Musíme začít od toho co se odehrálo po uznání dvou částí Ukrajiny, tedy Luhanské a Doněcké oblasti za nezávislé lidové republiky a následného vyslání tzv. mírových jednotek, tedy ruských vojsk do těchto oblastí, kdy dnes ráno započali i vojenské operace, včetně bombardování. Včera prezidentem Putinem jmenovaných prezidentů těchto Ruskem uznaných oblastí.
Z pondělního projevu prezidenta Putina je patrné, že některé aspekty tohoto prohlášení by měly být předmětem odborného posouzení. Dopouštět se takových faktických, historických chyb a faulů, jako například, že Ukrajina je Rusko, to nemá cenu ani rozebírat. Nicméně vojenský vstup a vojenské operace na území Luhanska a Doněcka je selháním západní demokracie. Neboť sankce, které západ uvaluje jsou určitým vítezstvím prezidenta Putina. Protože to byl risk, který Kremlu vyšel.
V zásadě můžeme mluvit o dvou cílech Ruské federace a okupace Ukrajiny, tím prvním cílem je ochrana ruské menšiny na Ukrajině. Druhým cílem je tlačit na západ přes Ukrajinu, kterou chce ovládat a nemusí to nutně být jen formou vojenské okupace, aby došlo ke změně bezpečnostní architektury v Evropě. Celý konflikt se bude nějak vyvíjet, nicméně se domnívám, že Putin pojede podle plánu a bude vyčkávat na reakci západu. Přestože míra předvídatelnosti Kremlu se zásadně zmenšila, tak si nemyslím, že by Rusko plánovalo vojensky dobít a obsadit celou Ukrajinu, včetně Kyjeva, a to z následujících důvodů, nicméně nelze vyloučit nic.
Za prvé pro okupaci kompletní Ukrajiny se odhaduje potřeba vojska na 500 – 700 tisíc vojáků. Což může být až tři čtvrtiny armády Ruské federace. Toto je velmi ekonomicky nákladné a spolu se sankcemi, které sice prezident Putin zlehčuje, to může být velmi drahé. Za druhé samotný konflikt a následná okupace bude stát jistě životy řady ruských vojáků a není jisté, zda by to nevyvolalo u rodin padlých vojáků, tak obecně Rusů odpor. Třetím důvodem je samotná Severoatlantická aliance, která sice nyní tvrdí, že se nebude zapojovat do vojenského konfliktu, nelze však vyloučit, že by vyvstal takový tlak na velké země při razantní změně na bojišti. Proto Rusko potřebuje zlomit ukrajinskou armádu a morálku ukrajinských obyvatel jinak podstupuje uvedená rizika. V neposlední řadě, s čím musí prezident Putin počítat je velmi silný sentiment z druhé světové války.
Co se týče Číny, dle mého názoru bude odsuzovat veškeré násilí a bude sama apelovat na diplomatická jednání. Nemyslím si, že Čína by se zapojila do tohoto konfliktu, už jen z hlediska praktického, a to vzdálenosti od konfliktu. Tudíž je v tom Rusko samo a je mimo realitu představa jít do války s Aliancí, neboť i prezident Putin ví, že by to byl obrovský problém. Rusko nyní ukazuje typickou silovou diplomacii podpořenou vojenskou agresí a vydíráním. Je to zřejmě výraz toho, že se prezident Putin domnívá, že jinak svých požadavků nedosáhne. Tato situace je začátkem nové studené války, naštěstí nikoliv horké války. Nesmíme připustit přesun k jaderné válce, protože další válku, jak říká klasik, by lidé vedli klackem.
