Connect with us

Zadejte svůj dotaz

.

Politika

Robert Šlachta: Můžu tomu obětovat úplně všechno

Zakládajícího člena hnutí Přísaha Roberta Šlachtu není třeba příliš představovat. Je jedním z nejznámějších policistů v České republice a jako šéf dnes již rozpuštěného elitního útvaru proti organizovanému zločinu stál za několika vyšetřováními, která zasáhla nejen nejvyšší politiku.

Foto: Miloš Schmiedberger
Foto: Miloš Schmiedberger

Jak jste prožil poslední rok a půl pandemie? Odrazila se nějak na vašem soukromém a pracovním životě?

Ten rok a půl byl těžký hlavně v rozhodování, jestli do politiky vůbec vstoupím. Vloni jsem v první části pandemie od března skončil u policie a celní správy a potom jsem asi dva nebo tři měsíce jezdil s knížkou po republice. Pak jsem se věnoval opravě domku. V době pandemie asi všichni stavěli a malovali. Někdy v říjnu, po druhé těžké vlně v lockdownu, jsem se rozhodl, že do politiky s kamarádem Tomášem (Sochrem, spoluzakladatelem hnutí Přísaha, pozn. red.) a dalšími lidmi půjdeme. Od té doby je to fičák – připravování lidí, komunikace s lidmi, shánění peněz… V mém soukromí se nedělo nic. Jsem pořád svobodný a bezdětný, takže teď se místo rodiny nebo práce u policie věnuji hnutí. V osobním životě jsem v koncích, ale co se dá dělat.

U policie jste strávil zhruba tři dekády svého profesního života. Nechybí vám to?

Začátek byl opravdu těžký. Odejít jsme mohli, ale i nemuseli. To asi všichni vaši čtenáři vědí, co se dělo. Odešli jsme pak i proto, jak se k nám choval Chovanec (tehdejší ministr vnitra, pozn. red.), ale i kvůli tomu, že útvar už neexistoval. Odchod byl opravdu těžký. Nikdy jsem si neuvědomil, že jsem klasický workoholik, který tomu dával úplně všechno. Pak jsem šel k celní správě, což mi nabídl Milan Poulíček, generální ředitel celní správy, a ne Babiš, jak některá média ráda upozorňují. Celní správa chtěla vyšetřovat odborné věci. Byl jsem tam dva a půl roku a trochu se toho workoholismu zbavil. Zvykl jsem si na civilní život, a proto i moje rozhodnutí odejít z celní správy bylo střízlivé. Byl jsem prostě policajt, ne celník.

Vypadá to, že jste velmi vytížený novým politickým projektem Přísaha. Proč právě politika?

Když jsem napsal knížku a začal s ní jezdit mezi lidi, zjistil jsem, že je mi mezi nimi dobře. Kniha byla o tom, co jsme dělali u policie. Viděl jsem reakce lidí na knížku i na nás, které byly vesměs pozitivní. Vlastně jsem přemýšlel, co dál. Nepřipadal jsem si tak starý. Letos mi je teprve padesát. Politika byla jednou z možností a k úplnému rozhodnutí došlo během toho dlouhého lockdownu. Co tehdy začala dělat vláda s úřady, jak začalo fungovat ministerstvo zdravotnictví a jak začaly vylézat informace o zakázkách za nouzového stavu… Prostě jsem se rozhodl, že jestli máme oslovit lidi, tak do toho jdeme teď!

Foto: Miloš Schmiedberger
Foto Miloš Schmiedberger

Baví vás tato nová výzva? Co vás na politice nejvíce překvapilo?

Baví mě hlavně komunikace s lidmi. Mám velký strach, že je zklamu. Jdou za vámi a říkají vám do očí, že jste jejich poslední možnost. Je to závazek vůči těm, co nám dají hlas. Překvapila mě ta nenávist mezi lidmi, protože společnost je v dnešní době tak strašně rozdělená… Vezměme si například vakcínu – někdo říká vakcinaci ano, někdo zase ne. To samé platí s Evropskou unií nebo přijetím eura. Někteří volí subjekty, které v lidech živí obavy, strach a nenávist, což je špatně. To mě překvapilo i na sociálních sítích. Navíc jsou i lidé, kteří mají potřebu na sociálních sítích „onanovat“ a dělat neuvěřitelné věci proti ostatním. To mě dost zklamalo a naštvalo, ale musím si zvyknout. A to mi říkali, že když tam vlezu, zkazím si jméno. Politika vždycky někoho zklame, nikdy nebudou všichni spokojeni. Když se tady na náměstí na něco zeptám deseti lidí, tak se shodnou dva nebo tři. Proto jsme sedmadvacátého ledna založili hnutí, ve kterém nabízíme svůj program a postoj. Korupce už nikoho nezajímá, byli tady Babiš a Piráti. Je to už vyčpělé téma. Proto jsem vzal stánek, lidi a dobrovolníky, kteří šli s námi, a po celé republice jsem se ptal lidí, jestli mají nebo nemají zájem. Teď máme přes dvanáct tisíc podpisů fyzických osob, což je skvělé. V dnešní době totiž není jednoduché najít někoho, kdo napíše své jméno, bydliště a datum narození, a ještě je ochotný se pod to podepsat. To se dnes moc nenosí, lidé raději zůstávají v anonymitě.

Váš tým je postaven většinou z bývalých policistů…

My jsme to zakládali jako kamarádi, někteří jsme byli u policie – Tomáš, Jirka Komárek a já. Jsme lidi, kteří to spolu prošli. Není to o policajtech, ale zejména o důvěře. Když jste advokát a potřebujete lidi na nějaký projekt, tak taky sáhnete po kamarádech z řad advokátů. My měli kamarády policisty, protože jsem třicet let žil v policejním prostředí. Kamarády mám tedy hlavně tam. Během měsíce budeme představovat kandidátky. Myslím, že se tam objeví i bývalí policisti. Jsou to ale lidé, kteří si něčím prošli a mají nějakou historii. Jsou to podnikatelé, lidi ze státní správy, živnostníci apod.

Co nového hnutí Přísaha přináší z pohledu programu? Co chcete změnit?

Nevím, jestli přináší něco úplně nového, možná se to tu už objevilo. Samozřejmě záleží, jak budeme silní. A my silní jsme. Když s lidmi mluvím, tak je štve vymahatelnost práva nebo dvojí metr spravedlnosti. Přicházíme tedy s návrhem speciálních senátů, protože ekonomické kauzy tu jsou desítky let. Ty pak nějaký prezident třeba omilostní a tu hroznou křivdu už nikdo neřeší. Do advokátní komory jdeme s požadavkem ohledně stížnosti na advokáty. Chceme některé specializace zpět. Dále chceme cizineckou policii, abychom se mohli osamostatnit kvůli migraci. Ohledně ekonomiky tam máme spíše stabilizaci po covidu, protože v dnešní době je prostředí ekonomicky naprosto nečitelné a nikdo vám nepoví, co bude. Tento balíček představíme šestadvacátého a tu stabilizaci bychom chtěli i za cenu toho, že navýšíme deficit, protože ten teď nebudeme řešit. Hodně mluvíme s ekonomy, pravicovými i levicovými, a každý z nich má naprosto odlišný názor, takže půjdeme svojí cestou, která tady navržena ještě nebyla. Chceme se intenzivně zabývat školstvím, protože patří k jednomu z nejhorších. Rok a půl jsme měli děti doma, což je jedna z věcí, se kterou se nechci smířit. Chceme se věnovat i učňovskému vzdělávání a podobným věcem, protože ten program bude začínat u nás. Musíme vědět, jak děti udržet ve školách, protože různí epidemiologové říkají, že v září nebo v říjnu to tu máme zpátky, takže si myslím, že mě nebude bolet, když se zvýší deficit. Bolí mě ale, že tu máme generaci, která rok a půl sedí doma, díky čemuž je vzdělání nevyvážené. Sám víte, jak distanční výuka probíhala. Tam chceme jít po vzoru švýcarského modelu, protože máme kolegyni, která učí ve Švýcarsku. Tam udrželi děti ve školách a doma byly snad jenom dva týdny, takže tím bychom měli začít. Chci řešit problémy, které tady máme, a jednoznačně a srozumitelně mluvit o tom, jak je řešit. Samozřejmě se chceme podívat i na novelu trestního řádu. Teď totiž existuje návrh, a to asi jako advokát víte, na kterém se nikdo neshoduje. Přicházím tedy s tím, abychom ho prostě zrušili. Nechceme totiž, aby trestní řád psala advokátní komora, nejvyšší soud nebo jakákoli další instituce. Ať ho zpracuje akademická obec, kterou tady v nějaké kvalitě máme. Šámal totiž napsal všechny novely a v té podobě tu zůstávají. To jsou chyby, které vnímáme. Od roku 2012 čekáme na zákon o státním zastupitelství, což by nemusel být problém. Souvisí to i s nejvyšším státním zástupcem (Pavel Zeman, pozn. red.), o kterém se spekuluje, jestli musel nebo nemusel odejít.… Kdybychom na to měli zákon, tak by se nejvyšší státní zástupce volil na funkční období, což by zklidnilo situaci i vůči státnímu zastupitelství.

Myslíte si, že právě ta reálná odbornost a praktická zkušenost advokátů, soudců, státních zástupců a policistů není lepší než akademické zpracování?

Určitě, ale my potřebujeme trestní řád a nastavit filozofii dokazování. Jde o to, jestli budeme zahajovat úkony, zda budeme vyšetřovat… Musíme nastavit principy. Pak se o tom můžeme bavit. Jinak člověka vidí advokát, policista, soudce. Přece nemůžeme poškozeného člověka vyslýchat pětkrát. Když to vezmu od oznamovatele, tak toho ženeme k výslechu minimálně pětkrát k doplňování informací a podobným věcem, než samotný případ vůbec dojde k soudu.

Jste pro zjednodušení trestního řádu?

Když jsem začínal u policie, tak byl jenom jeden úřední záznam a bylo to rychlé. V dnešní době to tak rychlé není, a to nemluvím jen o advokátech, ale i o znalcích a znaleckých posudcích. Někdo si nechá vypracovat posudek, který se ale nelíbí někomu dalšímu, takže si nechá udělat i svůj. Jaký je výchovný efekt těchto průtahů? Při vyšetřování daňových deliktů nejste schopen v rozumném čase nic vyšetřit. Když zahájíte trestní řízení daňových deliktů, nesdělujete a jenom zajišťujete účetnictví při prohlídkách, které pak vyhodnocujete, po sdělení usnesení o zahájení trestního stíhání začne vyšetřování a jste na třech čtyřech letech minimálně, abyste byl u soudu. Je to spíš o filozofii.

Na Slovensku je teď extrémní situace ve vztahu k zatýkání představitelů politiky, policie apod., na základě tzv. kajícníků. Je tohle ta správná cesta?

Nemůže to být jen na kajícnících, když to řekneme tímhle způsobem. Vezměte si třeba odposlech nebo kajícníka. Je to totožné, ale vždycky ten odposlech musí být doplněn nějakým jiným důkazem. Například u kauzy Nagyová jsme nenašli protipól k odposlechům a zůstalo to tedy jen u „jedna paní povídala“. Nebo si vezměte vraždu. Když bude někdo tvrdit, že je někdo zavražděný a nebudete mít tělo, jste z toho venku. Říkám to proto, že k justičním omylům samozřejmě může docházet. Toto všechno vede ke kvalitě dokazování. Podívejme se třeba na Rakousko nebo Německo, kde je trestní řízení poměrně rychlé. Je třeba to porovnat a promyslet, zda to jde nebo nejde. A právě to by měla dělat akademická obec ve vztahu k trestnímu řádu.

V poslední době se říká, že ekonomická, dotační trestná činnost má vyšší tresty než násilná trestná činnost. Jaký je váš názor?

Musíme rozdělit, zda se jedná o domácí násilí, jako jsou domácí fackovačky, nebo organizované násilí. Já jsem u policie od roku 1990, takže jsem zažil devadesátky, které o násilí byly. Lítalo to do vzduchu, takže tresty byly mezi patnácti a dvaceti lety. Byly doživotní tresty, ale v současné době se tresty za násilí snižují. Mám na mysli organizované násilí, které se vyskytuje v minimální míře a je navázáno spíše na ekonomickou trestnou činnost. Je to hlavně o bílých koních a zastrašování, ale i o klasickém racketeering (vydírání, pozn. red.). To si dneska díkybohu občané nenechají líbit, což je dobře. Mám za to, že mafie z devadesátých let je minulostí. Dlouhé roky jsem vyšetřoval drogovou trestnou činnost, což pro mě byla ta nejkrásnější práce, protože existoval jenom zločinec a policajt. Ekonomika je vždycky o šíleném „bordelu“ kolem. V dohlížení na ekonomiku můžete zkazit mnohem víc než na jednom násilném trestném činu. My jsme se s tím dlouho neuměli poprat. Když v devadesátých letech probíhala sanace bank, tak to nikdo neuměl. Těm, kteří to vyšetřovali u policie, jsme říkali bajkaři. Z těch, kteří dělali ekonomiku, jsme měli u policie legraci, protože to většinou skončilo všechno na podvodech, kdy někdo nezaplatil úvěr nebo něco podobného. To byly největší kauzy, které se na ekonomice dělaly. Pořádně se otevřela daňovka kolem roku 2012 nebo 2013. Ministr Langer zrušil ekonomickou policii. Myslím, že to byl dobrý nástroj na potírání daňových zločinů. Klasický policajt, který dělá ekonomickou trestnou činnost, to neumí, protože dokazování v ekonomických trestných činech je úplně jiné než vyšetřování trestné činnosti drog, násilí apod. Musíte totiž umět ekonomiku, číst kontrolní hlášení, musíte to vidět pohledem finančního úřadu. Vidět, co se produkuje a najít, kde se krade a kde jenom optimalizuje. A to je velmi složité. Můj názor je takový, že místo toho, aby stát trestal, by v prvé řadě měl dostat ty peníze nazpět. Je tedy za mě chyba stíhat pachatele třeba po pěti letech. Jiný případ samozřejmě je, když je firma postavena pouze na páchání trestné činnosti.

Jste zastáncem alternativních trestů?

Ano, jsem. Na druhou stranu se mi ale líbí systém ukládání trestů ve Švédsku – severský model. Tam se místo podmínek ukládají krátkodobé tresty odnětí svobody. V našem systému dáváme čtyři až pět podmínek za sebou, což není výchovné a ti lidé dál páchají trestnou činnost a pak dostanou velký trest. Myslím, že ve Švédsku pachatelé dostávají měsíční či dvouměsíční tresty, které mají mnohem větší efekt. Když jde člověk na měsíc do basy, tak už se tam vrátit samozřejmě nechce, protože se z takového trestu dostatečně poučí.

Foto: Miloš Schmiedberger
Foto: Miloš Schmiedberger

Objevilo se několik komentářů, že jste protestní hnutí sbírající voliče, kteří jsou již znechuceni stávajícím politickým spektrem. Nebojíte se, že by vaše hnutí mohlo skončit jako Věci veřejné a podobně?

Že je protestní, to cítím. Na lidech je vidět frustrace. Za námi chodí tací, kteří byli nevoliči. A třeba podle posledního průzkumu vychází, že sbíráme voliče z celého spektra stávajících politických stran. Proto se nijak nevymezuji. Neuslyšíte ode mě, že bych nadával třeba na Piráty, Babiše nebo komunisty. Já jdu prostě cestou programu a nemyslím si, že bych měl skončit jako Věci veřejné, protože to byl obchodní projekt. Hnutí Přísaha obchodní projekt není. A Šlachta třicet let sloužil. To bych musel být masochista. Proč bych to dělal? Proč bych se ukazoval? To si neumím představit. Komunikovat s voliči je někdy těžké, to musím uznat.

Plánujete jít s někým do koalice? S kým ano a s kým ne?

Pro mě je důležitá jedna věc, žádná koalice do skončení voleb. Jdeme sami za sebe, voliče oslovíme sami s tím, že máme nějaký program, máme nějaké tváře, chtějte nás – nechtějte nás. Do vlády se v tuto chvíli neženeme. Nechceme, aby si někdo myslel, že Šlachta dělá Babišovi béčko. Často je slyšet, že Šlachta půjde tam a tam. Tak to ale rozhodně není. Mně se líbí věci podpořit dobrým zákonem, dobrými věcmi a je jedno, jestli to napíše Přísaha nebo Piráti. Třeba exekuce jsou pro mě důležité. Nepřemýšlím tedy o koalicích, ale o podpoře dobrých věcí. Byl jsem teď v jedné debatě, kde byli po jednom politik z SPD, Pirátů a ze Sociální demokracie, kteří se přese mě hádali, že nemůžou podpořit zákon toho druhého, protože oni mají ten zákon nejlepší. Tohle vlastně může skončit tak, že žádný zákon nakonec ani neprojde.

Jak přesvědčíte voliče, že vaše hnutí nezneužije tajné či jiné informace z činnosti policie?

Informace stárnou a za dva roky už po takové informaci neštěkne ani pes. Je to spíš takové mediální divadlo. Z policie si odnáším důslednost a některé věci, které jsem tam musel dělat – služba státu, služba občanům. Myslím si, že jsme za těch třicet let nikomu neuhýbali, což vyžaduji i po lidech, kteří jsou kolem mě nebo kteří jsou v Přísaze. Pokud lidé chtějí jít do Přísahy, tak se nějak prezentují. Je to jako kinder vajíčko. Později se totiž vždycky ukáže, že to z vnitřku nevypadá tak, jako to vypadalo zvenku. Nemyslím si, že by policista nemohl být dobrý politik. Stejně jako si to nemyslím o podnikateli, zahradníkovi nebo zemědělci. Jsem toho názoru, že se ukáže až časem, jak ten člověk pro občany pracuje.

Vaše politické směřování je doprava nebo doleva?

Spravedlivý střed. Tak jsme to nazvali s Tomášem a politologové kvůli tomu lezou po zdi. Když po schválení daňového balíčku o snížení superhrubé mzdy ODS hlasovalo s SPD a hnutím ANO, tak je jasné, že žádná levice ani pravice neexistuje. Je to spíše o ukázce, co se komu hodí. My tomu říkáme spravedlivý střed. Původně jsme to chtěli nazvat zdravým selským rozumem, ale to už bylo tak zprofanované, že jsme nechali spravedlivý střed. Když se někdo zeptá, co to znamená, tak to vysvětlujeme tak, že jsme konzervativní a v otázkách bezpečnosti striktní. Ohledně migrace máme třeba naprosto konzervativní přístup, protože se jedná o ochranu českých zájmů. Ve zdravotnictví ale třeba vidíme, že prostě nechceme žádnou privatizaci páteřních nemocnic nebo zužování základní péče, protože zrovna při pandemii se to ukázalo… Je jedno, co kdo říká, ale díky zdravotníkům a zdravotním sestrám se zabránilo mnohem horší pandemii. Oproti Řecku, které má necelých tisíc lůžek na ARU, jich má Česká republika asi pět až šest tisíc. Fungujeme tedy spíše pro občana a pro jeho dobro. Chceme řešit věci, které se tady dosud neřešily.

Euro – ano či ne? A proč?

Euro v žádném případě ne. Vím, že někteří ekonomové hodně mluví o výhodě eura při exportu. My jsme ale komunikovali i s takovými, kteří tvrdí opak. O euru s lidmi hovoříme hodně, ale shodli jsme se na tom, že díky koruně jsme uchránili kurz. Takže v žádném případě euro nepřipouštíme.

Vaše předchozí povolání elitního policisty ve vrcholné řídící funkci, teď politika, to jsou zaměstnání, která vyžadují obrovské množství času. Jakým způsobem odpočíváte?

Běhám, chodím na pivo, jezdím na kole a mám motorku, na kterou ale teď vůbec nemám čas. S tou jsem letos sotva vyjel a mám najeto pouze sto kilometrů. My jsme si v Přísaze řekli, že do října potlačíme všechny naše koníčky. Třeba Tomáš to má horší, protože má dvě děti a manželku. V tomto ohledu to mám já zase lepší, protože rodinu nemám, takže tomu můžu obětovat úplně všechno. Není to legrace po takovém dni. Ráno jsem vstal v pět, jel jsem do Hradce Králové, odtamtud do Berouna, pak na Kladno a z Kladna odpoledne zase na Mušov k Mikulovu na sraz amerických aut, tam máme také stánek. Dávám tomu všechno.

Co na vaši politickou dráhu říká rodina, příbuzní, kamarádi? Jak reagují na to, že z jedné exponované pozice přecházíte do druhé?

Musím říct, že moje máma mě nejdřív chtěla vyhodit z baráku. Tátu už nemám. Žiji tedy jen s mámou, která mi doteď žehlí a pere, protože nemám ženu a sám na to čas nemám. Kamarádi to podporují, podporují i ten projekt, třeba tím, že mi půjčili peníze na kampaň a pomáhají i teď. Na druhou stranu ale všichni říkají, že si politikou zničíme život. Je to vždycky taková podotázka, že nás politika zničí. Teď je to totiž úplně vražedné, protože je společnost rozdělená a rozčílená.

Na co se nyní nejvíce těšíte?

Na narozeniny. Budu mít padesátiny. Pozvu všechny své kamarády a uspořádáme velký mejdan. Budu mít od Tomáše divočáka, myslím, že budeme slavit celý víkend. Začneme v pátek a v neděli skončíme. Kolem čtyřiadvacátého července Přísahu nehledejte, nenajdete ji.

Může se Vám líbít

Ukrajina

Spojené státy navrhly zabavení zmrazeného ruského majetku v zemích G7 a EU, získané prostředky by byly využity k podpoře Ukrajiny. Kreml tento krok označuje...

Ukrajina

Josep Borell, vysoký představitel Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku vyzval k mobilizaci všech kapacit a k výraznému posílení podpory Ukrajině. Podle...

Zahraniční politika

Německá prokuratura navrhla zabavit peníze ze zmrazených ruských fondů, důvodem je pokus jedné ze sankcionovaných společností získat své peníze zpět. Ruský ministr zahraničí Sergej...

Zahraniční politika

Státy Evropské unie se shodly na znění nových migračních a azylových pravidel, která budou znamenat lepší kontroly migrantů, možnost rychlejšího návratu do země původu...

Zahraniční politika

Maďarské veto zablokovalo další pomoc Ukrajině ze strany EU, poradce maďarského premiéra za důvod označil zmrazení peněz z evropských fondů, které byly určené pro...

Zahraniční politika

Nový slovenský premiér Robert Fico, který prohlašoval, že nebude podporovat pomoc Ukrajině, v Bruselu překvapivě hlasoval pro další poskytování finanční, hospodářské, humanitární, vojenské a...

Sticky Post

Po nedávných parlamentních volbách na Slovensku se stal premiérem Robert Fico. Ten již deklaroval, že na svém prvním summitu EU nepodpoří další vojenskou pomoc...

Politika

Jak rychle dokáže jedna země zcela změnit své směřování. Moldavsko patřilo dlouho k největším spojencům Ruska v Evropě. Dlouhou dobu ve volbách po roce...

Zahraniční politika

Strana evropských socialistů (PES), která sdružuje sociálnědemokratické a labouristické strany Evropské unie a Norska, pozastavila členství dvěma slovenským stranám, které budou tvořit budoucí vládu,...

Zahraniční politika

Strana Hlas-SD, která ve slovenských parlamentních volbách skončila jako třetí a jejíž rozhodnutí bylo klíčové pro sestavení vlády, se spojí s Ficovou stranou Směr-SD....

Zahraniční politika

Robert Kennedy oznámil svoji kandidaturu na funkci prezidenta Spojených států, bude kandidovat jako nezávislý kandidát. Vyzve tak na souboj současného prezidenta Joea Bidena, který...

Zahraniční politika

Vítězství strany Roberta Fica ve slovenských parlamentních volbách vyvolává obavy v bruselských diplomatických kruzích. Fico se netají svou proruskou orientací, odmítá vojenskou pomoc Ukrajině...