Nepokoje v Kazachstánu začaly poté, co se stovky demonstrantů proti rostoucím cenám pohonných hmot shromáždily ve městečku Zhanaozen na západě země. Demonstrace se rychle rozšířily do zbytku země. Obyvatelé začali vyjadřovat nespokojenost se socioekonomickou situací v zemi jako je nespravedlnost v rozdělování zdrojů, nevyřešené problémy kazašsky mluvícího obyvatelstva v regionech, korupce a oligarchie. Protesty se brzy změnily v násilné, výtržníci zaútočili na obchody, policejní stanice a budovy místní správy a země upadla do zmatku.
Prezident Kassym-Jomart Tokajev nakonec vzal věci do svých rukou tím, že odvolal vládu a prohlásil, že přebírá pravomoci Rady bezpečnosti Kazachstánu, státní instituce pověřené prováděním národních bezpečnostních politik. Tu do té doby vedl Nursultan Nazarbajev, klíčový politik postsovětské éry, který stál v čele země po tři desetiletí. Velká část veřejného hněvu v Kazachstánu byla namířená právě proti Nazarbajevovi. Kritici jeho a jeho rodinu obviňují, že v zákulisí drží zemi pod svou kontrolou a hromadí obrovské bohatství na úkor běžných občanů.
To ve skutečnosti znamenalo, že Tokajev se pokoušel odstranit druhé centrum moci a převzít otěže. Téhož dne Tokajev odvolal i šéfa tajné služby (Výbor pro národní bezpečnost, KNB) Karima Massimova, nazarbajevského loajalistu a bývalého premiéra a šéfa jeho administrativy, a jeho zástupce Samata Abiše, Nazarbajevova synovce, který byl v jednu chvíli považován za jeho možného nástupce. Tokajev posléze uvedl, že země byla napadena „teroristickými gangy, které byly vycvičeny v zahraničí“, prohlásil nepokoje za „bezprecedentní akt agrese a útoku na naši státnost“ a požádal o pomoc Organizaci smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO), vojenskou alianci šesti zemí bývalého Sovětského svazu vedené Ruskem. Vojáci z Ruska poměrně snadno obnovili pořádek v zemi s pomocí malých kontingentů z Arménie, Tádžikistánu, Kyrgyzstánu a Běloruska. Podle oficiálních údajů bylo zatčeno přes 8000 lidí, přičemž škody na veřejném majetku a narušení ekonomiky bude stát podle odhadů přibližně 3 miliardy dolarů.
Tokajev posléze zajistil dohodu s Nazarbajevem, kterého vrátil do úřadu a prohlásil misi CSTO za dokončenou s tím, že se jednotky začnou stahovat. Navzdory rychlému konci mise CSTO, Kreml vyhlásil vítězství, když se mu podařilo posílit svůj vliv v postsovětském prostoru a zajistit si loajalitu vedení Kazachstánu a jeho respekt k ruským geopolitickým zájmům.
V rozmezí necelých dvou let muselo Rusko zvládnout dvě překvapivá povstání na svém prahu: v Bělorusku a Kazachstánu. Ale z pohledu Kremlu je Kazachstán, největší z bývalých sovětských republik ve střední Asii, příliš důležitý, aby ho nechal jakkoliv se vyvázat ze svého vlivu. Kazachstán má 12. největší prokázané zásoby ropy na světě a je na 14. místě u zemního plynu. Podle Světové jaderné asociace země v roce 2019 vyprodukovala téměř polovinu světového uranu. Poslední věc, kterou by Kreml mohl chtít, je rozkvět další takzvané barevné revoluce, která by mohla inspirovat protestní hnutí v Rusku a dalších bývalých sovětských republikách.
Ale je taky velmi důležité, jak reagují další velcí investoři v Kazachstánu, země je totiž důležitou součástí geopolitické strategie Číny pro energetickou nezávislost, což znamená, že nepokoje jsou důležité i pro Peking. Firmy napojené na Čínu údajně investují v Kazachstánu až 26 miliard dolarů, včetně ropovodu, který překračuje zhruba 1100 mil dlouhou čínsko-kazašskou hranici. V roce 2017 byl Kazachstán také hlavním příjemcem čínských peněz ze své multimiliardové iniciativy Belt and Road Initiative. Čína v době nepokojů uvedla, že podporuje síly vedené Ruskem nasazené v Kazachstánu k potlačení povstání.
Kazašský prezident poděkoval Moskvou vedené Organizaci smlouvy o kolektivní bezpečnosti za vyslání vojáků na pomoc při řešení nepokojů a říká, že rozmístění vojáků CSTO bude dočasné. Americký ministr zahraničí Anthony Blinken na to reagoval s obavou, že Kazachstán může mít problém je dostat ven. „Myslím, že jednou z lekcí z nedávné historie je, že jakmile jsou Rusové ve vašem domě, je někdy velmi obtížné přimět je, aby odešli,“ řekl novinářům.
V průběhu nepokojů také Ukrajinci v solidaritě s kazašskými demonstranty vyvěšovali modrou a zlatou vlajku Kazachstánu, vyšli do ulic, aby bránili svou nezávislost a prosazovali další politické téma, protesty v Kazachstánu. Demonstranti v Kyjevě a Charkově, druhém největším ukrajinském městě, drželi cedule s nápisem „Řekni NE Putinovi“ a vedle ukrajinských vlajek vyvěšovali vlajky kazašské.
Zdroje dat:
Aljazeera, BBC, NDTV, Aljazeera, Aljazeera, CNN
