Evropské země se na diplomatickém bojkotu nemohou dohodnout. Evropská unie váhá z obavy o dopadu takového kroku na obchod. Zatímco Joe Biden a jeho spojenci se rozhodně vymezují, EU je rozdělena na úrovni členských států, ale i uvnitř jednotlivých zemí.
Francouzský ministr sportu Jean-Michel Blanquer médiím řekl, že jeho juniorská kolegyně Roxana Maracineanu (bývalá stříbrná olympijská medailistka) se zúčastní her v Pekingu, a že Francie je nebude bojkotovat. Blanquerovi ale o pár minut později odporoval francouzský ministr zahraničí Jean-Yves Le Drian, který naznačil, že je otevřený celoevropským rozhovorům na toto téma. Jeho postoj okamžitě zopakovala i nová německá ministryně zahraničí Annalena Baerbock, která odcestovala do Paříže na svou první diplomatickou návštěvu od nástupu do úřadu. „V nové federální vládě rozhodneme, jak se s touto otázkou dále vypořádáme, ale uděláme to také v souladu s našimi evropskými přáteli,“ dodala Baerbock. Nizozemsko chce zasednout k jednání s ostatními členy EU, jiní, jako např. Švédsko, říkají, že ještě ani nedostali z Pekingu oficiální pozvání. Mimo Evropskou unii se Norsko (nejúspěšnější země zimní olympijských her všech dob) rozhodlo k diplomatickému bojkotu nepřipojit, Alpská velmoc Švýcarsko se ještě o politické účasti či neúčasti nerozhodlo.
Unie jako celek není účastníkem olympijských her a evropští úředníci navíc nejsou přesvědčeni, že by byla na bojkotu shoda. Evropská unie „nemá ve sportu žádné pravomoci“, řekl generální tajemník Evropské služby pro vnější činnost Stefano Sannino. Tato otázka „není jedním z problémů, ke kterým by 27 zaujala společné stanovisko”, dodal.
Dosud jedinou zemí Evropské unie, která má v této otázce jasno, je Litva, která jakoukoli vládní účast vyloučila. Rozhodnutí není žádným překvapením, protože pobaltská země byla zapletena do eskalujícího sporu s Pekingem kvůli otázce Tchaj-wanu. „Nepojedu,“ řekl novinářům Gabrielius Landsbergis před jednáním s ostatními ministry zahraničí EU.Političtí komentátoři varují před rostoucím tlakem Číny na přátelštější země Evropy, jako je Řecko, Maďarsko a Malta, aby zabránily bojkotu.
Váhání odráží snahu EU najít střední cestu mezi americko-čínskou rivalitou. Čína je také druhým největším obchodním partnerem EU a mnoho velkých německých podniků nerado vidí ohrožené investice. Evropská unie se však v dubnu tohoto roku připojila ke Spojeným státům a Británii v uvalení sankcí na Čínu za porušování lidských práv, což ohrozilo nový investiční pakt mezi EU a Čínou poté, co Peking pohrozil vlastními sankcemi.
Příčiny bojkotu
Zatímco Čína obvinila USA z využívání her k politické manipulaci a slíbila „rozhodná protiopatření“, je nepravděpodobné, že by se bojkotu příliš obávala, (také díky nekoherentnímu postupu evropských zemí). Francouzský prezident Macron se o důsledcích diplomatického bojkotu vyjádřil jako o „symbolických a bezvýznamných“, a pochyboval o reálném vlivu této iniciativy. Koalice tibetských, ujgurských, jihomongolských, hongkongských a tchajwanských skupin na ochranu lidských práv, které tvoří kampaň #NoBeijing2022, uvítala diplomatické bojkoty, mnozí aktivisté se však domnívají, že nezacházejí dostatečně daleko, a že samotní sportovci, firemní sponzoři a hlavní vysílací společnosti by měli zaujmout politický postoj, má-li být na Čínu skutečně vyvíjen tlak.
Odpůrci takového kroku trvají na tom, že bojkoty olympijských her za studené války v letech 1980 a 1984 měly minimální politický dopad, přičemž potrestáni byli nakonec sportovci. Jiní však poukazují na sportovní bojkot Jihoafrické republiky kvůli apartheidu v 70. a 80. letech jako důkaz toho, že takový přístup může hrát zásadní roli při politickém tlaku na dané země. Ostatní trvají na tom, že spíše, než bojkot je důležité zapojení do sportovní soutěže, které zajišťuje příležitost pro hodnotnou sportovní diplomacii a mezinárodní kontrolu, což obojí může vést k pozitivní změně. Tento argument používá například Fotbalová asociace pro uspořádání mistrovství světa ve fotbale v Kataru, kde navzdory reformám organizace pro lidská práva alarmují nad právy pracovníků a homosexualita je nezákonná.
Zdroje dat:
POLITICO, BBC, BBC, Bloomberg Equality, Reuters
