„Děkuji vám, Venezuelané, děkuji vám, lide,“ řekl Venezuelský prezident Maduro, zatímco Diosdado Cabello, bývalý více-prezident, komentoval výsledky v přímém přenosu: „Tím, koho jmenujeme prezidentem, nejsou Spojené státy ani Evropská unie, ale lid Venezuely,“ vzkázal těm, kteří sledovali proces ze zahraničí. Vládnoucí Socialistická strana získala 20 z 23 venezuelských guvernérů, stejně jako většinu úřadů starostů, přestože se země potýká s obrovskou ekonomickou krizí a strana má podle průzkumů podporu jen 15 % obyvatel. Jeden z pěti Venezuelanů uprchl od začátku vlády Nicoláse Madura ze země a podle univerzitních studií 95 % těch, kteří zůstali, nevydělává dost ani na pokrytí základních potřeb.
Opozice proti Madurově režimu
Posledních pět let opozice nekandidovala ve Venezuelských volbách kvůli jejich nelegitimnosti. Kvůli zhoršujícím se životním podmínkám v zemi ale opoziční kandidáti i přes svou nejednotnost přistoupili na účast v regionálních volbách. Šest z deseti voličů se ale k volbách nedostavilo. Významní představitelé opozice, jako např. Juan Guaidó, nemají jasno v tom, jestli obyvatelům bylo bráněno se voleb účastnit, zatímco jiní, jako Leonardo López, dokonce považují neúčast za formu protestu, za „výkřik po svobodě”.
Zdroj: Shutterstock
V roce 2019 se Národní shromáždění, kterému dominovala koalice odpůrců režimu Mesa da Unidade, usneslo, že neuznává znovuzvolení Nicolase Madura a ustavilo Juana Guaidó prozatímním prezidentem, jehož legitimnost uznalo více než 60 zemí, včetně České republiky. Prezident Maduro přežil pokus o sesazení a naopak upevnil svou moc. Opoziční představitelé prchli ze země a již tak drastická situace milionů obyvatel se ještě zhoršila.
V srpnu tohoto roku proběhla v Mexiku jednání opozice s venezuelskou vládou s cílem ukončit politickou, sociální a hospodářskou krizi v zemi. Opozice tak souhlasila s účastí na nadcházejících regionálních volbách po shodě se zárukami vládních představitelů. Jednání umožnila přítomnost mezinárodních pozorovatelů a postoupení dvou křesel opozici v Národní volební komisi. Hlavním argumentem kandidatury opozice byla tíživá situace v zemi, kde podle odhadů Mezinárodního měnového fondu HDP Venezuely letos zaostane za Haiti, a stane se tak nejchudší zemí západní polokoule.
V zemi vyčerpané politickou konfrontací, kde vládnoucí socialistická strana ovládá volební aparát státu, a kde téměř chyběla kampaň opozice, měla Madurova klika vítězství tak jisté, že mu kubánský prezident Miguel Díaz-Canel poblahopřál ještě předtím, než Národní volební komise stihla výsledky oznámit.
Legitimnost voleb
Mnozí komentátoři účast mezinárodních pozorovatelů vidí jako první krok k opravdu demokratickým prezidentským volbám, které se mají uskutečnit za 2 roky. Některé frakce opozice ovšem tvrdí, že je tento čin pouze iluzí o demokracii, že režim se nechce moci vzdát a toto gesto je jen symbolickým upevněním prezidenta Madura v úřadu a pokusem o zmírnění krize. Mnozí opoziční voliči tvrdí, že Socialistická strana si za svých 22 let, co je u moci, vytvořila silnou kontrolu nad volebními orgány a institucemi, které zamezují, aby jakékoliv volby v zemi byly opravdu svobodné.
USA prohlásily volby za nesvobodné a zmanipulované. „V obavách z veřejného mínění Venezuelanů režim hrubě zmanipuloval proces určující výsledek těchto voleb dlouho předtím, než byly odevzdány jakékoli hlasy,“ řekl americký ministr zahraničí Antony Blinken. „Maduro okrádá Venezuelany o jejich šanci utvářet svou vlastní budoucnost,“ řekl.
Evropští pozorovatelé uvedli, že volby nebyly ani svobodné, ani spravedlivé, že tyto regionální volby byly zkresleny nerovnými podmínkami, násilím a soudním stíháním vůdců opozice. Evropská komise působí ve Venezuele od 14. října a zahrnuje 136 pozorovatelů z 22 členských států Evropské unie, Norska a Švýcarska. Závěrečná zpráva bude předložena nejpozději začátkem února 2022, kde pozorovatelská mise určí, zda existují minimální podmínky pro důvěru volebnímu procesu.
Madurova vláda tak v těchto regionálních volbách ukázala, že bráněním opozičním vůdcům v kandidatuře, rozdělením opozičních stran, povzbuzením voličské apatie a udržením loajální menšiny závislé na vládních příspěvcích, může vyhrát volby, aniž by se uchýlila k přímému podvodu. Dokonce i s minimální podporou veřejnosti.
Linka Havana – Caracas
Současné kubánsko-venezuelské vztahy vzkvétaly od konce 90. let z velké části díky přátelství prezidentů Fidela Castra a Hugo Cháveze. Jejich úzký vztah učitele a žáka přerostl v ideologické a posléze strategické partnerství obou zemí. Dnes jsou tyto vazby, důležitější než kdy jindy, protože kubánští bezpečnostní činitelé uplatňují vliv ve Venezuele a pomáhají tak udržet vládu Nicoláse Madura u moci. I když je obtížné odhadnout počet Kubánců podporující venezuelské vládu a jejich přesné role, je jasné, že Havana má přesvědčivý ekonomický a politický zájem na přežití Madurovy vlády. Kuba tak pomáhá Madurovi zůstat u moci, zatímco Venezuela pomáhá Kubě ekonomicky prostřednictvím obchodu s ropou.
Zdá se, že Maduro, stejně jako Chávez, obdivuje úspěch kubánské diktatury a nechává se inspirovat z jejích metod jako je represe, cenzura a sociální kontrola. Například, stejně jako na Kubě, použil Maduro nedostatek spotřebního zboží a přídělový systém jako způsob k zajištění kontroly nad obyvatelstvem, využil migraci jako prostředek ke snížení socioekonomického a politického tlaku a záměrně vyvolal strach a nedůvěru mezi občany, ke zmírnění odporu a potenciálního povstání.
Zdroje dat:
Publico, wilsoncenter.org, BBC
