Zástupci velkých zemědělských uskupení vyzvali vás, europoslance, abyste odmítli části ekologické strategie Farm to Fork. O co vlastně jde? A hrozí opravdu snížení produkce a zvýšení cen potravin?
To je jedna z navazujících legislativ Green Dealu. Farm to Fork znamená z farmy přímo na vidličku a dost to vystihuje i podstatu. Já s tou strategií, kterou Komise představila, nemám problém. Tam je velká většina věcí, se kterými lze souhlasit. Nicméně to, co my jsme teď nedávno projednávali, bylo usnesení Evropského parlamentu, které jde daleko dál nad rámec toho komisního návrhu. Ono taky záleží, jak se k tomu potom přistoupí. Když budeme řekněme chtít snížit spotřebu masa, tak jestli to budeme dělat cestou edukace, že je tedy lepší a asi i zdravější jíst něco jiného, anebo jestli půjdeme cestou zvyšování daní na maso. A s tím já už bych nemohla asi souhlasit.
Jakých částí se to hlasování tedy týkalo? Které věci by například české zemědělce pode vás postihly nejvíce?
Tak třeba právě to maso. Podle mě bychom takhle do výroby v tom daném sektoru zasahovat neměli. To je cesta do pekel zvýhodňovat nebo naopak znevýhodňovat nějaké potraviny. Další věc byla tzv. „semafor“. Dnes máte na produktech napsáno takovým malým písmem složení, a to si musíte vyluštit. Kolegové proto přišli s návrhem, že by na potravinách byl tento semafor, barevné označení, to znamená, že když je něco například absolutně nezdravého, byla by tam červená. Dobrý nápad, řeklo by se. Ale vezměte si třeba olivový olej, to je prostě tuk, takže by měl červenou. A přitom je zdravý. Potom naopak taková dejme tomu dietní kola, jaké ta by měla označení? Proto já jsme nezvedla ruku pro to usnesení, protože podle mě by to mělo na naše zemědělce negativní ekonomické dopady.
To usnesení přesto prošlo. Nicméně musíme říct, že Evropský parlament nemá zákonodárnou moc, takže bude záležet, co z toho Evropská komise zapracuje, je to tak?
Ano, prošlo to s přehledem. Současný Parlament je velmi levicový, zelený. A navíc Evropská komise už dnes ta stanoviska Parlamentu respektuje a dává na ně zřetel. Takže si myslím, že pro mě ani to, s čím Komise nově přijde na základě těchto věcí, nebude přijatelné.
Není potřeba už do reformy Společné zemědělské politiky opravdu šlápnout? Čeká se na ní už opravdu dlouho.
Zemědělci se Green Dealu obávají. Reforma Společné zemědělské politiky se projednává už více než dva roky, letos na jaře teprve probíhal trialog. Tam se střetla opravdu hodně odlišná stanoviska Evropského parlamentu a Rady. Ale i trialogem už to prošlo. Teď jsou to tři obrovské dokumenty, které my detailně studujeme. O výsledném kompromisu budeme hlasovat teď na listopadovém plénu, a předpokládám, že tento výrazně levicový a zelený parlament to schválí.
To je samozřejmě problém celé té reformy, naše odlišné představy. Zelení si představují, že se vrátíme stovky let zpět, kdy žili úplně bez chemie. Já naopak sice chápu, že je nutné snižovat množství pesticidů, že je potřeba se chovat šetrně k půdě a vodě. Nicméně je také potřeba, aby to zemědělcům ekonomicky vycházelo pozitivně, a taky abychom byli schopni všechny nakrmit. Takže já bych dělala postupné změny, ne zelenou revoluci.
Jakou roli v tom hrají dotace do zemědělství? Řeší reforma i je?
To se bohužel nepovedlo podle mě. Já jsem ráda, že ten kompromis bere ohledy na všechny ty strategie Green Dealu, jako je právě Farm to Fork, ale ty dotace se bohužel zatím řešit nedaří. Pořád se potýkáme se zneužíváním dotací pro malé zemědělce velkými firmami. To ostatně nemusíme chodit daleko. Ale netýká se to samozřejmě jen našeho pana skoro bývalého premiéra Babiše. Dívám se na to i z hlediska struktury zemědělství. U nás skutečně 90 procent dotací doslova požírá 10 procent největších firem, a je to naprosto nefér. Ti malí, kteří naopak jsou ta cesta k udržitelnému způsobu života a ochraně životního prostředí, pak logicky nejsou konkurenceschopní.
A když náhodou jsou, ti velcí je skoupí.
Přesně. Protože samozřejmě právě ti velcí mají na nákup další a další zemědělské půdy. Ti drobní zemědělci nám pak říkají, že by nakonec bylo možná nejlepší, kdyby žádné dotace nebyly. Ale to by nesměly být nikde, v žádné zemi Unie. Proto já jsem se dost snažila, aby jedním z nástrojů bylo jejich zastropování.
Ale mělo by něco takového šanci projít Radou?
No právě, Rada se už vloni postavila proti, protože to blokoval náš pan premiér. Proč to blokoval asi nemusím vysvětlovat. A i v tom kompromisu, který teď schvalujeme je už pouze „dobrovolné“ zastropování dotací. Ono to má logiku, protože když se bavím tady s kolegy z jiných zemí, tak oni mi říkají, že si to doma řeší, ať si to taky vyřešíme. Bohužel s naší dosavadní politickou reprezentací to bylo neprůchodné.
Každopádně Společná zemědělská politika pouze nastavuje cíle, kterých máme dosáhnout. Ale každý členský stát si teď bude muset schválit strategie a říci, jak jich dosáhne. Česká republika má svou strategii už připravenou, nicméně ji samozřejmě připravoval pan ministr Toman (smích). Tedy z mého pohledu vůbec neřeší ty problémy. Bylo by tedy podle mě nutné to do budoucna změnit.
