Jak se vám daří, Kláro?
Daří se mi teď, myslím, docela dobře. Začalo být víc práce, za což jsem vděčná, a hlavně si užívám předpubertu s jedenáctiletou dcerou. Ne, teď vážně, ano, myslím pozitivně a je mi fajn.
Co plánujte po pracovní stránce?
Klepu, že se práce rozjela. Kromě zpívání jsem začala i moderovat akce, takže většinou mají pořadatelé tzv. 2v1, jak tomu říkám. Odmoderuji akci a ještě v rámci programu zazpívám. Od loňského léta jsem součástí projektu Forma do filmu. S touto partou, kde je i můj kolega, herec Petr Batěk, děláme například akce tzv. na klíč pro různé firmy, města atd. Také točíme reportáže pro různé firmy nebo z našich akcích. Jsme veselá parta a letos připravujeme natočení filmu, ve kterém budu též hrát. Můžu zatím jen prozradit, že půjde o film podle skutečné události.
Teď v současné době připravuji se svými jinými kamarády, René Kekelym a Štěpánem Doušou ještě další nový projekt TRAPNÁ show. Bude to taková talk show. Povídání, muzika, občas budeme zvát i hosty. Teď probíhají finální přípravy. Těšíme se na to. A teď nově jsem ještě posílila tým magazínu Flotila, se kterými točíme videa testovacích jízd různých typů nových aut. To mě taky moc baví. Kamera a mluvení je moje parketa a zase se naučím něco nového, tentokrát z automobilového světa. Takže myslím, že to mám teď pestré. Jsem ráda akční.
Nedávno jste řešila vážnější zdravotní potíže? Co se přihodilo a jak jste na tom dnes?
Ano, již několik trpím Crohnovou chorobou a po velikých problémech jsem musela vloni podstoupit operaci střev. Měla jsem obrovské bolesti. Po operaci mi pokračuje biologická léčba. Myslím pozitivně, změnila jsem hodně věcí ve svém životě. Ovšem je to nevyléčitelná nemoc, může se kdykoliv vrátit. Zatím užívám každého „zdravého dne“.
Jste maminka samoživitelka. Jak to zvládáte?
Člověk si za ty roky už zvyknul. Jsem taková samostatná jednotka, která řeší a zvládá téměř vše sama. Ale samozřejmě jsou někdy dny, kdy si říkám, že by bylo fajn mít vedle sebe podporu, i tu finanční. Ale nestěžuji si! Potřeby dítěte jsou pro mě na prvním místě a když je potřeba se trochu uskromnit, beru to u sebe. Ale samoživitelek je bohužel moc. Klobouk dolů před každou, která to sama zvládá.
Není na obzoru nějaký nový pan osudový?
Určitě jednou přijde osudový muž, spřízněná duše, věřím tomu!
Jak by měl podle vás vypadat ideální muž?
Už mám dávno jiné představy než ve dvaceti. Jelikož mám dceru, musí si s ní rozumět, mít rád děti. To je pro mě jako pro mámu moc důležité. Přes to prostě nejede vlak! A musí být tolerantní k mé práci. Podpora partnera je na místě. Samozřejmě je důležité, abych se s ním mohla smát, takový usměvavý pohodář, trochu prdlý jako já. Musí mít rád také přírodu a zvířata. Určitě jsem náročnější než dřív, ale já dokážu myslím být dobrá partnerka. Umím se tzv. rozdat.
Jak vzpomínáte na éru Holek?
Samozřejmě s láskou. Jedno z nejkrásnějších období v mém životě. Po skončení skupiny jsem napsala vzpomínkovou knížku „Život se skupinou Holki“. Občas si pustím nějakou písničku – zpívám i na akcích nebo si projdu pár fotek. Ráda vzpomínám. Ale život jde dál.
Co stálo za vaším odchodem?
V roce 2003 jsme skončily všechny. Pak se všechny vydaly na sólovou dráhu a já už u ní zůstala. Vydala jsem 4 sólově desky, působila 7 let v divadle Semafor. Takže žádný můj odchod se nekonal. To tak vyplynulo časem. Nikdy v životě už ta sláva nebyla jako kdysi.
Jste s holkami v kontaktu?
Občas si napíšeme třeba k narozeninám nebo k Vánocům.
Zdroj: Autorský text
