Honzo, změnil jste výrazně image. Co vás k tomu přimělo?
Bylo to naprosto spontánní rozhodnutí. Prostě ráno jsem se probudil a řekl jsem si, že se jdu ostříhat. Nic jiného v tom nebylo. Převaloval jsem se zleva doprava, ležel jsem si na vlasech a tahalo mě to, tak jsem si řekl: Sakra mě už to štve. Takže jsem šel a ostříhal jsem se.
Takže žádná sázka nebo nová ženská, nebo jak se to říká?
Ne ne, opravdu v tom nic nebylo. Je tedy pravda, že jsem předtím dostal nabídku na reklamu, kde po mně chtěli, abych se ostříhal a já na to: To v žádným případě! Takže jsem to odmítl. A já se čtrnáct dní na to úplně sám rozhodnu, že se ostříhám. Tak aspoň jsem nebyl úplatný.
Přišel jste kvůli té reklamě o hodně peněz?
To je jedno, o ty peníze ani nešlo. Já jsem si chtěl stát za svým charakterem, že nebudu úplatný a za každou cenu se sebou nebudu dělat úpravy, když sám nechci.
Potkali jsme se na vystoupení v Domově pro seniory v Rožmitále pod Třemšínem. Jaký je váš vztah k lidem této věkové kategorie?
Já jsem od malička jezdil s dědou, který je muzikant a hrál na harmoniky a heligonky. Proto jsou mi blízké lidové písničky a tím i senioři, kteří na taková setkání chodili. Je to potřeba. Dělat akce jak pro děti, tak i pro seniory. Každý potřebuje rozptýlení a nějak se pobavit.
Co děláte vy, když se potřebujete rozptýlit?
(smích) Já těch věcí mám hodně, ale nic se nepojí s muzikou. Je to pro mě útěk od reality, takže si jdu třeba zacvičit, jdu do lesa zahrát si air-soft nebo jdu třeba něco uvařit. To je pro mě taky relax. Zkrátka útěk z uměleckého života.
Jaké máte plány s kapelou Botox na léto?
S Botoxem jsme vydali novou desku, kterou nám v Lucerně pokřtila Jiřina Bohdalová a na to se navázalo i to, že vyhráváme hitparády. Za což jsme moc rádi. V létě pojedeme velké festivaly a bude to nabitý. Odstartujeme tzv. „NA VODĚ TOUR“ a to je taky útěk od reality. Ten festival jsme si vymysleli sami a je založený na návratu kultury do kempů. Bude to venku a lidé si mohou přijít zadarmo poslechnout muziku. Už jsme to zkoušeli minulý rok a je o to zájem. Lidi jsou rádi, že je tam živá muzika.
Zpíváte v nejednom muzikálu. Co vás čeká i nemine po této dráze?
Zrovna mě čeká premiéra muzikálu Slunce, seno, jahody v Karlínském divadle. To je trochu kontroverzní muzikál a opravdu komický kousek. Já jsem do toho šel právě proto, že jsem tam cítil kontroverzi. Spoustu lidí říkalo, že to nemůže být úspěšný a fungovat, ale já jsem byl přesvědčený, že ano. A máme vyprodáno, což svědčí o tom, že to ty lidi opravdu zajímá.
Jak se spolupracovalo s autorem muzikálu Slunce, seno, jahody Ondřejem Brzobohatým?
Ondra je velice svědomitý a zapálený do svého projektu. Chodí i na zkoušky a připomínkuje. Má jasnou představu o tom, jak to má vypadat. Je to profík ve svém oboru. Naprosto zvládá skladbu i hru na hudební nástroj, a to je výborné když chce třeba někomu ukázat, jak to má vypadat.
Diváci vás mohou vidět v primáckém seriálu ZOO. Jaká byla vaše první reakce, když přišla nabídka?
Neváhal jsem, já jsem do toho chtěl určitě jít, protože to pro mě bylo něco nového. Už jsem sice občas v seriálu hrál, ale nikdy v takhle velký roli.
Hrajete velkého záporáka Kamila Ovčíka. Jak si se s tím popasoval?
Je to zvláštní, protože jsem nikdy vyloženě záporáky nehrál. Většinou tam byl nějaký oblouk, kdy člověk si mohl obhájit svou postavu a ukázat i tu kladnou stránku. Ale tady žádný kladný stránky nejsou. To je fakt záporák se vším všudy.
Jaké reakce sklízíte ve vašem okolí?
To byly moje prvotní obavy, kdy jsem si říkal, že někam půjdu a někdo mi rovnou poškrábe auto. Potkávám se třeba v krámě s tím, že mě lidi přemlouvají, ať jsem na tu Viki hodnej. Vlastně mě potěšilo to, že jsem se toho zhostil tak, že to ty lidi berou. Ale třeba mi jednou v divadle vynadala kostymérka, že hraju hrozného hajzla, ale já jí říkal, že za to nemůžu. (smích)
Kde se vidíte za deset let? Budete už třeba táta?
Ten čas musí přijít. Myslím si, že je to věc, která by se neměla úplně plánovat. Člověk má nějaké sny a já si zatím plním ty profesní. Rodina přijde podle mě záhy.