Paní profesorko, jak vnímáte současný legislativní stav, mám na mysli zcela přehlcený právní prostor právními předpisy?
Svědčí to o naší právní kultuře, (ne)předvídatelnosti práva i o tom, že se často snažíme „za každou cenu“ přijmout rychle novelu, která neřeší systémový, ale pouze dílčí nedostatek. Podle toho pak vypadá i celkový výsledek…
Před pár dny jsem při výslechu obviněného narazil na klasickou právní zásadu „neznalost práva neomlouvá“. Je tato zásada v tomto právním systému ještě platná?
Ano, jistě tento princip by měl platit v 99 % případů, ale jsou i výjimky, kdy by soud měl přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu a zohlednit při svém posuzování a posléze rozhodování např. i jinou právní kulturu země, ve které se dotyčný člověk od svého narození donedávna zdržoval nebo situaci vyvolanou překotně se měnícími předpisy, kdy většina z nás ani neví co právě platí a co již ne, jak může být postižen za nedodržování příslušných předpisů a zda má smysl se případně proti tomu soudní cestou bránit či nikoliv (viz tzv. covidová legislativa, resp. protesty proti přijetí poslední novely tzv. pandemického zákona).
Není už čas začít rušit zbytečné právní předpisy?
Zbytečné normy by se zrušit měly, ale ne vždy je jednotný názor na to, co je skutečně zbytečné a co je třeba ponechat v právním řádu, byť s určitou novelizací, která zaručí, že bude takový předpis i nadále užitečný.
Znalecká činnost je základním pilířem pro rozhodování soudů, nicméně odměny samotným znalcům jsou pod úrovní odměny kurýrů. Není na místě již zrevidovat odměny pro tyto podhodnocené odborníky, resp. znalce?
Důstojné odměny znalcům jsem navrhovala již jako ministryně spravedlnosti, pak jako spolupředkladatelka komplexního pozměňovacího návrhu k novému znaleckému zákonu. Nikdy to bohužel neprošlo, neboť ministerstvo financí to zřejmě nepovažovalo za tak důležité. Osobně jsem o tom hovořila s tehdejší paní ministryní financí. Bohužel bez většího úspěchu. Je proto na novém ministrovi spravedlnosti, aby u ministra financí prosadil výrazné navýšení znaleckých odměn, které jsou v mnoha případech pro spravedlivé rozhodnutí soudu kruciální. Budou-li špičkoví znalci kvůli nedostatečnému ocenění své práce odcházet, nepochybně se to dříve či později odrazí i na kvalitě rozhodování soudů. Myslím, že v tomto případě jde skutečně o systémové selhávání právního státu, který je povinen svým občanům zajistit nejen nezávislou, ale i odborně fundovanou justici, která se bez znaleckých posudků v dnešní době prostě neobejde.
Dalším skoro neuvěřitelným prvkem české justice je odměňování přísedících, za celý soudní den tato odměna může vyšplhat až na 150 Kč, jak hodnotíte tento nešvar nebo spíše ostudu českého soudnictví?
Stejně jako Vy to vnímám jako nešťastný relikt minulosti; je to i psychologický problém, soudci mají statisícové platy a jejich laičtí spolupracovníci – přísedící obdrží stokoruny nebo v lepším případě pár tisíc – jak asi pak může jejich spolupráce vypadat v praxi? A kdo za takových nedůstojných podmínek chce být přísedícím? Raději to nechci komentovat, přestože řešení není až tak komplikované – tam, kde nejsou nezbytně nutní přísedící by se jejich funkce měla zrušit, naopak tam, kde to dává smysl (např. v trestních kauzách, kdy se jedná o zločinech nebo zvlášť závažných zločinech) dává smysl je ponechat, ale jejich odměnu výrazně zvýšit.
Co považujete jako předsedkyně podvýboru pro justici za nejdůležitější úkoly z pohledu zákonodárné moci?
Odpovím vám stručně, jinak by to bylo na celý rozhovor: reformu soustavy státního zastupitelství, včetně zrušení vrchních státních zastupitelství, reformu opatrovnického soudnictví, zřízení Nejvyšší soudcovské rady, novelu zákona o Ústavním soudu, který je dlouhodobě zahlcen tolika případy, že je v rozumném čase a dostatečně důkladně nemůže ani posoudit ani rozhodnout. V počtu 15 ústavních soudců nelze očekávat, že budou vždy vše řešit sami; na druhé straně jejich asistenti nemohou být vždy zárukou toho, že ústavní stížnosti se dostane dostatečné pozornosti a spravedlivého posouzení. To je samozřejmě můj názor, který soudci asi veřejně sdílet nebudou, ale výsledky jsou, myslím, natolik průkazné (dlouhé termíny projednání ústavních stížností, rutinní zamítání ústavních stížností z formálních důvodů, apod.), že o nich není třeba dlouze debatovat.
Stejná otázka na justici?
Nepovažuji za šťastné řešení spočívající ve zmrazení platů soudcům, podobně jako je tomu u poslanců, senátorů a dalších ústavních činitelů či u státních zástupců (patří fakticky i formálně mezi exekutivu), kde mně to nevadí. Pokud totiž soudci sami nepřijmou ze solidarity k ostatním spoluobčanům takovou změnu, dostáváme se do nepříjemného konfliktu s mocí soudní, a to zpravidla nekončí pro moc výkonnou i moc zákonodárnou dobře. I proto jsem vždy preferovala cestu dohody, která v tomto případě nebyla zřejmě naplno využita. Škoda. Uvidíme, zda se ještě podaří již poměrně vyhrocený konflikt zvládnout bez soudních žalob. Moc bych si to přála, ale obávám se, že vývoj se tímto směrem spíše ubírat nebude.
Trestní řád, stále se v odborných kruzích diskutuje o důležitosti přijetí této základní normy trestního práva, která doplňuje poměrně nový Trestní zákoník, máme reálnou šanci se tohoto zákona dočkat?
Tady mohu být konečně optimističtější – pokud je mi známo, zbývá dokončit poslední část rekodifikačních prací, k čemuž by postačovalo několik měsíců. Pak by již mohl nový trestní řád po připomínkovém řízení doputovat do sněmovny. Podle mého odhadu v průběhu roku 2023. Takže zde je reálná šance jej ještě v tomto volebním období schválit tak, aby mohl nabýt účinnosti buď k 1.7.2025 nebo k 1.1.2026. To by ovšem poslanci nesměli obstruovat, koalice by se musela vůči opozici chovat konstruktivněji než dosud. Nechme se překvapit.
Paní profesorko, najdete ještě vedle poslanecké sněmovny čas pro akademickou práci, tj. literární a pedagogickou činnost?
Samozřejmě, musím. Vyznávám princip publisch or perisch (tj. volněi přeloženo „publikuj nebo odejdi z akademického světa“) a tak si ve svém volnu každý rok vždy minimálně tři, čtyři odborné statě nebo texty do monografií či sborníků připravím. Alespoň zatím tomu tak vždy bylo. Momentálně např. finalizujeme závěrečnou zprávu z tříletého výzkumu (realizovaného v rámci podpory TAČR) problematiky výkonu obecně prospěšných prací. Nejzajímavější výsledky chceme pochopitelně ještě v tomto roce publikovat v odborných právnických periodikách.
