Přestože olympijské hry jsou sportovní akcí a jejich apolitičnost je zakořeněná v článku 50 Olympijské charty, doopravdy apolitické jsou zhruba stejně jako byly vesmírné závody USA a SSSR v době studené války. Pořádání her je ohromnou příležitostí pro sebepropagaci hostitelských států a přítomnost politika cizí země na zahájení olympiády je samozřejmě vyjádřením podpory národní reprezentaci, ale také ohromná gratulace hostitelskému státu.
Práce se symboly je klíčovým nástrojem politiků a pokud Čína prokazatelně provádí etnické čistky, je politikova nepřítomnost na čínské olympiádě vhodným projevem jeho nesouhlasu s čínskou politikou.
Český premiér Petr Fiala se stejně jako kanadský protějšek Justin Trudeau rozhodl na letošní olympiádu v Pekingu nejet, oba státníci ale na sociálních sítích gratulovali medailistům své země za skvělou reprezentaci. Hledají tak střední cestu mezi přílišným mícháním politiky do sportu a popíráním politického aspektu olympijských her. Do Pekingu letos nejeli například ani zástupci Spojených států, Japonska nebo Litvy. Bojkotujících států bylo dost na to, aby se lidská práva v Číně stala jedním z předních témat, kterým se média zabývala v době akce.
Olympijské hry jsou ale u konce a šance, že by jejich bojkot ze strany několika politiků změnil lidskoprávní situaci v Číně k lepšímu, jsou směšné. Pokud ale skrze něj získali pozornost milionů lidí po celém světě, zbytečný přesto nebyl.
Olympiády nezískávají podporu jen od politických elit, ale také od nadnárodních společností, jejichž peníze za reklamu tvoří velkou část příjmů Mezinárodního olympijského výboru. Významnými sponzory jsou třeba společnosti Coca-Cola, Audi, Visa nebo Toyota. Korporátní sponzoři na konci minulého roku čelili kritice a výzvám, aby se k diplomatickému bojkotu připojili a olympiádu nepomáhali financovat. Společnosti argumentovaly tím, že olympiáda by neměla být politizována.
Čína je nejen významným, ale také uniformním trhem, který je pod kontrolou centrální vlády komunistické strany, pro kterou je jednoduché obrátit takřka celý národ proti konkrétní zahraniční společnosti. Přesvědčila se o tom švédská oděvní společnost H&M, která v roce 2021 (ještě s například s firmami Nike nebo Intel) vyjádřila obavu nad tím, že nakupuje bavlnu z čínské provincie Sin-ťiang, kde se údajně nacházejí koncentrační a pracovní tábory pro ujgurskou menšinu, na které Čína provádí genocidu.
Čínská vláda společně skrze státní média a influencery vyhlásila společnostem „válku“ a vyzvala občany k jejich bojkotu. Tržby H&M v Číně v první polovině roku 2021 klesly o 28 %, což sice není závratné číslo, přesto ale stačilo, aby společnost, stejně jako další západní firmy v podobné situaci, napsaly omluvný dopis Číně a jejím zákazníkům.
Diplomatický bojkot čínské olympiády je vhodným projevem nesouhlasu, ale sám o sobě nestačí, jelikož hrozí, že jeho poselství vyhasne s olympijským ohněm v Pekingu. Mnohem cennější je publicita, kterou lidským právům v Číně získal a následné jednání jednotlivců ve vztahu i třeba k čínským firmám působícím u nás.
Zdroje dat:
Seznam Zprávy, iRozhlas, New York Times, iDnes, Reuters, CTV News, Olympics.com, Wall Street Journal, New York Times, English Radio
