Mohla byste vysvětlit, co znamená být partnerem ve firmě?
Partner je vlastně spolumajitelem firmy. Má na starosti konkrétní službu EY, klientské portfolio nebo segment trhu, vede všechny související zakázky a je za ně zodpovědný.
Vy jste daňová konzultantka. Věnovala jste se daňovému poradenství už od začátku kariéry?
Ano, přesně tak. Hned od počátku jsem se věnovala poradenství v oblasti lidského kapitálu a daňovému poradenství pro fyzické osoby.
Hned po studiích na VŠE jste nastoupila do firmy Arthur Andersen. To se mi dnešní optikou jeví jako velký úspěch. Vnímala jste to také tak, když jste hned po škole nastoupila do firmy tehdejší „velké pětky“?
Když jsem dělala pohovory do Arthur Andersen, o žádné velké pětce jsem nikdy neslyšela. Po vysoké škole jsem jednoduše hledala práci. Moje maminka tehdy našla inzerát v novinách, setra mi šla pro přihlášku a já jsem ji vyplnila. Prošla jsem úspěšně testy i assessment centrem a byla jsem pozvána na pohovor. To, že jsem o „big five“ nic nevěděla byl samozřejmě u pohovorů problém. Ale nakonec jsem nabídku nastoupit do Arthur Andersen dostala, i když celý proces trval řadu měsíců. Po nástupu jsem už věděla, že jsem udělala dobře a že to pro mě byla správná volba.
Arthur Andersen tehdy na přelomu milénia náhle skončil. Jak jste to tehdy vnímala?
Bylo to pro mě velmi zvláštní, ale hlavně proto, že jsem v té době nebyla v práci. Byla jsem na mateřské dovolené a poprvé jsem se o konci firmy dozvěděla od své tchýně s tchánem, kteří se mě ptali, kam půjdu pracovat, až firma skončí. Nechtěla jsem tomu věřit, ta firma byla obrovská. Když jsem se potom po mateřské vracela do práce, bylo to už do Ernst & Young, se kterou se český Andersen spojil, do firmy, kterou jsem vlastně vůbec neznala.
Snažíme se, aby zákony dávaly smysl
Vaší specializací je daňové poradenství. Máte pocit, že daňové zákony jsou lidem stále vzdálenější?
Přesně ten pocit mám. I když politici tvrdí, že se všechno zjednodušuje, jsou pravidla čím dál složitější. Samotný zákon je navíc jedna věc, k jeho správnému pochopení ale potřebujete znát i interpretaci úřadů, judikaturu a podobně a také vědět, jak se výklady vyvíjí v čase.
Vy jako firma velké čtyřky máte ale bezpochyby velký lobbovací potenciál. Je něco, co byste rádi změnili?
Často se setkáváme se situacemi, kdy tvůrce návrhu zákona nezohlední všechny reálné dopady toho, co potřebuje upravit. V tom smyslu se snažíme ovlivnit znění tak, aby dávalo smysl a bylo v praxi použitelné. Neděje se to lobbováním, ale prostřednictvím vnějšího připomínkového řízení, kde se k navrhovanému znění předpisu vyjadřujeme prostřednictvím Komory daňových poradců. V té je EY velmi aktivní.
Doba se posouvá rychle technicky dopředu. Stíháte se v daňovém poradenství přizpůsobovat novým výzvám, jako jsou třeba kryptoměny?
My na ně samozřejmě reagujeme, abychom dokázali klientům dobře poradit. Často je to opravdová výzva, protože legislativa na novinky reaguje poměrně pomalu, ale i to je na daňovém poradenství pěkné – nezakrníte a pořád se učíte.
Společnosti poskytující auditorské služby se v současnosti ocitají pod tlakem regulačních orgánů, aby strukturálně oddělily své auditní jednotky od zbytku poradenství. Jaký je váš pohled na tyto výzvy?
To je pro nás velmi aktuální téma. Regulace je velmi přísná a my ji striktně dodržujeme. Často nemůžeme pro klienta zabezpečit zakázku právě proto, že máme limity týkající se rozsahu neauditních služeb, které můžeme poskytovat. Často z opatrnosti postupujeme ještě přísněji, než regulace vyžaduje.
EY je přátelská firma, ostré lokty jsem tu nezažila
V rozhovoru pro Radio Prague řekla vaše předchůdkyně Magdalena Souček, že nevěří na skleněné stropy. Máte to stejně?
Ano, já s ní souhlasím. Myslím, že je to vždy na každém z nás, jestli chceme skleněné stropy vidět, nebo ne. Je to také o tom, v co věříte a jaký máte vzor. Pokud máte někoho, kdo vás inspiruje, někoho, kdo vás podporuje, pokud opravdu chcete, tak tam ten strop není.
Nicméně rozdíl v platech žen a mužů za stejnou práci je podle dat Eurostatu v Česku stále skoro 19 %. Vy osobně jste tedy platovou nerovnost nikdy nepocítila?
Určitě není v pořádku, aby žena a muž dostávali za stejnou práci jinou mzdu. U nás v EY jsem se ale s ničím podobným nesetkala. Nikdy jsem nepocítila ani platovou nerovnost, ani rozdílný přístup. Možná jako příklad pomůže moje vlastní kariérní zkušenost, protože mě opravdu nikdo neomezoval z toho důvodu, že jsem žena a matka. Na mateřskou dovolenou jsem odcházela jako čerstvě povýšený senior. Rozhodnutí o povýšení přitom přišlo v době, kdy už bylo jasné, že budu na mateřské. Na tuto seniorskou pozici jsem se potom z mateřské vrátila, když bylo dceři 14 měsíců. Na manažera mě v EY povýšili, když jsem byla na druhé mateřské dovolené, dva měsíce po narození mé druhé dcery.
Jak se vám tedy dařilo skloubit náročnou kariéru s péčí o rodinu?
Dařilo a stále daří, což bylo a je možné zejména díky podpoře mého manžela. Když byly dcery malé, oba jsme měli částečný úvazek a střídali se v hlídání dětí. Já pracovala dopoledne a manžel zase odpoledne. Pokud by mi manžel nevyšel vstříc, do práce bych se tak brzy nevrátila.
Četl jsem váš článek o vaší babičce, kterou popisujete jako svůj vzor. Možná mě teď vyvedete z omylu, ale jdou charakterové kvality, které u své babičky popisujete, dohromady s korporátním prostředím? To je v médiích často portrétované jako prostředí ostrých loktů, kde platí právo silnějšího. Pro člověka zvenčí může působit až nepřátelsky.
V EY si zakládáme na tom, že jsme velmi přátelská firma. Zažívám to každý den u svých kolegů. A reálně jsem tu nikdy žádné ostré lokty nezažila, ani to, že by někdo na někoho zvyšoval hlas. Moje babička se narodila v roce 1909 a dodnes je pro mě vzorem toho, jak by se k sobě lidé měli chovat, že by se měli respektovat, hezky o sobě mluvit a být na sebe hodní. To myslím není v rozporu s korporátním prostředím a byznysem. Lidé se v něm můžou navzájem respektovat, vycházet si vstříc, a přitom být obchodní partneři. Tímto přístupem se řídím po celou svou kariéru a nic na tom nezmění ani můj nástup do čela EY.
