Co vás přimělo dát se na dráhu politika?
To byla víceméně náhoda, já jsem politikem nikdy být nechtěl. Samozřejmě, když se vrátím hodně do historie, měl jsem takové klukovské sny, že budu pilotem, hasičem a vším možným… V roce 1995 jsem odcestoval do Anglie, kde jsem rok studoval. Po návratu jsem potkal kamaráda, který se aktivně angažoval v sociální demokracii a přivedl mě k tomu. Hlavně to bylo tak, že jsem v tom neviděl svoji budoucnost, spíše jsem názorově souzněl se sociální demokracií – možná i pod vlivem tehdejší Labour Party v Británii. Oni tenkrát potřebovali někoho, kdo umí anglicky a vzal by si na starost mezinárodní spolupráci, proto jsem začal pomáhat v této oblasti. Postupem času ze mě Stanislav Gross udělal vedoucího zahraničního oddělení ČSSD, následně si mě vzal i jako poradce na vládu. Jiří Paroubek si mě nechal jako zahraničního politického poradce, posléze jsem se z logiky věci dostal na kandidátku sociální demokracie ve Středočeském kraji a nastoupil jako šéf Zahraničního výboru. Vlastně jsem byl celou dobu rámován zahraniční politikou.
Věnoval jste se někdy i něčemu jinému než politice?
Samozřejmě. Jak se nám politikům vyčítá, že jsme nikdy nic nedělali, tak já pracoval od svých šestnácti let. Jsem Boleslavák, takže jsem chodil na brigádu do Škodovky. Nejdříve klasicky na linku, kde jsem montoval motory do Favoritu. Po návratu z Anglie jsem nastoupil na plánování a řízení prodeje náhradních dílů. Měl jsem na starost komunikaci s našimi importéry po celém světě. Díky práci ve Škodovce lze říct, že mám zkušenost i z oblasti byznysu.
Co považujete za svůj největší úspěch v rámci politické kariéry?
Jsem hrdý na to, za co jsem dnes kritizován. To znamená, že loni na jaře, kdy ministerstvo zdravotnictví nebylo schopné zajistit ochranné pomůcky, jsme je my sehnali a postavili letecký most, díky kterému se sem dostaly. Tehdy mě za to chválili, ale po bitvě je každý generál a všichni teď nadávají. I nyní chci říct, že já mám svědomí čisté. Respirátory za 777 korun nebyly nákupy ministerstva vnitra, ale ministerstva zdravotnictví, což mě mrzí. Nicméně já jsem na to žádný vliv neměl. Takže když to podtrhnu, za svůj největší úspěch považuji to, co se nám podařilo loni na jaře. Naši zdravotníci, když ošetřovali pacienty s covidem, nenosili igelitové pytle jako jinde, ale měli kvalitní ochranné pomůcky, které jsme zajistili.
Existuje naopak něco, co považujete za prohru? Co byste udělal jinak?
Určitě, člověk za tu svoji kariéru pár chyb udělal. Asi nebudu specifický, ale větší omyly se staly v personální oblasti.
Splnila česká politická scéna vaše očekávání? V kladném i záporném slova smyslu.
Asi ano. Česká politika není v zásadě jiná než politická scéna v jiných státech světa. Já jsem za tu dobu, co se v tomto odvětví pohybuji, získal mnoho kontaktů a s celou řadou lidí mám přátelský vztah. Vzpomínám si na moment, kdy jsem jako předseda Poslanecké sněmovny debatoval s předsedou izraelského Knessetu Juli – Joel Edelsteinem, což je aktuální ministr zdravotnictví Izraele. Tehdy se mě ptal na věci ohledně české politiky, přičemž jsem mu vysvětlil, jak to u nás funguje. On mi poté řekl, že to je vlastně stejné jako v Izraeli. Izraelská politika je samozřejmě hodně turbulentní, přesto lze tvrdit, že zákonitosti politiky platí všude. Jednak je to služba veřejnosti, jednak boj o moc. Tak to prostě je.
Pohled do soukromí
Jak působení v politice ovlivňuje váš osobní život?
Víc, než bych si přál. Zejména exekutiva je zápřah. Ale zase, loňské jaro mi dalo zabrat asi nejvíc. Moje žena říkala, že se mnou nebyla čtrnáct dní řeč, byl jsem jako v transu. Na druhou stranu na to vzpomínám rád, protože se ty věci podařily.
Probíráte politiku i v rodinném kruhu?
S manželkou politiku probíráme, protože nás baví oba. Nejvíce to prožívají maminka s babičkou, obě čtou všechny možné články. Já jim pak jenom říkám, ať si nevšímají komentářů pod nimi. Sledují to totiž převážně na internetu. Ale z logiky věci, když se setkáme, tak to téma je.
Máte časově a stresově velmi náročnou práci, čím se nejlépe odreagujete?
Jednoznačně na motorce. Když si potřebuji vyčistit hlavu, jdu se projet.
Život v pandemii
Již déle než rok se celý svět potýká s pandemií koronaviru. Mnoha lidem schází to pověstné světlo na konci tunelu. Avšak zdá se, že se začíná blýskat na lepší časy. Jak to vidíte vy?
Průběžně vkládám na Twitter aktuální grafy, které ukazují, že se nám povedlo epidemii otočit, neboť ta křivka klesá. V tom vidím to světlo na konci tunelu. Já byl ve svých vyjádřeních rok konzistentní, nic jsem nemaloval na růžovo a v každém momentě jsem tvrdil, že z toho budeme venku, až populaci proočkujeme. Říkal jsem několikrát, dokud nebudeme proočkovaní, budeme žít s tygrem v kleci. Ale jak jsem zmínil, epidemická křivka klesá. Pokud neuděláme nějakou fatální chybu, myslím si, že by léto mělo proběhnout víceméně standardně.
Situace ohledně koronaviru je dlouhodobě velmi složitá, na vás jakožto na jednoho z nejvyšších politických činitelů je vyvíjen obrovský tlak. Nastala někdy v tomto období chvíle, kdy jste zvažoval rezignaci?
Několikrát. Většinou to bylo poté, co jsme se pohádali s premiérem – kdy já prosazoval tvrdší opatření a on je nechtěl. Vždycky zpytujete svědomí a říkáte si, jestli to má ještě cenu, zejména když se vám něco nepodaří. Takže ano, stoprocentně.
Co vám v této době nejvíce chybí? Na co se těšíte, až toto období pomine?
Že půjdu do hospody na pivo. (smích)
Myslíte si, že bude svět ještě někdy stejný, jak jsme ho znali před rokem 2020?
Já věřím, že ano. Ani španělská chřipka nepoznamenala svět tolik, že by se o tom mluvilo dalších devadesát let. Toto je rozhodně závažná zkouška, je to těžké, ale není to válka. Je mi samozřejmě hrozně líto životů, které byly ztraceny. Přesto si nemyslím, že to bude pro společnost natolik fatální, jako byla typově druhá světová válka. Dostaneme se z toho.
Jaká opatření vy osobně preferujete pro následující měsíce? Co by měli lidé dlouhodobě dodržovat, aby se pandemie dostala pod kontrolu?
Především to, co říká ministerstvo zdravotnictví od začátku, tedy pravidlo 3R – roušky, ruce, rozestupy. To je mimochodem poslední opatření, které by se mělo rušit. Dokud tady ten virus bude a nebudeme všichni proočkovaní, tak pravidlo 3R představuje nejjednodušší ochranu. Třeba jenom to, že jsme nařídili místo roušek respirátory, představuje kvalitativní skok. A je to na epidemii znát.
Co byste vzkázal lidem, kteří se snaží obcházet zavedená opatření?
Že někoho zabijí. Víte co, zní to sice drsně, ale ke mně se už dostala spousta takových příběhů. Pak už pozdě bycha honiti. To máte tak – mladá dáma pod třicet let pracovala ve firmě, kde roušku nenosila, protože ji obtěžovala. Poté se rozhodla navštívit svoji babičku, která se od ní nakazila a nedopadlo to dobře… Je samozřejmé, že si to bude celý život vyčítat. Podobných příběhů je spousta. Někteří lidé si neuvědomují, že se jedná o smrtelný virus.
Rekordní deficit státního rozpočtu
Jak se díváte na aktuální schodek státního rozpočtu 500mld. korun?
Je to strašné číslo, ale jiná možnost není. Akorát vyčítám kolegům z ANO a ODS, že úplně zbytečně ze státního rozpočtu vyvedli 140 miliard korun, k čemuž došlo v rámci rušení superhrubé mzdy. To byla chyba.
Jak se podle vás tento deficit dotkne budoucích generací? Mnoho lidí tato otázka znepokojuje.
Úplně otevřeně, někdo to bude muset zaplatit. Já tvrdím a mimochodem to tvrdí i všichni ekonomové, že jakákoli další vláda bude muset zvednout daně. My říkáme dobře, ale když už nějaká daňová reforma, tak spravedlivá. Takže progresivní zdanění, sektorová daň, digitální daň. Zkrátka ta zátěž musí být rozložena na všechny, nemohou to platit pouze zaměstnanci.
Rekapitulace volebního období 2017/2021
Doba je sice turbulentní, ale přesto vás poprosím o krátkou rekapitulaci. Co se vám povedlo prosadit v tomto volebním období?
Jako předseda ČSSD bych vyzdvihl rovnou několik věcí. Je možné, že tolik jsme toho nedokázali prosadit ani v době, kdy jsme měli 74 poslanců. Naší vlajkovou lodí je zrušení karenční doby, čili obnovení proplácení prvních tří dnů nemocenské. O to byla velká bitva. Popravdě řečeno, kdyby se nám toto nepovedlo, ekonomické dopady epidemie by byly mnohem horší. Dále jsme prosadili přídavky na děti pro pracující rodiny, podařilo se nám valorizovat důchody, což jsme slibovali. Co se týče ministerstva vnitra, stabilizovali jsme oba bezpečnostní sbory, jež jsou dosud zasaženy škrty z let 2010 a 2011. Obnovili jsme nákup techniky. Policie i hasiči disponují novými vozy. Já jsem hrdý na to, že jsem vlastně první ministr vnitra, který dotáhl do konce takzvaný stabilizační příspěvek. To je jen pár příkladů… Myslím si, že na účtování je čas, účtovat se bude před volbami. Ale sociální demokracie rozhodně neseděla v koutě.
Jak vám ztížila prosazování vašich politických cílů současná pandemická krize?
Zásadně, protože Sněmovna teď nic jiného neřeší. Probírá se jen pandemie, tudíž řada věcí stojí, bohužel. Já se domnívám, že kdyby pandemie nevypukla, mohli jsme se posunout třeba ve věci důchodové reformy. Jana Maláčová má připravený koncept, který je životaschopný. Jistě, jedná se o pohled sociální demokracie a rozumím tomu, že pravice nemusí souhlasit. Je to věc diskuze a my jsme ochotni se o tom bavit. Za normálních okolností bychom to už prodiskutovali, ale není čas.
Nadcházející volby do Poslanecké sněmovny
Bude váš volební program nějakým způsobem reflektovat současnou situaci? Co považujete za primární v rámci této problematiky?
Náš program bude zaměřen na rekonstrukci státu. Budeme říkat, že víme, co dělat po covidu, tedy jak postavit náš stát znovu na nohy. Z mého pohledu to bude klasický spor o to, jakou metodu použít. Pravice přijde s tím, že je nutné šetřit, škrtat a privatizovat. My budeme tvrdit, že stát musí být dostatečně silný na to, aby se postaral o lidi a současně, aby došlo k nějaké solidaritě z hlediska úhrady či řešení vzniklých nákladů. To znamená, že to nemohou zaplatit jenom zaměstnanci tím, že od nich vybereme daně, potažmo zvedneme DPH. Je potřeba to rozložit na celou společnost. Podívat se na banky, velké nadnárodní společnosti a tam brát peníze.
Řešení koronavirové krize se jistě podepsalo na volebních preferencích, co si o tom myslíte?
Netěší mě to. Koncept byl takový, že sociální demokracie půjde do vlády s tím, že prosadí své priority a současně přesvědčí některé voliče, aby se k ní vrátili. A to se docela dařilo. Pokud se podíváte na průzkumy veřejného mínění a vezmete jejich průměr, tak my jsme se dlouho drželi nad naším volebním výsledkem z roku 2017, to znamená nad 7 procenty. Nicméně koronavirus se na situaci podepsal a logicky to odnáší vládní strany. Já to vidím na tom, co mi lidé píší. Teď jsem velmi nepopulární, protože platím za jakousi tvář restriktivních opatření. Až to povolí a všichni si oddychnou, věřím, že si lidé uvědomí, že restrikce byly potřeba a měly smysl.
Nechme nyní stranou pandemii, na co byste chtěli zaměřit největší úsilí v příštím volebním období?
Bohužel to ale nelze oddělit, jelikož rekonstrukce země nějaký čas potrvá. Podle mě to bude o tom, abychom udrželi standard, na který jsme si všichni zvykli. Především z hlediska veřejných služeb, neboť v tomto ohledu bude tendence škrtat. Zejména se to týká jejich dostupnosti, to znamená zdravotnictví, sociálních služeb, veřejné dopravy a tak dále. Musíme si ten standard udržet, protože lidé jsou na něco zvyklí a jakýkoli pokles kvality by nesli velmi negativně.
Pokud byste se hypoteticky stal premiérem, co byste udělal jako první?
To nevím. (smích) Jsem realista, takové ambice nemám. Pokud však chcete nějakou konkrétní odpověď – asi to není úplně něco, co by naši republiku trápilo, ale je to věc, kterou mám dlouho na paměti. Určitě bych změnil způsob koordinace bezpečnostních složek v této zemi. Model, jenž dnes příliš nefunguje, bych předělal na funkční. To je taková hodně odborná tematika, která mě napadla, protože sedíme na ministerstvu vnitra. Zajisté je řada větších témat, ale jak říkám, já jsem realista, takže se na funkci premiéra nepřipravuji.
