Pane doktore, oslavil jste páté kulatiny, najdete čas i na nějakou bilanci?
Samozřejmě. Hlavně, aby to nebyla bilanční sebevražda. Když člověk přejde z těch „cítkových“ let do oněch „sátkových“, tak se samozřejmě zamyslí. Pokud se ale zamyslím nad bilancí toho, zda bych něco v životě udělal jinak, tak až na pár drobností nikoli. Práce advokáta je práce velmi složitá a odpovědná. Vždy musí jít o klienta. I když jsme na počátku našich věků byli vystavováni různým choutkám, jak rychle zbohatnout, tak v naší kanceláři jsme vždy směřovali spíš k tomu – jít cestou trpělivé dlouhodobé práce. Protože rychle zbohatnout znamená krátce zbohatnout. Nepatříme mezi největší kanceláře v této zemi, ale máme agendu, která nás naplňuje, uspokojuje a která nás zejména baví.
Jako advokát zastupujete již třetího prezidenta republiky. Jak těžké bylo dosáhnout odborné úrovně, kdy zastupujete i významné politiky?
Byl bych trošku opatrný s tím počítáním třetího. Za éry Václava Havla jsme zastupovali Správu Pražského hradu, nikoli Václava Havla jako takového. Té agendy jsme samozřejmě byli účastni, ale čistě právní zastoupení přišlo až s Václavem Klausem a Milošem Zemanem.
Jste členem České advokátní komory a Unie obhájců, kolik času vám povinnosti v těchto institucích zaberou?
Procentuálně to nedokážu říct. Především jsem předsedou Výboru pro ochranu advokátů, respektive Výboru pro odbornou pomoc a ochranu zájmů advokátů, a to zabírá opravdu hodně času. Je to ale práce, která má smysl, protože i advokát mnohdy potřebuje pomoct. A v době, kdy je i advokacie leckdy zařazována mezi pomocníky trestné činnosti, je to opravdu velmi zásadní aktivita. Ta tendence tady prostě je. Nese ji liberální svět, liberální doba, a nás to upřímně řečeno velmi mrzí. Advokát je samozřejmě alter ego pro svého klienta. Neznamená to ovšem, že bude platit zásada: spolu kradli, spolu ať visí. Každý má právo podle článku 37 Listiny základních práv a svobod na právní službu a na právní pomoc. Pokud je kriminalizovaná advokacie, tak je to věc, která je nesmírně smutná. Navíc jsem ještě členem kontrolní rady v pozici kárného žalobce, což znamená být připraven na jednotlivá kárná řízení. Je to práce, která mě rovněž naplňuje. Není tajemstvím, že jsem původně chtěl být prokurátorem. Prokuraturu ale zrušili, tak jsem si tuto ambici naplnil alespoň tímto funkčním zařazením.
V poslední době se vyskytuje častější neoprávněné poskytování právních služeb, navíc vláda potichu schválila takzvanou neprávnickou živnost. Není to nebezpečná cesta, kterou vláda začala praktikovat? Jak hledíte na tuto problematiku?
Je to velmi závažné, protože advokacie je povolání. Není to jenom profese, stav, je to i poslání. Kdybychom měli rezignovat na to, že každý, kdo poskytuje neoprávněně právní službu v podobě poradenství, by měl být postaven na roveň advokátovi, tak to není správné a musíme proti tomu brojit všemi možnými právními postupy, které jsou k dispozici. Není to lobbing, ale je to silný hlas advokacie, který by měl vždy zaznít, když je advokacie v tomto případě ohrožena. Máme stavovskou organizaci, kárné řízení, máme pojištění, odpovědnost. Kdežto pokud by živností volnou mělo být to, že lze poskytovat právní službu korporátu nebo svěřeneckým fondům, tak je to špatně, proti tomu musíme opravdu bojovat.
Senát dne 29. dubna 2021 neschválil návrh senátorky a advokátky Adély Šípové (Piráti) na senátní novelu zákona o advokacii. Jejím předmětem mělo být umožnění online jednání orgánů České advokátní komory, a to včetně advokátního sněmu bez projednání s komorou, byť ta je zákonným místem pro připomínky, navíc tyto změny může projednávat pouze sněm. Není tento návrh, navíc ze strany advokátky, útokem státní moci do výsostných vod advokátní samosprávy?
Nenazval bych to útokem státní moci, ale individuální aktivitou, která je samozřejmě chybná. Sněm slouží k tomu, aby se advokáti sešli a měli možnost si vyslechnout argumentaci osob, které se ucházejí o zvolení do volených funkcí v rámci stavu. Na základě tohoto vjemu a této bezprostřednosti jsou tyto osoby potom voleny. Udělat jakýsi digitální hydepark z celého stavu je věc negativní a v žádném případě s tím nemůžeme souhlasit. Jsem tedy velmi rád, že to takto v Senátu dopadlo.
Odposlechy, domovní i nebytové prohlídky advokátů, nemáte pocit, že jsou tyto praktiky nadužívané?
V případě advokátní mlčenlivosti se jedná o zájem nikoli advokáta, ale klienta. Vztah mezi advokátem a klientem je mimořádně intimní. Jak jsem již zmiňoval, podle článku 37 Listiny základních práv a svobod má každý právo na právní pomoc. Trestní řízení je právem upravený konflikt a vychází ze zásady rovnosti zbraní. Copak my můžeme odposlouchávat státní zástupce nebo policejní orgány? Nemůžeme. Pokud k tomu dochází plošně, nikoli ve vztahu ke konkrétní věci, tak to není správné a je to zářez do základních záruk právního státu.
Co soudíte o situaci na Slovensku, kdy advokát JUDr. M. Ribár byl obviněn a vzat do koluzní vazby, v níž strávil 18 měsíců, a následovně mu byla Nejvyšším soudem vazba překvalifikována na preventivní a prodloužena. Poté ho na základě rozhodnutí Ústavního soudu propustili, po několika dnech na svobodě ho orgány činné v trestním řízení opět zadržely a speciální prokurátor podal návrh na vazbu…
Abych se jako trestní obhájce k této věci mohl vyjádřit, musel bych znát spis. Z obecných rysů tohoto případu pro mne plyne, že je něco shnilého ve státě dánském. Pokud vím, tak konkrétně v tomto ústavním nálezu bylo konstatováno, že šíření strachu mezi advokáty znamená nalomení „odvahy“ advokátů se prát za svoje klienty, a to není vůbec dobré. Kriminalizace advokacie je kriminalizace základních zásad právního státu. Ať už to bylo v rámci socialistické zákonnosti nebo v rámci protektorátu, každý režim bral v advokacii jako součást procesu skutečnost, že každý člověk měl právo na právní pomoc. Když se začne kriminalizovat advokát, tak je to prostě nesprávné.
Jedná se ještě o férový boj stran, či již protiprávní zásah státní moci do práva na spravedlivý proces?
To je otázka spíš politologická. Advokát hájí zájmy svého klienta. Primárně nejde o práva onoho advokáta, ale jedná se o zásah do základních lidských práv a svobod konkrétního klienta. Dojde-li k porušování práva na právní pomoc v prolomení mlčenlivosti, tak je to chyba.
Jak se proti těmto útokům státní moci bránit, jak zachovat právní stát?
Víte, možná vás překvapím odpovědí, ale podle mého názoru je důležité s protistranou, to znamená se soustavou státního zastupitelství a s policejními orgány, mluvit. Oni mají svůj názor na výkon advokacie, my máme svoje pravidla a chceme poznat, proč k tomuto vlastně dochází. Musíme vysvětlit orgánům činným v trestním řízení, že pokud hájíme pachatele trestného činu, tak sami nejsme gauneři, a oni zase musejí pochopit, že my tím naplňujeme ústavní poslání. Takže obrana je ve využívání všech pracovních prostředků – v aplikaci práva a dialogu.
Pane doktore, jak odpočívá takto vytížený advokát?
Hudba, příroda a sport. Hudba mě provází celým životem. Byl jsem výkonným umělcem, dneska už si hraji takzvaně jenom pro zábavu. Hudba sbližuje, stejně jako sbližují setkání mezi harmonicky stejně naladěnými lidmi, a to je pro mě ta nejlepší duševní lázeň, kterou si umím představit.
