Na rozdíl od občana, který může zjednodušeně dělat cokoliv, co mu zákony nezakazují, ERÚ v pozici orgánu státní správy může naopak dělat pouze to, co mu zákony předepisují – z hlediska práva (co je mu umožněno) nebo jako povinnosti (co musí udělat). Pro ERÚ je takovým zákonem zákon č. 458/2000 Sb. (Energetický zákon), který ustanovuje působnost ERÚ, přičemž orgán nemůže tyto hranice překročit. Orgán státní správy jednoduše nemůže svévolně vykonávat dozor nad záležitostmi, u kterých nemá žádné kompetence.
Z veřejné diskuse i vyjádření ministrů (například z tiskové konference ministryně Maláčové k poskytování mimořádné okamžité pomoci pro občany, kteří se dostali do problémů kvůli ukončení činnosti Bohemia Energy) je zřejmé, že celá debata je ovlivněna omezenou znalostí právních předpisů a pozice ERÚ. Rada Energetického regulačního úřadu se k tomu vyjádřila v tiskové zprávě ze dne 5. 11. 2021, kde mimo jiné uvádí: ,,Energetický regulační úřad nemá žádné pravomoci a kompetence v oblasti regulace nákupu energií dodavateli, stejně jako tito dodavatelé nemají v zákonech uložené žádné povinnosti, které by museli dodržovat ve svých obchodních strategiích”.
Tisková zpráva ERÚ poukázala mimo jiné na to, že národní regulační orgány v rámci Evropské unie vznikaly v návaznosti na tzv. primární a sekundární legislativu Evropské unie, která zaváděla liberalizaci trhu s elektřinou a plynem zejména v první dekádě 21. století. Hlavním cílem této legislativy bylo a zůstává liberalizace energetického trhu. Co to znamená?
Cílem regulačních orgánů bylo zejména dohlížet na liberalizaci prostředí v oblasti výroby a obchodu s elektřinou a plynem. Zjednodušeně řečeno, ty společnosti, které měly pod kontrolou všechny procesy – od výroby elektřiny, přes distribuci až po dodání konečnému zákazníkovi, byly rozděleny tak, aby nemohly kontrolovat celý proces a trh se tak mohl otevřít konkurenci. V současnosti se jejich cíl přesunul především k regulaci distribučních soustav a přepravní/přenosové soustavy, přičemž stanovuje tzv. regulované složky cen energií.
Regulační orgány nezasahují do maloobchodního trhu s elektřinou a plynem, jelikož k tomu nemají pravomoci a nebyly k tomu vytvořeny. Situace, ve které se ocitli dodavatelé v ČR, mezi nimi i Bohemia Energy a další, se zároveň děje napříč Evropou a mnoho zákazníků se ocitává u tzv. dodavatele poslední instance. Tyto události souvisí s růstem cen energií a nevhodně nastavenými portfolii dodavatelů komodit, kteří se snažili maximalizovat svůj zisk za cenu velkého rizika. Jejich obchodní model byl postaven tak, že dlouhodobě operovali s nízkou velkoobchodní cenou a mohli si dovolit nakupovat krátce před dodávkou konečným zákazníkům. Při rapidně stoupající ceně na velkoobchodním trhu však tento model nemohli dále uskutečňovat.
Základním principem národních regulačních orgánů je zároveň jejich nezávislost. Tyto orgány by měly být nezávislé od jiných soukromoprávních a veřejnoprávních orgánů a měly by jednat nezávisle na jakémkoli tržním zájmu. Zároveň by neměly vyhledávat ani přijímat přímé pokyny vlády ani jiných subjektů.[1] Tyto principy jsou nicméně v posledních týdnech podkopávány, když je pozice ERÚ napadána na politické úrovni i v mediálním prostoru, ačkoli ERÚ s dnešní situací nemá z hlediska svých kompetencí téměř nic společného.
V žádném případě se tedy nedá mluvit o selhání ERÚ, přičemž ani Ministerstvo průmyslu a obchodu v dané situaci nemohlo před ukončením činnosti dodavatelů udělat v krátkém časovém horizontu žádné zásadní kroky, které by zabránily pozastavení činnosti dodavatelů. Pro obdobné situace existuje, podobně jako napříč jinými evropskými státy, zákonem daná instituce dodavatele poslední instance. Zde je nutné podotknout, že vysoké ceny dodavatele poslední instance v současné situaci jsou způsobeny vysokými velkoobchodními cenami, přičemž jejich výše přímo souvisí i s tlakem vzniklým v souvislosti s tím, že dodavatelé poslední instance musí zajistit služby pro obrovské množství zákazníků najednou.
Hlavní odpovědnost mají naopak ti, kteří ji přehazují na orgány veřejné správy – dodavatelé. Ti totiž zásadně podcenili vývoj na trhu s elektřinou a plynem a nezajistili si smluvně dodávky na velkoobchodním trhu tak, aby dostáli svým závazkům vůči svým zákazníkům, kteří na to nakonec nejvíce doplatí.
A řešení do budoucna? Pravděpodobně jedinou cestou je úprava právních předpisů, například zavedením zákonné povinnosti pro obchodníky s elektřinou a plynem disponovat v každém okamžiku alespoň určitým množstvím nakoupené elektřiny, tak aby je nemohly zaskočit zásadní nárůsty ceny na velkoobchodním trhu.
Zdroje dat:
zákon č. 458/2000 Sb., europa.eu, ct24.ceskatelevize.cz, eru.cz
[1] Článek 57 SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/ 944 – ze dne 5. června 2019 – o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/ 27/ EU (europa.eu)
