Z ironického označení, které mu řada lidí „přišila“, si vůbec nic nedělá a naopak o sobě rád tvrdí, že je hrdý sluníčkář. Životní filozofií Tomáše Kluse je heslo „Není větší svobody než žít v pravdě.„ „Přeju si jediné: mír. Uvnitř i venku. Obecně být v pohodě se občas zdá být těžké, ale je to v zásadě energeticky o dost snazší, než být neustále naštvaný,“ myslí si Klus a dodává: „Je lepší být veselý, protože všechno v životě se nám vrací, takže to, co vysíláme, zákonitě dostaneme zpátky. Tak na to já věřím a s tím já žiju.“
Zatímco řadě jeho kolegů slouží sociální sítě téměř výhradně k byznysu, Tomáš Klus na nich prodává především sebe, svou tvorbu a sdílí na nich své postřehy, duševní a myšlenkové pochody a radosti a starosti všedního dne.
„Za čtyři čtyřicet. No dobře. Beru. Je tu krásně a jsem tady rád,” přiznal si Klus nedávno, že ani on nemládne. Jeho narozeninový status ale vypadal možná trochu jinak, než by mnozí čekali. Místo dortu a přípitku se na něm ukázal „nahoře bez.”
Příspěvek vyvolal řadu úsměvných reakcí. „Jen si teda všímám, že se poslední dobou poněkud víc svlékáš. To bude patrně tím věkem,” naráží na Klusovy nedávné 36. narozeniny jeden ze sledujících.
Písničkář, který se netají svými sympatiemi k buddhismu a tradičnímu náboženství, se také nedávno svěřil se svou fobií. „Já osobně mám největší strach z lidí. Když jdu v noci lesem, bojím se, že mě někdo ťukne po palici a čajzne mi spacák, nebojím se, že mě sežere medvěd. Když jdu po městě, nebo teď, jak tady sedím, nebojím se, že mě uzobou holubi, ale že mi ten týpek v kapuci sebere telefon a já ho v těch pantoflích nedohoním,” popsal své pocity Klus, který občas bojuje se špatným odhadem na lidi. „Párkrát už se mi to stalo. Někoho jsem viděl a hned mi to jelo – ty kráso, to je exot, ať na mě nekouká, proboha, ať ke mně nejde, ne! Aaa. ‚Dobrý den, pane Klus, jen vám chci potřást rukou, že si moc vážím toho, co děláte.‘ A já bych se nejraději propadl a dávám mu doživotní vstup na své koncerty,” popisuje své zážitky oblíbený zpěvák.
Jeho děti se za něho stydí
Tomáš Klus, který má díky účinkování v pohádkách spoustu dětských fanoušků, se nedávno v rozhovoru svěřil, že se za něho jeho potomci občas stydí, třeba když jdou spolu do kina. „Já jsem totiž strašná plačka a u první dojemné scény zapadnu do sedačky, začnu natahovat a děti si odsednou o řadu dál se slovy ‚Tati, to je fakt jako blbý… my půjdeme dopředu a pak se potkáme u dveří.‘ Mně to ale nevadí, já si to užívám i tak,” řekl v Českém rozhlase Klus s tím, že ke svým třem dětem (4, 5 a 8 let) další neplánuje.
Plány na dovolenou
Zatímco červen má Klus nabitý k prasknutí, v červenci je jeho diář o poznání prázdnější, a tak bude mít určitě čas rodinku někam vyvézt. Dovolenou u moře ale neplánuje, dává přednost výletům po Česku.
„Půjčili jsme si obytný vůz, se kterým vždycky někam vyrazíme. Někdy ani nevíme, kam vlastně jedeme, nikdy dopředu neplánujeme. Jedeme dokud můžeme a když se nám někde líbí, tak tam přespíme,” přiblížil Klus s tím, že výlety organizuje jeho pětiletý syn. „Alfréd je navíc hodně družný, takže vždycky obejde celý kemp, představí se a domluví s ostatníma, že za hodinku půjdeme hrát fotbal, takže vždycky celý kemp ví, že tam jsme a máme tak spoustu přátel po celé republice,” směje se Klus.
Zdroj: Nextfoto
Tomáše Kluse můžeme v létě potkat nejen na festivalových pódiích, ale nově také na divadelních prknech, kde po boku Veroniky Khek Kubařové ztvárnil hlavní roli v muzikálu Branický zázrak. Proslulý filmový režisér Jan Svěrák mu ji napsal téměř „na tělo.”
Klus má coby ostřílený herec stále spoustu nesplněných snů. „Chtěl bych někdy hrát negativní roli, zatím pořád hraju jenom takové pozitivňáky a přitom já jsem taky trochu parchantík,” práskl na sebe a přidal ještě jedno přání: „Rád bych se setkal pohromadě s duem Kaiser-Lábus, které mám strašně rád. Rád vzpomínám na jejich legendární Ruskou ruletu.”
Zdroj:
Autorský text, Rádio Junior, Branický zázrak
