Barbora Hegyiová: Ženy často nemají sebevědomí na to, aby se posouvaly vpřed

Báro, jaké byly vaše kariérní začátky a co vás vedlo k tomu stát se ředitelkou oddělení People and Org ve společnosti GLAMI?

Studovala jsem management, začala jsem v  Německu v online marketingu a dělala jsem vyhledávací reklamy. Potom jsem strávila nějakou dobu v management consultingu v KPMG, kde jsem si ale uvědomila, že mi ten korporát nesedí. Chtěla jsem se vrátit zpět do e-commerce, a tak jsem se dostala do GLAMI. Už jsem tu 5 let a velmi dlouhou dobu jsem byla manažerka pro Česko a Slovensko, takže jsem vedla české a slovenské GLAMI. Měla jsem pod sebou lidi, kteří měli na starosti partnery, a zodpovídala jsem za čísla. Řešila jsem, aby nám čísla stále rostla, ale na začátku jsme neměli HR oddělení, takže jsem se do toho směru občas dobrovolně zapojila. Později vzniklo oddělení People and Organization, které pokrývalo oblasti HR, ale také další oblasti, jako koordinaci strategického plánování a stanovování priorit, zlepšování produktivity a efektivity komunikace a podobně. Vedla ho kolegyně, jež šla na mateřskou, a mně se tím pádem naskytla možnost se přesunout, přešla jsem tedy do People and Org, kde jsem krátce jen 5 měsíců. 

Takže se s tímto prostředím stále seznamujete?

V podstatě jsem už dostatečně seznámená, protože i přesto, že jsem oficiálně neměla tu roli, vždy jsem byla při rozhodnutích, která se týkala lidí. Protože jsme malá firma s užším managementem, všechna rozhodnutí jsme dělali spolu. A protože mě to bavilo, tak jsem do těch projektů byla dobrovolně zapojená.

Co si myslíte, že brání ženám v kariérním růstu?

Osobně jsem měla štěstí v tom, že jsem diskriminovaná nikdy nebyla. Ženy často nemají sebevědomí na to, aby se posouvaly vpřed a navrhly samy sebe, když se hledá nějaký kandidát. Já osobně jsem vyrostla obzvlášť tady v GLAMI, jelikož jsme mladá firma, v níž se řeší, co člověk umí, a ne kdo reálně je. Všeobecně si myslím, že existují odvětví, kde to je horší a tradičnější, že tu firmu vede muž a že i ti klienti to takhle preferují, neboť jsou také muži. Ale zároveň je spousta odvětví, kde to tak není.

Kolik procent mužů a žen pracuje ve společnosti GLAMI?

Máme to přibližně půl na půl. Je nás 45 % žen a 55 % mužů. V té byznysové části je více žen a mezi programátory máme samé pány. Tam ještě ženy nepronikly, jelikož je to relativně specifické odvětví. 

Všimla jsem si, že tu máte playstation a lenošku. Co vás vedlo k tomu mít tady takové friendly prostředí?  

V těchto kancelářích jsme tři roky. A i když jsme měli architektonickou firmu, která nám pomohla s dispozicí, hodně vybavení jsme si zařídili sami. Například s kolegyní jsme udělaly všechny zasedačky. Celkově jsme se veškeré vybavení snažili udělat tak, abychom měli důvod přijít do kanceláře a cítili se tu příjemně. Kancelář by měla podněcovat vysloveně k potkávání, aby si lidé chtěli spolu povídat a vymýšlet nové kreativní věci. Playstation máme, protože ho sem někdo přinesl (smích). Občas si tu po práci zahrají. A my to i podporujeme, protože když tu lidé navazují neformální vztahy, tak to klape i v pracovní rovině. Celé to jde s kulturou, kterou se snažíme budovat, protože je to přátelské a uvolněné. 

Jakou roli hraje ve společnosti GLAMI týmovost?

Myslím si, že velkou. Nepíšeme to nikam na stěny, netetujeme to na lidi, ale přirozeně vycházím z toho, jak ta firma funguje. Každý tu má určitě svoji práci, sedne si a pracuje. Snažíme se ale všechno inovovat, takže tu vznikají takové mikrotýmy, které stále něco vymýšlí a posouvají věci dál. A je to i absolutně přirozené, když někdo má nápad, hledá lidi, kteří mu s ním pomohou. Rozhodně to tady nefunguje tak, že někdo má nápad a pak by všem ukázal, jaký je to pašák a že vše zvládl sám. 

Jak často pořádáte teambuildingy?

Před covidem jsme se se snažili jet jednou ročně na delší co-working někam do zahraničí. Byli jsme třeba v Barceloně, v Maroku. Není to ale jen o teambuildingu, že bychom tam hráli jen hry a bavili se, ale je to hlavně o tom, že se tam snažíme diskutovat o pracovních věcech mimo pracoviště, co bychom mohli zlepšit nebo vytvořit. Samozřejmě je tam i nějaká zábava, ale vždy z toho vyšly nějaké zajímavé podněty, které jsme pak řešili zpět v Česku. Někdy se sebere například i tým developerů na 4 dny na chatu a tam makají na věci, na které by jinak dělali třeba měsíc. Pak máme samozřejmě i narozeninové party. Během koronaviru to bylo složitější, museli jsme zrušit všechny výlety a snažili jsme se všechno dělat online, což není vůbec ono. Po covidu jsme v červnu konečně vyrazili alespoň v Čechách, ale i tak to bylo super.

Viděla jsem, že tu máte i dog friendly prostředí. Využíváte tuto možnost?

Já osobně ne, ale v příštím roce si plánuji pořídit štěně. Jinak se nám v GLAMI části střídá asi 10 psů. V ostatních firmách jsou asi 4 další. Tak nějak to k nám patří a vyplynulo to ze situace. Někdo sem přivedl psa, nikdo to neřešil, tak přišel další a další. (smích)

Neruší vás psi během práce například štěkáním?

Mohou sem chodit jen psi, kteří dodržují pravidla a umí se chovat. (smích) Nemůžou si tu jen tak volně chodit, musí se držet páníčka. Většinou tu ale psi spí, a pokud se potkají, hrají si spolu. Ale naštěstí nás to při práci neruší. 

Ve společnosti GLAMI jste zavedli nový pracovní režim „Tuesdays and Thursdays Together“. Můžete nám svými slovy popsat, co tento režim znamená v praxi?

Tento režim jsme poprvé zavedli minulý rok v létě. Nechtěli jsme už být na home office. Chtěli jsme se znovu potkávat, ale zároveň jsme museli být opatrní, a tak jsme přišli s tímto konceptem, který znamená, že v úterý a ve čtvrtky všichni přijdou do práce. Zbylé dny může každý zůstat doma, anebo sem dorazí, pokud se mu pracuje lépe z kanceláře. Ale v úterky a čtvrtky by tu měli být všichni, abychom se mohli vidět, měli ten kontakt a meetingy nebyly jen přes videohovor. Pořád je ten režim práce flexibilní. Viděli jsme, že jsou všichni schopni pracovat z domova, ale všechny ty velké inovace a nápady vzniknou tak, že se lidé baví osobně. 

Jaký dopad má nově zavedený systém na produktivitu? Neklesá u vašich zaměstnanců angažovanost, když nemáte nad nimi přímou kontrolu?

Měli jsme home office i před koronou, takže celkově fungujeme tak, že lidem věříme a víme, co je jejich náplní práce a že si ji udělají. Proto nekontrolujeme, jestli někdo přišel po osmé hodině nebo v 9:30, dokdy tu zůstal a jak dlouho byl na obědě. Ten člověk má nějaké cíle, musí se tam nějak dostat a je to jeho věc. A co se týká home office, tak jsme nezaregistrovali pokles produktivity. Lidé stále pracují z domova mimo úterky a čtvrtky, protože na tu soustředěnou práci je pro ně lepší být v klidu doma. Ale když jsme byli vysloveně jen na home office a trvalo to dlouho, viděli jsme na lidech, že už jsou unavení z těch nekonečných callů. Začali jsme to tedy směrovat na ty 2 dny, aby všichni věděli, že kanceláře jsou jim k dispozici. 

Jak k němu přistupují samotní spolupracovníci? Jsou s ním spokojeni?

Ano, jsou. Všichni si cení té relativní flexibility a rozhodování, která v tom můžou mít. Zatím to tak všem, myslím, vyhovuje. 

Když se řekne móda, co se vám vybaví jako první?  

Napadne mě někdo, kdo je stylový nadčasovým způsobem, v čistých liniích a minimalistických prvcích. 

Měl by podle vás člověk o sebe dbát a být upravený bez ohledu na svoji profesi?

Myslím si, že důležité je, aby se člověk cítil dobře, ať dělá cokoliv. Když je to pro nějakou ženu rtěnka, tak proč ne. Pokud to pro někoho znamená vyžehlené triko, tak super. Já si myslím, že pro každého ta míra upravenosti znamená něco jiného, ale každý by měl o sebe dbát, protože to podpoří jeho sebevědomí. Ale nemusí to přehánět.

Dodržujete ve firmě nějaký dress code?  

Žádný dress code tu nemáme. Pokud chce člověk přijít v pyžamu a vyhovuje mu to, tak může přijít v pyžamu. Nám jde hlavně o to, aby se tu lidé cítili pohodlně, navíc sem moc externích lidí nechodí.