Vstup Číny do WTO byl obrovským okamžikem pro globální růst, prosperitu a integraci chudé ekonomiky do mezinárodního obchodu. Čína se rychle rozvíjela, přičemž je třeba uznat i její přínosy pro ostatní.
Za prvé, vzestup Číny vytvořil největší exportní trh, který poskytuje rozsáhlejší příležitosti, než jaké kdy dokázaly nabídnout země ostatní. Čínský trh svou velikostí nabízí například čtyřikrát větší výhody než trh USA.
Vstup Číny do WTO (podpořený masivní velikostí čínského trhu) za druhé umožnil západním společnostem šanci vyrábět podstatně levnější zboží a vydělávat tak více peněz také na svých vlastních lokálních trzích, což kompenzovalo rostoucí náklady na Západě a udrželo tak inflaci na nízké úrovni.
Za třetí, rychlý růst umožnil Číně stát se jedním z největších světových zdrojů odchozích přímých zahraničních investic (FDI), a tím vrátit výhody zemím, které do ní investovaly, a udržet tak „plynulý“ ekonomický cyklus.
Import demokracie
Členství Číny ve Světové obchodní organizaci otevřelo zemi zásadním hospodářským a kulturním změnám. Bývalý americký prezident Bill Clinton se dokonce chlubil, že vstupem do WTO Čína „souhlasila s importem jedné z nejcennějších hodnot demokracie: ekonomické svobody“. V mezinárodním měřítku čínská vláda po otevření země světu opustila strategii boje proti „hrozící jaderné válce“ a místo toho propagovala mír a rozvoj. Snažila se tak do určité míry uhladit vztahy s hlavními mocnostmi a sousedními zeměmi. Tento proces se časově shodoval s jednáním o vstupu do WTO. Sen západních lídrů o implementaci demokracie se nekonal. Čína plně neintegrovala svou socialistickou ekonomiku do WTO, která byla vytvořená a určená pro země s tržními ekonomikami. Čínská vláda ve skutečnosti zvýšila svou kontrolu nad klíčovými aspekty ekonomiky a západní státy s plně nevyužily donucovacích nástrojů WTO, aby dohnaly Čínu k odpovědnosti.
Zástupkyně obchodu USA odpovědná za vyjednávání čínské dohody pro vstup do WTO, Charlene Barshefsky, řekla panelu Mezinárodní obchodní asociace ve Washingtonu, že čínský ekonomický model „poněkud vyvrací“ západní názor, že „nemůžete mít dohromady inovativní společnost a politickou kontrolu“.
Levná pracovní síla
Vstup Číny do otevřeného světového obchodu předznamenal masivní globální transformaci. Silná kombinace ochotné čínské pracovní síly, jejích super-high-tech továren a zvláštního vztahu mezi čínskou vládou a západními nadnárodními korporacemi změnila tvář planety. Když se Čína zařadila do dodavatelských řetězců největších světových společností, armáda levné čínské pracovní síly začala vyrábět zboží, které je základem západní životní úrovně. Ekonomové tomu říkají „dodávkový šok“ a jeho dopad byl rozhodně šokující. Jeho účinky stále doznívají po celém světě.
Čínský ministr odpovědný za vstup do WTO Long Yongtu se v souvislosti s dvěmi uplynulými desetiletími přiznal: „Nevěřím, že vstup Číny do WTO byl historickou chybou a důsledkem vymýcení pracovních míst (pro USA a Západ),“ řekl. „Uznávám však, že alokace nebo přínos jsou nerovnoměrné. Z širší perspektivy je jasné, že když Čína dosáhla svého vlastního rozvoje, poskytla zbytku světa svůj obrovský exportní trh.”
Čínská integrace do světové ekonomiky zaznamenala významné hospodářské úspěchy, včetně vymýcení extrémní chudoby, která se před členstvím ve WTO dotýkala asi 500 milionů Číňanů a Číňanek a nyní je v podstatě nulová.
Exportní velmoc
V roce 2000 byla Čína sedmým největším vývozcem zboží na světě, ale rychle se dostala na první místo. Během pěti let od vstupu do WTO se počet kontejnerů na lodích připlouvajících a vyplouvajících z Číny zdvojnásobil ze 40 milionů na více než 80 milionů. Do roku 2011, deset let poté, se počet kontejnerů směřujících do a z Číny více než ztrojnásobil na 129 milionů. Loni to bylo 245 milionů, a zatímco asi polovina kontejnerů mířících do Číny byla prázdná, téměř všechny, které opouštěly Čínu, byly plné zboží.
Čína kromě své nejmodernější nákladní infrastruktury potřebuje také materiály, jako jsou kovy, nerosty a fosilní paliva, aby podpořila svůj výrobní boom. Jedním z materiálů nezbytných pro rozvíjející se čínský automobilový průmysl a průmysl elektrických spotřebičů je ocel. V roce 2005 se Čína poprvé stala vývozcem čisté oceli a od té doby je největším světovým vývozcem, nyní představuje 57 % celkové světové produkce.
V oblasti elektroniky, oděvů, hraček a nábytku se Čína stala dominantním zdrojem dodávek, což stlačilo vývozní ceny po celém světě. Například čínský vývoz oděvů se mezi lety 2000 a 2005 zdvojnásobil a jeho podíl na hodnotě celosvětového obchodu se zvýšil z jedné pětiny na jednu třetinu. Po roce 2005 byly rovněž zrušeny výrobní kvóty v textilním průmyslu, což vedlo k ještě většímu přesunu výroby do Číny. Jak se však výroba v Číně zdražovala a výroba se přesouvala do rozvojových zemí, jako je Bangladéš nebo Vietnam, loni export textilu klesl zpět na 32 % celkové produkce.
Svět se před 20 lety proměnil jedním málo povšimnutým rozhodnutím. Pro Čínu to byl obrovský úspěch. Zamýšlená geopolitická strategie Západu selhala. Ve skutečnosti ale nebyl vstup Číny do WTO otázkou vítězů a poražených, ale pomohl posunout globalizaci vpřed, což v důsledku přispělo ke globální prosperitě.
Zdroje dat:
BBC, CHINADAILY, Caixin Global, Bloomberg, Hellenic Shipping News
