Řidič J. Č, který měl usmrtit dva chodce, je letitým recidivistou, který již v minulosti zabil při dopravní nehodě člověka. Opakovaně řídil, přestože měl od roku 2002 zákaz řízení. V roce 2016 nacouval do seniorky, která zemřela. Tehdy od soudu odešel s podmínkou!
Pokud se prokáže, že tento pachatel opětovně zabíjel, přestože měl posledních 20 let zákaz řízení, je nutné před takovým pachatelem ochránit společnost, protože ukládání jakýchkoliv bagatelních trestů nemá jakýkoliv prevenční či zastavovací efekt.
Svou absolutně bezohlednou jízdou zabil dva nevinné chodce – horolezce Matěje Molcara a jeho kolegu Zikmunda Schwarzkopfa ml., kteří šli od skal k parkovišti, nejen proto, že nerespektoval zákaz činnosti, ale ani jakákoliv pravidla silničního provozu či obecnou slušnost.
Tento pachatel, pokud ho soud uzná vinným, již má poněkolikáté na svědomí smrt člověka a obrovskou bolest pro jejich rodiny, přátele a okolí. Jak je tedy možné, že se tento pachatel stále pohybuje ve společnosti a svým odporným jednáním dále kolem sebe šíří smrt a beznaděj?
Nelze se smířit s jakoukoliv právní kvalifikací za nedbalostní trestný čin, neboť tento recidivista byl se vším, co je spojeno s jeho jednáním na silnicích, zcela nepochybně minimálně smířen. Jeho smíření bylo se zvlášť těžkými a nenapravitelnými následky, které svým zavrženihodným jednáním může způsobit. Je třeba uvažovat o právním způsobu, jak ochránit od takového pachatele na silnicích společnost, a hlavně předejít jeho dalším obětem.
Kdokoliv totiž v České republice usmrtil tolik nevinných lidí, a to opakovaně nemůže být součástí společnosti, ale měl by být odsouzen zcela jistě k výjimečnému trestu, nebo pokud není příčetný, tak musí být uloženo takové ochranné opatření, abychom takového pachatele omezili způsobem, aby již nemohl za žádných okolností ohrožovat společnost.
Pokud soudy a orgány činné v trestním řízení začnou postupovat v logické posloupnosti, kdy jsou schopni za hospodářské trestné činy ukládat drakonické tresty, což je společensky mnohem méně škodlivá činnost než zabití člověka. Takové jednání nelze omluvit a nelze takovým pachatelům ukládat tresty, jako jsou podmíněná odsouzení za zabití člověka. A pokud se to stane a je to opravdu nedbalostní trestný čin, nelze takové jednání opakovat, protože normální člověk nemůže pravidelně zabíjet na silnicích.
Navíc, jak uvedla svědkyně, tento recidivista místo pomoci svým obětem si zajišťoval alibi a uklízel vozidlo v domnění, že zakryje stopy svého odporného jednání, kterého se údajně dopustil.
Někteří právně znalí se budou samozřejmé ohánět tím, že to bylo jednání neúmyslné, nicméně i trestní zákoník, který je postaven hlavně na kriminalizaci majetkových trestných činů, nelze donekonečna nechat v takovém stavu, jak je, kdy například za obchod s dětmi hrozí menší tresty než za formální porušení předpisů třeba v zadávacím řízení se škodou nad 10 milionů.
A v případě zabití obou nevinných chodců mu hrozí stíhání za nedbalostní trestný čin, což je výsměchem společnosti a zásadám spravedlivého právního systému. Proto je třeba při právní kvalifikaci tohoto protiprávního jednání uvažovat o úmyslném jednání například trestného činu obecného ohrožení.
V neposlední řadě je zcela jisté, že takového pachatele žádný trest nemůže napravit a jeho resocializace je prakticky nemožná, neboť tento recidivista si z jakýchkoliv zákazů a trestů nic nedělal. O jeho charakteru svědčí i to, že ani zabití nevinného člověka nemělo z pohledu pokračování v dlouholeté trestné činnosti žádný vliv.
Zdroj: Blesk.cz, Autorský text