictví, žije na okraji společnosti, nemá bydlení a zaměstnaní, tak lze velmi těžko z něj peněžitý trest vymoci. Pokud se jedná o movitější obviněné, pro které je to nakonec třeba i příznivější alternativa než trest odnětí svobody, tak se domnívám, že jsou tyto tresty na místě.
Jak se vyvíjí kriminalita v České republice z hlediska počtu kriminálních činů?
Pokud jde o majetkovou a hospodářskou kriminalitu, řekl bych, že se setkáváme se stále více sofistikovanější trestnou činností a je někdy velký problém pro orgány činné v trestním řízení tuto činnost rozkrýt, protože lidé, kteří se této kriminální činnosti dopouštějí, jsou obklopeni skvělými právníky a není jednoduché se do tohoto systému dostat. Pokud jde o násilnou trestnou činnost, myslím, že je zde správný trend, že se zpřísňují a zvyšují tresty. V rámci právních kvalifikací docházíme k novým postupům, například u násilné trestné činnosti se velmi často objevuje u poškozených posttraumatická stresová porucha, která pokud trvá déle než šest týdnů, jedná se o těžkou újmu na zdraví, což v souhrnu znamená, že se spousta trestných činů přesouvá do kvalifikovaných skutkových podstat s trestní sazbou 5 až 12 let. Velká část obětí touto poruchou trpí, takže se ukládají přísnější tresty, což je samozřejmě v pořádku.
Pokud srovnáme tresty za násilnou trestnou činnost oproti hospodářským trestným činům, zdá se, že někdy jsou například za dotační a obdobné kauzy ukládány přísnější tresty než za ty násilné. Jak toto vnímáte vy?
S tím úplně nesouhlasím. Někdy se objeví taková kauza, kdy trest za hospodářskou trestnou činnost je velmi citelný, ale v drtivém množství případů si myslím, že tresty jsou odpovídající. Nakonec i novela trestního zákoníku svědčí o tom, jakým způsobem zákonodárce přihlíží ke společenské škodlivosti, například tím, že tresty proti životu a zdraví jsou v té zvláštní části na prvním místě, a pak až jsou ty ostatní. Předpokládám, že čeští soudci si toto uvědomují a tresty, ať už v násilné či hospodářské činnosti, jsou spravedlivé.
Jak hodnotíte nyní činnost justice jako celku a spolupráci mezi jednotlivými jejími součástmi jako je Policie ČR, Nejvyšší státní zastupitelství či Česká advokátní komora?
V současné době neexistuje žádná oficiální platforma, na základě které by tyto instituce nějakým jiným způsobem, než jak je stanoveno v trestním řádu, spolupracovaly. My se s policisty na žádných organizovaných jednání nesetkáváme, totéž platí i pro státní zastupitelství. Vyměňujeme si pouze spisy. Úvahy o jakékoliv další nadstandardní spolupráci naráží na problém soudcovské nezávislosti. Myslím, že v rámci možností je tato spolupráce ryze podle trestního řádu na odpovídající úrovni a žádné podněty či návrhy na zlepšení mě nenapadají.
V poslední době po novele zákona o znalcích se zdá, že čelíme jejich exodu, může mít tato situace dopad na justici?
Problematika znalců v trestním řízení je problematikou velmi závažnou. My se často setkáváme jak s velmi fundovanou a kvalitní prací některých znalců, tak na druhé straně s prací, která tak kvalitní není. Uvedu příklad. V jednací síni byl předložen obhajobou znalecký posudek, načež jsem se toho znalce ptal, zda poškozenou vyšetřoval. On odpověděl, že ne, že ji nikdy neviděl. Ptal jsem se, jestli měl k dispozici trestní spis, přičemž mi odpověděl, že ne. Zajímalo mě tedy, na základě čeho vypracoval znalecký posudek. Řekl mi, že na základě údajů obžalovaného. To je samozřejmě zcela extrémní případ. Bohužel se často setkáváme s tím, že obhajoba předkládá opačný posudek než orgány činné v trestním řízení. Někdy se to může stát, ale nesmí to být pravidlem. Velmi jsme si přáli, aby byly zvýšeny tarifní odměny pro znalce a tlumočníky, což se stalo měrou mizivou, takže se obávám, že odliv znalců a skutečných odborníků může pokračovat. Věřím ale, že nám zůstanou i kvalitní znalci.
Co si myslíte o oprávněných držitelích zbraní? Jak se jako soudce díváte na tuto problematiku?
To je problematika spíše politická než odborná, takže moje vyjádření je, že máme v současné době dobře upraven institut nutné obrany, kde jde v rámci tohoto institutu využít legálně držených zbraní. Já jako soudce nevidím nutnost dalšího posilování možnosti držení zbraní, abychom se nedostali na úroveň Spojených států. Na druhé stráně chápu hlasy, které volají po možnosti lepší ochrany života, zdraví a majetku. Věřím, že se o tom bude do budoucna hodně hovořit.
Jakým způsobem relaxujete, respektive jak nakládáte s volným časem, pokud nějaký máte?
Především aktivně. Naše práce není příliš zdravá, takže rád sportuji. Trávím čas na tenise, nebo jezdím na kole po Novohradských horách a Šumavě.
