Co soudíte o vývoji bezpečnostní situace v České republice z pohledu dnes zveřejněné části výroční zprávy Bezpečnostní informační služby (BIS)?
Zpráva BIS v zásadě nepřináší nic nového, čeho by se měl řadový občan obávat. Aktéři zpravodajských operací proti Česku a českým zájmům se rozrostli o iránské zpravodajce. Vzhledem k značné obecnosti zprávy, což je logické, nelze hodnotit, jak vážné jsou reálné dopady aktivit čínských, ruských či iránských špionů. Jde o zprávu, která hodnotí rok 2020, tedy v ní není zahrnuta čistka obou zastupitelských úřadů – Ruské federace u nás a naší v Moskvě. Pro mě je nejvážnější, a ne proto, že to konstatuje BIS, ale protože je to realita, skutečnost dezinformací spojených i s Covidem, která ještě více polarizuje českou společnost. Dezinformace jsou rakovinou české společnosti. Šíří se nekontrolovatelně, nemáme proti nim účinný lék. Vláda a ani jiné instituce proti tomu účinně nebojují, je reálný předpoklad, že jejich negativní dopad na českou společnost se bude prohlubovat.
Jsou některé závěry z výroční zprávy pro vás jako bývalého šéfa vojenské rozvědky překvapující nebo byly tyto závěry předvídatelné?
V zásadě jde o ty stejné problémy, které s sebou přináší negativní činnost cizích zpravodajců na našem území. Ze zprávy není jasné, zda se tato negativa prohlubují, nebo se je daří určitým způsobem eliminovat. Pokud se prohlubují, bylo by zajímavé vědět proč. Může to být součásti utajované verze, kterou dostává vláda a prezident.
Může se efektivně Česká republika bránit operacím například čínských tajných služeb, které u nás, jak uvedla zpráva BIS útočí na akademickou, vědeckou a firemní půdu a snaží se ilegálně získávat nové technologie, know-how apod. Jakým způsobem se mohou bránit například soukromé společnosti, vědecké a další instituce proti těmto útokům, kdy k těmto útokům zneužívají média, soudy a další státní instituce?
Česká republika se musí bránit. Jde o krádeže vědeckých kapacit našich lidí, které nejsou neomezené a stojí finanční prostředky. Platí staré špionské: „Proč bychom to draze vyvíjeli, když to můžeme ukrást“.To bychom měli maximálně sledovat a bránit tomu. Kontrarozvědka musí činnost špionů cizích zemí monitorovat všemi prostředky, které má k dispozici a znepříjemňovat jim život. Je třeba v maximální míře školit akademickou, vědeckou a firemní půdu v tom smyslu, že tato hrozba je reálná, a že jejich výdobytky práce mohou být zcizeny, aniž to oni sami tuší. Je nutné být na pozoru při používání technických prostředků ke sdílení svého know how, být opatrný s kým se potkávají, komu co, mnohdy i naivně, sdělují apod. Zahraniční studenti, kteří mohou být tomuto úsilí cizích rozvědek nápomocni, nesmí uniknout pozornosti BIS a kontrarozvědné části vojenského zpravodajství.
Není už čas na to omezit činnost Čínské ambasády a snížit počty jejich pracovníků na nižší úroveň, aby nedocházelo k těmto událostem?
Snížení počtu povede k částečnému omezení špionů, pracujících pod oficiálním krytím diplomatů, neřeší to problém špionů pod krytím novinářů, vědců apod. Navíc se to setká s ostrou reakcí Číny.
Mezi tradiční bezpečnostní rizika uvádí BIS činnost ruských tajných služeb a Iránu, do jaké míry se obáváte těchto hrozeb?
U obou může jít o průmyslovou a vědeckou špionáž. Irán nemá v zájmu ovlivňovat veřejné mínění občanů České republiky, neboť naši zem nepovažuje za nepřátelskou. To nelze tvrdit u Rusů, pro které jsme součást NATO – jejich hlavního nepřítele, a po Vrběticích i jednou ze dvou zemí, které oni nepovažují za přátelské. Snížením špionů ruské SVR a GRU pod oficiálním krytím nepřestala Ruská federace být bezpečnostní hrozbou pro naši zemi. Jejich cílem je rozmělňování koheze NATO, k čemuž se bývalé socialistické země, dnes členské země Aliance hodí více než Dánsko či Norsko. Na našem území nepřestali působit ruští špioni pod krytím obchodníků, novinářů apod., o kterých velký přehled není. Snížením diplomatického zastoupení v důsledku Vrbětic došlo také k ochromení činnosti pracovníků našich služeb v Moskvě.
Kybernetické útoky na instituce a občany České republiky, jsou velmi nebezpečné a čím dál častější. Existují cesty lepší obrany, před kybernetickými útoky?
Kyber prostor je oficiálním dalším válčištěm NATO, jehož význam raketově narůstá, to neznamená, že tradičním formám válčení je odzvoněno. Jeho negativa spočívají v celé škále rizik, od krádeží informací, zneschopňování výkonu funkce daného zařízení až po možné zásahy do politického rozhodování dané země. Naše instituce mají určitě schopnosti, jak tomu čelit. Kde vidím zásadní problém, je v pravidelné edukaci uživatelů IT v tom smyslu, jak se mají chovat, jaká bezpečnostní pravidla dodržovat. Je to nikdy nekončící proces, který je nutný brát velmi vážně. Člověk bude vždy tou největší slabinou v celém systému.
Foto: Miloš Schmiedberger
Na závěr obligátní otázka, není již čas povýšit šéfa BIS pana Koudelku do generálské hodnosti?
Než tomu tak bude případně učiněno, je potřeba vyřešit, kdo bude plnokrevným ředitelem BIS. Osobně jsem názoru, že 5letý mandát je obecně dostatečný, a že není nutné jej prodlužovat, a nikde není záruka, že 10 let na takto exponované funkci je zárukou kvalitního vedení organizace. V západních demokraciích jsou ředitelé služeb jmenování jen na jedno období a zpravidla před odchodem do penze. Odpadá tak známé nerudovské: „Kam s ním.“
