Jak jste se dostal k chladové terapii, otužování a biohackingu?
Skrz vlastní zdravotní problémy. Jako mnoho dalších trenérů a biohackerů jsem i já na začátku stál v situaci, ve které jsem nebyl sám se sebou spokojený. V mém případě to byla silná alergie, astma, chronická únava a na psychologické rovině společenská fobie a neschopnost se soustředit. Nedokázal jsem uběhnout pět set metrů, aniž by mě nepálily plíce, nebo vyjít mezi lidi, aniž bych se necítil velmi nervózní. Cítil jsem, že pokud chci v životě někam dojít a také si ho náležitě užít, potřebuji najít cestu, jak svůj neideální zdravotní a psychický stav změnit.
Čím vás to dnes naplňuje?
Baví me efektivní věci. Když se mě dnes lidé ptají, jak jsem se z unaveného teenagera dopracoval v někoho, koho na tréninku i v kanceláři považují za člověka nabitého energií a připraveného čelit překážkám, říkám, že do tohoto bodu se může dostat úplně každý. Změnit se, je často lehčí, než si myslíme. Stačí nesedět čtyři hodiny v kuse na židli, ale co třičtvrtě hodiny se zvednout, protáhnout se, procvičit oči. V průběhu dne je třeba zamýšlet se nad svou stravou a ráno se vystavit nekomfortu, třeba chladové terapii a krátce si zacvičit. A opakovat to. Den za dnem, měsíc za měsícem, rok za rokem. Když se koukám zpátky a dívám se, co se mi se sebou samým povedlo, doopravdy cítím velké vnitřní naplnění. A mám velkou radost, že mám možnost to s lidmi sdílet na firemních i otevřených workshopech, webinářích a kempech, kde to šíříme dál mezi zájemce.
Jak se vám od té doby změnil život?
Lidské tělo je propojené v každém ohledu. Například chlad pomůže zlepšit nejen sportovní výsledky ale také imunitu. Jako mladý kluk jsem býval často nemocný, za což mohla nefunkční imunita. Od té doby, co jsem začal s otužováním, mi imunita funguje mnohem lépe. Za klíčový efekt chladové terapie považuji tlumení přehnané imunity, která způsobuje alergie. Dneska má drtivá většina lidí problém s nadměrným chronickým zánětem. Podporuje ho i naše prostředí plné environmentálního a mentálního stresu. Mě provázely problémy s kůží od nepaměti, lékaři mi nasazovali kortikoidové masti, ale se zarudlými skvrnami na kůži to ani nehlo. Až změna sociálního prostředí, pravidelné otužování, výběr stravy a také půsty a frekventovaný pohyb přes den mi pomohli se ze začarovaného cyklu medikací a nedostatku energie dostat. Není to přitom nic náročného nebo nedostupného. Skvělý pocit ze sebe sama a pevné zdraví může mít každý běžný člověk a já jsem velmi rád, když se lidé o tato témata zajímají.
Proč by to měl dělat každý?
Chlad, hlad a fyzická námaha jsou nejstaršími přáteli lidstva. Mohou nás poškodit nebo zabít, když je jich moc, ale jejich umírněná dávka má velmi silné pozitivní účinky. Říká se tomu hormetický stres neboli hormeze. Moudrý člověk tedy vezme tenisky a jde běhat, nebo se opláchne studenou vodou. A dělá to několikrát týdně. Protože přirozenost člověka je se nepohodlí vystavovat a být proti němu zdravě odolný. Naše biochemie se tímto způsobem nastavuje směrem k funkčnosti a štěstí. Endorfiny a jejich nával zná každý, kdo se kdy ponořil do ledové vody, nebo se rozběhl. A například endorfiny mohou velmi výrazně tlumit bolest fyzickou i mentální. Takže je škoda, že místo děsivých statistik úmrtnosti v posledních dvou letech se nevysílají v televizi dvakrát denně informace o tom, jak například chlad a fyzický pohyb působí pozitivně na lidskou psychiku i v těch tmavších dnech.
Jak to dělat správně, pokud je člověk úplný amatér a k chladnému počasí a studené vodě se zatím staví odmítavě?
Doufám že to nebude znít jako reklama, ale přečtěte si moji knihu. Většina lidí dělá ten chybný úvodní krok, že do toho skočí tak říkajíc rovnýma nohama, začnou se intenzivně otužovat, a záhy stejně rychle i skončí. Působení chladu na organismus je totiž metabolicky velmi intenzivní, ačkoliv to na sobě necítíme a chlad nás nabíjí energií, zároveň také spoustu energie stojí. Je to podobné jako třeba s běháním. Endorfiny po fyzické aktivitě jsou skvělé, je ale třeba dbát i na regeneraci a dát si na chvíli pauzu.
Co tedy konkrétně dělat v začátcích?
Začněte pomalu a konzervativně. Je možné, že už chlad využíváte. To, že si opláchnete obličej ledovou vodou, nebo si umyjete ledovou vodou z kohoutku dlaně a předloktí, abyste se odpoledne připravili na další dvě hodiny práce u počítače, je skvělá a velmi praktická forma chladové terapie. Chladová terapie neznamená, že se hned musíte nořit do ledové vody venku nebo dělat jakékoliv extrémní kousky. Naopak většina lidí, kteří si chlad postupně zamilovali, byli ze začátku zarytí příznivci teplé sprchy a počasí pod pětadvacet stupňů pro ně už byla zima. Následně prodlužujte dobu ponoření. Díky tomuto postupu jsem například prodloužil svou dovednost chodit po sněhu bos v plavkách z asi 5 sekund a dvou metrů na dva a půl kilometru. Trvalo to několik let pravidelné práce, kdy jeden z mých nejoblíbenějších cviků byl právě utužovat končetiny krátkými seancemi v ledovém kyblíku. Závody vyhrávají pomalí a připravení.
Na co si dát v začátcích pozor?
Pokud pojedete příliš pomalu, nejhorší, co se může stát bude, že postupujete vpřed prostě pomaleji, než byste mohli. To znamená, že kromě vašeho ega žádné další zranění nenastane. Pokud budete pokračovat rychleji, než je vaše tělo a energetické rezervy připraveny, hrozí vám největší riziko ze všech, a sice to, že v rámci několika měsíců zase přestanete. Mysl si to umí odůvodnit všelijak, ale jediný reálný důvod je, že trénink byl na vás prostě příliš náročný, a mysl našla nějaký důvod, proč se mu nevěnovat, protože vás jednoduše stál příliš mnoho energie. Nebo jste onemocněli, což sice nemuselo souviset s chladem jako takovým, ale jenom s tím, že jste se prostě namáhali víc, než bylo pro váš individuální organismus zdrávo.
Jaké je největší riziko otužování?
Za mě je největším rizikem s otužováním přestat. Pokud se člověk přestane pozitivně fyzicky stresovat, tak je jednou nohou v zániku. Pozitivní stres, jako je běhání, chladová terapie, sauny, půsty a další metody, je spolehlivým klíčem ke kvalitnímu životu na prakticky všech rovinách. Existuje spousta studií prokazujících, jak obyčejné studené sprchy pomáhají předcházet depresi. Osobně mi ledové sprchy pomohly ve velmi těžkých obdobích mého života, například po rozchodu s dlouholetou partnerkou.
Otužování podrobněji rozvádíte ve své knize Chladová terapie, jak si zatím v knihkupectvích vede?
Jsem opravdu rád, že tahle nabídka od Albatros Media přišla, protože mi umožnila sdílet tyto myšlenky s mnoha dalšími lidmi. Aktuálně po asi půl roce prodejů jsme na třetině cesty ke statusu českého bestselleru. Nejde mi však ani tak o prodaná čísla, jako o vliv na čtenáře. Je skvělý pocit, když mi někdo napíše, že mu informace z knihy pomohla lépe se otužovat a žít kvalitnější život.
Co dalšího nabízíte zájemcům o chladovou terapii?
Informace sdílíme v podcastu Code of Life. Pro zájemce pořádáme workshopy. Třeba ty jednodenní, kde se i s úplnými začátečníky noříme do tématu chladové terapie. Poté je možnost prožít i vícedenní zážitkové kempy, například s výstupem na Sněžku v zimě v kraťasech. Lidé jsou často příjemně překvapeni, že se dozvěděli mnohem více o dýchání a dalších aspektech rozumného a dlouhodobě udržitelného životního stylu, než čekali a že otužování nebylo vůbec tak náročné, jak si mysleli. I úplně běžný člověk bez předchozích zkušeností zvládne mnohem více, než se na první pohled zdálo, a to hlavně v klidu bez jakéhokoliv extrémního přemáhání.
Zaujala mě ta Sněžka, jak takový výlet probíhá?
Retreat s názvem Expedice Sněžka trvá dohromady tři a půl dne. Od čtvrtečního večera do nedělního poledne probíhá příprava. Učíme se správně dýchat, pracujeme s nervovou soustavou či stresem. V neděli se pak vydáváme na cestu zhruba osm kilometrů dlouhou, na vrchol Sněžky, oblečení pouze do kraťasů s teplým oblečením schovaným v batohu na zádech. Takové expedice pořádám převážně v zimních měsících, kdy je teplota během cesty třeba i mínus třináct stupňů. Po mentální a dechové přípravě si klienti občas dokonce stěžují, že jim ani v takové teplotě nebyla zima. Ale peníze kvůli tomu zatím nikdo vrátit nechtěl (smích).
Mnozí vás považují za českého Wima Hofa. Čím vás známý Holanďan inspiroval?
Tím, že to jde. Nesouhlasím tolik s tím společenským humbukem okolo jeho metody, protože na organismus většiny lidí je přehnaně náročná, jeho osobně však mám rád. Cítím, že právě on je tím člověkem, který na sebe vzal ohromně důležitou misi, a sice naučit lidi věnovat pozornost chladu a dýchání, dvěma aspektům zdravého a naplněného života.
Svou prací šíříte osvětu okolo otužování, jaké jsou vaše plány a vize do budoucna?
Chci pomoci co největšímu počtu lidí, aby se naučili na sobě pracovat, a to dlouhodobě. To je má mise i ve firemním prostředí, kde s kolegy dlouhodobě spolupracujeme s řadou firem. Tam měníme realitu běžného pracovního dne tak, aby odpovídala parametrům dlouhodobě udržitelného životního stylu. Moje vize je pomoci firmám začlenit péči o sebe a své zaměstnance do každodenní práce. Zdravotní statistiky a nověji i např. BOZP ukazují, že toto je cesta budoucnosti. Bez rozumného důrazu na kvalitní životní styl už to dnes nejde. Moje mise je pomáhat s tím, jak to udělat co nejjednodušeji a nejefektivněji.
