Jaká je ve skutečnosti známá ikonická zrzka Karolína Wernerová?
Jsem hodný, milý, přátelský a společenský tvor, který má v sobě ještě stále malé děvčátko.
Před více než rokem jste byla hostem jednoho nejmenovaného podcastu, kde jste popisovala, jak se vám v mateřské škole děti posmívaly kvůli barvě vlasů. Kdy si člověk uvědomí, že být odlišný není na škodu?
Myslím si, že to člověk pozná tehdy, když dokáže sám sebe ohodnotit. Zjistí, že vůbec nejde o to, co si myslí ostatní, ale co si myslí on sám. Trvalo mi dost dlouho, než jsem si to sama uvědomila… V období dospívání jsem si barvila vlasy na černo a zakrývala pihy tlustou vrstvou make-upu, i když mi doma říkali, že musím být pyšná na to, co mi příroda nadělila. Nezapomenu na jednu příhodu, která se mi vryla hluboko do paměti. Když jsem byla dítě, jezdila jsem na tábory. Na jednom z prvních táborů se mi hrozně líbil jeden kluk, jenže mě celou dobu přehlížel, a když jsem se rozhodla ho zaujmout, vrazil do mě a já upadla na zem. Zeptala jsem se ho, proč to udělal? Odpověděl mi, že jsem kluk a nejsem přece žádná padavka. Musím tedy podotknout, že jsem sice byla ostříhaná nakrátko a možná jsem trochu jako kluk vypadala, ale pořád jsem byla dívka. Je to vzpomínka, které se vždycky zasměji, když si na ni vzpomenu, ale přesto v mé mysli stále přetrvává.
Čím jste chtěla být, když jste byla dítě? Změnily se vaše plány během dospívání či studií?
Jsem cílevědomá a odjakživa si kladu vyšší cíle. Odmala jsem chtěla být buď lékařkou nebo zdravotní sestrou, proto jsem se rozhodla studovat zdravotnické lyceum v Hradci Králové. Tato volba studia mi přišla jako nejlepší. Měla jsem možnost se rozhodnout, zda se stanu zdravotní sestrou, nebo se vydám i na vysokou školu a budu lékařkou. Avšak s postupem času jsem zjistila, že učení a ležení v odborných knihách není pro mě. Uvědomila jsem si i to, že tohle není cesta, po které se chci ve svém životě vydat. Vždycky jsem věděla, že práce s lidmi mě naplňuje a umím se do druhého vcítit. Jen jsem se rozhodla pro jinou formu pomoci, a myslím, že jsem udělala správně.
Pocházíte z města Hradec Králové. V kolika letech jste se přestěhovala do Prahy?
V devatenácti letech, což už je nějakých sedm let.
Do povědomí naší generace jste se předně vryla jako stylistka, make-up artistka, členka ODIVI teamu a redakce Elle. Čemu se ještě věnujete?
Od příchodu do Prahy se věnuji ODIVI. Začala jsem pro značku pracovat jako pomocná síla, která dělala pořádek ve firmě a později i v administrativě. Naučila jsem se mnohé. Od stylingu, tvorby makeup look na focení kolekcí až po produkci. Před půl rokem jsem převzala vedení teamu stážistů a celé firmy, jelikož se majitelka Iva Burkertová stala čerstvou maminkou a je na mateřské dovolené. Už před třemi lety se Iva zmiňovala o tom, že mi chce ODIVI přenechat, ale cítila jsem, že ještě není ten správný čas a nebyla jsem připravená na řízení tak úspěšné firmy. Mimo tuhle skvělou pracovní příležitost jsem před rokem začala vytvářet PR na míru skvělým firmám, ale i zajímavým osobnostem, mezi které patří hudební skladatel Karel Havlíček. Byla to pro mě výzva, protože jsem předtím nic takového nedělala, ale Karlovi se líbil můj přístup a jednání. Řekla jsem mu: „Pojďme to zkusit, ale nechci za to žádné peníze, a když uvidíme nějaký pokrok, tak se domluvíme na dalším postupu.“ A opravdu mě to začalo bavit, protože se podílím na brandingu tak výjimečné a talentované osoby, jako je on. Na to konto se mi začali ozývat další lidé i firmy. Občas je pro mě obtížné vyprávět lidem, co všechno dělám, protože se bojím, že po první polovině výkladu o mé pracovní náplni usnou.
Jaké byly vaše profesní začátky? Co všechno jste se musela naučit?
V devatenácti letech jsem nastoupila do firmy Stratos Auto, což je autorizovaný prodejce vozů BMW. Pracovala jsem na pozici recepční a asistentky vedení. Tato pracovní zkušenost mě naučila, jak správně jednat a komunikovat s lidmi, i když mi není zrovna do zpěvu. Další úžasná pracovní zkušenost a etapa byla, když jsem pracovala ve Vnitroblocku. Stála jsem u zrodu tehdejšího Signature Store. Měla jsem na starosti celý obchod a trávila jsem v práci až patnáct hodin denně. Aby všechno fungovalo tak, jak má, musela jsem se naučit správný time management. Když se primární věci nevyřešily do oběda, jako by nebyly. Do toho jsem se začala věnovat ODIVI. Později přicházely další pracovní nabídky, které mi otevřely dveře zase do jiného světa. Ať už od přispívání beauty článků pro Elle až po tvorbu PR Karla Havlíčka nebo Yoga Movement Prague.
Pohybujete se v oblasti produkce, PR a marketingu sociálních médií. Řekla byste sama o sobě, že tvoříte brand?
Určitě! Nepovažuji se za influencerku, i přestože mám široký dosah a vliv na sociálních sítích. Výhoda je, že mi řada zajímavých značek nabízí spolupráci. V rámci odpovídající kvality a patřičné atraktivity si vybírám tu nejlepší a nejzajímavější spolupráci, stejně jako tomu bylo u YSL nebo Chanelu. Nemohla jsem tomu uvěřit, když si vybrali zrovna mě… Obyčejnou holku, která nebyla vůbec známá.
Co pro vás znamená krása a jak ji vnímáte?
Krása je slovo, které ve mně vyvolává hřejivý pocit. Předně patřím mezi ty, kdo si váží vnitřní krásy, protože tu má málokdo, a pokud jí je někdo obdařen, tak nehledím na okolnosti. Je často pomíjivá, a to tehdy, jestliže se v médiích či na sociálních sítích ocitne upravená fotka ženy. Znáte veškeré kroky, které se dají použít k úpravě a zahlazení chyb, které máme všichni. Na sociálních sítích, ale i v médiích vnímáme uměle vytvořenou krásu, ale pořád je důležité odlišovat tento nereálný svět od skutečného. Jestliže je žena nespokojená s nějakou částí svého těla, tak ať podstoupí patřičný zákrok. Nejsem proti tomu, ale vše se má dělat s rozumem.
Jak vypadá váš pracovní den?
Ráno začínám pohybem, takže si buď zajdu na lekci thajského boxu, nebo si zacvičím podle dvacetiminutového videa. Pak se mohu naplno věnovat práci, takže vyřizuji potřebné věci od e-mailů až po schůzky. Když je vše vyřízené, ráda končím pracovní den se svým přítelem nebo ve společnosti přátel.
Stane se, že si v pracovním vytížení potřebujete na chvilku odpočinout, kde nebo v čem najdete oázu klidu?
Chodím si čistit a tříbit myšlenky do přírody. Také velice ráda cestuji, takže i během cest nacházím klid a hodně vnímám sama sebe.
Jaké je vaše životní motto?
Miluju život a život miluje mě!
