Connect with us

Zadejte svůj dotaz

.

Politika

Počty vězňů se v Česku neustále snižují, říká šéf vězeňské služby Petr Dohnal

Generál poručík PhDr. Petr Dohnal je vystudovaným psychologem. Již řadu let šéfuje vězeňské službě České republiky.

Foto: Miloš Schmiedberger
Foto: Miloš Schmiedberger

Pane generále, jak pandemie COVIDU dopadla na výkon trestu a vazební věznice?

Stejně jako veškeré dění v České republice, i ve světě, pandemie postihla i vězeňskou službu, nicméně já musím říct, že vězeňská služba byla dobře připravena. My jsme důkladně sledovali situaci zejména v Itálii. V této zemi bylo vězeňství poměrně silně postiženo. V samotné Italii docházelo k celé řadě vzpour v několika vězeňských zařízeních. Dokonce tam byli i mrtví. My jsme ve věznicích přijali opatření, dokonce dříve, než byly přijaty v celé České republice. Dokonce v začátcích na nás lidé koukali, zda nejsme až moc přísní, nicméně poté nám dali za pravdu, že přijatá opatření byla správná. Výsledkem bylo, že první vlna se vůbec nedotkla českého vězeňství, neměli jsme jediného nakaženého. Až na konci první vlny jsme měli jednu nakaženou obviněnou ženu, ale ta byla vzata do vazby, paradoxně právě za to, že šířila COVID-19. Ve druhé vlně, která byla mnohem masivnější, jsme již neunikli ani my. Byť jsem apeloval na soudy, že problémy byly hlavně v nástupech do vazby a výkonu trestu. Bohužel toto bylo nejproblematičtější. Tehdy jsme požádali předsedy krajských soudů, aby odkládali nástupy tam, kde to bylo možné a zejména u méně závažných trestů. Soudy nám v těchto případech vyšly vstříc. Co se týče vězněných osob, tak v těch nejtěžších chvílích jsme měli až 800 nakažených z 18 867 vězněných osob, a to bylo i maximum. Celkem se nakazilo 5300 vězněných osob. Co se týče personálu, kterého máme 12 000 tak se nakazilo 3416 příslušníků nebo zaměstnanců.  


Musím zde ještě dodat, že zemřelo 8 osob z řad vězňů. A 4 úmrtí z řad příslušníků a zaměstnanců. My jako specifický bezpečnostní sbor jsme museli přijímat poměrně přísná opatření, abychom tuto situaci zvládli, protože jak se to dostane dovnitř, bude zle a epidemie se může raketově rozjet. Museli jsme přestěhovat nejen nemocné, ale i lidi v karanténě, to bylo velmi náročné, neboť věznice nemá prostory navíc. Kladlo to velký nápor na logistiku, ale musím říct, že vězeňská služba toto zvládla na jedničku. Měli jsme však náznak jediné vzpoury ve věznici v Bělušicích, kdy se tam rozšířila fáma, že vězni na Moravě jsou propuštěni na amnestii. Nakonec se to obešlo bez použití síly, byť jsme byli připraveni na okamžitý zásah. Naštěstí k tomu nebyl důvod. Vydal jsem pokyn, že musíme vše důkladně vysvětlovat, jak personálu, tak i vězněným osobám. Zejména někteří vězni jsou náchylní na určité fámy, které se bohužel šíří raketovou rychlostí. Navíc naše práce se nedá dělat z home officu. Ale naopak jsme byli mnohem více v práci než obvykle. Museli jsme to všem vysvětlovat, ale našli jsme cestu, jak kompenzovat tato opatření.

Jaká největší negativa a pozitiva pandemie přinesla?

Byla to pro celou Vězeňskou službu velká, zatěžkávající zkouška. Největší tlak byl na vězeňské zdravotnictví, máme dvě nemocnice, jednu v Brně a jednu v Praze. Tím, že jsme vytvořili covidové jednotky, jsme transformovali i další pracoviště. Naopak myslím, že tato doba přinesla i pozitiva. Potřebujeme vězeňství 21. století, a proto jsme úspěšně aktivovali program Skype návštěv. Jako kompenzace fyzických návštěv, byly tyto Skype návštěvy, které za podpory Ministerstva spravedlnosti fungují dodnes. Někteří vězni nám dokonce řekli, že je to pro ně i lepší, nejen pro lidi s menšími příjmy, kteří šetří náklady (doprava, peníze, čas apod.). Rovněž to mělo významný pozitivní dopad na děti vězněných, které se vyhnuly složitému vstupu do věznic a vyhnuly se tak přísným bezpečnostním opatřením. Jako psycholog vím, že to není jednoduché. Malé děti musí vstupovat do nehostinného prostředí, byť už máme i zde dětské koutky.
Skype návštěva byla mnohem příjemnější, děti byly ve svém domácím prostředí a šetřilo to zejména náklady těchto rodin. Dnes už máme Skype setem vybaveny všechny věznice. Další pozitivum bylo, že vězeňská služba pomáhala, neboť jsme předělávali výrobu a vyráběli jsme roušky, včetně nanoroušek a zásobovali jsme nemocnice, armádu, policii, sebe a další nejen státní instituce. Rozváželi jsme statisíce roušek, poté jsme vyráběli štíty i pláště, vyráběli jsme pěnové přepravky na očkovací látky. Vězeňská služba se velmi aktivně zapojila do dění celé země stejně jako další státní, veřejné i soukromé osoby. V neposlední řadě jsem vydal pokyn, že dezinfekce a ochranné opatření zůstanou i nadále ve věznicích i po skončení pandemie, neboť toto opatření může zabránit výskytu celé řady infekcí i do budoucna.

Foto: Miloš Schmiedberger
Foto: Miloš Schmiedberger

Jak hodnotíte chování samotných vězňů a vazebně stíhaných v pandemii?

Udělali jsme celou řadu kompenzací, zvýšili jsme čas o 10 minut na hovor s rodinou na ½ hodiny denně. Kantýny jsme vybavily vitamíny a dalšími doplňky pro zlepšení zdraví uvězněných. Navýšili jsme spolu s ministryní spravedlnosti Benešovou i balíček navíc. Mimo Bělušic, musím konstatovat, že vězni tento stav chápali a pomohli ke zvládnutí celé této mimořádně nepříjemné situace. Bohužel jsme museli omezit venkovní pracoviště, vyjma našich vězňů v životně důležitých odvětvích, které se týkají zajištění kritických infrastruktur. Pracovali i v pandemii v nemocnicích, odpadovém hospodářství, zemědělství apod. V současné době nemáme ve věznicích žádného nakaženého mezi zaměstnanci ani vězni.

Dle dat Českého statistického úřadu se dlouhodobě držíme na čele Evropských zemích v počtu uvězněných, současně jsou české věznice přeplněné, jak se tato situace vyvíjí a nemělo by se více předčasně propouštět?

Toto už není zcela pravda. V současné době je v českých věznicích 18 867 vězněných osob, tyto stavy dlouhodobě klesají. Když jsme realizovali amnestii prezidenta Klause měli jsme více než 23 000 vězňů. V současné době meziročně klesá počet vězněných o cca 1000 osob. Je to vidět hlavně u vazebně stíhaných, kterých v současné době evidujeme 1278. Obecně jsme se dostali již pod kapacitu našich věznic a ta nyní osciluje na 98 % naplněnosti. To není jen vazba a výkon trestu, ale i detenční zařízení. Je třeba říci, že vazba se na tom významně podílí, její naplněnost je mezi 65 – 68 %. Je třeba tyto čísla číst z pohledu jednotlivých oddělení, samozřejmě třeba v ostraze tam může být i vyšší naplněnost. Obecně však trend je lehce optimistický a neustále mírně snižujeme počty vězněných osob.

Dle těchto dat stoupá i počet uvězněných žen, jak hodnotíte tuto problematiku?

Dle těchto dat je pravda, že odsouzení žen stoupá. Tento trend vidíme i celosvětově, nejen ze spolupráce s V4 a Evropskými zeměmi. Kriminalita žen je na vzestupu a to celosvětově. Jedná se zejména o majetkovou a také drogovou kriminalitu. Těžko říct, jak si to vysvětlit. Byť v tom západním světě jedna z hypotéz je a tou je celková emancipace žen. Bohužel každý takový fenomén přináší svá pozitiva i negativa. Zatím, ale žádný seriózní výzkum nebyl doposud realizován.

Co se týče mladistvých odsouzených se počty uvězněných mění?

Pamatuji dobu, že bylo ve výkonu a vazbě poměrně velké množství vězněných mladistvých osob. Dnes je to v řádu desítek osob. Je třeba říct, že mladiství jsou velmi složitá sociální skupina z hlediska sociálně patologických jevů, jako je šikana apod., a samotné resocializace. Náš personál je na to velmi dobře školen a máme i velmi dobré výsledky v tomto ohledu.

Foto: Miloš Schmiedberger
Foto: Miloš Schmiedberger

Jednak přeplněné věznice, jednak nedostatek personálu vězeňské služby, jaký máte recept na řešení těchto otázek?

Největší problém nám v současné době dělá zdravotní personál. Máme 2 nemocnice a 35 zdravotních zařízení v celé republice, včetně detenčních zařízení. Musíte mít tedy zdravotní personál, a to je dnes velmi složité, to souvisí i s nedostatkem personálu v civilních zdravotních zařízeních. Je tady celá řada cizinců, kteří doplňují stavy v civilních zařízeních, ale u nás je to složitější nejen s ohledem na bezpečnostní opatření, ale i na samotnou psychiku. Byť se snažíme tento personál dobře finančně ocenit, tak průměrný věk lékařů osciluje kolem 68 let. To je velký problém. Tato věc mě jako šéfa skutečně trápí. V ostatních ohledech to není tak problematické a jsme schopni si poradit. V našem případě z hlediska personálu je to vždy odrazem ekonomické situace, když se ekonomice daří máme problémy, při krizi zase máme personální dostatek, protože u nás je v těchto chvílích jistota. Teď když vymizeli některé obory (číšník, kuchař), tak jdou tito lidé k nám. My přijímáme však pouze odhadem 45 % uchazečů. Zájemci musí projít fyzickými testy, zdravotními prověrkami, a v neposlední řadě psychotesty, které jsou rovněž velkým sítem. Problém je i samotná fyzická připravenost, kdy dnešním mladým šla fyzická kondice významně dolů. Někteří dnešní dvacátníci neudělají ani pár kliků a shybů.

Věznice Jiřice, jsou projektem otevřené věznice, jak hodnotíte tento projekt a není toto řešení přeplněnosti Českých věznic?

Je to projekt tzv. otevřené věznice, příkladem pro mě byla věznice na ostrově Bastøy v Norsku. Filozofie této věznice je postavena na tom, že všichni vězni musí pracovat, což je základní premisa. Musí však na sobě celkově více pracovat než obvykle, a navíc je tato věznice postavena do jisté míry na soběstačnosti. Vězni se starají o domácí zvířata a zemědělskou výrobu. Celý režim po budíčku a hygieně je snídaně, obstarat zvířata, políčka, následuje jejich práce. Musí se účastnit veškerých i dalších vzdělávacích a výchovných aktivit apod. Zbývá jim pouze velmi málo času pro sebe. Často slýchávám, že je to fešácký kriminál, což není pravdou, dokonce poměrně hodně vězňů do tzv. otevřené věznice nechce, neboť tady se opravdu musí pracovat. Nejen na sobě, ale i pro společnost, navíc se musí umět postarat sami o sebe. Tento projekt je pro vězně, kteří chtějí se sebou něco udělat, změnit se a připravit se na co nejlehčí přesun do civilu, aby se již nevrátili za mříže. V této věznici probíhají další projekty, například jsem před několika lety rozhodl o projektu, ve kterém vězni cvičí slepecké psy. Tito psi následně jdou do civilu ke slepým spoluobčanům. Vybraný vězeň se mimo své povinnosti stará a cvičí takového psa. Tento projekt se nazývá Tlapka v dlani. Je to projekt, který je skvělý pro celou společnost nejen pro vězně. Recidiva v tomto zařízení osciluje kolem 25 % oproti běžným 60-ti % z ostatních zařízení.

Vazební stíhání je závažným zásahem do práv obviněných osob, kteří nejsou odsouzeni. Vazba je však pro tyto osoby citelným zásahem do života, aniž by byly uznáni vinnými pravomocným rozsudkem soudu, zlepšuje se tato oblast, kdy vlastně ve věznici je z pohledu práva nevinná osoba?

Obecně se vazba jako taková za poslední roky významně zlepšila. Zejména dle mého názoru se radikálně zmenšili počty vazebně stíhaných. Aktuálně vazebně stíhaných je 1278 osob, což je oproti předchozím letům obrovský posun. Dneska se do vazby umisťuje poměrně malý počet osob a doufejme, že tento trend bude pokračovat a že do vazby se budou umisťovat lidé, u kterých je to opravdu nutné z hlediska ochrany společnosti.

Foto: Miloš Schmiedberger
Foto: Miloš Schmiedberger

V Evropské unii dle posledních dat klesají počty vězněných, očekáváte, že bude tento trend pokračovat?

To je pravda a v posledních letech vidíme snižující se počet vězněných, kde meziročně je to kolem 1000 vězněných osob. Ten trend je cca o 5 % ročně. Já chci věřit, že tento trend bude pokračovat.
My jsme před několika lety dělali tiskovou konferenci společně s předsedou Nejvyššího soudu, Nejvyššího státního zastupitelství a námi, kde jsme varovali, aby se do výkonu dostávali pouze ti, kteří to skutečně potřebují a pro ochranu společnosti. Shodli jsme se na tom, že by měli soudy využívat více alternativních, peněžitých a dalších trestů bez použití odnětí svobody. Za mříže by se měli dostávat jen zejména ti, před kterými musíme společnost chránit.

Jakým způsobem relaxuje generál poručík a šéf vězeňské služby?

Je pro mě důležitý aktivní odpočinek, a to jak mentální, tak i fyzický. Já mám moc rád práci na zahradě. Chovám ovečky, a to je můj největší relax, kdy se ze mě stává farmář. Při této činnosti zapomínám na stres. Můj další relax je výuka na univerzitě, kde využiji i své primární vzdělání psychologa a mohu své zkušenosti předat studentům.

Může se Vám líbít

Celebrity

Syn Kateřiny Kornové Filip slavil 30. narozeniny. Narodil se den před narozeninami svého otce zpěváka a herce Jiřího Korna, takže pánové slavili v tandemu....

Celebrity

Kdo ještě neslyšel o vztahu modelky Agáty Hanychové a mediálního magnáta Jaromíra Soukupa, jako by snad ani nebyl. Zprávy o tomto nově vzniklém páru...

Celebrity

Sto lidí, sto chutí, říká jedno známé české pořekadlo. O tom, že se člověk nikdy nezalíbí všem, se na vlastní kůži přesvědčila také herečka...

Reality shows

Napínavý souboj o kmenovou a individuální imunitu, konec klíčového hráče i neprofesionální chování moderátora Ondřeje Novotného, které tvůrci reality show raději vystřihli, ale trochu...