Jak byste popsal a vysvětlil celostní přístup, kterým se prezentujete?
Podobně jako v rostlinné a živočišné říši, je i lidské tělo propojené. Naše mysl ovlivňuje naše tělo, vzorce dýchání mají vliv na psychiku, kvalita spánku zase působí na to, jak jsme ten den výkonní v práci. Aktuální vztahy s rodinou ovlivní to, jak jsme úspěšní v naší kariéře a to zase působí na množství naší energie, a tak bychom mohli pokračovat. Lidské tělo je jinými slovy jeden propojený celek a přesně tak k němu i přistupuji.
Z této myšlenky vychází i vaše značka, Sporthacker?
Sporthacking propojuje trénink, stravu, regeneraci a psychiku. Díky propojení jednotlivých oblastí člověk dokáže posunout své hranice a dostat se na nový level. Kdysi jsem se zaměřoval na jednu oblast, pak na další, ale teprve až jsem propojil oblasti Sporthackingu v jeden celek, začal jsem u sebe i svých klientů pozorovat, jak se posouvají mnohem rychleji, kvalitněji a efektivněji.
Vaší první oblastí bylo fyzické trénování, původně jste byl fitness trenér, jak jste začal objevovat i další oblasti?
Je to tak, nejprve jsem si prošel trénováním sportovců. Bylo to po střední škole a trénoval jsem lyžaře a hokejisty ve Spojených státech, později i sportovce v Kanadě. Od tréninku vede jen krůček k výživě, takže jsem se rychle ponořil i do tohoto oboru. No a na vysoké škole v Olomouci jsem pak studoval psychologii a filosofii, tím pádem se k tomu přidala i ta mentální stránka.
Kdy jste si uvědomil, že jsou zmíněné oblasti propojené a rozhodl se ke klientům přistupovat holisticky?
Určitě během studia na univerzitě. Naučil jsem se pracovat s vlastním podvědomím a začal zjišťovat, jak tím můžu ovlivnit svou budoucnost i radost ze života. V mládí jsem byl zakřiknutý kluk, byl jsem šikanovaný, slabý, v kolektivu neoblíbený. Rodiče mě posílali na učiliště, já jsem se ale vzepřel a zvolil si gympl, začal na sobě pracovat po mentální stránce a najednou měl ve škole skvělé výsledky, dostal se na univerzitu. Dneska vím, že nejde jen o fyzický trénink, ale o všechny další aspekty, a že právě celostní přístup je ten nejfunkčnější. Proto nemám směrem k práci s mými svěřenci rád označení “mentální kouč”. Jsem spíše průvodce a parťák na cestě za odkrytím vnitřní síly. Zároveň říkám, že život, který žiju, je škola, kterou učím. A tak, jak přistupuji ke klientům, přistupuji i sám k sobě.
Co tedy konkrétně děláte vy z hlediska celostního přístupu?
Zaměřuji se na kvalitní spánek a sladění cirkadiánního rytmu, pravidelně se otužuji v ledové vodě, v zimě i plavu pod ledem. Dále využívám dechová cvičení a práci s dechem. Samozřejmě pravidelně sportuji a patří k tomu i práce s vnitřním dialogem a takzvané napojení sám na sebe. Vystavuji se slunci a praktikuji terapii červeným světlem, které proniká do buněk, působí protizánětlivě, zvedá energii a připravuje tělo na výkon. Spolu s vývojáři jsme dali dohromady patrně jeden z nejsilnějších panelů na světě Lighthacker, který už teď využívají fotbalisté několika českých klubů, hráči anglického Manchesteru United, ale také podnikatelé nebo domovy důchodců.
Je to tak, že musíte ovládat všechna ta odvětví a být v nich odborníkem?
Rozhodně si nehraju na to, že jsem špička v oblasti výživy nebo fyzioterapie. Troufnu si říct, že v každé z těch oblastí jsem adekvátně vzdělaný a rozumím jí více než většina odborníků. Není ale potřeba, abych byl největším odborníkem na každou z těch oblastí. Své silné stránky vidím spíše v komplexnosti, nadhledu a schopnosti propojení jednotlivých oblastí a také v mnohaleté zkušenosti s prací s řadou zajímavých osobností a vrcholových sportovců. Odborník na výživu vám může sepsat ten nejdokonalejší jídelníček, pokud ale budete špatně spát nebo se budete po psychické stránce cítit špatně, nebudete vědět, proč to chcete a co vám to má přinést, bude se vám i tak hubnout jen velice obtížně.
Je to tedy tak, že dokážete odhalit příčinu problému a vyhledat správné řešení?
Přesně tak. Dá se říct, že díky té komplexnosti dokážu často najít příčinu úplně někde jinde, než ji můj klient dříve hledal se specialistou. Lékaři vidí jen to, co vystudovali a na co se specializují, ta příčina ale může souviset i s emocemi, se vztahy nebo strachem. Když budu bydlet ve Španělsku a budu jedenáct měsíců v roce vystaven slunci, je to rozdíl, oproti roku strávenému třeba v Bělorusku. Takový člověk může častěji trpět úzkostnými stavy, které se projeví i na jeho fyzickém zdraví. To jsem schopný odhalit, nemám ale potom problém přiznat, že nejsem odborníkem na fyzioterapii nebo feng-šuej, a poslat je za specialistou.
Jak probíhá vaše práce s klientem?
Se všemi klienty pracuji dlouhodobě, uzavíráme spolupráci minimálně na rok, optimálně pak i na déle. Vyslechnu si jejich dlouhodobé cíle a pokud spolu najdeme společnou notu, jdeme do toho. Později fungujeme na bázi pravidelných setkání nebo videohovorů průměrně dvakrát do měsíce. S některými klienty trávím i delší čas v jejich prostředí, třeba během turnajů.
S kým vším dnes spolupracujete?
Co se týče sféry byznysu, jsou to většinou podnikatelé nebo top manažeři. Z řad známých sportovců to jsou fotbalisté Ladislav Krejčí mladší ze Sparty, plzeňský Jan Sýkora a Matěj Kovář z Manchesteru United, bojovník OKTAGONU MMA Matěj Kuzník, jezdec rallye Erik Cais nebo pilot Formule 3 Roman Staněk. V minulosti jsem spolupracoval i s hokejovou reprezentací, fotbalistou Zdeňkem Grygerou, hokejistou Petrem Čajánkem či reprezentantkou ve stolním tenisu Hanou Matelovou. Přes dva roky jsem vedl skvělého českého tenistu Tomáše Berdycha.
Jak probíhala spolupráce s Tomášem Berdychem a jaký byl jako svěřenec?
Náročný (smích). S Tomášem jsme byli v kontaktu každý týden. Měsíc jsem s ním strávil na Manhattanu, několik dalších týdnů i v Anglii a díky naší spolupráci jsem poznal i to, jak fungují z hlediska celostního přístupu naprosté tenisové špičky včetně Nadala a Federera. Roger za mnou dokonce na Laver Cupu v Praze sám přišel s tím, že mu o mně Tomáš vyprávěl, tak jsme se seznámili. Jak píše ve své knize André Aggasi, tenista je na celém světě úplně sám, i toho soupeře má, třeba narozdíl od boxu, až na druhé straně kurtu. Proto je u tenistů tak důležitý vnitřní dialog. Když pak člověk sedí v šatně, sleduje tenisový zápas na obrazovce, a za 20 vteřin pak toho samého hráče vidí přijít do šatny a vidí ty surové emoce, je to zajímavé. Spolupráce s vrcholovými sportovci a právě tenisové prostředí konkrétně mě naučilo, že ti nejlepší z nejlepších jsou zároveň po lidské stránce ti nejobyčejnější. Znají svou roli, vědí kým jsou a kým se chtějí stát. Ti průměrní možná někdy rychle vystřelí nahoru, ale nová role je semele, a tak se na vrcholu neudrží. Takový sportovec začne přes noc vydělávat hromadu peněz, ve své hlavě si myslí, že je Bůh, linka pokroku se sklopí a brzy začne spíše klesat.
Jaký důraz kladete u sportovců vedle samotného výkonu také na celkový pocit štěstí?
Obrovský! Když sportovec ztratí sám sebe, přestane růst. A právě tam pozorujeme, že to hlavní téma by neměl být výkon, ale štěstí. Šťastný člověk ví, kam směřuje, věří si, a pak se mu i daří. Naomi Osakaová, Michael Phelps, Lindsey Vonnová, všichni dosahovali skvělých úspěchů ale zároveň trpěli depresemi. Proto se u svých klientů snažím dojít především ke stavu štěstí. Vrcholový sport je plný tlaku a když jste jednou jednička, jste pod obrovským tlakem. Jen ty sám ale rozhoduješ, zda si ten tlak do své hlavy pustíš. Podobně vnímám i téma chyb nebo selhání. Pokud na ně sportovec nahlíží jakou součást cesty, je to v pořádku, pokud jako konec té cesty, je to problém.
Jak začít s celostním přístupem?
Prvním krokem je přiznat si, že nejsem spokojený. Umět se zastavit, zklidnit mysl, podívat se na to, jaký žiju život, s jakými emocemi vstávám, to vyžaduje odvahu. Teprve pak můžeme začít hledat novou cestu. Takže první cesta je přes vlastní mysl a sebepoznání, pak se na to nabalují ostatní oblasti, jako tělo, výživa, spánek, dech, zdravá suplementace, a tak dál.
