Pojďme se na vzniklou situaci podívat blíže. Česko se dlouhodobě pere s podstatně vyšší inflací, než je průměr eurozóny. Když ale vyšly poslední odhady, které udávají, že na přelomu roku může stoupnout i na 7 %, muselo to udělat vrásky i Jiřímu Rusnokovi, guvernérovi České národní banky. Ta proto udělala jediný možný krok, který jí zbýval a ve snaze ukázat akceschopnost zvýšila základní úrokovou sazbu o 125 bazických bodů. Než se dostaneme k tomu, co to pro nás bude znamenat, udělejme si nejprve malý exkurz za hranice.
Evropská centrální banka stejně jako její americký protějšek zatím se zvyšováním sazeb vyčkávají. Dánská nebo Švýcarská centrální banka dokonce stále drží záporné úroky. Důvodů proto mají několik, tím hlavním však je, že podle nich je inflace způsobena především externími zdroji, jako je cena ropy, zemního plynu a dalších surovin, a podle všeho bude mít krátkodobý charakter. Rostoucí ceny zmíněných komodit se v posledních dnech na trzích ustálily a očekává se jejich postupný pokles. Zvýšení úrokových sazeb by tak podle zmíněných bank bylo uspěchané a mělo by negativní dopad na oživení ekonomiky zotavující se po koronavirovém šoku. Zvýšením úrokových sazeb by totiž centrální banky zdražily firmám přístup k financování a tím přiškrtily jejich možnost expanze. Zároveň by tyto sazby tlumily poptávku. V obou případech by to znamenalo menší výrobu, což by vedlo k poklesu HDP a snížení konkurenceschopnosti.
A přesně tohle se teď děje v Česku. Zvýšeni úrokových sazeb by podle učebnic mělo mít dopad na inflaci nejdříve za rok, a že by se zvýšení úrokových sazeb propsalo do spořících účtů, je taky naivní představa, ty se stále drží kolem nuly. Kde se však projeví růst hned je u úroků za úvěry firmám a za hypotéky lidem. A co se stane, když firmy nebudou mít peníze? Logicky sníží výrobu. A když bude málo výrobků, poroste jejich cena. S tímhle rizikem do toho centrální banka jde, protože věří, že zvýšením úrokových sazeb zároveň ochladí vysokou poptávku. Jenže ve chvíli, kdy máte na spořících účtech úrok 0 %, zatímco inflaci 5 %, asi budete radši nakupovat než spořit. Navíc v České národní bance si asi neuvědomili, že lidé mají stále hlad po ročních covidových omezeních, během kterých rekordně našetřili, protože neměli za co utrácet. Jediný výsledek, který se tak nedávným krokem centrální banky dostaví, je paradoxně další zdražování, protože poptávka zůstane vysoká, ale výrobků bude míň a za víc.
A nebude to jen zdražování spotřebního zboží, ale i nemovitostí. Navzdory domněnce centrální banky, že vyšší úroky za hypotéky sníží poptávku po bytech a tím jejich cenu je naprosto iluzorní, protože lidé prostě někde bydlet musí a problém není v tom, že mají moc peněz, a tak skupují byty, ale v tom, že bytů se staví málo. A to zvýšení úrokové sazby nezmění. Jen to vytáhne další peníze z našich kapes.
Tím nejhorším důsledkem ale bude snížení konkurenceschopnosti našich malých a středních firem, které tvoří pracovní místa a páteř naší ekonomiky. Na rozdíl od těch velkých totiž nedosáhnou na půjčky v eurech, které mají díky expanzivní politice Evropské centrální banky téměř nulové úroky. Pokud nechápete, proč si velké firmy mohou vzít úvěr v eurozóně, ale malé a střední ne, je odpověď jednoduchá. Věřitelům v eurozóně se v případě malých půjček nevyplatí podstupovat riziko případného vymáhání pohledávek u českých soudů, jehož náklady by převýšily jistinu. Všechny ty české firmy, které budou muset omezovat výrobu za drahé peníze pak převálcuje konkurence z eurozóny. A koruna nepomůže, protože navzdory očekávání po zvýšení úrokových sazeb příliš neposílila. Ani teď, ani minule.
Zdroj: Michael Pascal Večeř
Pokud jste dočetli až sem, určitě se ptáte, jak z toho vybruslit. Popravdě je pět minut po dvanácté, ale i tak bychom neměli rezignovat. Problém je ten, že naší ekonomice může pomoci jediná věc, které se paradoxně Češi bojí nejvíc, a to je přijetí eura. V době, kdy má euro nebo na něj navázanou měnu 22 z 27 zemí EU, je lpění na vlastní měně ekonomickou sebevraždou. Každý den, co se korunu snažíme spolu s iluzí nezávislosti ze sentimentálních důvodů zachovat, oslabujeme konkurenceschopnost našich podnikatelů, kteří musí doplácet náklady spjaté s kurzovým rizikem a prodražujeme veškeré zboží, které vytahuje z vašich peněženek víc peněz, než kdybychom měli euro. Stojíme před strategickým rozhodnutím, jestli je pro nás důležitější minulost, nebo budoucnost. Můžeme mít společnou měnu a ekonomicky dohánět západ, anebo vlastní měnu a stesk po lepších časech.
