Pane ministře, řídíte Ministerstvo průmyslu a obchodu, jak se po pandemii vyvíjí hospodářství v České republice?
České hospodářství je do značné míry nezávislé na průmyslu. Hrubý domácí produkt, ale i zaměstnanost, jsou tvořeny zejména průmyslovými odvětvími. Dle mého názoru jsme na jaře udělali klíčové rozhodnutí, kdy jsme nepodlehli tlaku zavřít průmysl. Jelikož se začalo okamžitě testovat, udrželi jsme náš výrobní potenciál, export a míru zaměstnanosti, a i to je důvodem, proč jsou naše výsledky poměrně dobré. Negativně se to dotklo podniků spojených s maloobchodem a službami. Zde se nedalo dělat nic jiného, než je uzavřít, aby se snížila mobilita a nešířila se pandemie. Do tohoto sektoru jsme dali podporu 330 miliard, v této době to už bude téměř 350 miliard. Ani v tomto sektoru tedy nedošlo k úplnému bankrotu. Firmy to díky dotacím ustály. Troufám si tvrdit, že pokud nenastane nějaká mimořádná situace, druhé pololetí proběhne velmi dobře.
Která průmyslová odvětví ustupují a která naopak budou lídrem hospodářství, respektive jaké trendy a vyhlídky nás v ekonomice čekají?
Využívají se nové nástroje, například v oblasti energetických zdrojů. Obecně se sází na čistší technologie. Zpracovatelský průmysl, automobilový průmysl a oblast stavebnictví budou fungovat stále, ale trochu v jiném kabátu. Vlastníci s podporou státu musí investovat do technologií, které jsou dnes mantrou Evropy. Výrazně se však hospodářství nezmění.
Nyní čelíme celé řadě výzev po pandemii, například raketově stoupajícím cenám stavebního materiálu, jako je železo, cement, dřevo, izolace. Připravuje ministerstvo nějaké kroky na zmírnění této situace?
Určitě ano, s tím, že cesta nebude ve smyslu dotací a další přímé podpory firem. Dlouhodobé řešení je nepřímá podpora, která je motivační. Tedy pro firmy, které chtějí dále růst a investovat, a stát jim k tomu vytváří určité prostředí, například na bázi investičních záruk či investičních úvěrů. Změníme i systém odpisů, který bude rychlejší a pružnější, také systém záruk a inovací. Pokud budeme investovat do oblasti spolupráce s univerzitami, výzkumem a do produktů, které jsou inovativního charakteru, garantuji, že se nám to za 5 až 7 let vrátí. Touto cestou šla Skandinávie a vyplatilo se jí to.
Energetika v Česku je velmi ožehavé téma, nyní ustupujeme od uhlí, respektive do roku 2038. Zatím se pouze připravuje dostavba JE Dukovan, kdy stávající JE Dukovany budou končit v roce 2047. Jakým způsobem bude stát řešit energetickou soběstačnost, neboť alternativní zdroje nepokryjí nároky na spotřebu elektrické energie, vzhledem k rostoucím nárokům na elektřinu?
Je to tak, jak říkáte. Vše se musí dělat s rozumem. Cesta je jednoznačně vyvážený energetický mix, který musí sledovat to, že zde budeme mít stabilní přenosovou soustavu, která nám nevytvoří obnovitelné zdroje. Vytvoří nám zdroj, jistě zajímavý, ale nikoliv stabilní. Do obnovitelných zdrojů se musí investovat, ale je potřeba doplnit stabilní zdroje: uhlí, jádro, plyn. Od uhlí se bude ustupovat, jádro je otázkou jedné generace. Smiřme se s tím, že poté budeme muset investovat do dalších jaderných zdrojů, pravděpodobně do Temelína. V následujících 10 až 20 letech tedy budeme investovat do plynových zdrojů, které jsou klíčové v oblasti vytápění. V mezidobí testujeme vodík či obnovitelné zdroje. Ekologizace je správná cesta, ale musí být zaplacena těmi, které dnes omezujeme.
Současně jste ministrem dopravy, jaké vyhlídky mají čeští řidiči vzhledem k dostavbám a rekonstrukcím silniční infrastruktury?
Lepší než před patnácti lety. V letech 2011-2014 jsme zahájili v průměru 200 metrů nových dálnic za rok. Letos zahájíme 91 kilometrů. Teď chceme dodělat dálnici D1. Do konce roku 2021 dálnici D11 do Jaroměře. Dálnice D3 směrem k Dvořišti bude také kompletní do roku 2025. Na D6 na Karlovy Vary se zahajuje další úsek za Novým Strašecím, ve Varech budeme roku 2025. Klíčová stavba D35 bude mít letos první úsek. Staví se všude.
V posledních letech je tlak na bezemisní dopravu jak osobní, tak nákladní. Na silnicích vidíme celou řadu hybridních, tak čistě elektrických vozidel. Jsou konvenční spalovací motory končícím fenoménem? A zvládneme avizované množství dopravních prostředků napájet elektrickou energií?
Problém nebude v nedostatku elektrické energie, ale v tom, že ambice, které si Evropa nastavila, se zatím, až na výjimky, neplní. Výjimky můžeme vidět třeba ve Skandinávii, kde až za hranou investují do elektrické energie. Faktem je, že EU bude zpoplatňovat auta na klasické motory. Prakticky každý, kdo bude mít auto na spalovací motor, bude platit o něco více. Očekává se, že po roce 2030 budou firmy vyrábět 50-70 % aut na bázi čisté mobility. Na silnicích to bude vypadat zatím jinak, jelikož průměrné auto dojíždí patnáct let. Jiná cesta nebude, ale tlačíme příliš na pilu. Jízda k čisté mobilitě je dost zběsilá. Producenti budou muset v jednu chvíli vyvíjet elektromobily, možná auta na vodík, hybridy a také budou muset investovat do původních aut, protože to nelze zcela zastavit. Zákazníci se s tím zatím nesmířili, elektroauta si kupují nadšenci či sociálně odpovědní lidé, kteří na to mají prostředky. Dále ti, kteří dostanou podporu. Měla by se podpořit výroba, ale není dobře, aby se tato auta dotovala.
Evropa sází na rychlovlaky, u nás vlaky stále nepřekračují 160 km/h. Jakým způsobem MD řeší tuto klíčovou otázku? Kdy se v České republice svezeme srovnatelným vlakem jako například lidé ve Francii?
Diskutujeme o rychlovlaku směrem do Drážďan, stavět se začne v roce 2025. Současně se začne budovat trasa Praha-Brno, později dále na Břeclav a Moravskou bránu. Budou to stavby na dvacet let. Co se týká železnic, nikdy se více nestavělo. Důležitý čtvrtý koridor do Českých Budějovic bude v příštím roce, zkrátí se doba jízdy z Prahy do Budějovic na 1 hodinu 40 minut.
Jak se jako ministr díváte na vesmírný průmysl, jak si stojí Česká republika?
Někdo se nám vysmíval, že chceme mít z České republiky vesmírnou velmoc, ale svým způsobem patříme mezi země, které jsou vysoce respektovány s ohledem na vesmírné aktivity. Jsme jednou z osmi zemí, která vyrábí vesmírné motory. Pokud se podíváme vyloženě do kosmických programů, sehráváme v tomto směru v Evropě první ligu.
Můžeme očekávat podporu a investice do vědy, výzkumu a jejich aplikací i v dalších odvětvích? Mám na mysli i investice do českých firem, které přinášejí inovace a nové pohledy?
Je to jediná možná cesta. Dovolím si tvrdit, že pokud tímto směrem nepůjdeme, budeme mít problém. Je třeba si vytipovat vhodné odvětví, do kterého investovat a podporovat tam vysoce inovativní aktivity. Investovat se ale musí i do komfortu obyvatel, třeba do oblasti zdravotnictví, kde ne vše je vyjádřeno okamžitým finančním benefitem.
Pane ministře, jste vysokoškolský pedagog, dosáhl jste vědecko-pedagogického titulu docent. O vaší vytíženosti není pochyb, nechybí vám akademické prostředí, přednášení a věda?
Je to jiná etapa. Dnes nemohu tvrdit, že jsem vysokoškolský pedagog s titulem docent. To má smysl, pokud se dále rozvíjíte, píšete vědecké články. O víkendech jsem občas se studenty, ale to nemá s mou činností docenta na vysoké škole co dělat. V padesáti letech jsem se rozhodl, že obětuji veškeré své byznysové aktivity a začal jsem dělat toto a dávám tomu všechno. To ale neznamená, že až mě vyhodí z politiky, tak se nevrátím.
Pokud existuje volná chvíle, víkend, nebo dokonce dovolená, jak ji tráví pan Karel Havlíček?
V podstatě domů chodím vyřízený a ráno zase brzy vstávám. Když mám volno, tak se snažím být s rodinou a psem. Obvykle si sedneme na vlak a projíždíme jednotlivé kraje.
