Zrovna jste se vrátila z dovolené z Kapverdských ostrovů. Jak jste si ji užila a na jaký zážitek odtamtud nejraději vzpomínáte?
Užila jsem si to snad, jak nejlépe šlo. Hodně jsem teda spala a odpočívala, dva dny se nám počasí opravdu nevydařilo, takže to celé bylo spíš relaxační než plné aktivit. Ráda vzpomínám na procházky po městě Santa Maria nebo celodenní výlet po ostrově, kdy jsme mohli vidět více zajímavostí najednou, a poznat tak celý ostrov.
Splnila dovolená vaše očekávání?
Upřímně jsem doufala v lepší počasí, ale to se dalo předpokládat, že mimo sezónu tam nebude úplně přívětivě. Jinak jsem si to ale užila.
Plánujte se tam ještě vrátit?
Ráda navštívím spíš zase něco nového. Nerada se vracím na jedno místo, pokud mě to vyloženě nechytne za srdce. Baví mě objevovat nové kultury i místa.
Máte nějaký cestovatelský sen?
Těch mám spousty. Moc ráda bych projela celé Španělsko, Itálii. Podívala se zpátky do New Yorku. Procestovala větší území Turecka. Ale láká mě i totální exotika, na kterou se člověk jen tak nedostane, ale třeba tam někdy zájezdy zlevní tak, že to bude normálně přístupné – třeba Bora Bora. To musí být vážně Ráj. Taky bych si někdy chtěla střihnout cestu sama se sebou, hezky pěšky, low cost. Takovou pouť za hlubším sebepoznáním.
Zdroj: Nextfoto
S kým nejraději cestujete?
S přáteli, s jednou mojí kamarádkou Aničkou tvoříme už moc hezký cestovatelský tým. Jinak nejradši jezdím asi s tátou. Oba máme rádi stejné aktivity, máme podobný biorytmus, takže vstáváme stejně a nemusíme na sebe čekat. Často si navíc bereme s sebou na dovolenou tenisové rakety a když je to možné, hrajeme spolu tenis.
Netajíte se fotkami, kde je sem tam vidět i nějaká ta drobná nedokonalost na vaší postavě. Jaké sklízíte reakce? A proč si myslíte, že se na sociálních sítích lidé ukazují jen v tom nejlepším světle?
Reakce jsou smíšené. Někteří chválí, někteří odsuzují, někteří fandí a jiní ubližují. Nesdílím takové fotky za honbou po „lajcích“ a sklízení hezkých komentářů. Jde mi spíš o to ukázat lidem realitu, která často na sociálních sítích chybí. To že někdo napíše „spíš bys měla navštívit dietologa“, nebo naopak „nemáš se za co stydět“, tak častokrát asi nepochopili, proč ty fotky sdílím. Máme díky nastaveným trendům a sociálním sítím totálně pohnuté myšlení o tom, jak mají naše těla vypadat. Já jsem zdravý člověk, mé tělo je v pořádku, a i když se hýbu, jím zdravě, tak možná právě díky tomu tlaku okolí se mi zhubnout nedaří a jen se furt zavodňuju.
Jiní třeba ale přestanou jíst úplně. Začne to dietami, končí to poruchou příjmu potravy, depresemi, nedej bože sebevraždami. Nemám kolem sebe takových lidí málo. A tak si myslím, že by se na sociálních sítích měla realita ukazovat častěji. Každý z nás se na fotce dokáže postavit tak, aby vypadal „dokonale“, nebo si fotku tak upravit… A to je špatně. Tvoří to v nás prostě zlo. A já proti tomu aspoň takovou fotkou chci trochu bojovat. Aby mladí, co na ty sítě koukají dnes a denně taky trochu viděli, jak vypadá taková normální ženská bez přikrášlení a póziček.
Jaké plány máte po pracovní stránce?
Právě teď s kapelou doděláváme mou druhou desku, která se bude jmenovat „Osudová“. Je to trochu něco jiného, než doposud naše tvorba byla. Makám nad tím téměř každý den, pokud zrovna teda nehraju na nějakém plese, koncertě, nebo netočím Ordinaci v růžové zahradě. Křest desky bude 4.10 v Lucerna Music Baru a předprodej lístků spustíme asi nějak kolem léta. Deska jako taková vyjde na konci srpna.
Co vás na vaší profesi nejvíce naplňuje?
To, že všechny moje pocity můžu vyzpívat, nebo vepsat do textu, hudby… Každý den je jiný, neopakuje se žádný stereotyp, což někdy může být dost vyčerpávající, ale zase díky tomu poznám spoustu lidí, míst a možností.
Rozdali vám rodiče nějaké rady do života?
Těch byla asi spousta. Nejvíc na paměti mám tu, že člověk musí být k ostatním pokorný a slušný, což se ale týká života obecně. Člověk k němu musí mít pokoru. Nikdy nikdo neví, co se může další den stát.
Udělala byste něco v životě jinak?
Pár drobností možná jo, takové ty, které mi mozek vyplaví ven v momentě, kdy usínám a já se pak cítím půl noci znovu trapně a říkám si „proč jsem tohle sakra řekla/udělala“. Ale ty zásadní věci v mém životě bych určitě nechala tak, jak se staly. Utvořily ze mě člověka, kterým momentálně jsem, a tak je to správně. Co se má stát, ať se stane.
Co pro vás znamená opravdové přátelství?
Všechno. Můj svět. Mou rodinu. Mě. Přátelé jsou pro mě strašně moc důležití. Víc hrotím „křivdy“ v přátelství než v partnerských vztazích. A myslím si, že ta spřízněná duše může často přijít i ve formě nejlepší kamarádky, nebo kamaráda. Samozřejmě je pak nejvíc, když se z přátelství přehoupne láska na obou stranách. Ale to je zase jiné téma.
Zdroj: Autorský text
