Paní Mizerová, jste první finanční ředitelkou ve společnostech Glami a Biano. Co pro vás toto prvenství osobně znamená? Je to pro vás o to větší zodpovědnost?
Zodpovědnost to určitě je vzhledem k tomu, že firmy dospěly do maturitnější fáze, kdy si zaslouží, aby měl někdo pod kontrolou finanční procesy. Výhodou toho, že mám na starosti obě firmy, jsou dobré synergie. Když něco funguje u jedné firmy, tak to rovnou mohu přenést do druhé. U obou firem je velkou výhodou, že se s nimi dokážu identifikovat. Není to pro mě neuchopitelný výrobní podnik. Prostě móda, nábytek, s tím každý umíme pracovat a umíme si za těmi čísly představit něco reálnějšího. Když lidé nakupují, tak víte, co je potom ten finální výstup. Mají hezké oblečení, bydlení, jsou spokojeni. Z tohoto pohledu je to zajímavé a rozmanité.
Bylo těžké si jako žena na vysoké manažerské pozici vybudovat respekt?
Za celou svoji kariéru to těžké nebylo, když opominu začátky, kdy si klienti mysleli, že jsem asistentka, a chtěli po mně, abych jim uvařila kávu. (smích) Obor, který jsem ve společnosti KPMG dělala, byl špička, takže se vlastně nikdo ke mně neodvážil chovat tak, že by mnou pohrdal. Vždy to bylo dané tak, že když se šlo ke klientovi, byla tam daná záruka toho, že nějaké znalosti a skills máme. Navíc jsem tam nebyla jako jediná žena, takže jsem měla opravdu štěstí na firmy, v nichž jsem nezažila nějaký disrespekt. Spíš jsem často narážela na to, že si lidé mysleli, že jsem mladší nebo že by mě na tu pozici netipli, ale to se většinou časem vyjasnilo. (smích)
Vnímáte to jako výhodu, že klamete tělem?
To určitě ne. Byla by to asi výhoda v nějakém vyjednávání, že vás někdo podcení a pak můžete překvapit. Ale v mé pozici jsem se nad tím nikdy nezamyslela. Dokonce si myslím, že jsem tu možná nejstarší. (smích) Je tu opravdu spoustu mladých a talentovaných lidí. Na to, kolik jim je let, dokáže ta firma neuvěřitelně běžet.
Také jsem si všimla, že zde pracuje mladý kolektiv lidí. Je to cílený záměr?
Myslím si, že to záměr nebo nějaké věkové omezení rozhodně není. Jde to v ruku v ruce s charakterem toho byznysu. E-commerce je technologicky náročné podnikání, takže to více pochytí mladší generace. I co se týká fungování toho týmu, tak všichni jsou hodně namotivováni, energičtí. Je to fajn. A to, že jsem se na tu pozici dostala já a jsem nejstarší, je proto, že finance jsou vysoce specializovaná oblast. Také jsem musela nabrat nějaké zkušenosti, abych se cítila být dostatečně zdatná na tuto pozici.
Jakou roli pro vás hraje slovo sebedůvěra?
Můžeme se bavit o dvou rovinách. Je nějaká profesní sebedůvěra, kterou získáváte až od nějakého věku, přibližně od dvacátého roku. Samozřejmě začátky v nějaké firmě jsou těžké, ale když máte kolem sebe lidi, kteří vám pomáhají, a není na vás vyvíjen obrovský tlak a strach z neúspěchu, tak je to hrozně důležité pro osobnost toho člověka. Když vás někdo opravdu sráží, tak musíte být silná osobnost, abyste řekl: „Na to já tady kašlu, jdu pryč.“ Ale když vidíte, že vám pomáhají a máte čas se vše naučit, tak se ta sebedůvěra buduje snadněji. Je to všechno o tom, s jakými lidmi pracujete, plus o tom, jaká jste povaha. No a druhá rovina je ta sebedůvěra osobní, která se buduje odmalička. Na tu má vliv rodina, školka, škola. Člověk asi může být úplně jiný v osobním nebo pracovním životě.
Jaká povaha jste vy?
Jsou lidé, kteří mají dané od přírody, že jsou hodně sebevědomí v čemkoliv, co dělají. Já jsem tohle neměla. Když jsem nastupovala do KMPG, měla jsem pocit, že se do takové silné korporace vůbec nehodím. Vždycky jsem si myslela, že budu v nějaké menší rodinné firmě. Měla jsem trošku problém s tím, že jsem introvert, takže někdy můžu působit uzavřeněji. Pokud však máte kolem sebe lidi, na které se můžete spolehnout a kteří rozumí tomu oboru, můžou vám pomoci, což je strašně důležité. Rozumím financím, ale povahu toho byznysu jsem se musela naučit časem od lidí kolem mě.
Snažíte se předávat své zkušenosti tak, abyste sama v někom vybudovala sebedůvěru?
Rozhodně. Je strašně důležité předávat jak ty znalosti, tak i soft skills. Potom jde o to, jaký tým chcete mít. Když tam chcete mít extrémní tlak na úspěch, tak ty lidi můžete zlomit, protože to neunesou. Nechci říct, že tam není tlak, vždycky je tam nějaký tlak. Každý má nějaký vlastní hnací motor, každý chce, aby se té firmě dařilo, takže určitě je strašně důležité věřit lidem a udělat jim ty podmínky tak, abyste ten jejich potenciál co nejvíce vytěžili. Samozřejmě v týmu jsou různé typy lidí – jsou extrovertní, sebevědomí lidé, kteří milují prezentace, pak jsou naopak lidé, kteří jsou extrémní detailisti, přemýšliví, ale mohou působit uzavřeněji, protože to nejsou ti „jupíci“. Nejde říct, která povaha je lepší. Musí to být zastoupené nějak rovnocenně, aby ten tým mohl fungovat co nejlépe.
Doma máte čtyřletého syna. Dokážete ve vaší pozici skloubit kariéru s osobním životem?
Dokud fungují školky a dítě je zdravé, tak je to úplně bez problémů. I když nerada používám tohle slovo, tak je to o nějaké toleranci ze strany toho zaměstnavatele. Ale tím se dostáváme k té otázce, že když má žena dítě, měla by mít tu toleranci? Ideálně by se to mělo brát automaticky, jako přirozená součást, ale co si budeme povídat, je to nějaký závazek, jenž hodně často přijde na přetřes, protože s těmi dětmi je to těžké. Nikdy nevíte, kdy se vaše dítě probudí s rýmou, obzvlášť v této době. Pak nesmí do školky, takže se tomu musí přizpůsobit veškeré pracovní povinnosti a plány. Bez podpory rodiny, že hlídá babička, je to pak náročné. Ten zaměstnavatel musí vědět, že veškeré závazky splníte. Holt se to udělá odpoledne nebo večer a co půjde, se posune. Když tam ta vůle je, tak se to dá vyřešit. A samozřejmě jsou typy byznysu, kde to jde, například u mě lze všechno řešit online. Jsou u nás v týmu lidé, kteří jsou v cizině, a ta komunikace funguje normálně, ale je to o tom nastavit si pravidla v té firmě, ať každý ví, že se toho nezneužívá.
Jste tedy toho názoru, že mateřství není žádný handicap?
V ideálním světě mateřství handicap není, ale vše je o lidech, na které narazíte. A co si budeme povídat, je to obrovská pracovní síla. Kdybychom ji opominuli, tak je to pro ekonomiku velikánská škoda, protože ty ženy umí být extrémně schopné, co se týká organizace času a nějaké motivace. Byla bych velmi nerada, kdyby se to bralo jako handicap. Bohužel musí se počítat s tím, že ta žena čas od času musí řešit věci kolem dětí, které mohou mít dopad i na pracovní úkoly. Jak už jsem říkala, je to o vzájemné důvěře mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.
Jaký názor máte na to, když žena chodí do práce a na mateřské dovolené je muž?
Proti tomu nemám vůbec nic a nepřijde mi to jako něco méněcenného, když je na rodičovské dovolené muž. V prvních měsících má blízký vztah k tomu dítěti matka, a přijde mi škoda, že ten muž to nezažívá tak silně. Naopak je pro vztah s dítětem k nezaplacení, když se ty role obrátí a může si to zažít i ten muž. A všem mužům bych to přála.
Pandemická internetová nákupní horečka nakopla většinu e-shopů. Jak se dařilo společnosti Glami a Biano během koronaviru?
Každý z povahy toho byznysu cítí, že když lidé byli zavřeni doma, tak se vybízelo, že si sedli k počítači a nakupovali. Vím to z vlastní zkušenosti, chodilo nám domů hodně balíčků (smích), takže to pro nás z tohoto pohledu bylo velmi výhodné. Bylo zajímavé sledovat nákupní chování lidí, co se týká oblíbenosti produktů a změny z byznysových formálních věcí na domácí pohodlné oblečení. Bylo také extrémně příznivé, jak lidé začali vybavovat svoji domácnost hezkým nábytkem, začali kolem sebe koukat a chtít to tam mít hezčí.
Projevuje se koronavirové online nakupování i na současné době, kdy jsou obchody otevřené?
Určitě. Když byly obchody uzavřené, začali nakupovat lidé, kteří to do té doby vůbec nepotřebovali, nebo nevěřili tomu procesu toho online nakupování. Přineslo to další skupinu online nakupujících zákazníků, kteří zjistili, že to je výhodný a bezpečný způsob nakupování. Rozhodně to přineslo nový segment uživatelů. Myslím si, že takových 30 % z těchto nových uživatelů u toho už zůstalo.
Glami se zaměřuje na módu, Biano zase na nábytek a dekorace. Co vás baví víc z pohledu zákazníka?
To je Sophiina volba. (smích) Tím, že módu nakupuji častěji a nábytek nakupuji ve větších objemech, ale ne zas tak často, tak bych neřekla, že jedno mám raději než druhé. Móda je mi asi bližší v tom, že ji opravdu využívám denně. V nedávné době jsem ale rekonstruovala chalupu a zařizovala i dětský pokojíček, takže jsem využila vyhledávání nábytku a dekorací. Každý typ nakupuji jiným způsobem.
Jaké jsou vaše zájmy mimo práci?
Hodně se věnuji synovi, rekreačně sportuji a také mám velmi ráda zvířata, což vyplývá z mého rodinného zaměření, jelikož rodiče pracovali v zoologické zahradě, takže jsem vlastně celý život vyrůstala mezi zvířaty. Vždycky jsem si myslela, že to bude cesta, kterou se vydám, ale osud tomu chtěl jinak a skončila jsem u čísel. (smích) Ale pořád je to můj koníček. Ještě nedávno jsem měla tři psi, teď už zůstal jen jeden.
V práci máte dog friendly prostředí. Berete sem svého psa?
Před pár lety by to pro mě byl dream, ale psi už byli hodně staří a ve třinácti čtrnácti letech už jsem je nechtěla vystavovat tomuto stresu ze změny. Už měli takový důchodcovský režim a byli rádi, že jsou doma. Takže začnu tuto možnost využívat až s další psí generací. Je to zpestření pracovního prostředí.
