To bychom ale nemohli mluvit o Německu, kde se konfrontační kampaně prostě nenosí. Politická kultura tam velí Zeleným kondolovat rodinám obětí místo toho, aby voličům pořádně zdůraznili, kdo tady měl pravdu. Zelená kandidátka do kancléřského křesla Annalena Baerbock vyrazila do postižených oblastí bez mediální podpory, německému týdeníku Der Spiegel k tomu řekla, že chce hlavně pochopit, jak se do budoucna na přírodní katastrofy lépe připravit a jak vylepšit systém včasného varování.
Armin Laschet naopak tento systém vychvaloval, než se ale zanedlouho ukázalo, že právě ten v některých oblastech selhal a varování meteorologů se k lidem v postižených obcích vůbec nedostalo. Následoval skandál s Laschetovým nevhodným chováním během návštěvy postižených oblastí, kdy byl zachycen na videu, jak se během projevu prezidenta v pozadí směje. Zdálo by se, že situace Laschetovi vysloveně nepřeje. Do karet mu ale nahrává, že je i zemským premiérem postiženého Severního Porýní-Vestfálska, a má tedy šanci ukázat se jako lídr a krizový manažer. Na otázku klimatu ale dříve nebo později dojde, a tady bude muset zastánce prodloužení provozu uhelných elektráren vážit priority.
Bedlivě sledované jsou také reakce sociálního demokrata a ministra financí Olafa Scholzeho. Také on je teď stejně jako Laschet ve své pozici vlastně ve strategické výhodě. V září se totiž u volebních uren odrazí víc než cokoliv jiného především to, zda postižení dostanou včas finanční pomoc a bude-li dostatečná.
Vyrovnat se s následky katastrofických povodní potrvá roky, bude tedy zásadní, jak dokážou němečtí politici komunikovat při návrzích a realizaci kroků pro prevenci podobných událostí. Pokud pak dojde na konkrétní opatření v boji proti změnám klimatu, musí být jasné, kdo je zaplatí. Nedůvěra k podobným krokům totiž plyne zejména z – nutno říci oprávněných – obav méně majetné části společnosti.
