Connect with us

Zadejte svůj dotaz

.

Společnost

Adam Raiter o nejemotivnějším momentu v Survivoru i cestě do palebné zóny na Ukrajině: Nikdy v životě jsem se tak nebál!

Adam Raiter patřil mezi nejvýraznější soutěžící drsné reality show Survivor. Umělecký truhlář v rozhovoru pro Zítřek prozradil, co pro něj bylo na ostrově nejnáročnější a popsal svůj nejsilnější moment, který v Dominikánské republice prožil. Řeč přišla také na jeho nebezpečnou cestu na Ukrajinu, kam se vydal pomáhat uprchlíkům a kde čelil ozbrojeným vojákům.

Foto: Miloš Schmiedberger
Foto: Miloš Schmiedberger

Adame, co vám reality show Survior dala, a naopak vzala?

Survivor mi nevzal vůbec nic. Myslím si, že mi jen dal, protože každá zkušenost je dobrá. Ještě víc jsem zjistil, kdo jsem já, kdo jsou ostatní, jak moc důležitá je pro mě sociální bublina a zároveň jak důležité bylo z ní vystoupit a pochopit, jaké to je venku, protože je dobré tomu čelit. Pomohlo mi to k tomu, že jsem teď obezřetnější, vnímavější a dokážu pochopit tu situaci a líp na ni reaguji, aby z toho obě strany vyšly hezky a nebyl z toho žádný zbytečný konflikt.

Plno lidí označuje za masterpiece vyhození Enriqua. Mluvili jste spolu po vypadnutí ze soutěže?

Nahrávali jsme mu video s Lukášem Urbanem z hor, to je jeden z prvních lidí, kteří vypadli ze Survivoru, je to můj super kámoš. Nějak to zkouším, sice trochu provokativně, ale já mu prostě do zadku lézt nebudu, takže uvidíme. Myslím si, že mu společnost a výsledky nedají jinou možnost, než sklopit uši a říct: „Hele, je to v pohodě.“ Já ten fight mezi námi nedokrmuji, vždycky mu dám ruku, chovám se k němu slušně a on ví, že ho vždycky přijmu, takže dřív nebo později povolí.  

Je nějaký soutěžící, se kterým jste v kontaktu?

Teď přijeli všichni, takže jsem v kontaktu s Vláďou, trošku s Domčou, nějaká zpráva tam proběhla i s Tomem. A s Aylin jsem byl na kafi.

A co Iva Pazderková?

S Ivou jsme si hned volali po vypadnutí ze Survivoru, ale Iva je poměrně dost zaměstnaný člověk, já na to taky nemám čas. Ale myslím si, že se všichni rádi uvidíme na nějakém společném srazu.

Jak moc vás štve, že i přesto, že jste byl silný hráč, který pravidelně získával pro tým body, skončil jste dříve než někteří, kteří body moc nezískávají?

Mrzelo mě to, protože jsem věděl, že to není fajn. Jako neštvalo mě to moc, ale bylo to nastavený proti mojí hlavě a mému přesvědčení. Už jsem byl na konci svých sil, byl to neustálý nátlak a postupně jsem začal být vnitřně naštvaný. Nikomu jsem to neříkal, ale už jsem chtěl od těch lidí pryč. Těšil jsem se domů za svými lidmi. Tam už bylo zakázaný se smát nebo dělat vtípky na jídlo, protože ty lidi měli hlad. Můj pohár trpělivosti zkrátka přetekl a už jsem si tam s nimi neměl co říct, a hlavně jsem pak najednou jednal s Chili a gangem holek, které neměly soudnost a chtěly mě zlikvidovat. To jsem si už jen říkal, že chci jinam.

Co pro vás bylo v soutěži nejtěžší? Soutěže, hlad nebo intriky?

Pro mě byl rozhodně nejtěžší ten pocit, že nepatřím do kmene a od prvního dne vím, že ti lidé jsou na mě domluvení, že jdu první. Skutečně nejnáročnější bylo vědět, že za sebou nemáte podporu vyhrávat ty soutěže. Jsem sportovec a když jedu závody, nikdy nemám stres, ale tam jsem stres měl, protože jsem věděl, že za mnou stojí deset lidí, kteří čekají na moji chybu a záměrně mě dávají do špatných týmů a vybírají si ty hráče tak, aby vyhrávali a mně nadhazují lidi, kteří zbyli. Věděl jsem, že oni nechtějí, abych vyhrával, abych ulovil rybu, abych byl dobrý. V tu chvíli jsem se dostal do stavu, kdy mě to rozhodilo a věděl jsem, že nemám moc dobrý podloží na to vyhrávat, protože ta negativita vás sejme. Bylo to tam i vidět, že jakmile se ty kmeny sloučily, najednou to šlo a ty výhry šly. Lidi se dost často ptali na to, proč jsem nehrál některé hry. Bylo to proto, že můj tým mě nedal jako dobrého hráče a protější tým mě nevybíral, protože mě naopak měl za silného hráče. V tu chvíli se stalo to, že jsem čtyři hry nehrál, protože oni nechtěli, abych hrál. Nechtěli, abych byl dobrý článek, protože mě odsoudili hned na začátku.

Jaký byl nejsilnější moment, který jste si ze Survivora odnesl?

Byl jsem tam vážně hodně sám, ale někdy v půlce soutěže jsem tam potkal svého kámoše. Někdy jsme se připravovali na lodi a potkali jsme nějakou loď naproti a na jedné z těch lodí seděl náhodně jeden z mých deseti nejlepších kámošů. Jel se potápět uprostřed Karibiku a najednou jsme na sebe čuměli face to face jak dva puci. Začal jsem řvát a málem jsem skočil z té lodi, protože mi vybouchly emoce, vytryskly mi slzy a najednou jsem přemýšlel, jestli se to vůbec stalo, jestli to byl on. Tohle mě hrozně nakoplo, protože jsem si říkal, jestli nepřijel kvůli mně, ale vážně tam byl náhodou. Byl to jeden z pěti lidí, s kterými jsem volal, než jsem odlítal. Tohle byla nejsilnější věc, která se mi stala. Jediný, co bylo blbý, že jak nebylo chtěný, aby Adam chytil rybu, aby vyhrál, tak 90 % kmene mě za tohle ještě víc nesnášelo. Protože Adam měl zase nějakou interakci s něčím, proč to nebyl jejich kamarád, ale Adamův. Hrozně mi to pomohlo, byl to nepopsatelný pocit, protože to byl třívteřinový závan domova. To si nikdo nedokáže představit, jak silný to bylo pro někoho, kdo byl outsiderem kmene.

Foto: Miloš Schmiedberger
Potkat svého kámoše v Karibiku na lodi uprostřed oceánu je hodně ostrý.
Foto: Miloš Schmiedberger

Komu byste vy osobně přál výhru?

Můj top hráč je Domča, protože je fajn, mám ji rád. Ona hraje i tu sociální hru dobře a myslím si, že to bude vidět v dalších dílech. Domča a Tomáš mi nejvíc přirostli k srdci, i když je to možná zvláštní, protože můj největší parťák byl Vláďa, ale mezi mnou a Vláďou je věkový rozdíl a jsme hodně odlišní. Myslím si, že se budeme potkávat do konce života, moc mu děkuji za tu hru, bylo to boží, ale nejblíž mé sociální bublině byli Domča a Tomáš.

Koho tipujete na celkového vítěze?

Tipuji Johy, protože hraje dobře a myslím si, že by si to zasloužila.

Uvedl jste, že návrat do reality byl tvrdý. V čem konkrétně byl pro vás přílet do Čech nejhorší?

Jsou věci, který divák nevidí, ale některý věci jsou vážně tvrdý. Ta separace od domova, prší tam na vás, je vám zima, máte hlad a zhubnete o několik kil. Najednou se vrátíte domů a jste mezi lidmi, kolem vás je spoustu klíčů, oblečení, je toho vážně hodně kolem vás. Vymysleli jsme si svět, který je poměrně hodně složitý a tam tak složitý nebyl. Tam byl váš svět batůžek s teplákovou soupravou a vykovaným nožíkem z hřebíku, to byl váš majetek. A tady je to sakra velký bágl, což je prostě náraz.

Kolik zpráv jste měl na sociálních sítích po návratu? Odpovídal jste na ně?

Anetka, která mi dělala admin, hodně odpovídala, takže když jsem přišel, neměl jsem toho tolik, ale i přesto jich byla hromada. Všechny jsem si přečetl, ale neodpovídal jsem na ně, protože kdybych odpověděl na jeden, musel bych odpovědět na všechny, aby to bylo fér. A pak jsem promlouval ke všem na stories. Ale tekly mi slzy, byl jsem z toho v háji. Přišly mi vážně krásné dlouhé zprávy, že jsem byl skvělý, že mi fandili. Nebyl jsem na to absolutně připravený, myslel jsem, že se stěhuji do Austrálie, protože když vás nesnáší sedmnáct lidí ze čtyřiadvaceti, tak jak se chcete přesvědčit o tom, že vás doma budou lidi milovat. Anetka měla zakázané mazat hejty a měl jsem pocit, že je Aneta stejně mazala, ale nemazala. Já vážně nemám hejtry, a pokud se tam nějaký hejtr objeví, tak ho ostatní roznesou na kopytech. (smích)

Jaké bylo první jídlo, které jste si po příletu domů dal?

Šel jsem do oblíbeného veganského bistra a dal jsem si thálí.

Foto: Miloš Schmiedberger
Zašel jsem na kafe i do své oblíbené Spižírny.
Foto: Miloš Schmiedberger

Kdy jste se dozvěděl o tom, že je válečný konflikt na Ukrajině? Dali vám to vědět na ostrově, nebo jste se to dozvěděl až po vypadnutí ze soutěže?

To bylo absolutně nepřípustné. Kdybychom se dozvěděli tuto informaci, lidé ze štábu by nám museli říct všechno a dát nám přístup k internetu a televizi, protože by nám z toho hráblo. Kdybychom se v tom odtržení od reality dozvěděli, že je válka, ty lidi by se totálně zhroutili. Mozek by to absolutně nebyl schopný pobrat.

Krátce po příletu jste se odhodlaně vydal na Ukrajinu, abyste odvezl humanitární pomoc a zachránil několik Ukrajinců prchající před válkou. Dojel jste až do vzdálenosti 700 km od hranic. Byla chvíle, kdy jste se bál o svůj vlastní život?

Byl jsem tam dohromady třikrát a vždy jsem vezl humanitární pomoc tam a lidi zpět přes hranici. Všechno to byli lidé, kteří uprchli z nějakého bunkru a zachraňovali si život, takže jsem vždy přesně věděl, koho vezu. Byl jsem přibližně 50 km od Kyjeva, takže jsem byl opravdu v té palební zóně asi 30 km od prvního nejbližšího pozemního konfliktu. A když vidíte, že jste za hranicí těch barikád a jedete po dálnici, kde jsou schovaní vojáci s kališnikovem, tak je to takový, že se bojíte. A dostal jsem se do situace, kdy na mě Ukrajinci mířili kalašnikovem.

Můžete tuto situaci popsat blíže?

Oni si v první chvíli mysleli, že jsem špion. Měl jsem u sebe příslušné doklady a musel jsem jim vysvětlit, kdo jsem a proč jsem přijel. A než jsem je přesvědčil, tak jsem hodně zpomalil, položil jsem si ruce na volant a následně s rukama nahoře jsem opustil auto. A věděl jsem, že když se blbě pohnu, může být zle. Jejich přístup byl fakt blbý, protože jsou tam všichni vyschízovaní. Přerušil jsem i jízdu, protože tam někde probíhalo bombardování, takže jsem spal na hotelu a v noci mě několikrát vzbudila siréna, která byla slyšet v dálce a hlásila útok a bombardování. Nebyl jsem přímo v tom průseru, ale velmi blízko něj, a už tak bych si tam nedokázal představit žít, proto se snažím i skrz Instagram přiblížit lidem tu realitu, aby si uvědomili, co tam na těch lidech je a jak moc jim potřebujeme pomoct. Já byl úplně v háji a můj mozek mi zakazoval jet dál, ale stejně jsem byl pořád ochotný ujet dalších 200 km, ale nikdy v životě jsem se tak nebál. To tělo se bálo celý, měl jsem na sobě studený pot, a to jsem nebyl přímo ve válce. Taky to asi bylo tím, že jsem tam byl sám. Ale mám i příjemné vzpomínky.

Můžete být konkrétnější?

Když tam ti týpci pochopili, s jakým úmyslem jsem tam přijel a že jsem jim i přivezl energiťáky, aby se nakopli do nočního boje, začali mě objímat a fotit se se mnou. Na těch hranicích jsem přijímal úsměvy a lidé byli strašně nadšení, že jim někdo přijel pomoct a veze jim něco. Mělo to hezké chvíle, ale vždy jsem ty lidi musel přesvědčit, protože jejich první myšlenka byla ta, že jsem nepřítel.

Na Ukrajinu jste se vydal autem Veve. Proč zrovna Veve?

Dal jsem si do stories, že bychom měli to auto nějak pojmenovat, protože to vždy nosí štěstí. A tak nějak jsme se s mými příznivci shodli na tom, že se bude jmenovat Veve, protože to někdo navrhnul. Řekl jsem si, proč ne, protože ačkoliv jsme s Veve neměli příliš dobré vztahy, nemám k nikomu pocit, že bych někoho z těch lidí neměl rád. Je to mladá šťabajzna, která se smála a v cestě Survivorem přežila všechno. Prostě to tam sedlo, to auto mělo být Veve.

Foto: Miloš Schmiedberger
Adam nosí triko s číslem účtu číslo Člověka v tísni, kam mohou lidé posílat peníze na pomoc lidem postihnutým válkou na Ukrajině.
Foto: Miloš Schmiedberger

Je o vás známé, že jste chodil s Agátou Hanychovou. Jak to máte s ženami nyní?

Mám to tak, že to nehrotím. Je mi 34 let a ta, co přijde, bude už moje. Chci manželku a mít děti. Chci si pustit pouze jednoho člověka, který bude dobrý. Nestýkám se jen tak s někým. Mám spoustu kamarádek, ale pokud budu mít vztah, chci tu ženu postupně poznávat a pak si ji vezmu. (smích)

Naše čtenáře zajímá, jak jste to měli na ostrově s masturbací a chutí na sex. Byly tam na takové věci vůbec myšlenky?

Já s těmito věcmi nemám běžně problém. Už jsem si v životě něco prožil, mám je rád, ale dokážu je v životě kontrolovat, a hlavně je nerozdávat na potkání, což znamená, že jsem ochotný s tím pracovat a být v pohodě. A myslím si, že na ostrově to ani nešlo. Byl tam stres, nedostatek jídla, takže to tělo pak funguje jinak. Nepřemýšlel jsem o tom, ale kdyby tam byl někdo, ke komu bych něco cítil a bylo by mi s ním dobře, stalo by se to klidně i tam.

Může se Vám líbít

Sticky Post

Podle zprávy ukrajinské bezpečnostní služby byli zadrženi nepřátelští agenti obvinĕní z předávání poloh citlivých vojenských cílů.

Ukrajina

Josep Borell, vysoký představitel Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku vyzval k mobilizaci všech kapacit a k výraznému posílení podpory Ukrajině. Podle...

Ukrajina

Na příští rok připravuje ukrajinská tajná služba (SBU) údery, které „ruské agresory zabolí a zasáhnou na nejcitlivějších místech jejich území“. Šéf SBU Vasyl Maljuk...

Zahraniční politika

V ukrajinských a ruských přístavech jsou rozmístěny miny, které se mohou uvolnit a které pak mořské proudy zanesou do vod patřících dalším přímořským státům....

Ukrajina

Podle Institutu pro studium války (ISW) by v případě porážky Ukrajiny byly náklady na zabezpečení hranic a odvrácení dalšího ruského útoku výrazně vyšší než...

Sticky Post

Řeč herečky Jitky Asterové při křtu loga nově vzniklé Nadace Anežka zaujala všechny přítomné "Nejsem tady tak úplně náhodou, mám také tak trochu zkušenost,...

Společnost

Historické artefakty za čtyř krymských muzeí, které Ukrajina v roce 2013 zapůjčila do Nizozemí na výstavu, se vrací na Ukrajinu. Po té, co Rusko...

Sticky Post

Streamovací platforma Netflix představila nevídaný projekt inspirovaný kultovním seriálem „Hra na oliheň“. Je tato soutěž pro hráče nebezpečná podobně jako seriál, v kterém hráči...

Sticky Post

Sympatického zpěváka Vojtu Drahokoupila redaktorka magazínu Zítřek zastihla na představení nově vzniklé nadace Anežka. Tu založila jeho kolegyně z divadla Michaela Gemrotová společně s...

Sticky Post

Herečka Barbora Seidlová (42) září v současné době v roli maminky tří dětí ve filmu Tajemství a smysl života. Jak herečka zareagovala na otázky...

Ukrajina

Ukrajina se potýká s poklesem zásob dělostřelecké munice, prohlásil během návštěvy nového britského ministra zahraničí Davida Camerona na Ukrajině ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Jako...

Ukrajina

Z údajů, které zveřejnily ruské úřady, vyplývá, že v řadách ruské armády nově bojuje 100 tisíc vězňů. Pokud vězni přežijí rok a půl dlouhou...