Z důvodové zprávy lze vyčíst celou řadu premis a podmínek, které vedly k rozšíření možnosti držení, nošení a případného použití zbraně osobami, které jsou legálními držiteli zbrojního průkazu v případě ohrožení života, zdraví a majetkových hodnot a současně, pokud by byla ohrožena jak vnitřní, tak národní bezpečnost České republiky. Tento zákon má za cíl rozšířit možnost ochrany bezpečnosti České republiky soukromými držiteli zbraní, kteří mají právo nabývat, držet a nosit zbraně a střelivo, v souladu se zákonnými předpisy České republiky i k ochraně života, zdraví a majetkových hodnot. Tyto fyzické osoby podstatně rozšiřují možnosti ozbrojených a dalších bezpečnostních složek při ochraně života, zdraví a majetku v souladu s právními předpisy, v případě ohrožení, nebo útoku na tyto hodnoty.
Důvodová zpráva pracuje s novými hrozbami, kterým společnost v dnešní době čelí. Tyto hrozby jsou teroristické útoky, hybridní války či jiné ohrožení bezpečnosti, zejména měkkých cílů, které nelze 100% ochránit, hlavně ve městech, v dopravě a dalších místech většího výskytu osob a majetkových hodnot. Výhody této úpravy jsou minimálně v rozsahu prevence a psychologického odstrašení pachatelů trestné činnosti, zejména pak zmíněných teroristických či jiných hybridních útoků, neboť tyto pachatelé budou mít vědomost o této právní úpravě a možných dopadů na jejich nezákonnou činnost z tohoto plynoucích.
Tento krok povede k vyrovnání možností, kdy pachatelé trestné činnosti či teroristických útoků budou muset počítat s mnohem silnější ochrannou bezpečnosti občanů republiky, kdy budou muset čelit možnosti obrany i od civilních obránců. Tyto civilní osoby samozřejmě nebudou, a ani nemohou suplovat ochranu bezpečnosti státem, ale mohou ji účinně rozšířit, zejména na místa, kde se v témže okamžiku nenachází žádný příslušník ozbrojených sborů. Tento zákon samozřejmě nesvěřuje ochranu bezpečnosti samozvaným ochráncům nebo militantním skupinkám, ale odpovědným osobám, které mají právo použít zbraň při ochraně základních hodnot společnosti v případě jejich ohrožení či napadení. Samotná úprava této novely může i při vyhlášení například nouzového stavu toto oprávnění omezit, tudíž je možné tyto aspekty dobře řídit z pohledu výkonné moci.
Je třeba dodat, že samotná zbraň ještě nikomu neublížila, ale pouze v rukou člověka může buď ubližovat či chránit. Bohužel pachatelé trestných činů nebo teroristé nemají ve valné většině případů legální zbraně, a jsou proto ve výhodě proti veřejnosti, avšak tento ústavní zákon vylepšuje postavení bezpečnosti celé republiky i jejich občanů. Nyní musejí pachatelé počítat s mohutnější ochranou veřejnosti, a to i samotnou částí populace, která je legálním držitelem zbrojního průkazu a zbraně. Nelze očekávat žádné větší excesy, neboť se nic nezmění na podmínkách držení a vlastnění zbraní z pohledu platné zákonné úpravy a konstantní judikatury, která i velice přesně vymezuje oprávněné použití zbraně. Každý dosavadní vlastník a držitel zbraní i lidé, kteří se chtějí stát držiteli a vlastníky, musí projít složitým a náročným procesem zkoušek, zdravotních prohlídek a odborné způsobilosti, což nelegální držitelé zbraní nikdy nepodstoupí, neboť zákonné síto pro získání oprávnění je velmi přísné. Každý stávající držitel či adept zbrojního průkazu musí být fyzicky i duševně zdráv, být spolehlivý a musí být bezúhonný po celou dobu, kdy chce vlastnit zbraň a být držitelem zbrojního průkazu. Následně musí dotyčný splnit zkoušky odborné způsobilosti a teprve poté obdrží zbrojní průkaz. Toto vše je jasným důkazem kvality přípravy a osobnosti držitele a vlastníka zbraně, které zákonná úprava bez výjimky vyžaduje.
Jediné, co by bylo možno vytknout současné úpravě zákona o zbraních a střelivu, který se podřídil směrnicím EU, je to, že neklade dostatečný důraz na výcvik. Odborné zkoušky jsou zaměřeny na znalost teorie, co je však platné případnému obránci, jestliže umí bezchybně vyjmenovat hlavní součásti zbraně, ale neumí rychle tasit a zbraň pohotově použít. Proto nejen stát, respektive bezpečnostní složky, mohou aktivním držitelům zbrojního průkazu zajistit další dobrovolný výcvik pro využití zbraně v krizové situaci.
K některým obavám o nárůstu trestných činů legálními držiteli zbraní je třeba konstatovat, že v tuto chvíli je v České republice přibližně 307 tisíc držitelů zbrojního průkazu a přibližně čtvrt milionu držitelů zbrojního průkazu skupiny E, tedy k ochraně života, zdraví a majetku. Kdy takto rozsáhlá skupina prakticky z hlediska statistiky nepáchá trestnou činnost na úseku zbraní. Naopak je tato skupina velmi precizně kontrolována nejen ze strany policejních orgánů, ale i lékařských prohlídek a dalších správních orgánů, evidována a v okamžiku jakéhokoliv konfliktu se zákonem i mimo úsek zbraní je tato skupina sankcionována odebráním zbrojního průkazu.
Odpůrci zbraní často poukazují na neštěstí, která vznikají v souvislosti s užíváním zbraní: zastřelení účastníka naháňky, postřelení člena rodiny při čištění zbraně, nebo že se nabitá zbraň dostane do rukou dítěti. To však nejsou případy úmyslného zneužití zbraně a souvisí právě s nedostatkem výcviku a opatrnosti při nakládání se zbraní.
Z pohledu statistik OSN, kdy byť některé státy nechtějí podávat údaje zejména o potírání a zákazů zbraní u civilistů, pak státy s minimální tolerancí k legálním držitelům zbraní mají větší nápor trestné činnosti než státy, kde je držení legální. Příkladem je Španělsko a Švýcarsko, kde Španělsko má nejvyšší míru loupežných přepadení na 100.000 obyvatel a Švýcarsko nejmenší, přičemž ve Švýcarsku je držení zbraní legální a Španělsko je k držení zbraní velmi intolerantní. A takových příkladů je mnoho. (Zdroj Seventh United Nations Survey of Crime Trends and Operations of Criminal Justice Systems 1988-2000; United Nations Interregional Crime and Justice Research Institute – UNICRI 2002). Situace v USA je rovněž naprosto odlišná než v České republice, neboť přístup ke zbraním v USA je zcela benevolentní v získání zbraně prakticky kýmkoliv naproti české úpravě, kde podmínky pro získání zbraně jsou úplně na jiné bezpečnostní a vůbec kvalitativní úrovni ve prospěch České republiky.
Ústavní novela je též konformní i z hlediska Evropského práva, kdy tento ústavní model nelze aplikovat mimo Českou republiku a vychází i z národní výjimky smlouvy o řešení vnitřní bezpečnosti samotnými členskými státy Evropské unie vyplývajícími pro Českou republiku z členství v Evropské unii, zejména se Smlouvou o přistoupení České republiky k Evropské unii, s obecnými zásadami práva Evropské unie, ani s judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Evropské právo pouze upravuje možnosti loveckých, sportovních a sběratelských zbraní, převoz a použití těchto zbraní je možný v souladu s Evropskými a národními předpisy.
V neposlední řadě je nutno i posoudit dopad této novely na ekonomické zájmy státu. Z důvodové zprávy lze dovodit, že z této novely neplynou žádné přímé náklady pro stát, neboť všichni držitelé zbrojního průkazu, respektive legálních zbraní, si veškeré náklady hradí ze svého. Naopak je celá řada poplatků a daní spojených s nabytím zbrojního průkazu, respektive z nabytí jakékoliv zbraně, kdy tyto poplatky jsou nemalým příjmem státního rozpočtu. Je tedy zcela na místě konstatovat, že stát v tomto případě systémovou změnou ústavních předpisů získal další skupinu čítající minimálně čtvrt milionu osob k ochraně vnitřní a národní bezpečnosti, respektive života, zdraví a majetkových hodnot. Tato velmi početná skupina je velkým přínosem pro ochranu České republiky.
Závěrem lze říci, že je zcela jisté, že tato ústavní změna jistě nepřinese zvýšení trestné činnosti, ale naopak, neboť pachatelé trestné činnosti, případně teroristé, musejí počítat s podstatným navýšením počtu osob, které budou mít právo chránit nejen bezpečnost republiky, ale i život, zdraví a svůj majetek.
