Connect with us

Zadejte svůj dotaz

.

Celebrity

Bývalý manažer Ivety Bartošové promluvil: Co ji podle něj dohnalo k sebevraždě a jaký její největší průšvih musel žehlit?

Miloš Schmiedberger byl osobním fotografem a manažerem zpěvačky Ivety Bartošové, která 29. dubna 2014 dobrovolně opustila tento svět. Známý fotograf celebrit zažil časy její největší slávy i chvíle naprostého zmaru. Vše vygradovalo natolik, že se s ní musel pracovně rozejít. Co byla hlavní příčina ukončení jejich spolupráce? V čem byla Iveta podle Schmiedbergera fantastická, a co jí naopak podráželo nohy?

Foto: Miloš Schmiedberger
Foto: Miloš Schmiedberger

Miloši, jak vznikla vaše spolupráce s Ivetou Bartošovou?

S Ivetou jsem se potkal kdysi v Bohnicích v divadle, kde měla představení. Šli jsme se tam podívat s Láďou Štaidlem. O pauze jsem se s ní šel projít ven a tam jsme spolu mluvili o tom, že by měla mít nějaký větší samostatný pořad, který by byl adekvátní jejímu hlasu a naturelu. Z této debaty vznikl projekt Iveta poslouchá Luxembourg.

Co v rámci vaší spolupráce považujete za největší úspěch?

Myslím si, že to bylo právě Rádio Luxembourg. Jezdili jsme i čtyři představení v týdnu po celé republice. Režisérem a autorem scénáře byl Jaroslav Soukup, který natočil spoustu celovečerních filmů, takže se tomu opravdu věnovala obrovská péče. Já jsem na tom dělal produkci. Za úspěch považuji i sérii všech možných vystoupení a koncertů, které jsme absolvovali po celé republice, protože jsem v té době vedl agenturu Ládi Štaidla s názvem PragoTex. Úspěšné bylo i focení s Ivetou. V Apolinářské ulici jsem v té době měl ateliér a Iveta  bydlela ve druhém patře, takže jsme fotili velmi intenzivně. Dovolím si tvrdit, že ona byla úžasně disciplinovaný model. Mám s ní stovky neuvěřitelných fotografií, ze kterých by se dala udělat excelentní výstava.

Plánujete výstavu s fotografiemi Ivety Bartošové?

Nevím, jestli je to v momentální době vhodné. Vyjadřuje se k ní kdekdo a nechci se přidávat k současné vlně toužících jedinců, kteří s ní podle jejich slov dělali všechno možné. Myslím, že je to vyčerpané. Já se historicky ohlížím za jejím životem. Jedna z fotografií je, myslím, z roku 2013, kdy jsem byl po dlouhé době na její požádání u ní doma v Říčanech. Jedná se o fotografii, na které stojí u okna a drží v rukách svoji černobílou fotografii. Tenkrát jsme se domluvili, že bychom spolu mohli něco zase vymyslet a ona mi řekla: „Víš co, tak já se ti ozvu a uvidíme, co se s tím dá dělat.“ Ovšem ona v té době měla už pověst naprosto nespolehlivého člověka, protože nikdo nevěděl, jestli to, na čem se s ní domluvíte, skutečně dodrží. Já jsem to vlastně ani nebral vážně.

Foto: Miloš Schmiedberger
Iveta Bartošová na zmiňované fotografii doma v Říčanech
Foto: Miloš Schmiedberger

Jak to nakonec dopadlo?

Jednoho dne mi zazvonil telefon, byla to Iveta a zeptala se mě, jestli jsem v ateliéru. Už jsem měl zpět ateliér v Revoluční, kde jsem původně byl a kde jsem dodnes. Ona skutečně přijela svým vlastním autem, byla úžasně upravená a v dobré náladě. Přivezla bonbóny, cigarety, limonády, tak jsme si udělali odpolední mejdan, během něhož jsme se domluvili, že uděláme novou podobu projektu Iveta poslouchá Luxembourg a že oživíme to, co jsme spolu před mnoha lety dělali. Tenkrát spokojeně odešla, ale tím to začalo a taky skončilo. Udělali jsme nové focení které líčil Ivo Špés, který s ní hodně spolupracoval ale později také spáchal sebevraždu. Spojitost čistě náhodná. To bylo naposledy, co jsme spolu měli nějaký bližší kontakt, pak už to s ní šlo radikálně z kopce.

Prozradíte nám nějakou perličku, na kterou si rád vzpomenete?

Procestoval jsem s ní celé Československo a byli jsme spolu třeba 14 dní od rána do večera zavření v jednom autě. Jezdila s námi její garderobiérka a maskérka Lída Štinglová. Bylo to nejúžasnější období, které jsem s ní zažil. Na cestách se odehrávala spousta zajímavých legrací, ale nedokážu říct, co bylo nejlepší, protože každý den se vyskytla událost, při níž byla sranda. Kdybych to otočil z druhé strany, tak nejhorší bylo to, když během turné náhle přišla o hlasivky, to byl masakr. Museli jsme rychle do nemocnice, kde musela na obstřiky. Měli jsme co dělat, aby do těch sedmi hodin přišla na koncert. Ale i to se zvládlo.

Foto: Miloš Schmiedberger
Miloš Schmiedberger a Iveta Bartošová při autogramiádě během turné Iveta poslouchá Luxembourg
Foto: Miloš Schmiedberger

Jakým způsobem se měnilo její chování se vzrůstající popularitou?

Bohužel to mělo vzestupnou tendenci. V agentuře PragoTex jsme pro ni s Láďou Štaidlem udělali maximum toho, co se udělat dalo. Vymyslela si LP, tak měla desku, dokonce několik za sebou. Prakticky se pro ni dělalo první poslední, ale tím stoupalo její sebevědomí, kterého měla víc než dost. Pak už chtěla hodně rozhodovat o svých věcech sama, ovšem Láďa byl tvrdý manažer a věděl naprosto přesně, co si můžeme dovolit, abychom její kariéru nepoškodili. Ona na to s postupem času nechtěla přistoupit, až došlo k narušení vztahů, že jsme spolu nemohli spolupracovat. Já jsem s ní už nechtěl dělat, protože to s ní už dál nešlo.

V říjnu 1991 jste ze dne na den oznámil, že s Ivetou končíte spolupráci. Z jakého důvodu?

To byl bohužel smutný příběh. Měli jsme dva domluvené koncerty na okraji Prahy, měli jsme přesný harmonogram, ve 3 hodiny měla být zvuková zkouška, na kterou se Iveta nedostavila. Přijela těsně před začátkem koncertu, vlítla na pódium a chtěla začít zkoušet. Řekl jsem jí, že to nejde, protože pořadatelé otevřeli sál a už tam začali chodit lidi. Ona tam ztropila neuvěřitelnou scénu, vlítla do šatny a zabouchla se tam. Já jsem ji pořád žádal, ať už vyleze, že musíme začít. Pak jsem se pro ni vrátil a ona tam už nebyla, zkrátka odešla pryč bez udání důvodu. Hledali jsme ji tři čtyři dny a já jsem z toho měl pěkný malér.

Foto: Miloš Schmiedberger
Foto: Miloš Schmiedberger

Jak jste tento průšvih vyřešil?

Řekl jsem lidem, že Bartošová ztratila hlas, že jim bude vrácené vstupné a že koncert se bude opakovat v náhradním termínu, který se dozví z tisku. Ale už to bylo vyhrocené nějakou dobu, protože měla už dřív podobné excesy, takže jsem volal Štaidlovi, řekl jsem mu, co se stalo a on mi řekl, ať to zruším a v agentuře se domluvíme na dalším postupu. Přijel jsem za ním do Apolinářské a po naší dlouhé debatě jsem mu řekl, že už s ní dělat nebudu. Nemůžu ani agenturu, ani sebe vystavovat tomu, že ona buď nepřijde, anebo přijde a pak se sebere a někam se vytratí z neznámých důvodů. Zůstali jsme kamarádi, pak se to vyhrotilo ve vztazích mezi ní a Láďou, ale to už nechci komentovat.

Co byla její největší přednost, a naopak největší slabina?

Myslím si, že její hlavní přednost byla ta, že to byla výborná zpěvačka. Zpívala opravdu nádherně, a protože jsem s ní všechny koncerty prožíval a poslouchal je v zákulisí, myslím si, že jsem ji měl přečtenou maximálně. Vypadala výborně a byla neskutečně fotogenická. Kdyby byla někde v Americe nebo v Londýně, měla by dvojí úspěch – ve zpěvu a zároveň ve fotomodelingu. Druhá stránka jejího příběhu byla ta, že chvílemi byla velmi nezkrotitelná. Začala prosazovat, obzvlášť v poslední době, svoje nápady a nepřipustila žádný protinávrh na to, jak se ty věci mají řešit, takže ty diskuze byly úplně o ničem.

Foto: Miloš Schmiedberger
Iveta Bartošová by se mohla živit i jako fotomodelka.
Foto: Miloš Schmiedberger

Jaké byly poslední měsíce před její sebevraždou?

V přímém kontaktu jsem s ní již nebyl ale pro mě to bylo hrozné utrpení, protože jsem se jí intenzivně věnoval pomalu 7 let. Opravdu jsme se Štaidlem udělali maximum pro to, aby se dostala tam, kde byla. A ten její zubožený stav, ve kterém byla před spácháním sebevraždy, byl opravdu katastrofálnía. Bulvár to nenechal bez povšimnutí.

Co ji podle vás dohnalo k sebevraždě?

Myslím si, že velkou roli v tom sehrála její psychika a že neměla uskutečněné nějaké své osobní sny, které se pak promítly do toho, že její soukromý život byl víceméně nešťastný. Já se nechci vůbec vracet k jejím partnerům, byla to všechno její volba – hlavně ta velkolepá svatba s Jirkou Pomejem a jak to všechno dopadlo totálním fiaskem. Myslím si, že v soukromém životě nebylo lehké s ní vyjít, navíc ona ty vztahy nesla velmi těžce a vygradovalo to tak, že to pro ni nebylo únosné. Myslím si, že snila o velké romantické lásce, která se pravděpodobně nějak nedostavovala. Chtěla být neustále zamilovaná a neustále milována.

Myslíte si, že k jejímu rozhodnutí přispěl i alkohol?

Nemůžu posoudit, jestli k tomu přispěl alkohol nebo nějaké prášky, protože jsem ji nikdy nezažil tak, že by do sebe lila o sto šest nějaké kořalky, což se v posledních měsících před její sebevraždou hodně prezentovalo v bulváru. Já jsem s ní nikdy takovou zkušenost neměl.

Kdysi jste v jednom rozhovoru uvedl, že její manžel, pan Josef Rychtář, prahnul po její slávě. Proč jste zastával tento názor?

Když jsem s ní pracoval, nebo když jsem dělal s jinými osobnostmi, byl jsem v pozadí. Myslím si, že každý manažer by měl být v pozadí a neměl by vystrkovat svůj obličej před toho, koho zastupuje a komu otvírá cestu ke slávě. Je to kontraproduktivní, protože si nemůžete hrát na to, co nejste na základě toho, že někomu někam pomáháte. To je jediné, co mi na panu Rychtářovi vadilo. Ještě v tom figuroval jeden pán, se kterým soupeřil o to, koho má Iveta víc ráda a kdo by měl pro ni dělat víc věcí. Bylo to směšné, protože každý poskytoval rozhovory a dával tiskové zprávy na všechny strany včetně pro bulvár, a proto si myslím, že tohle nebylo zrovna šťastné řešení. Zviditelňoval se víc, než bylo potřeba, ale jinak proti němu nic nemám. Myslím si, že on si s Ivetou užil svoje a že ji určitě miloval.

Dalo se podle vás sebevraždě nějak zabránit, kdyby ji někdo pomohl?

Myslím si, že možná ano. Ale nebyl jsem s ní poslední tři kritické dny před její smrtí, abych to mohl nějakým způsobem analyzovat. Ale pravděpodobně to neodhadl ani pan Rychtář, který s ní byl od rána do večera, protože kdyby tu situaci vyhodnotil tak, že to je katastrofa, která by mohla skončit její smrtí, udělal by všechno proto, aby tomu zabránil. Ale myslím si, že ona to měla v sobě a nastal nějaký momentální zkrat, který skončil tím, že stoupla na ty koleje.

Zdroj: ČTK
Josef Rychtář a Iveta Bartošová
Zdroj: ČTK

Jak na Ivetu Bartošovou vzpomínáte?

Vzpomínám na ni s velkou nostalgií. Všechno špatné bylo vymazáno. Můžu vám říct, že je to velmi složité se vyrovnat se smrtí člověka, který se vám neustále vrací v nějakých písničkách nebo v televizních pořadech. Hodně mě to poznamenalo, ale je nutné se s tím smířit, protože na světě jsme jenom na návštěvě. Narodíme se, přijdeme do něj a pak ho zase opustíme. Ona se rozhodla ho opustit předčasně, s tím se nedá nic dělat.

Může se Vám líbít

Celebrity

Syn Kateřiny Kornové Filip slavil 30. narozeniny. Narodil se den před narozeninami svého otce zpěváka a herce Jiřího Korna, takže pánové slavili v tandemu....

Celebrity

Kdo ještě neslyšel o vztahu modelky Agáty Hanychové a mediálního magnáta Jaromíra Soukupa, jako by snad ani nebyl. Zprávy o tomto nově vzniklém páru...

Celebrity

Sto lidí, sto chutí, říká jedno známé české pořekadlo. O tom, že se člověk nikdy nezalíbí všem, se na vlastní kůži přesvědčila také herečka...

Reality shows

Napínavý souboj o kmenovou a individuální imunitu, konec klíčového hráče i neprofesionální chování moderátora Ondřeje Novotného, které tvůrci reality show raději vystřihli, ale trochu...