Ema Businská o vytouženém kariérním cíli, soukromí a roli Sáry v seriálu Ulice. Co má se Sárou společného a jak se staví k negativním reakcím diváků?

Emo, jak vnímáte Sáru vašima očima? 

Sára je takový hrom do pole. Nezná hranice mezi tím, co je dobré a co už by si dovolit neměla. Líbí se mi na ní, že je svá a že se nebojí zkoušet různé věci. Sára přišla do Ulice jako holka z azylového domu, neměla stabilní bydlení a teď pracuje v bistru, konečně si začala vydělávat a zamilovala se také do Dana. Navíc by chtěla být herečka a zpěvačka a dělat, co má ráda. Ta její cesta od začátku mě baví.   

Zmínila jste Dana, do kterého se Sára zamilovala. Momentálně se ale Sára začíná opět sbližovat s Ričim, se kterým ji pojí společná minulost. Nemůže se stát, že dojde mezi Sárou a Danem k nějaké větší krizi? 

Stát se může cokoliv, ale myslím si, že Sára moc dobře ví, co chce, a co naopak nechce. Je si vědoma chyb, které udělala ve své minulosti. Myslím si, že je nechce udělat znovu.   

Je něco, co se Sárou máte společného? 

Řekla bych, že jsme obě dost tvrdohlavé a cílevědomé. To jsou dvě hlavní věci, které nás spojují. Jediný rozdíl je v tom, že nejsem tolik cílevědomá jako ona, že bych si řekla: „Ok, tak teď budu herečka a zpěvačka, ono se to prostě povede, i když zpívám úplně „nechutně“.“ Ona je taková, že si až moc věří, což já tak úplně nemám, protože jsem člověk, který se dost podceňuje. Jsem si vědoma toho, že mám ještě na čem pracovat.

Jak se vám hraje po boku Ljuby Krbové? Dává vám jako zkušená herečka nějaké cenné rady? 

S Ljubou se mi hraje naprosto výborně a jsem moc vděčná, že s ní můžu hrát. Sedly jsme si jak lidsky, tak profesně, takže když mám špatný den, Ljuba to naprosto respektuje. Není to taková ta herečka, která by mě srážela a dávala mi najevo, že ona je tady ta starší a zkušenější. Naopak se mi snaží pomoct, abych v té situace byla komfortní a abychom to obě zahrály dobře. Samozřejmě Ljubu naprosto respektuji a snažím se si z ní co nejvíc brát, protože je mi neuvěřitelnou inspirací… Ljuba je zkrátka výjimečná. 

Vzpomenete si na nějakou konkrétní radu, kterou vám dala? 

Momentálně si nevzpomenu na nějakou konkrétní radu, ale několik rad, co se týče herectví, jsem od ní dostala. Dost mi to pomáhá, protože tyhle rady od zkušenějších herců jsou velmi cenné a ne každý je má. A já jsem ráda, že ty rady mohu mít zrovna od Ljuby, protože je úžasná. 

V čem vás role Sáry nejvíce posunula?  

Kdybych neměla mluvit o Sáře, ale o Ulici jako takové, posunulo mě to neskutečně, protože Ulice je ohromná škola. Pamatuji si, když mi bylo jednou na place špatně. Musím se přiznat, že jsem v tu chvíli nevěděla, co mám dělat. Jediné, co jsem ale věděla, bylo to, že ty obrazy prostě odehrát musím. Herectví se vás totiž neptá, jestli máte nebo nemáte dobrý den. Je to vlastně něco jako povolání učitelky. Musíte vyučovat i přesto, že vám není dobře. Musíte zkrátka předat tu informaci, a to samé platí i v herectví. Díky Ulici vím, kam se postavit, jak svítí světlo, kam se natočit do kamery. Naučila jsem se spoustu věcí, za které jsem Ulici a celému jejímu týmu vděčná. Navíc mě lidé díky roli Sáry začínají poznávat, což mě do jisté míry děsí, ale také mě to těší. Fotí se se mnou, chtějí po mně autogramy, což je hezké.  

S rostoucím úspěchem a slávou přichází závist. Máte v tomto směru nějakou negativní zkušenost? 

S ničím takovým jsem se nesetkala. Nevím o lidech, kteří by žárlili na to, že někde hraji. Možná jsem naivní blbka (smích), ale snažím se to lidem přát, a to samé očekávám i od nich.  

Ani na sociálních sítích vám nepřišly žádné negativní zprávy? 

Na sociálních sítích mi chodily negativní zprávy jen na začátku, kdy mi například jeden pán napsal, že postavu Sáry by mělo srazit auto, nejlíp náklaďák. Negativních komentářů k mojí postavě tam bylo skutečně hodně, ale já si tyhle negativní reakce neberu k srdci, protože to není k mojí osobnosti. Musím zaklepat, že mi zatím nikdo nepsal hnusné zprávy, které by se týkaly přímo mě.  

Jak to berou vaši rodiče, že jste se rozhodla stát se herečkou?  

Moji rodiče mě neskutečné podporují. Jsou tam samozřejmě výkyvy (smích), kdy si úplně nerozumíme, ale tak to má asi každý teenager. Byli rádi, že jsem se rozhodla jít za svým snem a řekla si, že budu dělat herectví, ale všichni víme, že herecký svět není v některých ohledech příliš dobrý, takže mají asi strach a vidí na mně, že herectví je psychicky náročné povolání. Možná to zní hloupě, když to takhle řeknu, ale stále je to práce s emocemi a hranice, abyste si nebrali tu práci domů a nenechali se tím sežrat, je strašně tenká.  

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Ema Businská (@ema.businska)

Sára se snaží proniknout do showbyznysu jako muzikálová herečka a zpěvačka, což se jí zatím nedaří. I vy se v reálném životě věnujete také zpívání. Jaké máte v tomto směru ambice? Je to pouze koníček, nebo byste chtěla zpívat na profesionální úrovni?  

Zpívání je momentálně můj koníček. Když jsem byla mladší, hlásila jsem se na konzervatoř na dva obory – herectví a zpěv. Primárnější pro mě byl zpěv, na který jsem se ale nedostala, takže proto jsem začala dělat herectví. Nevím, jestli to byl osud (smích). Jednou bych si chtěla zazpívat s někým na koncertě, což je v plánu, a také bych chtěla mít svoji vlastní písničku. Ale je to můj koníček stejně jako herectví. Neberu to jako svou práci i přesto, že to vlastně moje práce je, protože je pro mě důležité dělat svou profesi především proto, že mě to baví a naplňuje, a ne proto, abych z toho měla hromadu peněz. To by postrádalo smysl. 

Zúčastnila byste se Tvoje tvář má známý hlas, kdyby Vám přišla pozvánka? 

Nejste jediná, kdo se mě na to ptá (smích). Vážně nevím, musela bych to řešit v té situaci, kdyby ta nabídka přišla. Jako přemýšlela jsem nad tím, bavilo by mě si vyzkoušet všechny ty kostýmy, zpívat a tancovat. Těžko říct, třeba někdy asi jo.

Viděla jsem na vašem Instagramu fotky, na nichž vypadáte jako profesionální modelka. Lákal by vás modeling?  

Kdysi jsme si psali s Elite Model Look, ale vzhledem k tomu, že jsem vzrůstově malá, nevyšlo to. Modeling je fajn. Ráda zkouším nové věci, takže kdyby mi přišla nějaká zajímavá nabídka na focení, nebránila bych se tomu. Móda mě vždycky zajímala a pokládám za důležité se o sebe starat.

Máte nějaký vysněný cíl, kterého byste ve vaší kariéře chtěla dosáhnout? 

Chtěla bych být šťastná, aby mě ta práce bavila a abych ji dělala dobře. Myslím si, že to je důležité. Hrozně bych chtěla hrát v divadle, mám jednu vysněnou divadelní roli, ale ta připadá v úvahu, až budu starší, protože jsem na ni moc mladá.

Máte nějaký herecký vzor?  

Mám. Mým velkým vzorem je Štěpán Kozub jak po herecké, tak i lidské stránce. Vzhledem k tomu, kolik mu je, je to pro mě úplně wow efekt. V 26 letech mít rodinu, hrát naprosto fantasticky a mít názory, jaký má on… Mě ten člověk zkrátka baví.  

Co vás dokáže zaručeně naštvat, a naopak zaručeně rozesmát?  

Vážně nenávidím nespravedlnost, to je věc, která mě dokáže opravdu naštvat. Také nesnáším, když je někdo neupřímný a lže. A co mě dokáže rozveselit? Nevšední situace, když se stane něco, co nečekám.  

Kdybyste se měla popsat třemi slovy, jaká by to byla? 

(smích) Těžká otázka. Nerozhodná, cílevědomá a spontánní.  

Prozradíte našim čtenářům, jestli jste zadaná? 

Nejsem zadaná. 

Jaký typ muže vás dokáže oslovit? 

Asi sportovec. Jsem z veslařské rodiny, takže by to měl být pořádný chlapák. (smích)