Paní Vondráčková, jak jste se měla během pandemie?
Musím říct, že jsem se nenudila. Vyřídila jsem spoustu věcí, na které v běžném provozu nemám čas. Konečně jsem si udělala pořádek v domě, vytřídila jsem si věci, které se tam za léta shromáždily. Pak jsem se mohla plně věnovat našemu minulému pejskovi, německému ovčákovi, který dosáhl třinácti let. Měli jsme s ní v posledním době trápení, protože měla výhřez na páteři, takže jsme dělali vše možné, abychom ji nějakým způsobem udrželi bez bolesti, aby se netrápila. Myslím si, že jsme jí ještě ten rok dali bez toho, aniž by se trápila. Na to jsem měla čas, takže jsem s ní cvičila a jezdila s ní a s manželem na kontroly. A když to začalo, měla jsem spoustu nabídek koncertů v Polsku, takže jsem měla možnost ještě pracovat v Polsku, a když už to ani tam nebylo možné, měla jsem v hlavě, že bych ráda natočila nové album, takže díky lockdownu a všem nařízením zase bylo dost času na výběr autorů textu a hudby. Album jsme za klidu a pohody dokončili, jmenuje se Tvrdohlavá.
Řeknete nám k tomuto albu něco víc?
Je tam spousta báječných autorů hudby jako Vašek Noid Bárta, Ondra Soukup, Kája Mařík, Lešek Hronka. Co se autorů textu týká, je tam Gábina Osvaldová, Vašo Patejdl, Petr Šiška, Josef Peterka a Lucia Šoralová, která psala hudbu i text. Album je vedeno v takovém příjemném duchu, jsou to písně, které mají příběh. Některé se hodně podobají mým životním momentům a tomu, co jsem prožila, takže mě to hrozně bavilo a bavilo to nás všechny. A dokonce se podařilo z titulní písně Dívčí žena natočit krásný videoklip. Natočil ho Vratislav Noha a text napsal producent Kája Mařík s Josefem Peterkou. Má to, jak slyším, velký úspěch u diváků a mám z toho velkou radost, protože jsem videoklip nenatočila strašně dlouho. Už si ani nepamatuji, který videoklip byl můj poslední.
Jste ráda, že jste po dlouhé době natočila videoklip?
Celkem ano. A zrovna pro tento tip písně se videoklip báječně hodil.
Chyběl vám během koronaviru kontakt s fanoušky?
Samozřejmě, protože jsme měli naplánované turné, které jsme loni zdárně dokončili. Jednak mně to chybělo, protože pořád miluji zpěv, je to můj život, radost a láska. O to víc mě těšilo, že se nám to nakonec podařilo v takové míře, že jsme kromě dvou koncertů, které jsme přeložili na letošní rok, všechno odehráli. Také jsem ocenila publikum, jak byli všichni stateční, protože přicházeli s respirátory, a i přesto zpívali se mnou. V jejich očích jsem viděla, že jsou šťastní, že je to baví. A vždy bylo standing ovation, což byla taková odplata za ten lockdown – znemožnění koncertů a té práce jako takové.
Jaké byly ohlasy na Instagramu, kde jste fanouškům oznámila, že od 1. dubna začínáte své další turné – Helena 2022?
Všichni měli radost a těšili se. Vidím, jak mi lajkují příspěvky a vyjadřují mi upřímnou radost, že se na koncerty těší.
Koncert v Kutné Hoře se bohužel z organizačních důvodů neuskuteční. Jak moc vás mrzí?
Hodně mě to mrzí, protože jsem tam vystupovala mnohokrát a vždy to tam bylo velmi příjemné. Já doufám, že se ti lidé umoudří a pochopí, že když ten koncert organizujeme sami, není možné, aby nám do toho někdo zasahoval. Je to zvláštní…
V rámci turné se budete vracet i na zámek Blatná, kde jste natáčela pohádku Šíleně smutná princezna. Je to ten koncert, na který se těšíte nejvíc?
Těším se na všechny, ale tam jsou to vždy silné vzpomínky. Je to jeden z nejkrásnějších zámků, kde jsme natáčeli.
Díváte se ráda na tu pohádku?
A víte, že jo? Protože si oživuji momenty, vzpomínám na to a říkám si: Ježíš, toho jsem si vůbec nevšimla! Když ta pohádka vznikla, neměla jsem na ni vůbec čas a vždy jsem ji tak nějak vnímala v běhu, ale teď ji konečně vnímám například při zdobení stromečku. A hlavně mám radost z toho, že oslovila tolik generací. Tato pohádka patří mezi prestižní a oblíbené, z toho mám obrovskou radost.
Zmínila jste také péči o vašeho milovaného psa. Jak jste se vyrovnala se ztrátou psího přítele?
Nás to s manželem strašně zasáhlo, protože jsme ji milovali. Prožili jsme s ní spoustu nádherných chvil a zážitků, ale to chápe určitě každý, kdo má doma pejska, protože to je člen rodiny. Nesli jsme to velmi těžko, ale já bych bývala byla pro to, abychom si trošku dali odstup. Ale můj muž je rychlejší než blesk, takže objednal nového pejska a zase fenku. Nejdříve jsem říkala, že jsem si myslela, že si odpočineme, ale on mi řekl, že by to nevydržel, takže dva dny poté, co jsme se rozešli s naší milovanou Elsou, přivezl až ze Slovenska nového psa. U nás se řeší všechno přes fotbal, takže Martin jako bývalý brankář má nesčetně známých ve fotbalové komunitě, takže kamarád mu řekl, že má kamaráda, který má chovnou stanici. A tam jim zbyl pejsek, který z Banské Bystrici jel až k nám. Je to Slovenka. (smích)
Jaký je váš nový pes?
Jmenuje se Jessie a je to německý ovčák jako Elsa. Vychovat ji je velký úkol, protože je velmi bystrá, nádherná, zvědavá a temperamentní. Je to šílená práce. Zahrada, kterou také miluji a kterou jsem si dala během pandemie do pořádku, vypadá jako když jsme si objednali krtka, protože všude jsou díry a překousané kabely a hadice od závlahy. (smích) Katastrofa! Ale my jí to všechno odpustíme, protože ji milujeme a jenom doufáme, že přijde k rozumu. Už chodí na cvičák a sklízíme první úspěchy v podobě základních povelů, ale je teď zkrátka v pubertě. (smích) Je to s ní strašná sranda.
Doporučila byste všem pejskařům, kteří přijdou o pejska, aby si hned pořídili nového psa?
Je to určitě nejlepší řešení. Je to náplast na velikou bolest. Ne, že člověk úplně zapomene na zážitky s minulým pejskem, to nejde, ale zkrátka se začnete soustředit na nové psí miminko.
Vypadáte fantasticky. Co děláte pro to, abyste se stále udržovala v dobré kondici?
Pokud mám čas, každé ráno provozuji jógu a cviky z doby, kdy jsem měla problémy s vyhřezlou plotýnkou. Naštěstí tím, že jsem byla důsledná a díky profesoru Pavlovi Kolářovi jsem hrozbu operace oddálila, až se úplně zrušila. Mám i doma takové menší fitko, kam tedy nemám moc času chodit, ale někdy, když se na sebe dívám, tak se přemluvím. (smích) Mám ráda kvalitní kosmetiku, ráda se nechávám masírovat. A myslím si, že u nás, kdo se vystavuje na veřejnosti, platí, že se nikdo nechce dívat na někoho, kdo by se jim nelíbil.