Connect with us

Zadejte svůj dotaz

.

Politika

Věra Adámková: Další vývoj české vakcíny stojí na ministru zdravotnictví

Ačkoli vláda dala začátkem března zelenou další fázi výzkumu české vakcíny, změny na postu ministra zdravotnictví projekt opět uložily k ledu. „Jak to bude dál, zatím nevíme,“ říká kardioložka a poslankyně za ANO profesorka Věra Adámková, která byla koordinátorkou výzkumného týmu v roce 2020.

Zdroj: ČTK
Zdroj: ČTK

V jakém stadiu je nyní celý projekt?

Vláda dala v březnu úkol ministru zdravotnictví, aby připravil materiály k eventuálnímu pokračování české vakcíny. My jsme byli panem docentem Blatným osloveni, abychom mu je připravili, což jsme udělali. Jenže mezitím pan docent skončil a na jeho místo nastoupil pan profesor Arenberger. Tomu jsme opět předali podklady, jak chtěl, a poté proběhla schůzka, kde ředitelé organizací, nikoli jednotlivci, podepsali memorandum o spolupráci. Krátce na to byl pan ministr opět odvolán. Jak si to bude dále představovat nový pan ministr Vojtěch, toho času nevím, v posledních měsících je situace ve zdravotnictví značně turbulentní, takže uvidíme. Máme v této republice zmapovány různé možnosti, prostory včetně výrobních, aby vše zůstalo v českých rukou a v naší zemi, ale jak se rozhodne, opravdu nevím. On musí jít na vládu projekt obhajovat, to je jeho úkol.

Ve které fázi jste projekt ukončili? Už se dělaly klinické studie?

Ne. V dubnu loňského roku dostaly všechny tři organizace (SZÚ, ÚHKT, IKEM) přímo řízené ministrem zdravotnictví úkol, kterého se s vervou ujaly už jenom proto, že iniciátorem byl člověk, který vakcíny víceméně jako jediný úspěšně v tomto desetiletí za Českou republiku vyrobil a prodal na západní trh. Šli jsme do toho s velkým entuziasmem. Projekt byl rozfázován na několik úkolů s tím, že ministr vždy rozhodne o dalším postupu. S prvními testy jsme skončili v létě, kdy byl vyroben funkční prototyp vakcíny. Několikrát byla ověřena jeho bezpečnost, a to lidmi mimo tým, kteří se touto prací konkrétně zabývají. Byly provedeny úvodní testy na laboratorních zvířatech, které měly prokázat účinnost a také bezpečnost, a zkoumaly se také krevní věci, orgány a tak dále. Část orgánů jsme pak ponechali v zamrazeném stavu pro eventuální další analýzu.

Dál už jste nepokračovali?

Když se měl ministr Vojtěch rozhodnout, co dál, skončil. Přišel pan profesor Prymula, který chtěl pokračovat. Měl k tomu velmi koncizní připomínky z letité praxe, ale skončil také a přišel pan docent Blatný. Vzhledem k tomu, že se blížil konec roku, kdy ředitelé musejí vykazovat účtování, asi jediná možnost, kterou měl, bylo přerušit práci, což se stalo. V lednu pak byla snaha pokračovat dál, protože dodávky vakcín byly velmi proměnlivé a nespolehlivé. Další vývoj už jsem zmínila. Osobně za přidanou hodnotu toho všeho považuji, že se podařilo dát dohromady platformu a tým, který by mohl v případě další biologické ataky okamžitě jednat. 

Vy sama byste chtěla pokračovat?

Jsme ochotni, budeme-li pověřeni ministrem, pokračovat a budeme se snažit dál dělat vše, co umíme. Nejde ovšem o to, co my chceme, ale co chce vláda.

Na výsledky vašeho prozatímního výzkumu reagovali pozitivně někteří odborníci ze zahraničí. Zmínila jste, že jste dostali i několik nabídek k publikování vašich závěrů. Využili jste jich?

To základní jsme v říjnu publikovali. Existuje databáze, kam jsme zjištěné informace poslali a odtud nám je už nikdo nemůže vzít. V únoru nás pak oslovil jeden zahraniční magazín a s ním teď připravujeme zveřejnění. Vše je v procesu. Bude to, doufám, v nejbližších dnech. Náš tým byl teď trochu vytížen jinými úkoly, nicméně, jak jsem řekla, ve světové databázi to visí a je to dohledatelné. Máme tam už i několik pozitivních připomínek od zahraničních kolegů, které jsme nikdy ani neviděli, a je zajímavé, že se z České republiky nikdo neozval, ani ti, kteří tvrdili, že náš výzkum není dobrý. Asi proto, že by to museli obhajovat před celým světem. V českém rybníčku se oháněli, ale na svět už to není.

Jak jste uvedla, někteří lidé projekt od začátku kritizují včetně toho, jakým způsobem se ho tým pod vaším vedením chopil. Nemrzí vás zpětně, že jste do toho šla?

V žádném případě mě to nemrzí, protože v momentě, kdy tito lidé měli možnost vyjádřit svůj nesouhlas s projektem na světovém fóru, tam nepřipojili ani čárku. Navíc v současné době nevidím, že by měli jiné řešení. Část těch vyjádření považuji za natolik nízká, že nemá smysl se k nim vyjadřovat. Myslím, že někteří z nich by se dneska za svůj podpis i styděli. Ale už se k tomu nechci vracet. Byla to práce velmi plodná, s lidmi, kteří chtěli něčeho dosáhnout, a říkat o něčem, že je to špatné, to je to nejjednodušší, když neumím přijít s něčím lepším. 

Oponenti vám vyčítali především to, že máte mnoho aktivit, a tím pádem nemůžete kvalitně odvádět žádnou z vašich prací.

Podle mě je to individuální. Někdo stíhá hodně, někdo nestíhá nic. Nedomnívám se, že toho mám víc než ostatní, všichni kolegové, se kterými se stýkám, mají podobné povinnosti jako já. Nejsou třeba v parlamentu, ale zase jsou předsedové odborných společností, což je časově možná ještě horší. A říkat o někom, že toho má hodně nebo málo, je velmi diskutabilní. Lidé to říkají spíš proto, že nemají jiné argumenty, tak udávají ty, které jsou irelevantní.

Foto: Miloš Schmiedberger
Kromě toho, že je Věra Adámková kardiolog-internista, má i licenci praktického lékaře a je profesorkou epidemiologie. 
Foto: Miloš Schmiedberger

Považujete se za workoholika?

Miluju medicínu, což je o mně známé, a miluju všechno, co jsem kdy v medicíně dělala, je to i moje hobby. A jestli jsem workoholik? Nevím. Jak říkám, všichni moji kolegové pracují zhruba stejně jako já, tak buď jsme všichni workoholici, nebo prostě máme rádi svoji práci.

Jste přednostkou Pracoviště preventivní kardiologie IKEM. S čím vším se tam setkáváte?

Preventivní kardiologie je pracoviště, zabývající se primární prevencí, což znamená, že se staráme o lidi, kteří mají velkou kumulaci rizikových faktorů kardiovaskulárních chorob. Většina naší práce ale spočívá v sekundární prevenci, to znamená, že se staráme o pacienty po infarktech, bypassech, po náhradě chlopní, cévních mozkových příhodách a tak dále. Těm všem se snažíme nabídnout, co nám síly stačí, péči, kterou potřebují. Máme Centrum pro léčbu závislosti na tabáku, nutriční poradnu, kardiologickou, interní, nefrologickou a diabetologickou ambulanci, máme klinického farmakologa, klinického psychologa… Snažíme se pracovat se vším, co sekundární prevence vyžaduje.

Existuje něco, s čím byste se teď v rámci svého pracoviště mohla pochlubit?

Každý nový objev je dlouhodobá mravenčí práce, ale teď mám třeba radost z toho, že děláme preventivní vyšetření cévního intrakraniálního řečiště (tedy tepen v hlavě), což je velmi důležité, protože tím můžeme předcházet cévní mozkové příhodě. Před několika měsíci jsme zrovna měli velkou radost, že se nám podařilo odhalit pacienta, který přišel kvůli jiným problémům, ale kolega u něj zjistil velké aneurysma (rozšíření tepny nebo výduť dutého orgánu, pozn. red.) na mozkové tepně, u kterého hrozilo, že může ve velmi krátké době prasknout. Bývalo by to dopadlo špatně. Okamžitě jsme spolupracovali s Ústřední vojenskou nemocnicí, kde se o něj kolegové postarali. Nyní už je pacient po operaci a cítí se dobře.

Platí, že se dá aneurysma zjistit pouze magnetickou rezonancí?

Jsou různé projekce, které dokážou aneurysma odhalit. Magnetická rezonance je vyšetření, které je už trošku složitější. Naše vyšetření je ultrazvukové a dělá se samozřejmě nejenom v Praze, ale i jinde. Může se stát, že zjistíme nějaké nesrovnalosti, potom pacientovi doporučíme magnetickou rezonanci. Ale pro ten záchyt je naše vyšetření velmi dobré. Dá se kdykoli opakovat a výsledek vidíme okamžitě. Bohužel zrovna aneurysma má řada lidí, a ani o tom neví. I v případě, který jsem zmiňovala, o tom pacient nevěděl, a přitom měl velký nález. Má proto smysl tato vyšetření dělat, život je nenahraditelný.

Je všeobecně známo, že pozitivní vliv na lidské zdraví, obzvlášť na cévy, má v určitých dávkách víno. Kolik byste ho doporučovala pít?

Co se týče prevence a pití vína, je kardiologie víceméně jediný obor medicíny, který toleruje pití vína, ale roli hraje právě množství. My tolerujeme pití malého množství alkoholu obecně, a to je třicet gramů pro muže, a tím se nemyslí pacient s cirhózou, ale mladý, zdravý muž, u ženy je to pak třetinová dávka. Je to proto, že alkohol musíme odbourat a ženy k tomu mají menší predispozice, zejména výbavu jednoho enzymu. Zmíněná dávka rozšiřuje tepenné řečiště, což je příznivé, a v úplně malé míře ještě zasahuje do metabolismu tuků. Pro lidi ovšem bývá problém dodržet tu malou dávku.

Lidé také často řeší, zda pít bílé nebo červené víno. Jaký názor na to máte?

Dělalo se mnoho studií, zda pít bílé nebo červené víno, nebo dokonce pivo. My máme štěstí, že světově známý člověk, který se těmito výzkumy zabývá, je Čech, takže tady máme genia in loco, ale protože je tak geniální, nepracuje v Česku (smích), ale v zahraničí. Nicméně úzce spolupracujeme. Prováděl různé studie a ukázalo se, že pro kardiovaskulární prevenci to malé množství opravdu stačí, ale je jedno, zda se napijete bílého nebo červeného vína, je to podle chuti. Zhruba před patnácti lety jsme předpokládali, že více antioxidantů má červené víno, což i z biochemických údajů vyplývá, ale nevede to k jednoznačnému závěru, takže zůstáváme na malém množství alkoholu dle chuti.

Foto: Miloš Schmiedberger
Foto: Miloš Schmiedberger

Kromě medicíny se věnujete i myslivosti. Jak často?

Je to časově omezené. Už jako malá jsem měla ráda přírodu, rodina mě k péči o ni vedla. Myslivost je u nás v rodině po několik století. Vyrůstala jsem navíc v chlapeckém prostředí, mám hodně bratranců a málo sestřenic, což mělo svá pozitiva i negativa. Dělalo mi velkou radost, když jsem je třeba ve střelbě ze vzduchovky do plechovky porážela. Jinak jsem myslivec, který krmí zvěř a odstřely dělá pouze sanitárně, protože nemám tu chlapskou ješitnost mít trofej.

Máte ještě i jiná hobby?

Od svých pěti let jsem členkou Sokola, baví mě sport a hudba.

Kromě toho jste i poslankyní. Byla to souhra náhod, že jste vstoupila do politiky, nebo jste se tomu chtěla věnovat?

Moc nechtěla. Cítím se být víc doktorem, ale pak jsem pochopila jednu věc, kterou mnoho kolegů pochopilo už dříve, a sice – že je dobré vědět, jak na to, ale nemáte-li možnost být přímo u zdroje a pracovat a mluvit s lidmi, tak se někdy bohužel i dobrá věc nemusí prosadit. Ne proto, že by poslanci nechtěli, ale nemůžou rozumět všemu. To není v lidských silách. To byl jeden z důvodů, proč jsem do politiky vstoupila, prosadit některé lepší věci pro zdravotnictví. Něco se daří, něco se samozřejmě nedaří. To je život.

Zdroj: ČTK
„Připravit materiály pro ministra jsme považovali za tak důležitý úkol, že jsme se tomu věnovali prioritně,“ říká Věra Adámková. 
Zdroj: ČTK

V minulosti jste dostala nabídku být ministryní zdravotnictví. Proč jste ji nepřijala?

Ta nabídka přišla v průběhu let několikrát. V posledním půlroce už ne, máme to s panem inženýrem Babišem vyjasněné. Já bych to dělat nešla. Říkala jsem mu, že o ten post nemám zájem, protože ministr nemůže pracovat s pacienty, a to bych velmi těžce nesla. I když se říká „nikdy neříkej nikdy“, myslím, že v tomto ohledu to mám vyřešené.

Může se Vám líbít

Celebrity

Syn Kateřiny Kornové Filip slavil 30. narozeniny. Narodil se den před narozeninami svého otce zpěváka a herce Jiřího Korna, takže pánové slavili v tandemu....

Celebrity

Kdo ještě neslyšel o vztahu modelky Agáty Hanychové a mediálního magnáta Jaromíra Soukupa, jako by snad ani nebyl. Zprávy o tomto nově vzniklém páru...

Celebrity

Sto lidí, sto chutí, říká jedno známé české pořekadlo. O tom, že se člověk nikdy nezalíbí všem, se na vlastní kůži přesvědčila také herečka...

Reality shows

Napínavý souboj o kmenovou a individuální imunitu, konec klíčového hráče i neprofesionální chování moderátora Ondřeje Novotného, které tvůrci reality show raději vystřihli, ale trochu...