Pane Vaněčku, povíte nám něco o svých začátcích?
Pracoval jsem jako zástupce značky Pepsi Cola. Posléze jsem dostal nabídku od tehdejšího distributora alkoholických destilátů. Díky tomu jsem měl možnost poznat lepší gastronomii. Začínal jsem jako klasický obchodní zástupce, měl jsem na starosti svěřenou oblast. O alkoholu jsem toho moc nevěděl, ale vždy mě lahve s destiláty velmi zajímaly – především z hlediska jejich historie. Takže jsem se snažil dozvědět něco víc. V té době na trhu nebyl takový výběr, nikdo se o tento segment příliš nezajímal. Když jsem zjistil, že někteří výrobci mají produkty i mimo klasický ceník, řekl jsem managementu společnosti, že bychom měli na český trh dostat to nejlepší ze zahraničí.
Pamatujete si na svoji první lahev, kterou jste prodal?
Byla to lahev koňaku Louis XIII., to je moje srdcovka. Vyrábí se již 150 let úplně stejným postupem, což je unikát. Obsahuje destiláty, které jsou staré 40 až 100 let, je to takový nektar. V roce 2001 se tato lahev prodávala cca za 23 000 korun, avšak nyní má hodnotu kolem 75 000 Kč.
Co vše práce s destiláty obnáší?
Je to především o respektu. Zažil jsem spoustu lidí, kterým alkohol pochroumal život. Ať jde o lahev za dvě stě korun nebo dva miliony, pořád to je alkohol. Proto svoji práci musím vyvažovat sportováním a rodinou.
Foto: Miloš Schmiedberger
Jakým způsobem vybíráte ty nejkvalitnější destiláty?
Za tu dobu mám v seznamu několik palíren, jimž se věnuji. Jsou konzervativní, léty prověřené a patří do absolutní světové špičky. Nejedná se o žádné rychlokvašky. Nevěnuji se novým palírnám bez historie, těm, které nepřekonaly určité krize. Tento fakt je pro mě důležitý. Zásadní je znát klienta, abych mu mohl připravit plán, co by pro něj mohlo být zajímavé. Nemohu sice předem mluvit o edicích, jež se chystají, ale mohu ho upozornit, že například v roce 2022 se v nabídce objeví produkt v cenové relaci 500 000 Kč, aby věděl, že si má dát stranou nějaké úspory. Nabídku připravuji i podle toho, aby to klienty bavilo, měli z toho dobrý pocit a dávalo jim to smysl. Není mým cílem za každou cenu prodat »nějakou« lahev…
Přihodilo se vám někdy, že jste se musel klientovi omluvit, jelikož do jeho portfolia žádná lahev nepasovala?
Ano, stalo se to. Věnuji se whisky a vinným destilátům, což je koňak a brandy. Navzdory různým poptávkám a námluvám s některými distributory, nikdy se nepustím do toho, abych někomu dělal sbírky rumů. Češi mají například rádi sladké rumy. Proto jsem musel některé klienty, bohužel, odmítnout.
Proč by podle vás měl člověk investovat do prémiového alkoholu?
Není to o tom – proč by člověk měl, spíše se k tomu musí nějakým způsobem dostat. Měla by ho oslovit historie, která má přesah, značka, jež mu chutná. Dnes je tisíce zájemců, kteří investici do prémiového alkoholu berou jako sport. Říkám jim »sportovci«. Hledají na internetu různé edice. Kupují je, protože vědí, že cena bude za tři až čtyři roky trojnásobná. Mnoho klientů mě v této věci kontaktuje, chtějí po mně, abych jim sehnal konkrétní lahve. Pokud však zjistím, že konzervativnost není jejich směr a jsou spíše pro krátkodobou investici, tak se s nimi ani nescházím, nejsou mojí cílovou skupinou.
Podle vás má investice do kvalitních destilátů v porovnání s investicí do vína řadu výhod…
Hlavní výhodou je, že si nemusíte platit práci enologa (znalec vín, pozn. red.), který se vám stará o sbírku. Navíc u vína máte určitou křivku vývoje, jeho cena za vrcholem už nikam nestoupá. U destilátů je jednodušší servis i uchování. Někdo volí schránku v bance, trezory nebo speciální skříně a bary. Nač si klient musí dávat pozor, je prověřený zdroj.
Setkáváte se i s falzifikáty?
Bohužel ano. Kolikrát ani prodejce na e-shopu netuší, že se jedná o padělek. Před několika lety se ve Švýcarsku odehrál případ, kdy majitel starého rodinného hotelu měl v nabídce whisky nejmenované palírny. Mimochodem patří mezi jednu z nejdražších na světě. Do hotelu přijel velmi znalý host a objednal si whisky z této lahve. Posléze identifikoval, že podaný destilát není ten, který je proklamován na etiketě. Majitel poslal vzorek destilátu na analýzu, přičemž se zjistilo, že nešlo o uváděný ročník dané palírny. Svým klientům říkávám, ať se nedívají na rozdíly v ceně, nýbrž na to, od koho lahev je, ať je opravdu prověřená.
Více než šest let vedete vlastní projekt Prestige Portfolio. Jak tato myšlenka vznikla?
Mělo to svůj vývoj. Pracoval jsem pro distributora v rámci korporátu. Měl jsem svoji pozici, avšak po nějaké době přišla nabídka přímo od distributora, zda nechci pracovat jako externista. Má to vlastně jednoduchý důvod. Některé produkty jsem zastupoval, ale v momentě, kdy se změnily smlouvy, nemohl jsem je dál nabízet a prodávat. To je právě nevýhoda, když máte dobrou klientelu na investiční a sběratelský alkohol. Uděláte jim sbírky a najednou se nemůžete o dané značce dál bavit. Po zralé úvaze jsme nakonec dospěli k tomu, že půjdeme společnou cestou, že budu moct udržovat kontakt s palírnami a oni mi budou dovážet lahve pro mé klienty.
Co vše musíte o zákazníkovi vědět, abyste mu byl schopen vybrat ideální destilát?
Třeba to, v jakých cenových intencích se pohybujeme. Mým cílem není nabízet klientovi produkt, když vím, že na něj nemá potřebný finanční obnos. Musím také vědět, zda ho baví investovat do destilátů, jaké má podmínky. Například zjistíte, že klient má poloprázdný bar a preferuje Metaxu. Odvodím si pak, že do budoucna bude chtít něco na doplnění této značky. Jinak jsem otevřený komukoliv.
Vy jste kdysi řekl, že předávání lahve je pro vás rituálem…
Především to souvisí s tím, že znám svoje klienty. Mojí snahou je, aby je předání potěšilo, nebylo to strojené. Někdy se snažím být i velice diskrétní, například když si zákazník objedná lahev za extrémní částku, ale nechce, aby to každý věděl. V takovém případě proběhne předání uvnitř domu či kanceláře, nicméně ani tak není klient ochuzen o krásu dané situace. Bohužel, v minulosti jsem se setkal s tím, že si zákazník objednal drahou lahev na internetu, přijelo staré auto s nějakou paní, která zásilku nechala v krabici na recepci, což bylo celé. Je zapotřebí, aby se k předání přistupovalo s respektem.
Předáváte lahev ve speciálním obalu?
Ano, vždy. Tyto karafy mají neskutečné obaly. Nedávno jsem vezl klientovi jednu lahev, musel jsem poprosit kolegu, aby mi pomohl, protože celé balení vážilo kolem padesáti kilogramů. Na zabalení a formu předání se opravdu hledí.
Co se s lahví následně děje? Konzumuje se vůbec tak vzácný destilát, nebo jde čistě o investici?
Je to různé. Někteří klienti mají sbírku jen proto, že je to baví. Pokud se ale budeme bavit o lahvích nad 200 000 korun, tak prakticky žádný z klientů si ji nekupuje kvůli tomu, aby ji vypil. Cenový strop je již zmíněný Louis XIII., zákazníci ho například kupují svým narozeným dětem. K tomu koupí jednu lahev na oslavu. Sejdou se s rodinou a zapíjí se. Když to časově vyjde, udělám jim i krátké představení značky a pronesu přípitek. To mě velmi baví, je to o pozitivních emocích…
Foto: Miloš Schmiedberger
Je třeba věnovat prémiovému alkoholu nějakou zvláštní péči?
Musíte hlídat etiketu. Až na výjimky ji má každá lahev. Jinak je nutné jen to, aby na lahve nešlo sluneční světlo, nebyly velké výkyvy teplot, vlhkost a s ní spojené plísně. Ideální je pokojová teplota a diodové teplé světlo, které je příjemné i pro oči a destiláty v něm vyniknou. Mnoho lahví má korkové uzávěry, takže je zapotřebí dávat pozor, aby na nich nevznikla plíseň.
Zaměřujete se na segment koňaku a whisky. Čemu vy osobně dáváte přednost?
Podle nálady. Z alkoholu mám nejraději champagne, koňak a whisky. Avšak jednoznačně to nelze říct. Rozhoduje počasí, roční období a jaký jsem měl den…
Co vás na vaší práci nejvíce naplňuje?
Mohu dělat to, co mě baví a zároveň mě to živí. Navíc se setkávám se zajímavými lidmi, kteří mi mohou něco dát. Je to krásně do sebe zapadající mozaika.
Co je pro vás teď největší výzva týkající se kvalitních destilátů?
Představení jednoho produktu, který jsem dostal na starost. Měl se uvádět již nyní, ale z důvodu pandemie koronaviru se to přesunulo na říjen. Jedná se o velmi úspěšný produkt a řada klientů ho chce mít ve svém ranku investičního alkoholu. Přeji si, aby se dostal do správných rukou.
