Jaká byla vaše cesta k JetSurfu?
Ve třinácti letech jsem si vysnil, že budu vyrábět motorky nebo budu nějakou součástí F1. Od osmnácti jsem působil v motorsportu jak u nás, tak v Německu, Itálii nebo v Rakousku. Začínal jsem u motokár. Konstruoval jsem součástky do motorů pro dnes legendárního mnohonásobného mistra světa ve F1 Lewise Hamiltona. Pak jsem se posunul do seriálu Moto GP, konkrétně do stáje špičkového španělského závodníka Marca Márqueze. Se světem špičkových závodních motokár jsem se rozloučil v momentě, kdy jsem jako autor vylepšení výkonu závodních speciálů nenalezl pochopení a shodu s tehdejšími technickými pravidly a legislativou, která podobným inovacím nebyla nakloněna. Po dalším zamítnutí mého vylepšení systému rekuperace kinetické energie v motorkách jsem se v roce 2008 rozhodl vydat jiným směrem. K JetSurfu jsem se dostal postupně, ale zároveň náhodou. Potkal se nápad s podhoubím mých znalostí, rodinného zázemí a přísnou výchovou. Pocházím z rodiny, kde můj děda byl strojař a otec vysokoškolský pedagog. Oba mě výrazně formovali. Vystudoval jsem střední designérskou školu a následovně vysokou školu se zaměřením na konstrukci motorů. Pokládám se za konstruktéra a designéra.
Co považujete za svůj největší osobní úspěch?
Mám rád, když můj produkt baví lidi po celém světě. Plním si svůj sen a jdu svou cestou bez omezování. Proto jsem založil FIDSM (Fédération Internationale Du Surf Motorisé, pozn. red.), která je součástí světové federace vodních motorových sportů UIM. Vytvořil jsem soutěžní pravidla, jako investor udávám trend a definuji rámec celého odvětví, a to včetně soutěží.
Jak vznikl produkt JetSurf?
Vzniklo to s kamarádem na dovolené, kde jsme se tahali na prkně za lodí. Dát motor do prkna byl vlastně jeho nápad, to bylo v roce 2003. Po osmi letech nepřetržitého vývoje se realizoval první prodej. Všechny peníze jsem vždy investoval do vývoje. Po úspěšném vytvoření prvního finálního produktu, který byl zralý na prodej, přišla další překážka. Tím byl vstup na globální trh, s tím spojená ochranná známka a snaha uchránit si svoje patenty. Na základě příběhů různých startupů jsem si moc dobře uvědomoval, že nechci jít cestou dalších investorů. Zpočátku jsem se snažil produkt držet v tajnosti a v tichosti ho neustále vylepšovat a vylepšovat. Postupně jsme rostli. Prvních pět let jsem se snažil prodávat na vzdálených východních trzích, jako je Rusko. Tenkrát tam ještě nebyly rozšířené sociální sítě. K těm osmi letům vymýšlení a vývoje musím připočítat dalších pět, než jsem byl schopen postavit továrnu s patřičnou infrastrukturou a zázemím. Příběh JetSurfu tedy začal vznikat od roku 2016.
JetSurf je surfové prkno se zabudovaným motorem, které dosahuje rychlosti až 60 km/h při vlastní váze pouhých 17 kg. K jeho provozu nejsou potřeba žádné vlny. Prostě surfujete – pod nohama máte prkno, které ovládáte a řídíte jen náklony svého těla. Pomocí lanka upevněného na zápěstí přidáváte plyn.
Které známé osobnosti si oblíbily a používají JetSurf?
Ze světových osobností jsou to například Lewis Hamilton, Valentino Rossi, Roman Abramovič, Justin Timberlake, Justin Bieber nebo Sylvester Stallone. Používají jej ovšem i šejkové v Emirátech, mnozí čeští miliardáři, umělci a sportovci. Celkově je už ve světě asi deset tisíc prken JetSurf.
Co je na JetSurfu tak krásné a lákavé?
Je to velmi jednoduché. Lidé odjakživa milují pohled na svět z hladiny moře. Samota a pocit volnosti je pro nás fascinující. Nikdo nás neomezuje v pohybu, rychlosti nebo směru. Prostě pocit svobody a spojení pohybu v souladu s přírodou.
A z pohledu motorsportu?
Na to mám taky jednoduchou odpověď. JetSurf je nejlevnější druh motorsportu. Je navíc velmi dobře skladný, tím pádem pro všechny závodníky ve srovnání s týmy Moto GP nebo F1 logisticky i finančně nenáročný. Mým cílem bylo vytvořit dostupné odvětví motorsportu, kde si člověk na vše vystačí prakticky sám – od pořízení přes logistiku a servis až po závodění. Tím se mi splnil po patnácti letech další cíl, kterým bylo co nejvíce zpřístupnit JetSurf mladým lidem.
Pomohlo vám, abyste se prosadil ve světě, že jste Čech?
Zastávám baťovský způsob práce, který mi vštěpoval dědeček: „Co si umíš vyrobit sám, to si musíš umět i prodat sám.“ Několikrát jsem mohl svůj koncept prodat různým investorům z Česka i ze světa. Nikdy jsem k tomu nepřistoupil, protože jsem si uvědomil, že se mi jako jednomu z mála povedlo se svým produktem úspěšně prorazit do světa. Nesmírně si toho vážím, protože jsem začal z nuly. Je to jako mé další dítě, kterého se nechci jen tak vzdát. Jsem totiž zastáncem názoru, že Češi jsou extrémně schopný národ a jsou velice pružní ve spoustě oborů. Náš problém je jen v tom, že si vytváříme malý vnitřní trh, který je sám sobě největší překážkou k tomu, aby byl produkt úspěšný a prorazil dál do světa. Uvedu to na příkladu. Trvalo nám čtyři roky, než jsme si dokázali vybudovat pevnou pozici na tak nemilosrdném trhu, jaký je v USA, abychom byli vnímáni jako top produkt s profesionální infrastrukturou a zázemím pro obchod, servis i marketing. Nejtěžší je získat si důvěru koncového zákazníka, obzvlášť v takto spotřebitelsky náročných zemích.
Jak si hlídáte kvalitu vašeho produktu a stoupající zájem zákazníků z celého světa?
Základ je mít neustále snahu o větší poptávku, než je možná nabídka. To je pravidlo číslo jedna.
Považujete se za novodobého Enza Ferrariho?
Mám ve své kanceláři pověšené podobizny mých vzorů Enza Ferrariho, Michaela Schumachera a Tomáše Bati. Na jejich příběhu je krásné to, jak svým osobitým a neutuchajícím nadšením a zápalem dokázali nakazit své spolupracovníky, zákazníky nebo fanoušky, aby pro tu svou značku dýchali. To je pro mě ta největší výzva a moje přání.
Jevíte se jako silně maskulinní firma, co ženy, mají u vás prostor?
Samozřejmě. Nedávno jsem přijal do našeho týmu hlavní designérku, důležitý je právě ten její jemnější pohled.
Dáte na názor kolegů z řad žen či mužů?
Stoprocentně! Uvědomuji si, že jsem jako každý chlap občas ovlivněn svým egem. Pohled mých kolegů z řad mužů i žen ale přirozeně respektuji a uznávám. Jinak bych se nikam neposunul. V týmu mám asi dvacet pět inženýrů, se kterými vše konzultuji od A do Z. Nechávám si od nich vysvětlovat řešení a nabízím i svoje návrhy. O všem podstatném se radíme společně. Jen si stále držím právo veta a finálního ano. Kdybych jim vše házel do koše a negoval, nikdo z nich by to se mnou dlouho nevydržel.
Co byste rád vzkázal do světa?
Uvědomuji si, že ztrácíme pokoru, smysl života a že se nám často mění žebříček hodnot. Přál bych si, aby se lidé nenechali zviklat rychlou dobou a ovlivnit falešným pozlátkem. Pamatuji si, že když mi bylo čerstvých osmnáct, dědeček mě postavil před zrcadlo a zeptal se, co chci v životě dělat. Odpověděl jsem mu během pěti vteřin, a to, myslím si, že mladým lidem dnes velmi často schází.
