Vyjednávání začala v pondělí ve vídeňském hotelu Palais Coburg a dle výpovědí zúčastněných se navzdory pochybnostem nesla ve velice pozitivním duchu. Enrique Mora, který jednáním za Evropskou unii předsedá, prohlásil, že „na straně íránské delegace je jasná vůle dohodu oživit“.
„Pevně věřím, že budeme v následujících týdnech dělat důležitá rozhodnutí,“ dodal.
Jednání pokračují po pětiměsíční pauze. Přerušena byla kvůli prezidentským volbám v Íránu, v nichž zvítězil ultrakonzervativec Ebráhím Rasí. Ten je zahraničním tiskem popisován jako „zastánce tvrdé linie“, a tak se projevuje Írán pod jeho vládou i v jednáních o jaderné dohodě.
Zdroj: ČTK
Co bylo cílem íránské jaderné dohody?
Původní dokument JCPOA (Joint Comprehensive Plan of Action – Společný rozsáhlý akční plán) podepsali v roce 2015 Írán a tzv. P5+1 (pět stálých členů Rady bezpečnosti OSN a Evropská unie). Írán se v ní zavázal, že zastaví a zvrátí svůj pokrok na cestě k vývoji jaderné zbraně a do své jaderné infrastruktury připustí mezinárodní pozorovatele, kteří budou dohlížet na dodržování smluvených pravidel. To vše výměnou za odstranění některých sankcí, které na něj byly uvaleny především Spojenými státy.
Z dohody v roce 2018 jednostranně odstoupil bývalý prezident Donald Trump. Írán od té doby úmluvu porušuje a obohacuje uran nad stanovené limity. Teherán tvrdí, že jeho jaderný program je mírový. Diplomaté se ale snažili předejít tomu, aby se Írán stal „státem na prahu“ jaderné zbraně, „který má veškeré technické znalosti a prostředky k tomu, aby jí za krátkou dobu dosáhl kdykoli se mu zachce“, píše pro BBC profesor Jonathan Marcus z Institutu strategie a bezpečnosti při univerzitě v Exeteru.
Zdroj: Shutterstock
Jaké jsou zájmy jednotlivých stran?
Írán má jasné nároky, ačkoli vysílá smíšené signály – odmítá rozšířit spektrum diskutovaných témat na rakety nebo regionální aktivity, dle některých vyjádření ale není proti návratu k původní dohodě. Výměnou za to však požaduje odstranění veškerých sankcí, které na něj uplatňují Spojené státy a fakticky mu zabraňují ve vstupu do mezinárodní ekonomiky. Druhým požadavkem je ujištění, že se nebude opakovat situace z roku 2018, tedy že dohoda bude platná i za vlády příštích amerických prezidentů.
Spojené státy se jednání sice přímo neúčastní, jednají skrze své evropské partnery, ale přejí si návrat k původní dohodě z roku 2015. To se však nejeví jako pravděpodobná možnost, protože požadavky Íránu jsou pro Spojené státy prakticky nemožné naplnit. Aby mohly USA zaručit, že příští prezident od dohody neustoupí, musela by se stát mezinárodní smlouvou (v angličtině rozlišení mezi agreement a treaty, pozn. autor) a být tak schválena dvoutřetinovou většinou v Senátu. To se ale s největší pravděpodobností nestane, jelikož všechny sankce, jejichž odstranění Írán požaduje, byly uvaleny i kvůli financování terorismu íránskou vládou a s jaderným programem nesouvisejí.
Evropská unie působí především jako mediátor v jednání s vysokými představiteli Íránu a podle analytiků má největší zásluhu na tom, že jednání dospěla do tohoto bodu.
„Čína a Rusko nemají valný zájem na tom, aby měl Írán ve svých rukou jadernou zbraň, ale ani jim nebude vidět sledovat Ameriku, jak se trochu kroutí,“ popisuje jejich pozici editor pro Blízký východ z týdeníku The Economist Roger McShane. Důležitým faktorem jsou i snahy Íránu dostat se blíže Moskvě a Pekingu – minulé září byl například Írán přijat jako pozorovatelský stát do Šanghajské organizace pro spolupráci, která sdružuje Rusko, Čínu a některé státy střední a jižní Asie. Nicméně jak Peking, tak Moskva mají zájem na tom, aby dohoda byla obnovena.
Divokou kartou v situaci kolem dohody je Izrael. Není ani signatářem původní dohody, ani se současných jednání neúčastní, íránský jaderný program ale považuje za existenční hrozbu. S Íránem, který jeho právo na existenci neuznává, vede stínovou válku (loni izraelské služby zavraždily šéfa íránského jaderného programu Mohsena Fachrízádeha). Izrael dal také najevo, že pokud věci ve Vídni nepovedou správným směrem, je připraven jít cestou sabotáží a útoku na jaderný program své skoro sousední země.
Zdroj: Shutterstock
Jak budou jednání pokračovat?
Jednání bezesporu zaberou minimálně několik týdnů a podle analytika BBC Jamese Landala je momentálně ve Vídni „víc sněhu než optimismu“, a to i navzdory veskrze pozitivním signálům z prvního zasedání. Jako ideální střední cesta se jeví prozatímní dohoda, na jejímž základě by Írán pozastavil obohacování uranu a USA zruší některé sankce, dokud strany nedospějí k lepšímu řešení. Jednání totiž zabírají čas, v jehož průběhu íránská nukleární zařízení dále pracují. Momentálně je podle expertů Írán týdny až měsíce od výroby jaderné zbraně (původní cíl JCPOA byl držet Írán alespoň rok od její výroby skrze dané limity na obohacování uranu).
Závěrem je třeba si klást otázku, zda i obnovená JCPOA je dlouhodobým řešením. Roger McShane z The Economist trefně poznamenává, že „část JCPOA vyprší v roce 2025 a celá přestane platit za devět let“. Může se stát, že do té doby dospěje jaderný program Íránu takového pokroku, že už nebude možné jej vzít zpět nejen skrze JCPOA, ale skrze žádnou dohodu.
Zdroje dat:
BBC, The Economist, Al Jazeera, The Guardian, eng.sectsco.org
