Zaznívají argumenty o nedostatečné ochraně zákazníka a nutnosti regulace trhu, na druhé straně ční obrovská obava z toho, kam až se mohou ceny energií vyšplhat a kolik domácností nebude mít na zaplacení složenek. Navíc Bohemia Energy není posledním dodavatelem, který ukončil činnost, k 18.10. oznámila konec dodávek i Kolibřík energie, která dodávala elektřinu a plyn 30 tisícům zákazníků, a A-PLUS Energie dodávající plyn. Další krachy alternativních dodavatelů se dají očekávat.
V první řadě je důležité říct, že zákazníci jsou dnešním systémem chráněni. Nikdo z nich o dodávky plynu ani elektřiny nepřijde a převod jejich smluv na tzv. dodavatele poslední instance je proveden automaticky na úrovni operátora trhu. Onen dodavatel poslední instance je jim dle zákona určen podle místa odběru. Problémem je ale samozřejmě cena, za kterou budou zákazníci energie odebírat. Ta může být (a bude) násobně vyšší než ta, kterou měli zasmluvněnou u dosavadních dodavatelů. Dodavatelé poslední instance nemají kapacitu na uspokojení dalších potřeb nad ty nasmlouvané u jejich „vlastních“ zákazníků a musí nakupovat na krátkodobých trzích, kde nyní cena plynu vystoupala až o 400 % a elektřiny o 200 %.
Roli hraje hospodářské oživení po pandemii i geopolitika
Politické komentáře k hledání viníka nemají smysl. Někteří volají po prověření postupu nebo rovnou potrestání Energetického regulačního úřadu (ERÚ) proto, že nekonal. ERÚ ale má jen takové pravomoci, které mu svěřili politici a zasahovat do volného trhu mezi ně nepatří. Ostatně bylo by to i proti pravidlům hospodářské soutěže, která jsou společná pro celou EU. Současné extrémně vysoké ceny energií, které jsou příčinou krachu alternativních dodavatelů, také není možné připisovat jedinému faktoru – je to shoda mnoha okolností od vyčerpání zásob plynu v Evropě kvůli loňské mrazivé zimě, přes údržbu plynovodů, málo větru na severu Evropy, vyšší cenu emisních povolenek, až po zvýšenou poptávku po energiích na globálních trzích hnanou hospodářským oživením po pandemii. Tady vede především Čína, která kvůli nedostatku zdrojů skupuje palivo i suroviny.
Kromě těchto fyzických faktorů je zde ale ještě jeden geopolitický. Absolutní většina dodávek plynu proudí do Evropy z Ruska. Dodávky plynu sice nebyly přerušeny a Rusko dodává tolik, kolik bylo zasmluvněno, kapacita plynovodů by ale dovolovala dodávky zvýšit, což se nestalo. Někteří hovoří o tzv. Pipeline Diplomacy, kdy Rusko operuje se závislostí Evropy a používá k tomu svůj nejvýznamnější vývozní artikl jako páku. Navíc současné vysoké ceny plynu jsou pro Rusko ideální z pohledu brzkého spuštění plynovodu Nord Steam 2 – k zahájení dodávek plynu zbývá už jen potvrzení německých úřadů a Rusko si tak v současné situaci může stanovit násobně výhodnější podmínky.
Odklon od fosilních paliv je z dlouhodobého pohledu prostě nezbytný
Evropa si uvědomuje závažnost současné situace a Evropská komise už vydala doporučení pro členské státy, jak postupovat pro ochranu spotřebitelů. Říjnový summit EU se bude situací také zabývat a Česko na něm bude zřejmě prosazovat zastropování ceny emisní povolenky. Mezi řádky je možné číst, že současný stav je cvičením pro budoucí realitu po tzv. Green Dealu, který je dnes mnohými prezentován jako důkaz zrůdnosti evropských politik. Nikdo ale už nezmiňuje prostý fakt, že Evropa vlastní zdroje nemá a odklon od fosilních paliv – ať už bude mít jakoukoli podobu – bude z dlouhodobého pohledu prostě nezbytný. Variabilita obnovitelných zdrojů také do budoucna přesune většinu obchodování s elektřinou z dlouhodobých trhů na ty krátkodobé, jak je tomu dnes například v severní Evropě. Česko i zbytek Evropy čeká velmi drahá zima, na jaře se snad dočkáme snížení poptávky, a tedy i ceny, ale podle dosavadních odhadů lze očekávat spíše jen stabilizaci, nikoli navrácení trhu do původních kolejí. Bohemia Energy dlouhodobě těžila z nízké ceny energií na trhu, ale s jejich růstem nebyla schopna pokrýt svoje závazky a raději svou činnost ukončila. O radikálních praktikách jejich obchodníků není třeba dál psát. Pravdou nicméně je, že díky alternativním dodavatelům s Bohemia Energy v čele, měli čeští zákazníci dlouhá léta dostupnější elektřinu, protože jejich vstupem na trh se po liberalizaci narušilo neotřesitelné postavení gigantů v čele s ČEZ. Otázkou je, kdy budou na „vyčištěný“ trh opět schopni vstoupit noví hráči a jak se do budoucna promění naše spotřebitelské modely. Bez změny na straně spotřeby se totiž trh do budoucna neobejde.
Pro Česko nyní existuje několik možností, jak se s aktuální krizí poprat:
A) Daně a poplatky. Daně a poplatky tvoří v rámci EU průměrně asi 35 % ceny energie a existuje zde tedy dostatečný prostor pro zásah státu, což ostatně již navrhla a schválila dosavadní vláda (na listopad a prosinec 2021 bylo schváleno osvobození od DPH na elektřinu pro domácnosti se spotřebou do 3 megawatthodin a na příští rok bude odpuštěn poplatek za obnovitelné zdroje).
B) Sociální opatření. Pro nízkopříjmové domácnosti či malé firmy je krátkodobě možné přistoupit také k přímým platbám ve formě poukázek či příspěvků.
Pokud budeme brát v úvahu ozelenění evropské energetiky, je v dlouhodobém horizontu vhodné zaměřit se na:
C) Snížení spotřeby. Zvyšování energetické účinnosti je na evropské úrovni dlouhodobě preferovanou variantou pro snížení spotřeby energií a tím i závislosti na jejich dovozu.
D) Nové zdroje. Energetická krize ukazuje obnovitelné zdroje jako sice nestabilní, ale velmi levný zdroj. Variabilní náklady na výrobu zelené elektřiny jsou velmi nízké, navíc větší využití lokálních zelených zdrojů opět sníží závislost na dovozu. Doplnit je ale musí stabilní zdroj – v našich podmínkách jaderné elektrárny.
E) Komplexní přístup. Využití obnovitelných zdrojů musí nutně jít v ruku v ruce s dalšími opatřeními, jako je skladování elektřiny, tzv. demand side response, tedy inteligentní využití elektřiny (v Česku se tomu kdysi říkalo noční proud), decentralizace výroby a využití elektřiny blíže jejímu zdroji.
Zdroje dat:
ACER, Evropska komise, OTE
