Jak hodnotíte současnou situaci kolem prezidentských voleb?
Ve své podstatě se krystalizuje vidění toho, kde žijeme. Je dobrý mít přehled o tom, jak se síla má. Ale dobrý je i to, že Babiš nebude prezidentem. A to je důležité.
Jak víte, že Andrej Babiš nebude prezidentem? Má poměrně velkou voličskou základnu…
Já si myslím. Ehmm, já jsem řekl Babiš? Škrtněte to, buď tam dejte Bakšiš nebo Voldemort.
Stačí, když ho uvedu jako A. B.?
Ne, dejte Voldemort. (smích) Ne, já si totiž myslím, že to nevyhraje. On, to nemůže vyhrát. A kdyby to vyhrál, tak samozřejmě nezbývá než to akceptovat, protože žijeme v demokratické společnosti, která se nějakým způsobem rozhodla. Ale smířit se s tím, že by nám měl morální ikonu z toho Hradu, kde je standarta „Pravda vítězí“, prezentovat člověk, který s pravdou společného má možná jenom to první písmeno P, tak to by byla škoda pro všechny, kteří tam byli. No, ono vůbec, je to tam takový zatuchlý už nějakou dobu.
Do kin nyní vstupuje nový snímek režisérky Marty Ferencové Přání k narozeninám. Jak jste si natáčení užil a jaký je Tomáš Klus vlastně herec?
Dobrej. (smích) Já jsem primárně vystudovaný herec. Vrátil jsem se k tomu, protože mi to lidi říkali, že kdy jsem hodně mluvil o věcech, který se jim nelíbili, když jsem třeba mluvil o politice, tak mi vždycky psali výhružné zprávy a ať se držím svého kopyta. A já jsem se chyt toho kopyta, jelikož jsem vystudovaný herec, tak jsem začal hrát. Vlastně jsem taky poslechl hlas lidu. No a baví mě to moc.
Zdroj: Nextfoto
Takže se cítíte víc jako herec než zpěvák?
Já jsem takový obojživelník. Baví mě to moc. Když jsme nazkoušeli s Honzou Svěrákem muzikál Banický zázrak, který jsme spolu napsali, věnoval jsem se herecké práci společně s hudbou, a tak jsem zjistil, že to mám rád. A když mám něco rád a mám možnost to dělat, tak to bych byl hloupej, kdybych to nedělal.
„Došlo mi, že MÁM VŠEHO DOST a krom jídla a hygieny mi není ničeho třeba.“
Dal jste si na Instagram zajímavé novoroční předsevzetí. Zavázal jste se k tomu, že nebudete celý rok nic kupovat. Jak jste to myslel? Mám to chápat tak, že nekoupíte nic ani svým dětem?
Ne, to je čistě moje rozhodnutí a týká se jenom mě samotného. A mých nutkání jít po ulici a vidět předmět, který se mi zalíbí a rovnou si ho jít koupit. Protože jsem zjistil, že mám všeho dost. Mám dost oblečení, bot, hrníčků na čaj, knih a všeho možného.
Mám to tedy chápat jako takovou odvykačku z shopaholictví?
No jasně. Ono je to vlastně návyková záležitost stejně jako cigarety, alkohol nebo sex, cokoliv. Vzbuzuje to v mozku stejný reakce. A chováme se vlastně velmi impulzivně a neuváženě. A ještě teď v době internetu, kdy čím dál tím víc můžeme sedět jenom doma a klikat, tak kupujeme úplný zbytečnosti. Já neříkám, ať nenakupujeme. Žijeme v konzumní společnosti, dokud se nepožereme navzájem. Ale když konzum, pak by měl být vědomý. Měli bychom vědět, co odkud je a kam to jde potom, až to použijeme. Já rok nebudu kupovat nic a pak budu vědět, že když si něco koupím, bude to s vědomím toho, že to opravdu potřebuju. A když něco takového doma mám, tak to můžu buď někomu dát, nebo někde prodat. Prostě se nechci zbavovat věcí jen tak anebo je kramařit doma.
Zmínil jste závislosti. Ta moje je třeba káva, máte i vy nějakou závislost?
Já miluju čaj. Na čaje jsem opravdu dost.
Jaký máte nejraději?
Zelený pu-erh. To vám doporučuju, to je opravdu dobrý pití.
Připravit správně čaj může být prý i věda. Umíte to?
Já myslím, že ano. Navštěvuji jednu velmi dobrou čajovnu, jejíž majitel má jako jeden z mála Evropanů skutečně pravou čínskou čajovou školu, a ten rituál jsem docela značně odkoukal. A musím říct, že mě to baví, protože pití čaje je pro mě určitá forma meditace, kdy se člověk zklidní a věnuje se skutečně jen tomu požitku. Jednak z toho, že se zklidní, a jednak tomu z té chuti.
Zdroj: Autorský text
