Connect with us

Zadejte svůj dotaz

.

Politika

Jaroslav Zajíček: Rozhodování v EU vypadá těžkopádně, ale v reálu je to kvapík

Výbor stálých zástupců (COREPER) je jedním z nejdůležitějších unijních orgánů, přesto se o něm u nás málo mluví a ví. Právě COREPER přitom zajišťuje kontinuální fungování Rady, kde vrcholní představitelé členských států zastupují a prosazují své národní zájmy. Jak těžce se v rámci sedmadvacítky hledá konsenzus? A s kým máme překvapivě nejvíce společných témat? I o tom jsme se bavili s velvyslancem Jaroslavem Zajíčkem, který je zástupcem stálé představitelky České republiky při Evropské unii a také stálým představitelem ČR v COREPER I.

Foto: Veronika Dospělová
Foto: Veronika Dospělová

Proč je COREPER rozdělený na dvě části? Co má každá z nich na starosti?

COREPER je Výbor stálých zástupců a ta zkratka je z francouzštiny: Comité des Représentants Permanents. Proč je to jednička a dvojka je z časových důvodů. COREPER je jenom jeden. Bývalo to tak, že jedna část probíhala dřív, než ta druhá. Časem se ale zjistilo, že je to neudržitelné a že je potřeba, aby se ti dva velvyslanci specializovali na své konkrétní věci. Ta političtější témata se paradoxně řeší v rámci COREPERu II. Jsou to vedoucí stálých zastoupení a mají pod sebou základní formace Rady: ekonomické a finanční záležitosti (ECOFIN), justici a vnitro (Justice and Home Affairs), obecné záležitosti (GAC – General Affairs Council) a zahraniční záležitosti (FAC – Foreign Affairs Council). To má všechno ještě další různé podmnožiny: rozvoj, obrana a podobně. To je v základu, co dělá COREPER II. A pak je COREPER I, což jsem já, a ten má všechno ostatní, ten zbytek.

Buďte trošku konkrétnější, jaká jsou tedy vaše témata?

Moje témata jsou techničtějšího charakteru, přestože je v nich vždycky nějaké politikum. Ono to z toho vyplyne, když je vyjmenuju. Teď frčí hodně agendy klimatu a energetiky. Takže Rada pro životní prostředí, Rada pro zemědělství, samozřejmě Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku, dále Rada pro konkurenceschopnost, kde je vnitřní trh, průmysl a ochrana spotřebitele. Rada EPSCO, což jsou sociální otázky, a Rada EYCS, což je vzdělávání, mládež, kultura a sport. To jsou všechno agendy, které se sbíhají u mě v rámci COREPERu I. Momentálně nejzajímavější je všechno, co se týká aktuální zelené a digitální tranzice, o které se teď tolik mluví. To znamená veškerý digitál, veškeré otázky související s životním prostředím, klimatem, energetikou a dopravou. Ty jsou asi pod největším drobnohledem.
Dále cokoliv, co se týká zdravotnictví. Nebylo tomu tak, ale pandemie to změnila. Takže to, co se dříve zvládlo v jednom člověku, dnes řeší dva až tři diplomaté. V těch nejtěžších dobách se premiéři scházeli každý měsíc a řešili pandemickou krizi. Tahle agenda má potenciál zastínit všechny ostatní. Komunikace mezi členskými státy, mezi ústředím a Bruselem, v rámci Evropské komise i mezi institucemi, všechno se v podstatě muselo změnit.

Unie zasahuje jen tam, kde na to má kompetence

Zmínil jste hodně různých úrovní rozhodování. Toto je dost často terčem kritiky. Není to neefektivní? Nesnižuje to akceschopnost rozhodování EU?

Členské státy se prostě dohodly na všech oblastech, na kterých chtějí v rámci Unie více či méně spolupracovat. Unie zasahuje jen tam, kde na to má kompetence. Problém není ani tak v nějaké těžkopádnosti. To bychom se museli ptát, proč má Unie v současnosti 27 členů a jestli je to dobře nebo ne. My jsme rádi, že v ní jsme. Takovou otázku si asi kladlo i těch patnáct zemí, než jsme přistoupili my ostatní. Tehdy nám dokonce připadalo, že na to máme v podstatě nárok. Když se dneska podíváte na jednací místnosti, tak tam skoro nevidíte na druhý konec stolu. Je otázka, jestli uskupení o 27 členech umí pružně reagovat na jakýkoliv problém. Na to, že neustále hledáme ten nejvyšší společný jmenovatel v postojích Malty a Estonska, mezi Nizozemskem nebo Portugalskem, nebo Česka a Dánska, je naše rozhodování ještě relativně pružné v tom, jak rychle jsme vlastně schopní se dohodnout.

Foto: Veronika Dospělová
Foto: Veronika Dospělová

Z vnějšího pohledu to trvá měsíce, někdy i roky. V případě covidového certifikátu jsme byli schopni dohodnout se během několika měsíců, což bylo rekordní. Potřebujete totiž nejen shodu členských států, ale i aby to Evropská komise rychle navrhla a aby to, co navrhne, dávalo smysl. To je první věc. Návrh pak pošle členským státům a Evropskému parlamentu. Členské státy si mezi sebou vyhádají, co je potřeba, a pak to ještě celé musíte probrat s Evropským parlamentem. Pak teprve můžete najít něco společného. Ten proces může na první pohled vypadat těžkopádně, ale v reálu to je docela kvapík. Co se týče agend, ty Rady existují strašně dlouho, jelikož každá má nějakou svoji kompetenci. Záleží, kolik je toho na stole a jak moc je to důležité a citlivé.

Když se vrátím ještě k pandemii – ukázala také, že je možná škoda nemít v některých oblastech těch pravomocí na centrální úrovni více? Změní se tohle podle vás?

Určitě se to posouvá. My obecně máme tendence kritizovat neakceschopnost Bruselu v momentě, kdy mu zároveň nechceme ty kompetence dát. To pro nás je historicky výzva. Zrovna zdravotnictví je v kompetenci členských států. A pak nastane pandemie, a všichni se začnou dívat na Brusel, co s tím udělá. Ale pokud by se znovu otevřely smlouvy a mělo by se říct: „tak pojďme dát tuhle kompetenci Evropské unii,“ budete mít problém, protože na tom se obtížně shodnou členské státy i teď. Krize nám otevřela oči i ohledně toho, jak jsme propojeni, co to vlastně znamená vnitřní trh nebo čtyři svobody v praxi a jak začneme trpět v momentě, kdy jsou ty svobody ohroženy. Krize paradoxně pomohla tomu, že jsme si to uvědomili. „Brusel“ v podstatě pomohl členským státům uvědomit si, že ta intuitivní řešení typu „pojďme zavřít kus hranic“, „pojďme omezit vývoz toho a toho, protože sami máme nedostatek“, že to je cesta, která nikam moc nevedla. Uvědomili jsme si, proč máme vnitřní trh. Zrovna tato krize to obnažila.

K V4 se snažím přistupovat pragmaticky

Funguje v COREPERU V4? Není v souvislostech současného dění ta spolupráce pro vás spíš kontraproduktivní?

Téma V4 a jejího dosahu nebo akceschopnost se řeší docela dlouho. Ten ideál, u jehož zrodu stál Antall, Walesa a Havel, že máme spolupracovat, tady přetrvává. O tom není pochyb. Když jsme se dostali do EU i do NATO, chvilku se přemýšlelo, jaký bude další osud této spolupráce. Tyto peripetie se také nějakým způsobem překonaly. Mimo jiné i proto, že Visegrád nemá žádné formální instituce, což přispívá k tomu, že se spolu bavíme a srovnáváme si notičky. Tam, kde je společný zájem, má smysl něco spolu předložit, respektive si to vyříkávat. Tam, kde společný jmenovatel není, tak se aspoň navzájem informujeme, co si kdo o té které otázce myslí. Ta spolupráce je skutečně neformální. Je dobře, že si to takto mezi sebou vyříkáváme.
Věc, která se obtížně komentuje, je, jak je Visegrád vnímán tady v Bruselu. Řada lidí se na něj může mít tendence koukat kvůli současným kauzám skrz prsty. Ale já osobně se opravdu snažím přistupovat k tomu pragmaticky. Když to má smysl, pojďme udělat něco společně. Když to úplně smysl nemá, tak to netlačíme. Brusel je hezký v tom, že koalice zemí jsou u různých věcí různé. Budeme dělat společnou akci slavkovského formátu, to znamená Rakousko, Slovensko a Česko. Se Slováky se bavíme průběžně nadstandardně. Když se bavíme o jádru, mám společnou pozici s Francouzem, bavíme-li se o plynu, mám společnou pozici s Rumuny, Řeky, Kyprem a podobně. Ta variabilní geometrie prostě funguje. Na začátku se zjistí národní pozice a pak se hledá partner, se kterým umím něco prosadit, protože o tom to v podstatě je. Se samotnou národní pozicí si nevystačím, musím si proto hledat někoho, s kým získám kvalifikovanou většinu v rámci členských států.

Foto: Veronika Dospělová
Foto: Veronika Dospělová

Británie nám otevírala dveře

Jak obecně fungují v COREPERU spojenectví? Jsou některá tradiční a řekněme neochvějná?

Teď jsem viděl studii, která zarazila i mě samotného: s kým hlasujeme nejčastěji. Asi byste to neuhodla, je to Finsko. Když jdete do detailu, tak si člověk vybaví, kolik věcí máme společných. Spolupracovali jsme v oblasti vnitřního trhu, dopravy, máme společný zájem v oblasti jaderné energetiky, hodně jsme se bavili o otázkách lesního hospodářství. Věci, které Vás na první pohled nenapadnou, platí.

Jak se změnily poměry po odchodu Británie?

Změnily se významně. S Velkou Británií jsme měli dlouhodobě podobně nastavené přemýšlení. Liberálnější, vnitrotržní, co nejméně administrativy a podobně. Když byla Británie na straně jedné, Francie na straně druhé a Německo na straně třetí, tak každá z těchto zemí měla za sebou další spřízněné země, které k nim vzhlížely. A tato trojnožka se nám teď rozbila na dvojnožku, což už je samo o sobě méně stabilní. A hlavně to znamená, že ty většiny musíme hledat jinak, protože o naprosté většině otázek v COREPERu I se rozhoduje v kvalifikované většině. Musíme sehnat velké parťáky do hry. Británie nám často otevírala dveře a u dost důležitých věcí probíhala i neformální spolupráce. Všechny země si musejí znovu popřemýšlet, jak to na evropské úrovni hrát. Bez Británie je mnohem těžší získat rozhodující hlas. Je potřeba získat více zemí, abych dokázal něco prosadit. Když byla Británie na Vaší straně, byla klíčová. Teď není, a o to víc se musíme dívat na Německo a Francii.

Předsednictví je výkladní skříň země

Přichází předsednictví České republiky. Jak dlouho už se na to připravujete?

Už asi tři roky. Začali jsme zhruba v roce 2018 s první orientační debatou o tom, jaké by měly být priority. Je to politická věc v souvislosti s nástupem nové Komise. Z pohledu personálního je to samozřejmě výzva, jak to pokrýt, protože personální logistika není něco, co by se dalo dělat ze dne na den. Navíc bruselskou optikou je to předsednictví v podstatě za rohem. Já říkám, že nám předsednictví začne 1. ledna, kdy se žezla ujme naše předsednické trio spolu s Francií a Švédskem. Doslova máme sedm měsíců, v praxi tři, než se to rozjede ve velkém. Intenzivně o tom přemýšlíme už 2 až 3 roky. Všichni by tu měli být v blocích připraveni na jakýkoliv scénář.

Jaká je role předsednictví? Co to pro tu zemi znamená? Co se obecně od předsednictví očekává v Bruselu?

Je to především výkladní skříň země. Jsou různé optiky. Bruselská optika úspěšného předsednictví je jednoduchá – jestli jsem schopen to předsednictví zvládnout. A zvládnout znamená posunout vyjednávání společným směrem, možnost uzavřít některé agendy v rámci Rady nebo s Evropským parlamentem a zvládnout to s noblesou. Bruselský pohled není o prosazování národních priorit, ale o tom, že předsednická země má fungovat jako nestranný soudce, celou Unii někam vést a navrhovat další postupy a směřování. Je to hlavně o kvalitě vyjednávání mezi členskými státy a následně s Evropským parlamentem.
Z českého pohledu to pak bude i o popularizaci Evropské unie. Pokud platí, že skoro dvě třetiny Čechů si stále nejsou jisti, jestli tady v Bruselu vůbec něco zmůžeme, nebo jestli umíme vůbec něco ovlivňovat, tak ten půl rok většinou přispěje k tomu, že se to povědomí zvýší. Je otázka, jaký typ akcí se odehrává doma. Ministři budou přijíždět na neformální Rady, budou tam konference na vysoké úrovni, kam přijedou lidé z celé Evropy. Půjde o to, jakým způsobem dokážeme prosadit národní témata a ukázat, že to jsou témata, o kterých se jsou ministři schopni bavit. Ta domácí logika je v tom, nakolik jsme schopni řídit Unii v konkrétních věcech, které jsou sympatické i Čechům. Propojit tyto dvě roviny je kumšt, nad kterým sedíme my a nad který si budou muset sednout i zástupci nového vládního establishmentu.

Může se Vám líbít

Zahraniční politika

Dlouho očekávané schválení vstupu Švédska do NATO se přiblížilo, vstup byl odsouhlasen tureckým parlamentním výborem pro zahraniční záležitosti, což je důležitý krok ke konečnému...

Ukrajina

Podle Institutu pro studium války (ISW) by v případě porážky Ukrajiny byly náklady na zabezpečení hranic a odvrácení dalšího ruského útoku výrazně vyšší než...

Zahraniční politika

Kongres Spojených států schválil opatření, podle kterého by americký prezident mohl rozhodnout o ukončení členství USA v Severoatlantické alianci (NATO) pouze po odsouhlasení Kongresem....

Ekonomika

V současné době česká ekonomika čelí poměrně výrazné krizi. Ekonomika je sužována vysokou inflací a robustním státním dluhem. Česká vláda a následně parlament odsouhlasil...

Politika

Oficiální facebooková stránka Evropské komise včera dementovala zprávu, která se roznesla po sociálních sítích v předchozích dnech. Podle zprávy měl Brusel zakázat lidem chovat...

Sticky Post

Spotřebitelské ceny v Česku stoupají, a to stále velmi výrazně. Podle nejnovějších údajů, těch srpnových, totiž rostly meziročním tempem 8,5 procenta. To je vskutku...

Sticky Post

České dráhy i letos masivně zdraží jízdné. V průměru o 9,5 procenta. Stane se tak od prosince. Důvodem je zejména obecná inflace, konkrétněji zdražování...

Uncategorized

Začátek října tradičně patří Nobelovým cenám. Je středa 4. října dopoledne a už známe držitele tří ocenění. Přitom Nobelova cena za chemii měla být...

Zdraví

Podle expertky na covid Kate Binghamové může lidstvo očekávat další pandemii. Otázkou prý není, jestli přijde, ale kdy přijde. Onemocnění, které se bude šířit,...

Domácí politika

Poslanecká sněmovna schválila česko-americkou smlouvu o obranné spolupráci, která České republice přinese další bezpečnostní záruky. Senát již smlouvu schválil, posledním krokem schvalovacího procesu bude...

Zahraniční politika

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan se snaží o zlepšení vztahů se západními zeměmi, server BBC za důvod jeho politického obratu považuje „hledání řešení dlouhé...

Zahraniční politika

Tento týden v litevském Vilniusu proběhl summit Severoatlantické aliance. Jeho průběh a výsledky sledoval celý svět, protože na programu jednání byl postup přijetí Ukrajiny...